Biomedicínu vyměnil za umělecké řemesloCesta k vlastní zlatnické dílně vedla přes špajz
Před dvanácti lety prodal první náhrdelník v hospodě a dostal za něj 50 korun. Dnes je Ondřej Stára přední tváří českého autorského šperku. Jeho tvorba je výjimečná tím, že v sobě spojuje vznešené zlatnické řemeslo s hravostí. Do šperku promítá symboly popkultury, jako jsou emotikony, odkazy na sociální sítě nebo slavné reklamy. Před rokem si v pražském Podolí otevřel zlatnickou dílnu a showroom. Představil v něm novou kolekci šperků nazvanou Obchůdek pro radost, podle níž také celý prostor prozatím pojmenoval.
„Jsem hrdý na to, že jsem se vypracoval od nuly,“ říká Ondřej
Média ho označují jako naději českého šperku i zlatnického řemesla. K umění ho ale v dětství nikdo nevedl. Cestu k vysněné profesi si našel sám, přestože byla spletitá. Vedla přes studium biomedicíny na ČVUT, výrobu šperků podle návodů na internetu až k přijetí na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (UMPRUM), kde se vše učil za pochodu. „Na přijímačkách jsem třeba poprvé v životě kreslil zátiší. Ani jsem neměl tušení, kdo je vedoucím ateliéru. Celé se mi to nějak povedlo ukecat a vzali mě,“ popisuje.
„Mám rád klišé, bizáry a baví mě to promítat i do šperku.“
Dnes na UMPRUM dokončuje magisterské studium designu, má vlastní zlatnickou dílnu a několik nominací na prestižní ocenění Czech Grand Design.
„Ještě před rokem jsem všechno dělal ve špajzu.“
Zlatnická dílna na UMPRUM Ondřeje od prvního okamžiku fascinovala a místní mistr ho s řemeslem postupně seznamoval. „Najednou jsem věděl, jak ty šperky vyrobit. Bez něj bych dneska neměl nic,“ popisuje. Některé Ondřejovy nápady byly podle dílenského mistra neproveditelné, ale on je i přesto zrealizoval. „Nakonec mi většinou musel dát za pravdu,“ dodává. Při výrobě diamantových šperků spolupracují i dnes, kdy Ondřej už má vlastní dílnu. Zručných fasérů, kteří umí zasadit drahokamy do prstenů, je totiž v Česku málo.
Během studia začal vyrábět a prodávat první kolekce šperků. Když se ale škola kvůli covidové pandemii ze dne na den zavřela, ztratil přístup do dílny, ve které všechno tvořil. Na špercích proto musel pracovat doma. „Jediný prostor na práci, který jsem našel, byl špajz za kuchyní. Na dvou metrech čtverečních jsem si tady vystavěl celou dílnu,“ popisuje Ondřej místo, kde rok pracoval. Podle odborníků je právě chuť řešit nesnáze a nevyhýbat se jim klíčem k podnikatelskému úspěchu. Vždycky se objeví nějaký zádrhel. Nepřemýšlejte nad tím. Každou překážku přeskočte a jeďte zase dál,“ radí Pavel Hons, ředitel firemního centra České spořitelny v Liberci.
„Napumpoval jsem do toho strašně moc energie. A teď se mi to začíná vracet.“
Zájem učňů o zlatnické řemeslo začal opadat před 20 lety
„Šperky na zakázku dělám rád. Můžu tak překročit vlastní stín a společným dialogem se zákazníkem vytvořit věc, která je cool pro mě i pro něj.“
„Šikovných lidí, kteří vyjdou z učňáku, je tak málo, že se o ně vlastně strašně pereme,“ popisuje Ondřej situaci ve zlatnickém oboru. Podle něj je zlatnické řemeslo nedoceněné. Tvrdí, že průměrná hodinová mzda zlatníka se pohybuje okolo 130 korun na hodinu. „Nedivím se, že za takové peníze to nikdo nechce učit ani studovat,“ dodává.
Zájem o zlatnické řemeslo v posledních dekádách výrazně klesl, což potvrzuje i Leoš Lambeitl, ředitel zlatnického učiliště v Praze. „Do roku 2000 byl zájem o tento obor velký. Každý rok jsme měli zhruba třikrát více zájemců. Pak došlo k velkému poklesu a až v posledních letech se zájem o zlatnický obor ustálil. Dnes máme dvě dílny s více než 70 žáky,“ doplňuje.
Krize ho postavila na vlastní nohy
Po roce tvoření ve špajzu si Ondřej uvědomil, že chce vlastní zlatnickou dílnu. Stálo ho to ale spoustu sil i peněz. Na žádnou půjčku nedosáhl a nikdy ani neuvažoval o tom, že by si na vlastní podnikání půjčil od rodičů. Náročnou rekonstrukci prostoru pro dílnu i potřebné vybavení zaplatil z prodeje šperků. „Samozřejmě že začínající podnikatel je pro nás nejrizikovějším klientem. Vždycky se snažíme o individuální přístup a pomoc při hledání vhodné cesty. Projdeme s ním jeho podnikatelský záměr, upozorníme ho na případné překážky a v případě potřeby umíme klienta podpořit startovacím úvěrem,“ vysvětluje Pavel Hons.
Pořízením vlastní dílny ale pro Ondřeje starosti neskončily. Musel si sám udělat web, spravovat e-shop, posílat objednávky, vést účetnictví nebo komunikovat s klienty. „Dělal jsem úplně všechno. Pravidelně jsem v dílně vyráběl šperky celou noc, abych pak v sedm ráno odvezl modely na odlití nebo na puncovní úřad. Byl jsem z toho fakt odepsaný,“ popisuje Ondřej.
„Dělal jsem všechno. Od prvního návrhu až po finiš. Člověk si totiž často myslí, že zvládne všechno sám. To je ale nesmysl.“
Zlatnické řemeslo je nedoceněné. Co dnes živí šperkaře?
„Jen autorským šperkem se člověk neuživí. Neexistují tady galerie, kurátoři ani sběratelé,“ vysvětluje Ondřej situaci na scéně uměleckého šperku. „Tenisky za osm tisíc si lidi koupí, ale za prsten jako doplněk tolik neutratí,“ popisuje šperkař. Když však udělá limitovanou kolekci dvaceti stejných prstenů, které stojí dva tisíce, jsou za týden vyprodané. „V ten moment mi to sice pomůže v cash flow, ale touhle cestou prostě jít nechci,“ dodává. Jediná cesta, jak si na sebe v Česku vydělat zlatnickým řemeslem, jsou podle něj zásnubní a snubní prsteny. Za ty jediné jsou Češi ochotní utrácet.
„Baví mě, když šperk vypadá dobře, ale zároveň má za sebou nějaký příběh. Jakmile si ho vezmete na sebe, stanete se nositelem nějaké myšlenky.“
Šperk, který není jen ozdobou
Pro Ondřeje je zásadní, aby každý šperk byl nějakým způsobem inovativní. „Baví mě spojovat různé myšlenky a zhmotňovat je do šperku,“ popisuje. Zabývá se autorským šperkem, ale vyrábí i kolekce v menších sériích a také prsteny nebo náušnice na míru. Nejvíc ho potěší, když na ulici vidí někoho, kdo jeho šperk nosí a má z něj radost.
„Za celou dobu jsem do reklamy dal asi jen dva tisíce. Vždycky jsem si ale dával záležet, aby ode mě zákazníci odcházeli s dobrým pocitem. Pak o vás lidi začnou mluvit sami.“
Láska k řemeslu, talent a houževnatost dovedly Ondřeje k vlastní zlatnické dílně. To potvrzujte i Milan Švec, ředitel firemního centra České spořitelny v Plzni. Podle něj nemusí být ani tak důležitá originalita, jako spíš vytrvalost. „Viděl jsem už hodně podnikatelských záměrů, které vyčnívaly, ale nakonec se nepovedly. Daleko častěji uspěli ti, kdo do toho šli naplno a nevzdali to po prvním neúspěchu.“
Chcete vzít budoucnost do vlastních rukou a rozjet podnikání?Poradíme vám, jak se do podnikání bez obav pustit a na co si dát pozor.
Chci začít podnikat