Češi mají dobré srdce i sílu pomáhat.
Před Vánoci je to obzvlášť potřeba
Sváteční čas je obzvlášť náročný pro lidi bez domova, seniory nebo maminky samoživitelky. Některé trápí chladné počasí, všichni ale mohou pociťovat úzkost nejen při myšlenkách na minulost, rodinu, blízké, ale i při pohledu do budoucnosti. Jejich útočištěm jsou charitativní a neziskové organizace.
Opuštěným lidem v nesnázích pomáhá nejen jídlo a oblečení. Největším darem je pro ně energie a čas, které jim pracovníci neziskových organizací věnují.
Místo, kam lidé přicházejí za vlídným slovem, povzbuzením i obejmutím
Vršovický Sousedský klub nabízí potraviny z potravinové banky, drogerii, hračky nebo oblečení. Zuzaně Vránové, která za klubem stojí, se z něj ale hlavně podařilo vybudovat místo, kam lidé přicházejí za vlídným slovem. V životě už jim často nezbyl nikdo, s kým by si mohli popovídat nebo koho by mohli obejmout. Zuzaně se tak potvrzuje důležitost toho, na čem jí vždy nejvíc záleželo. Udržovat silná přátelství a dobré rodinné vazby. Protože podle ní je zanedbávání vztahů to nejhorší, co člověk může v životě udělat.
„Když jsme před lety začínali, nevěděli jsme, že si všichni naši klienti budou přát, aby už byly Vánoce za nimi. Jsou buď plačtiví, nebo agresivní. I ti, kteří jsou během roku fajn, jsou na nás před Vánoci trošku zlí,“ přibližuje zakladatelka pražského klubu, který každý týden pomůže 500 osamělým seniorům a matkám v nouzi. „Snažíme se ty emoce rozmělnit, stojí nás to spoustu energie, ale většinou se to podaří,“ dodává Zuzana. Aby se lidé z týmu okolo klubu dokázali naladit na vánoční atmosféru a mentálně si odpočinuli, místo je otevřené jen do poloviny prosince.
I úzkostní klienti se za tři týdny dokážou dát do kupy
Zuzana už roky dokazuje, že stačí docela málo, aby i člověk v těžké životní situaci znovu získal naději. „Někomu stačí pár týdnů pomoct s potravinami spolu s ujištěním, že mu s jeho trápením pomůžeme a že to zvládne. Během třetího týdne se úzkostní shrbení lidé proměňují, přestávají se klepat a narovnají se. Poznáte na první pohled, že je jim daleko líp,“ říká Zuzana, jejíž cílem je pomoct lidem postavit se na vlastní nohy. To se díky materiální pomoci daří. Spousta klientů do klubu dochází měsíce a roky, potřebují mít pocit, že jim někdo naslouchá.
Půl tuny jídla si příchozí klienti rozeberou během jednoho dopoledne. Pochází z potravinové banky, jedná se tedy převážně o neprodejné, ale konzumovatelné čerstvé ovoce a zeleninu nebo mléčné výrobky s blížícím se datem spotřeby. Další potraviny klub získává od dárců nebo je sám nakupuje.
Lidské osudy se do excelových tabulek a grantů nevejdou
Zuzana dennodenně řeší zdánlivě beznadějné situace. Díky své nezlomnosti, týmu nadšenců a obrovské energii dokáže zařídit pomoc rychle a efektivně. Dokázala díky dárcům zafinancovat pohřeb dítěte, na který jeho matka neměla dostatek prostředků. Anebo s advokátní pomocí vybojovat přístup k účtu pro matku, jejíž manžel se ocitl ve vazbě. „Obestavili mu účet, což byl jediný zdroj financí pro celou rodinu. Tahle máma neměla za co koupit jídlo dětem, přitom šlo o rodinu ze střední vrstvy. Žádná instituce se s ní nebavila, protože nepatřila mezi sociální případy,“ vysvětluje. Účet navíc sloužil pro splácení hypotéky.
Obzvlášť úporný byl téměř dvouletý boj o svěření dvou malých dětí do péče ženy, jejíž kamarádka a zároveň biologická matka dětí zemřela kvůli závislosti na drogách. Oproti tomu je zařízení mříže do dveří bytu, aby je násilný manžel nemohl uprostřed noci rozkopnout, to nejmenší.
„Naši klienti nemají okolo sebe síť kontaktů ani 20 kamarádek, které jim půjčí peníze, když je třeba. To jim nahrazujeme my.”
Účinná pomoc tam, kde je to nejvíc potřeba, je Zuzanin styl. Projevilo se to třeba tehdy, když začala válka na Ukrajině a nikdo nevěděl, co přijde. „Pomáhali jsme hned, nečekáme na granty nebo na to, jestli nám to někdo zaplatí. Děláme to, protože je to potřeba. Lidské osudy se nedají narvat do excelových tabulek,“ říká.
Další mise? Food truck, který nabízí kávu a rozdává radost
„To, co každý den zažívám, je neuvěřitelné. Češi jsou strašně štědří,“ komentuje Zuzana materiální i finanční pomoc, kterou klub dostává od drobných dárců. „Jsme jako národ unikátní v tom, jak moc si dovedeme pomoct. Zajímáme se o druhé a dokážeme se dělit, sounáležitost máme hluboko v sobě,“ myslí si.
Protože je Sousedský klub neziskovou organizací, každé první pololetí v roce žije v nejistotě, kolik peněz získá od státu. „To je obrovská bolest, protože si nejsme jistí, jak zaplatíme nájem a další náklady. Některé neziskovky to řeší půjčkami, my začneme příští rok prodávat kávu ve food trucku,“ usmívá se Zuzana. Na pojízdný stánek získala ve veřejné sbírce přes 220 000 korun.
Mrazivé počasí znamená noclehárny plné lidí bez domova
Noclehárny Armády spásy po celé zemi jsou před Vánoci plné. K tomu, aby lidé mohli mrazivé noci přečkat v teple, pomáhají i nocleženky. Kromě teplé postele zahrnují také možnost se umýt, najíst, nechat se prohlédnout lékařem a promluvit si o své životní situaci se sociálním pracovníkem.
Nocleženky letos fungují už osmým rokem. Jen minulou zimu jich dárci zakoupili 30 000, a zachránili tak spoustu lidí před umrznutím. „Když venkovní teploty klesnou pod bod mrazu, máme kromě nocleháren v denních centrech připravené i židle, na kterých lidé mohou přečkat noc v teple, když už jsou postele plné,“ říká Alena Válková z moravskoslezské Armády spásy. Ta má pobočky v Ostravě, Opavě, Havířově a Krnově, kde může celkem přenocovat 150 osob.
Nouzovým
řešením je iglú
Když lidé bez domova nechtějí z různých důvodů využít nocleženky či volné židle, má pro ně Armáda spásy přichystané nouzové přístřešky podobné iglú. Člověk je ohřívá teplem vlastního těla. Oproti venkovnímu prostředí je uvnitř o 15 až 18 °C tepleji. „V Ostravě máme 14 iglú. Poskytujeme je těm, kdo noclehárnu odmítají nebo v ní nemůžou být. Buď mají nějaké psychické problémy, nebo jde o pár, který by se na noclehárně musel rozdělit. Anebo se jedná o člověka s pejskem, který na noclehárnu nemůže,“ vysvětluje Alena.
„Od začátku prosince až do Štědrého dne děláme vše pro to, aby lidé věděli, že nejsou sami. Že mají někoho, kdo na ně myslí a kdo soucítí,“ říká Alena. I pro klienty Armády spásy je předvánoční čas fyzicky a emočně náročný. Poptávka po jejích službách je v posledních letech daleko vyšší než dřív. Některé pobočky v Moravskoslezském kraji v posledních letech evidují až o polovinu více lidí, kteří v tíživé situaci potřebují jejich pomoc.
Armáda spásy pomáhá, aby její klienti mohli pracovat, postarat se o své rodiny a začlenit se do komunity. Organizace lidem pomáhá přímo v terénu, ale i v denních centrech, noclehárnách, azylových domech a v sociálních bytech. Provozuje také střediska pro děti i osamělé seniory.
Lidem v nouzi pomáhá výrobce sušenek v Opavě
S Armádou spásy spolupracuje i opavská továrna společnosti Mondelez, kde se vyrábí sušenky a oplatky. Ta chystá projekt pro zaměstnání několika klientů organizace. A pomáhá i se sháněním bydlení. „Byty za přijatelné ceny buď není možné sehnat, anebo jejich majitelé vyžadují kauci, na kterou si naši klienti nemohou ze svých příjmů našetřit,“ říká Alena. A právě na kauce bytů pro klienty Armády spásy přispívá i společnost Mondelez. Ke spolupráci s Armádou spásy přivedl továrnu její ředitel, který již několik let chodí každou sobotu nalévat polévku bezdomovcům v Ostravě. „Návrat z ulice je mimořádně obtížný, proto věřím, že když můžeme těmto lidem pomoci, měli bychom to udělat,“ říká Emmanuel Chilaud.
Potravinová banka v Praze každý rok zachrání 3 500 tun jídla a nakrmí statisíce lidí
Příliš velké dýně, potlučená jablka, květák s oschlými listy nebo jogurty s blížícím se datem spotřeby. Neprodejná, ale jinak nezávadná zelenina, ovoce, pečivo a mléčné výrobky dennodenně míří v 9 dodávkách do skladu potravinové banky v pražských Letňanech. Ještě ten den, kdy je přivezou, se musí dostat k lidem.
Ze skladu si mohou potřební lidé potraviny v balíčcích vyzvednout sami, většina zásob ale míří do 280 neziskových organizací, které je dál rozdávají. Každý týden tak nakrmí 78 000 lidí, a to jen v Praze a ve Středočeském kraji. Měsíčně se tu zachrání a rozdělí 250 tun potravin a hygienických potřeb.
„V Praze provozujeme čtyři výdejní místa, kam chodí stovky lidí. V posledních letech si všímáme, že kromě osamělých seniorek přicházejí také seniorské páry. Nájmy a energie rostou natolik, že jim ani dva důchody na normální život nestačí,“ říká Věra Doušová, která v roce 2009 založila první českou potravinovou banku, a to právě v Praze. Zatímco lidé bez domova, samoživitelky a další lidé v tíživé situaci musí mít pro odběr potravin potvrzení od sociálního odboru nebo úřadu práce, seniorům stačí prokázat svůj příjem a výši nájmu. Často jim náklady na bydlení ukrojí téměř všechny peníze, a na jídlo a další nezbytné věci jim tak zbývá jen pár stovek korun.
Samoživitelky nevěděly, co s paprikou. Museli jsme je naučit vařit
Protože klienti potravinové banky často už dříve neměli na nakupování zeleniny a ovoce peníze, nevěděli, jak zpracovat květák, cuketu nebo papriku. „Čerstvé zeleniny a ovoce máme nejvíc, když ale přicházely maminky, ptaly se po těstovinách, kečupu, hotových jídlech, uzeninách a sladkostech. Měly dojem, že ze zeleniny se k jídlu nedá nic udělat. Pochopili jsme, že prostě jen neumí vařit,“ vypráví Věra. Vybudovala proto komunitní kuchyň a ve spolupráci s profesionálními šéfkuchaři začala organizovat kurzy vaření. „Zaměřili jsme se na sezonní zeleninu. A hlavně na to, aby recepty byly jednoduché a levné, aby byly pokrmy dobré, ale zároveň jejich příprava netrvala dlouho, protože na to žádná maminka nemá čas. Kdyby bylo vaření příliš složité, nebavilo by je to,“ dodává ředitelka potravinové banky pro Prahu a střední Čechy. Dnes je znát, že si zeleninu berou častěji, když vědí, jak s ní naložit.
První zaměstnance pražské potravinové banky Věra najala z řad klientů. „Chtěla jsem, aby personál banky byl dostatečně empatický k lidem, kteří přicházejí pro pomoc,“ zdůvodňuje ředitelka. Aktuálně tak v bance pracuje 25 lidí znevýhodněných na pracovním trhu. „Z exekucí a insolvencí se díky práci dokázali vzchopit. Zaplatili dluhy, zvládají šetřit a jezdí i na dovolené,“ říká Věra.
Aby banka neplýtvala potravinami, rozjela její ředitelka i další projekt. Sociální podnik Plotna už třetím rokem vaří teplé obědy pro seniory a rozváží je po okolí. Obědy vaří lidé, kteří jsou buď hendikepovaní, nebo dlouhodobě pečují o své blízké a normální práci by sháněli jen těžko. Sociální podnik nabízí také catering na různé akce, zajišťuje teambuildingy i kurzy vaření.
Potraviny dávají hlavně řetězce, výrobce se zatím přesvědčit nedaří
Většina potravin v bance pochází ze supermarketů. Naopak výrobci potravin v Česku bance své neprodejné zboží, například s chybou na etiketě nebo s poškozeným obalem, nedávají. „Zatímco němečtí výrobci běžně posílají svoje zboží do potravinových bank, v Česku se nám je nedaří přesvědčit. Asi si myslí, že by z daru museli odvádět daň, což není pravda. Možná je to pro ně pohodlnější, když to zlikvidují,“ přemýšlí Věra. Výjimkou mezi českými potravináři je společnost Mondelez, která do banky posílá své sušenky a oplatky. Jen v letošním roce už darovala více než 25 tun výrobků. Často se jedná o sezonní zboží, například velikonoční čokoládové zajíčky. „Mondelez je pro nás skvělým pomocníkem, protože po trvanlivých potravinách je obrovská poptávka. A my jedny z mála máme právě z Mondelezu. To je veliká pomoc,“ dodává.
Podle Věry, která pomáhá potřebným už desítky let, patří laskavost k přirozeným potřebám všech lidí. „Aby člověk mohl být laskavý k ostatním, musí mít nejdřív rád sám sebe. Mám štěstí, že dělám v životě to, co mám ráda. A když mi v zimě dochází energie, zaletím si do tepla k moři. Slunce mě nabíjí,“ říká.
Dávat je ten největší dar
Milka posílá čokoládu tam, kde udělá největší radost. Sladkosti zasílá do potravinové banky, která pomáhá lidem v nouzi.
Chci udělat radost blízkým