Barcelona

Nový řád města

Město je živý organismus, potřebuje se rozvíjet, měnit a růst. Tímto přístupem k urbanismu Ildefons Cerdà navždy změnil podobu měst po celém světě. Na konci 19. století byla Barcelona sevřená středověkými hradbami. Lidé i domy se tady tísnili na malém prostoru. Cerdà ale přišel s revolučním plánem, který katalánskou metropoli připravil na budoucnost.

Rozšíření Barcelony pojal jako vědeckou práci. Vypočítal třeba objem vzduchu, který člověk potřebuje ke správnému dýchání. Podrobně popsal profese, jakými se lidé ve městě mohou živit, a pak zmapoval služby, jež budou potřebovat, jako například tržiště, školy či nemocnice.

Výsledkem je čtvrť Eixample. Její pravoúhlé ulice tvoří charakteristické šachovnicové uspořádání. Široké bulváry zvládnou vstřebat dopravní tlak, kterému denně čelí. Osmiúhelníkové bloky domů se zkosenými rohy zase dávají řidičům výhled na to, co se děje nalevo i napravo. Ještě před masovým rozšířením automobilismu tak Cerdà navrhl město, do kterého se pohodlně vejdou lidé i auta.

Akordové umění

Hra na kytaru vystihne jakoukoliv emoci. Od melancholie po euforii. Než se však v druhé polovině 19. století dostala do rukou Tárregy, byla kytara jen doprovodem klavíru, houslí a dalších nástrojů. Španělský virtuos byl prvním, kdo jí dal hlavní roli.

Před Tárregou se na kytaru obvykle hrálo nehty, což písním dávalo jasný a ostrý zvuk. Průkopnický kytarista si nehty ostříhal, aby mohl ke hře používat bříška prstů. To dalo kytarovým melodiím jemnější nuance, bohatší tóny a hloubku. Změnil také způsob prstokladu, využíval hmatník po celé jeho délce a melodii vybrnkával prsty místo trsátkem.

Talent sice Tárregu předurčil k celosvětové slávě, on ale na sólovou kariéru rezignoval. Koncertoval jen v Barceloně a v několika španělských městech. Většinu času věnoval výuce hry na kytaru a skládání písní. Jednou z nich je i píseň Gran Vals, kterou zná celý svět. Výrobce mobilních telefonů Nokia si část skladby vypůjčil pro svůj legendární Nokia Tune.

Geometrie přírody

Architekt budoucnosti bude napodobovat přírodu, protože ta je trvalejší a rozumnější než cokoliv jiného, tvrdil Gaudí. Jeho osobitá tvorba od druhé poloviny 19. století propojovala zákony stavebního inženýrství s bezbřehou imaginací a dokonalou geometrií. Inspirací mu byla právě příroda. Ať už to jsou balkony oblých tvarů připomínající šnečí ulity, fasády evokující mořské vlny či korunám stromů podobné klenby.

Střecha Casa Batlló, plná zářících barev a zvlněných tvarů, působí jako hřbet ještěra. Mohutné sloupy chrámu Sagrada Família se zase ohýbají a rozdělují jako větve stromů. Gaudí bořil hranice tradiční architektury, aby vytvořil nový estetický rozměr. Svými stavbami organických tvarů vtiskl Barceloně její nezaměnitelnou tvář.

Mysl v obrazech

Miró se vymanil z vlivu všech uměleckých směrů počátku 20. století. Vytvořil vlastní mikrokosmos, ale nikdy se neodevzdal nekonečné moci fantazie, jak kázal surrealismus. Na plátnech míchal výrazné odstíny, experimentoval s materiály a patřil k prvním umělcům, kteří tvořili skrze takzvanou automatickou malbu, což je intuitivní tvorba bez kontroly rozumu.

Tvořil více než 70 let, neustále své dílo rozvíjel, přehodnocoval a mnohokrát zničil. Tvorba a následná destrukce byly pro něj způsobem, jak umění udržet oproštěné od veškerých pravidel. Jeho dílo často zrcadlilo atmosféru, dobu i místo, kde vznikalo. Třeba temné barvy na plátnech ze třicátých let ohlašují nástup fašismu, tváře se krabatí do úšklebků a rozpustilé postavy se mění v hrozivá monstra.

Cementový zámek

Bazén ve tvaru kříže, mrakodrap s chrámem na špičce nebo bytový komplex, který se vynořuje ze skalnatých útesů na pobřeží. Stavby Ricarda Bofilla ohromují svět svým pojetím, tvary i barvami. Stopu zanechal i v pražském Karlíně. Opuštěné tovární haly tam přebudoval na kanceláře, sídlo vydavatelství či multifunkční sál.

Působivým odrazem Bofillova génia je jeho celoživotní dílo La Fabrica. Jde o bývalou cementárnu, ve které od 70. let minulého století sídlí architektonické studio, které založil. Katalánský architekt mohutná betonová sila vyčistil, vytvořil v nich patra a ozdobil je ornamentálními okny. Mezi surovým betonem pak nechal vybujet divoké liány, jasmín, cypřiše nebo palmy.

Molekuly na talíři

Adrià je alchymistou, vědcem a šéfkuchařem zároveň. Jeho avantgardní přístup k vaření změnil gastronomii. Tradiční pokrmy a ingredience rozložil na molekuly, aby z nich vytvořil jídla, která do té doby neexistovala. Melounový kaviár, sférické olivy, perly plněné jablečnou šťávou nebo želé z černých lanýžů s mandarinkovým vzduchem.

Patří k průkopníkům molekulární kuchyně, která dala světu nové techniky vaření, jako je třeba sous-vide nebo takzvaná espuma. Jde o ochucenou pěnu, která dnes zdobí talíře v restauracích po celém světě. Jeho restaurace El Bulli nedaleko Barcelony byla několik let absolutní špičkou, kde se ročně snažilo o rezervaci milion hostů. Přesto ji Adrià v roce 2011 zavřel a proměnil na kulinářské centrum s laboratoří a muzeem.

Energie z hlíny

Město, které pohání energie z rostlin. To není utopie, ale nápad mladého génia z Barcelony. Po osmi letech vývoje už Vidarte ve svých laboratořích vyrobil první mikrobiologické palivové články. Fungují tak, že mikroorganismy v nich požírají půdní hmotu, rozkládají ji na molekuly, u čehož dochází k uvolnění elektronů. V článcích se tato energie zachytí a promění se na elektřinu. Čistá energie vyrobená bez negativní uhlíkové stopy utáhne osvětlení parků, ulic i domácností.

Vidarte také jako první na světě vytvořil klavír z rostlin. Květiny produkují elektrické napětí, které reaguje na lidský dotek. Napětí je pak převáděno na zvuk, takže když se v biotechnologické zahradě na Ibize dotknete sukulentu, uslyšíte krásný melodický tón. Vidartovy ambice tady ale nekončí. Do budoucna chce najít způsob, jak rozkládat plasty v oceánech nebo zvrátit stárnutí pomocí kryoprezervace, tedy zmražení.

Elektronické flamenco

Tradiční španělské flamenco smíchala s rytmy latinského reggaetonu, amerického rapu i taneční hudby. Rosalía svým nekonvenčním přístupem stvořila zcela unikátní pop. A sklízí za něj hudební ceny, nadšení kritiků i miliardy přehrání na streamovací službě Spotify. Díky tomu kraluje hitparádám a sesadila z trůnu pop zpívaný v angličtině.

Katalánské městečko Sant Esteve Sesrovires, odkud Rosalía pochází, žije motorismem. Zdejší automobilka zaměstnává tisíce lidí z blízkého okolí, ovlivňuje ale také život místních teenagerů. Ti na parkovištích tráví volný čas závoděním a posloucháním hlasité hudby z autorádií. Právě tady se Rosalía poprvé střetla s flamencem v podání bigbítového zpěváka Camaróna. Silný hudební prožitek ji dovedl až na hodiny zpěvu v Barceloně, odkud pak ovládla přední příčky hudebních hitparád.