Ať tu po nás něco zůstane

Po chodbách Horního hradu v Krušných horách, jen několik kilometrů od Klínovce, se procházel dokonce i král Jan Lucemburský. Z velkolepého hradního a zámeckého komplexu ale časem zbyly jen ruiny. Už přes dvacet let jim vrací život jejich poslední majitel Pavel Palacký. S desítkami nadšenců zde vytvořil komunitní místo. Oprav je ale potřeba stále dost.

Hradní komplex, kterému se přezdívá Hauenštejn, podle místních povstal z popela stejně jako bájný pták fénix. Za dvě desítky let se podařilo opravit přibližně půlku historického areálu. Stavby mají z půlky také novou střechu a vnitřek je přizpůsobený pro ubytování obsluhy hradu i návštěvníky, kteří tu chtějí zůstat déle. Rekonstrukce vyšla prozatím na zhruba dvacet milionů korun. Nejvíce by teď majitel potřeboval finance na dokončení střechy.

Za druhé světové války fungovaly hrad a zámek jako středisko pro Hitlerjugend. Po válce jako rekreační středisko Jáchymovských dolů. V současnosti se proměnily v komunitní místo k setkávání lidí napříč generacemi. „Pořádají se tu velké kulturní akce, sokolnictví, ukázková střelba z palných zbraní, noční ohnivé show nebo třeba historické souboje sečnými zbraněmi,“ říká jejich majitel Pavel Palacký.

Nedaleko města Šluknov pod vrchem Vlčice stojí v lesích schovaný polorozpadlý lázeňský komplex. Jeho někdejší honosnou podobu z 20. let minulého století mu chtějí vrátit manželé Bilinski z Chrastavy. Kdysi vyhlášené místo k odpočinku se za pomoci dobrovolníků a dárců snaží znovu přivést k životu.

Před sto lety zažívalo Karlovo údolí období velké slávy. Za odpočinkem se sem sjížděli lidé z celého světa, aby si dopřáli léčebné lázeňské procedury. Komplex přežil obě světové války a své renomé si dokázal udržet až do padesátých let 20. století. Pak ale byl desítky let opuštěný a chátral. Část přilehlého přírodního parku se proměnila v divočinu, zbytek rozkradli lidé. Manželé Bilinski se tak pustili do nelehkého úkolu a budovu kousek po kousku opravují.

V roce 2018 nechali postavit podle dobové pohlednice repliku původního parkového altánu, který se nachází před budovou. Obnovy se dočkal také rozlehlý park. O čtyři roky později se manželé pustili do kompletní rekonstrukce střechy, která je ze stavebních úprav prozatím nejdůležitější. Finance by tak použili na její obnovu a z části také na renovaci lesního divadla pro nadcházející sezonu.

Asi nejznámější pivovarský komín v Česku proslavila herečka Magda Vášáryová, když na něj coby paní správcová lezla ve filmu Postřižiny režiséra Jiřího Menzela z roku 1980. Tyčí se v areálu dnes již bývalého pivovaru Dreher v Žatci. Město se dnes spolu s majitelem komplexu snaží celý areál zrekonstruovat a znovu v něm začít vařit pivo.

První várka piva byla v žateckém pivovaru uvařena roku 1902 a svého času patřil k největším a nejmodernějším pivovarům v Rakousku-Uhersku. Od dvacátých let 20. století ho vlastnila ambiciózní podnikatelská rodina Dreherů. I když je komplex z velké části zchátralý, stále působí monumentálně. Pivovar se navíc dochoval v původní podobě.

K větším opravám prozatím nedošlo. V havarijním stavu je střecha sladovny a varny. Opravu střech však bude nutné provést v celém komplexu. Peníze ze soutěže by majitel a město využili pro ochranu objektu před jeho dalším chátráním. Do budoucna by měl pivovar přispět k rozvoji města například novými pracovními místy.

Jak napovídají záznamy v místní kronice v květnu roku 1958 byla ve městě Ostrov v Karlovarském kraji slavnostně otevřena poliklinika nesoucí jméno První ostrovská lékařská. Postupem času ale bez potřebné péče zchátrala. „Stále jde o reprezentativní budovu v prvorepublikovém stylu,“ říká doktor Josef Váňa, který v roce 1993 spoluzaložil společnost První ostrovská lékařská.

Poliklinika původně sloužila jako starobinec a na svou dobu šlo o jedno z nejmodernějších zařízení svého druhu v tehdejším Československu. Budova byla centrálně vytápěna a do všech 158 pokojů byla zavedena teplá a studená voda. V objektu byla také knihovna, dvě společenské místnosti a rozlehlá zahrada. Lékař Josef Váňa budovu v 90. letech zprivatizoval, aby ji lidé mohli i nadále využívat. Budova dostala novou fasádu a okna.

Náklady na obě rekonstrukce se pohybovaly v řádech milionů korun. Společnost ale nikdy nečerpala žádné veřejné dotace. Výhru by využila na úpravu interiérů, které po několika ne příliš citlivých zásazích v minulosti potřebují celkovou rekonstrukci.

V malebné vesničce Úterý v západních Čechách se o záchranu historického dědictví snaží úterský spolek Bart. Turbovna, jak se domu s číslem popisným 69 přezdívá, začala chátrat po odsunu Němců po druhé světové válce. Skupina nadšenců s dobrovolníky se teď snaží ze zdevastované budovy vytvořit příjemné místo pro lidi.

Bez domku, který leží v samém srdci památkové zóny Úterý, si místní svou vesnici ani nedokáží představit. I proto bojují o jeho záchranu. Turbovna byla dlouhá léta prázdná a sloužila jako sklad. Nadšenci už opravili místa, kterým hrozilo zřícení a staticky zajistili sklep.

Řada dobrovolníků, kteří spolku fandí, pomohla s vyklízením domu i zahrady a přispěla také finančními dary. Peníze z výhry by nadšenci využili na dotační a grantové projekty. Ty by jim pomohly získat ještě větší částku na potřebné opravy. „Jsme zase o něco blíž k naplnění našeho snu. Otevřít v Turbovně expozici věnovanou historii česko-německých vztahů a mít zázemí pro návštěvníky, třeba malou komunitní kavárnu,“ shodují se členové spolku.

Vildův mlýn nepohání voda, ale energie a čas všech, kteří bojují o jeho záchranu, říkají s nadsázkou dobrovolníci, kteří se před čtyřmi lety rozhodli zabránit demolici tohoto významného stavení z počátku 19. století. Dům stojí na břehu potoka Cedron v obci Jistebnice nedaleko Tábora a má zajímavou historii.

Za své pojmenování vděčí Vildův mlýn jednomu ze svých obyvatel. Vilda Štěpánek byl syn mlynáře, kterému objekt původně patřil. Jeho otec ale kolaboroval s nacisty, a tak byl dům rodině odebrán. Vedení města ale nechalo Vildu v mlýně dožít. „Byl to muž, který obdivoval ženy. Dokonce tak moc, že se oblékal a líčil jako ony,“ říká Bohumila Mrzenová za dobrovolníky, kteří bojují za záchranu stavby.

Malé stavení je historicky cenné. Například střešní trámy pocházejí z roku 1759. Doposud se nadšencům podařilo vybrat peníze na opravu střechy, která byla v havarijním stavu. Peníze z výhry v soutěži by použili na zavedení kanalizace do mlýna a na revitalizaci přilehlého pozemku tak, aby byl objekt zastíněný a dostatečně chráněný od přilehlé silnice.

O opravu rozlehlého Ottova pavilonu se už osm let snaží obecně prospěšná společnost Lázeňská Kyselka. Rozsáhlý lázeňský komplex poblíž Karlových Varů se ale stále nachází v bezútěšném stavu. „Současně s opravou probíhá dokumentace historických cenností, které jsme tu našli, a samozřejmě jejich ochrana,“ říká Miroslav Perout, jeden ze členů spolku.

Když v srpnu roku 1852 navštívil lázně řecký král Otta I., místní léčivá voda mu prý zachutnala natolik, že se jí rozhodl objednat stovky džbánků do Athén. Netušil ale, že na jeho počest vznikne z původní drobné stavby rozsáhlý pavilon. Ten fungoval nejen jako lázeňský dům, ale i stáčírna minerální vody. Historická budova je směsicí architektonických stylů, od novobarokního či novoklasicistního až po kubismus.

Největší rozkvět zažily lázně za života Heinricha Mattoniho, který zde podnikal od roku 1867. Během svého dvacetiletého působení proslavil místní léčivé vody po celém světě. Po druhé světové válce byl ale objekt zestátněn. Velká část původního interiéru pak byla poničena necitlivými úpravami, které proběhly v průběhu druhé poloviny 20. století. O objekt se navíc nikdo pořádně nestaral, a to včetně přilehlého parku. Na komplexu nyní probíhají rozsáhlé opravy, které jsou velmi nákladné.

Zámek Horní Dlouhá Loučka v Olomouckém kraji zachraňují členové spolku Zámecký tým. Tvoří jej dva zastupitelé obce a několik nadšenců, kteří o objekt už několik let pečují. Komplex je ale stále v neutěšeném stavu, opravy tak budou trvat dlouho a prodraží se.

Na zámku v 18. století pobývali němečtí rytíři a později sloužil jako lazaret. Za druhé světové války ho zabrali nacisté a poté byl znárodněn. Od té doby střídal majitele a nikdo se o něj pořádně nestaral. Postupně z něj zmizely cenné balustrády a další pamětihodnosti. Historický objekt je nyní v kritickém stavu.

Zámecký tým vytvořil architektonickou studii, ve které se počítá s opravou celého komplexu. S citem k jeho historické hodnotě chtějí stávající areál rozšířit tak, aby v obci plnil společenskou roli. V průběhu let by tak k zámku měl přibýt komunitní prostor, klubovna i infocentrum pro návštěvníky. Každý, kdo by se chtěl zapojit do pomocných prací, má možnost. Zájemci najdou detailnější informace na webových stránkách zámku.

Zámek Poláky nacházející se ve stejnojmenné vsi, která je součástí obce Chbany nedaleko Kadaně v Ústeckém kraji, více jak třicet let chátral. Nynější majitel Miloš Dempír se zámku, společně s nadšenci z celého Česka, snaží navrátit jeho někdejší slávu.

Jako probuzení z pohádky. Tak popisují místní lidé probíhající rekonstrukci zámku Poláky. Rozlehlý komplex z 18. století nebylo přes zarostlé křoviny a stromy téměř vidět. Dobrovolníci z celého Česka ale pravidelně pomáhají s pracemi i úklidem celého areálu. „Bohužel tu lidé vyrabovali, co se dalo. Vyřezali části krovů nebo rozkradli soubory cenných kachlových kamen,“ říká majitel zámku.

I když zámek vystřídal mnoho majitelů a za minulého režimu značně zchátral, něco se přece jen podařilo zachránit. V každé místnosti zůstaly například fragmenty původní malby nebo štuková výzdoba. Oprava celého areálu vyjde na 18 milionů korun, s přilehlým parkem a budovami to dělá 40 milionů korun. Výhru by majitel použil na novou střechu, kterou zámek nutně potřebuje.

Od 13. století chodili po augustiniánském klášteře s kostelem sv. Vavřince jen mniši. Nyní v komplexu žijí spokojení senioři. Dvojice kamarádů se rozhodla opravit významnou historickou památku na netradiční domov pro seniory Senlife. Jen u něj ale jejich snaha neskončila. Nyní rekonstruují další historicky cenné budovy v Česku, na které potřebují finance.

Rekonstrukce kláštera proběhla v rekordních deseti měsících a pod přísným dozorem památkové péče. Investoři se snažili co nejcitlivěji propojit historický objekt s moderní péčí o seniory. Část rekonstrukce financovali ze svého, zbytek si půjčili od banky. „Příspěvky na kulturní památky jsou malé a dostat se na seznam dotací je těžké,“ vysvětluje jeden z majitelů Lukáš Drásta.

Senlifu se přezdívá netradiční domov pro seniory. Zaměřuje se na poskytování individuální péče a naslouchání potřebám klientů. Na chodbách se tu někdy prohánějí surikaty i další zvířata v rámci canisterapie. Další objekty, ve kterých oba investoři zahájili projekční nebo stavební práce a budou v nich také domovy pro seniory, jsou Tmaň u Berouna, prvorepublikové lázně v Dobré Vodě u Příbrami a zámek v Chodové Plané v okrese Tachov.

Jednou z dominant jihočeské obce Loučovice je rozlehlá prvorepubliková vila. Honosné sídlo ale dlouhá léta chátralo a potřebuje ještě hodně péče. Do rozsáhlých oprav, které platí sám, se pustil místní praktický lékař Eduard Benc. Koupí vily si splnil dětský sen.

Kolem vily chodil Eduard Benc jako malý kluk a už tehdy ho zaujala. Když později viděl, jak unikátní budova chřadne, rozhodl se ji koupit. Prvorepublikový objekt připomíná spíš malé zámecké sídlo a postaven byl roku 1921. Jeho původním majitelem byl místní úspěšný továrník Eugen Porák, který vlastnil papírny. „Jeho žena byla rakouská šlechtična, i proto vypadá vila tak přepychově. Asi chtěl, aby se tam cítila jako doma,“ říká Benc.

Za minulého režimu byla ve vile ubytovna a školka. Po sametové revoluci vyhořela a poté už jen chátrala. Než ji Benc koupil, byla téměř na spadnutí. Byla totiž prorostlá dřevokaznou houbou. Objekt se majitel snaží postupně opravovat na vlastní náklady. Rekonstrukce je ale finančně náročná a zdlouhavá. Peníze z výhry by Benc použil na dokončení svodů střechy a také hromosvod, který vila nutně potřebuje.

V minulosti patřil zámek Velké Němčice starobylému šlechtickému rodu Dietrichštejnů. Po první světové válce připadl státu a sloužil k různým účelům. Renesanční sídlo v malé jihomoravské obci je nyní v žalostném stavu. Zastupitelé z Velkých Němčic o jeho záchranu bojovali dlouhé roky. Teď z něj chtějí vybudovat komunitní centrum.

I když zámecká budova v minulosti prošla mnohými necitlivými úpravami, podařilo se zachovat hodně z původních hodnotných renesančních prvků. Když se v roce 2021 po letech marných snah podařilo velkoněmčickým zastupitelům získat objekt do vlastnictví, mohli začít s rozsáhlou rekonstrukcí. „Prozatím je nejdůležitější zajistit statiku budovy, opravit střechu, do které zatéká, a také vyměnit okna,“ říká Pavel Nápravník, starosta městyse Velké Němčice.