Seznam Native ve spolupráci s 
Seznam Native ve spolupráci s
Poznejte příběhy legendárních vozů
Posledních sto let lidských dějin je spjatých s automobily. Mezi legendární vozy z dílny Volkswagen patří Beetle, Transporter a Golf. Proč se staly tak oblíbenými? Podívejte se na příběhy vozů, které přežily dlouhé dekády.
Bublina, Zvonek, Žába, Beruška, Želva, Brouk. Taková jména si po celém světě vysloužil legendární model automobilu Volkswagen Typ 1.
Vůz pro každého začali v Německu vyvíjet na začátku 30. let, kdy vznikly jeho tři prototypy. Všechny byly zničeny během války.
Auto, které se masově rozšířilo po 2. světové válce, je v lecčems rekordmanem. Jedná se o jeden z nejdéle vyráběných vozů německé značky a na svém kontě má také největší počet vyrobených kusů bez změny designu. Úplně poslední Volkswagen Beetle A5 opustil výrobní linku letos v červenci. Za více než 80 let se po celém světě vyrobilo přes 21 milionů kusů.
„Brouk je podle řady automobilových odborníků nejvýznamnějším a nejdůležitějším autem, které kdy bylo vyrobeno.”
Beetle měl být „lidovým” autem pro všechny. Vůz zpočátku stál 990 říšských marek, což byla tehdejší cena malé motorky. Průměrný měsíční plat se na konci 30. a na začátku 40. let pohyboval okolo 128 marek. Tvůrcům se skutečně povedlo vzbudit zájem o vůz mezi širokými vrstvami obyvatel. Brouk se stal novým členem rodiny, často i s vlastním jménem. Lidé jej používali na každodenní dojíždění do práce i za zábavou. Na Západě, kde vládla svoboda, byl oblíbeným dopravním prostředkem při cestování do dálek.
Blázen do brouků
Svého prvního Brouka si Ondřej Brom pořídil v roce 1988. „Jednalo se o staré auto, nejelo to, motor byl hrozně vylítaný a každou chvíli na něm něco odešlo,” vzpomíná s úsměvem. Auto si ale zamiloval a podomácku jej opravoval a vylepšoval. Později ho prodal, ale jen proto, aby si pořídil jiného. A postupně v jeho garáži přibývaly další kousky. Do Brouků se postupně zbláznila i jeho žena Martina a dvě dcery. Jediný, kdo se nepotatil, je syn Ondra. „Ten by se se svými dvěma metry ani do auta pořádně nevešel,” podotýká Ondřej, který společně s manželkou před lety založil Volkswagen Veteran Club, který mimo jiné pořádá i sprintové jízdy v Modřanech.
Blázen do brouků
Svého prvního Brouka si Ondřej Brom pořídil v roce 1988. „Jednalo se o staré auto, nejelo to, motor byl hrozně vylítaný a každou chvíli na něm něco odešlo,” vzpomíná s úsměvem. Auto si ale zamiloval a podomácku jej opravoval a vylepšoval. Později ho prodal, ale jen proto, aby si pořídil jiného. A postupně v jeho garáži přibývaly další kousky. Do Brouků se postupně zbláznila i jeho žena Martina a dvě dcery. Jediný, kdo se nepotatil, je syn Ondra. „Ten by se se svými dvěma metry ani do auta pořádně nevešel,” podotýká Ondřej, který společně s manželkou před lety založil Volkswagen Veteran Club, který mimo jiné pořádá i sprintové jízdy v Modřanech.
Martina Bromová od svého muže dostala jako svatební dar model 1303 cabrio. Auto využila pro cestu do porodnice. Další kousek do vozového parku přibyl v době, kdy starší dcera Tereza slavila své 18. narozeniny a tatínek jí pořídil oranžovou „třináctsettrojku“ Hildu pojmenovanou po původní majitelce, paní Hildegardě.
Ondřej svá auta renovuje vlastními silami. V garáži má také kübelwagen (KDF 82) - vojenské vozidlo vyrobené na podvozku Brouka z roku 1943, které sloužilo za války jako sanitka, či další KDF, legendární obojživelný „vodník“. „Tím nejcennějším kouskem je ale černý krasavec, kterému u Bromů neřeknou jinak než Lincke. Je to skutečný unikát – nejstarší sériově vyráběný civilní Brouk z roku 1941. Ondřej Brom ho koupil na konci 90. let jako shnilý vrak, který si chtěl zrenovovat, a až mnohem později zjistil, že narazil na skutečný sběratelský poklad. „Při renovaci nevěděl, jak ověřit, z jakého roku auto pochází. Karoserie byla prolezlá tak, že se tam číslo nedalo najít. Nakonec mi pomohl až kamarád, který přijel s chemikáliemi a leptáním jsme se dobrali ke zbytkům čísla 20,” vypráví Ondřej. Jeho známí ve Švédsku pak zjistili, že autem jezdil německý skladatel Paul Lincke, který auto dostal jako velkou poctu. V roce 1943 se odstěhoval do Mariánských Lázní, kde žil až do konce války a po ní mu auto zabavili.
Sériová výroba modelu Transporter, auta spojeného s hippíky, bohémy a surfaři, odstartovala v bouřlivých 50. letech. V době, kdy Československo sužovaly těžké časy spojené s politickými procesy a utužováním poměrů, celý svět se vyrovnával s poválečnými krizemi a později sledoval závody v dobývání vesmíru.
Děti květin, američtí hippíci, od 60. let prosazovali lásku, přátelství a svobodu. Protestovali proti válkám a konfliktům. Populárním vozem byl minibus z dílny automobilky Volkswagen, který se stal symbolem míru a často byl ozdobený divokými barvami.
Hippíci byli milovníky stopování, šetrného a ekonomického způsobu dopravy. Transporter byl oblíbený i proto, že se do něj vešlo mnoho lidí a byl skvělým společníkem na dlouhých cestách i pro přespání na festivalech.
U začátku nejúspěšnějšího užitkového auta všech dob Volkswagen Transporter byla skica nizozemského importéra VW Bena Pona. Při návštěvě Wolfsburgu uviděl speciálně postavený plošinový vůz pro převoz palet, který sloužil továrním účelům automobilky, ale sériově se nevyráběl. Poháněl jej vzadu umístěný, vzduchem chlazený motor z modelu Brouk.
V roce 1962 byl vyrobený miliontý kus Transportera. Jednalo se o jeden z prvních vozů, který nabízel přepravu lidí a zároveň většího nákladu. Málokdo předpovídal, že se stane legendou mezi užitkovými vozy. Dnes se vyrábí jeho šestá generace, je světově nejprodávanější dodávkou oblíbenou mezi početnými rodinami, skupinami přátel, cestovateli, podnikateli i řemeslníky, kteří potřebují převážet materiál.
Na světě se prodalo přes 12 milionů aut tohoto modelu a pro svoji funkčnost a prostornost získává stále nové fanoušky.
Milovník Transporterů
Tomáš Hanousek vlastní čtyři Transportery. Tři jsou výstavní unikáty, čtvrtý je model T6 a slouží pro práci a běžný provoz. Majitel s ním za první rok ujel už 60 tisíc kilometrů. Jeho prvním Transporterem byla bývalá sanitka, Volkswagen T4, kterou objevil a koupil v brněnském autobazaru. Tohle auto sice už nevlastní, vášeň pro Transportery ho ale neopustila. „Líbí se mi množství možností, jak auto využít. Bezvadně se v něm spí, takže se hodí na kempování. Když posunu sedačky, vznikne obrovský prostor, díky kterému můžu k zákazníkům vozit zboží,” říká majitel obchodu s krby.
Milovník Transporterů
Tomáš Hanousek vlastní čtyři Transportery. Tři jsou výstavní unikáty, čtvrtý je model T6 a slouží pro práci a běžný provoz. Majitel s ním za první rok ujel už 60 tisíc kilometrů. Jeho prvním Transporterem byla bývalá sanitka, Volkswagen T4, kterou objevil a koupil v brněnském autobazaru. Tohle auto sice už nevlastní, vášeň pro Transportery ho ale neopustila. „Líbí se mi množství možností, jak auto využít. Bezvadně se v něm spí, takže se hodí na kempování. Když posunu sedačky, vznikne obrovský prostor, díky kterému můžu k zákazníkům vozit zboží,” říká majitel obchodu s krby.
Nejvíce náročnou byla oprava legendárního modelu T1 Samba deluxe. „Polovina vozu jako by neexistovala. Auto bylo vyrobené v roce 1955 v Německu, pak bylo podle dokladů převezeno do Pensylvánie a od té doby se nedalo zjistit, kdo ho někdy po revoluci dovezl do Česka,” říká Tomáš. Oprava napůl shnilého auta bez motoru trvala sběrateli osm let. Jezdil na zahraniční burzy, kde sháněl originální díly, aby auto vypadalo co nejlépe. Interiér nechal nově přečalounit a vůz teď vypadá tak, jako by právě sjel z výrobní linky. Tomáš s ním ale do běžného provozu nevyjíždí, roky práce by byly v ohrožení. Když s ním chce vyrazit na sraz, vyráží uprostřed noci.
Druhý model Transporteru, nebouraný a v originálním stavu, našel Tomáš Hanousek na internetu v Anglii. Majiteli T2 byli starší manželé a nechali si auto dovézt od překupníka ze Spojených států. Chtěli ho mít na kempování, ale pro sedm vnoučat bylo příliš malé. K T2 měli i předstan, nádobí a krycí plachtu. Když viděli, jaký je Tomáš nadšenec, tak mu všechno příslušenství dali zadarmo. Se staronovou T2 jel z Velké Británie do České republiky dva a půl dne.
Díky výletu do Británie teď vlastní T2 vyrobený v roce 1978, který má v sobě skříňky, ledničku, plynový sporák, umyvadlo a neopotřebovaný interiér dokonce s originálními koberečky. „S rodinou bereme auto občas na víkendy. Děti mají naši T2 rády, zvedne se jim střecha a spí nahoře, my s manželkou dole. Do vzdálenějších destinací se ale vypravujeme s karavanem a novým T6,“ říká majitel unikátního vozu.
Třetí Hanouskův Transporter, model T3, je z roku 1985. Jde o typ Vanagon, v Evropě zvaný Caravelle. „Chová se jako limuzína, je krásně odpružený a přirovnal bych ho k moderním autům. Tento vůz mám k dovršení modelové řady,“ pochvaluje si. Nejvíc ale Tomáš Hanousek využívá nejnovější typ ze své sbírky. „Moje aktuální pracovní auto je Volkswagen T6 Multivan v maximální výbavě, s nejsilnějším motorem 2,0 TDI a výkonem 200 koní, jde o čtyřkolku s nezávislým topením. To auto nemá konkurenci.“
Golf, druhé nejprodávanější auto všech dob, prošel během 45 let sedmi generacemi a v příštím roce by měla přijít další. Vyznačuje se vysokou mírou bezpečnosti i komfortu. Do vývoje bezpečnostních prvků začali výrobci automobilů investovat v 90. letech.
Golf ze 3. generace se stal v roce 1992 prvním sériově vyráběným autem, které bylo vybavené čelními airbagy a ABS. Mezi další nově uvedené prvky patřil i tempomat.
Auto je pro svoji kompaktnost oblíbené mezi lidmi ve městech i mezi rodinami. Nižší spotřeba a větší prostor pro cestující na zadních sedačkách vytvořily z auta ikonu. Golfy jsou spolehlivé natolik, že podle některých automechaniků dokázaly ujet i milion kilometrů. Ačkoliv se auta tohoto typu do Československa dostala ve větším až po revoluci, Golf si brzy získal fanoušky i mezi tuzemskými řidiči.
Výroba Golfu se od roku 1974 nezastavila. Kompaktní rodinné auto sjede z výrobního pásu každých 41 vteřin. Dodnes se vyrobilo více než 35 milionů aut tohoto typu.
Milovník Golfů
Dílna Martina Lédla, milovníka starých Volkswagenů, je plná součástek a dílů. Regály přetékají světly a tlumiči, ze stropu visí volanty. „Drtivá většina toho jsou z vozů Golf. Poskládal bych jich z těch dílů několik kompletních,“ směje se.
Milovník Golfů
Dílna Martina Lédla, milovníka starých Volkswagenů, je plná součástek a dílů. Regály přetékají světly a tlumiči, ze stropu visí volanty. „Drtivá většina toho jsou z vozů Golf. Poskládal bych jich z těch dílů několik kompletních,“ směje se.
Na kraji Trutnova ožívají auta s duší, na kterých se podepsal čas. Rukama Martina Lédla procházejí staré modely Brouků, Golfů a někdy i staré Passaty. Vozí mu je v zuboženém stavu kamarádi a fandové. Některé kousky si Martin staví sám pro radost.
Mezi auty vyrůstal, jeho dědeček i tatínek byli automechaniky. „S tátou jsme jezdili po Evropě a sháněli díly. Na jedné pumpě jsem narazil na časopis VW Scene, prolistoval jsem ho, viděl jsem všechny ty krasavce a bylo rozhodnuto. Bylo mi asi šestnáct,” vzpomíná Martin, pro kterého jsou nejhezčí vozy ty vyrobené nejpozději v roce 1992.
Kromě nádherného zeleného Golfu, který je Martinovou chloubou, stojí v dílně ještě dva stařečci. „Tenhle rozebraný Brouk, na kterém právě pracuji, je z roku 1955. Je ten nejstarší, který se mi zatím dostal do ruky. Navíc je původní, jediné, co není originál, je motor,” dodává renovátor. Druhý Brouk, který na opravu teprve čeká, je z roku 1968.
Po osmi dekádách výroby legendárních aut se spalovacími motory Volskwagen startuje novou éru automobilismu se stejnou filozofií: vyrábět elektromobily pro miliony řidičů, ne pro milionáře. Noví Brouci, Golfy, Passaty a Transportery budou ohleduplnější k naší planetě, ale stejně solidní jako jejich ikoničtí předchůdci.
První „vlaštovkou” elektrické rodiny vozů je model ID.3 a je zároveň vůbec prvním čistě elektrickým modelem značky na platformě MEB. Jeho výroba odstartuje v příštím roce. Za 24 hodin od spuštění rezervací si evropští zákazníci objednali 10 tisíc kusů tohoto vozu.
Všechny modely rodiny ID. mají rychlonabíjecí baterii umístěnou v podlaze vozidla. Tím mají auta snížené těžiště, a tak je lépe rozložena váha celého vozidla. Řidiči to pocítí na vyvážené a dynamické jízdě.
Podle zvolené kapacity baterií se dojezd vozu pohybuje mezi 330 a 550 km.
Kromě prvního hatchbacku ID.3 Volkswagen chystá výrobu také moderní verze busíku ID.Buzz, SUV kupé ID.Crozz a velký sedan ID.Vizzion.
Jedním z nejčastějších předsudků je, že s elektromobilem se nedá dojet moc daleko. To už ale dávno neplatí. S novými elektromobily je možné podle cyklu WLTP ujet vzdálenost od 330 km do více než 550 km - v závislosti na velikosti baterie, pneumatikách a typu karoserie daného vozidla.
Energii můžete doplnit téměř všude, i z běžné zásuvky nebo prostřednictvím wallboxu vyvinutého Volkswagenem, který můžete umístit do garáže a nabíjet svůj vůz pohodlně doma a rychleji než z běžné zásuvky. Stejně tak pokrytí veřejnými nabíjecími stanicemi na celém území se zlepšuje a jejich počet vzrůstá. Ve městě je nejčastěji najdete v parkovacích domech nebo před nákupními centry.
Při cestování na delší vzdálenosti podél hlavních tahů leckde nabíjecí stanici už najdete. Jednou z firem, která se ve velkém pustila do jejich budování po celé Evropě, je IONITY - společný podnik automobilky Volkswagen, německého automobilového průmyslu a energetických společností. Do konce letošního roku by po celé Evropě mělo vzniknout několik stovek nabíjecích parků pod značkou IONITY.
Volskwagen vybuduje s partnery do roku 2025 v Evropě celkem 36 tisíc nabíjecích přípojek.
Pořizovací cena elektromobilu je kompenzována nižšími náklady na energii a údžbu. Je pravda, že je jejich cena v současnosti vyšší než cena srovnatelného auta s benzinovým nebo naftovým motorem. Důvodem jsou vyšší výrobní náklady na baterii.
Kolik času je potřeba k úplnému nabití baterie vašeho elektromobilu, závisí na nabíjecí stanici. Pomocí wallboxu s výkonem 11 kW se baterie vozu nabije naplno přes noc. Ve veřejných rychlonabíjecích stanicích IONITY se baterie nabije ještě rychleji.
Budoucnost je tady. Buďte její součástí.
Chci vědět víc
