Být zároveň skvělou matkou, partnerkou i kamarádkou, uspět v práci, rozvíjet se, dobře vypadat, a nikdy přitom neztrácet dobrou náladu? Někdy toho na nás může být zkrátka moc. Podívejte se společně s psychologem a psychoterapeutem Tomášem Kvapilíkem, jak si nedělat velkou hlavu z věcí, které nás mnohdy zbytečně stresují.
To je jen ukázkový harmonogram ženy, která musí skloubit péči o děti a domácnost se zaměstnáním. Na mnoho dalších činností se v něm ani nedostalo.
Čas věnovat se sama sobě nebo zajít na kafe s kamarádkou ženám mnohdy úplně chybí. Starat se o svou duševní pohodu je přitom základ toho, jak zvládnout všechny nároky, které na nás dnešní svět klade.
Podívejte se s námi na oblasti života, ve kterých toho na nás může být leckdy skutečně moc. A nechte si od psychologa a psychoterapeuta Tomáše Kvapilíka poradit, jak odbourat stres a nedělat si z některých věcí zbytečně velkou hlavu.
Pracuje jako psycholog a psychoterapeut v soukromé praxi. Cílem jeho práce je pomoci klientům vrátit se do běžného života, najít stabilitu nebo vypořádat se s úzkostmi, depresí, utrpením či traumaty. Je autorem osvětové knihy Mozaika duše. Svou tvorbou dlouhodobě usiluje o prevenci v oblasti duševního zdraví.
„Ty jsi dnes dostala propustku? Tatínek hlídá?“ Věta, kterou od svého okolí slyšela nejedna matka, která se objevila venku bez svého dítěte.
Mezi některými lidmi stále přetrvává zakořeněná představa, že rodičem, který má péči o dítě obstarávat, je především matka. Podle výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd zveřejněného před necelými deseti lety mají matky s nezletilými dětmi denně v průměru o 40 minut volného času méně než otcové. To může mnohé ženy právem frustrovat.
Dobrá zpráva snad je, že podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění za posledních pět let výrazně přibývá lidí s názorem, že by se měli věnovat péči o děti i domácnost oba partneři rovnoměrně. Přesto často zůstávají činnosti jako rozvážení dětí do škol a na kroužky, příprava svačin, oblékání, dohled nad plněním domácích úkolů, ale také třeba naslouchání a péče o to, co děti zajímá nebo co je trápí, doménou žen.
„Dlouhodobě prosazuji pravidlo, že rodiče by měli být plně zastupitelní. Od postarání se o svačiny až po rozhovor o potížích s kamarády. V rodině to pak posiluje rovnováhu. Důležitým benefitem pak je, že žena má více času na sebe, protože i tatínek dokáže fungovat s dětmi bez její asistence. Já upřednostňuji ještě jinou perspektivu, a tou je, že dětem vývojově prospívá, když se prohlubuje vztah s otcem. Když děti mají dva pevné přístavy, do nichž se mohou vracet,“ dodává Tomáš Kvapilík.
Jak jste na tom se svojí kapacitou právě teď? Dokážete si představit, jak moc je vyčerpaná? Pracovat lépe s vlastní energií vám pomůžou nahrávky Tomáše Kvapilíka.
Narodily se vám děti a váš partnerský život se ocitl až na druhé koleji? Tím si prochází mnoho žen. Z návštěvy kina či restaurace se staly mimořádné události, únava a nedostatek spánku ovlivňuje také intimní soužití. Nedostatek kvalitně stráveného partnerského času přitom může způsobovat další neshody.
Nedostatek času a energie ale neohrožuje jen partnerský vztah. S kamarádkou jste dřív chodily několikrát za měsíc na jógu, prosecco či večeři, neustále jste si psaly, ale od doby, co se z vás staly matky, jste o ní neslyšela? Určité omezení kontaktu s přáteli je s příchodem dítěte přirozené, přátelství a možnost trávit čas s někým jiným než jen s partnerem a dítětem ale dlouhodobě vede k lepšímu duševnímu rozpoložení.
„Jedním z nejčastějších pramenů krizí a nevěr je absence partnerského života v rodinách s dětmi. Na rodičovskou roli se jen těžko rezignuje. U té partnerské je tomu jinak. Mezi dvěma upracovanými rodiči partnerské spojení mnohdy vymizí, aniž by si toho všimli. Pároví terapeuti tak na úvod práce s párem dávají povinný domácí úkol – každý večer si partneři na dvacet minut sednou, bez mobilů, bez televize, bez informací o dětech. A sdílejí, jak se mají. Co prožívají. Nad čím přemýšlí. Po čem touží. A tím dávají na chvíli prostor svému partnerství před rolí rodiče,“ vysvětluje Tomáš Kvapilík.
Potřebujete dnes obejmutí bez dalších zbytečných slov? Pomůžeme vám si o něj beze studu říct.
Vzdát se s příchodem dětí práce, která vás baví a naplňuje, není snadné. A obvykle tuto roli přijímají ženy. Případů, kdy na rodičovskou dovolenou nastoupí muž, je stále výrazná menšina: v současnosti se toto číslo podle projektu Česko v datech pohybuje kolem 20 procent. Podle stejného průzkumu by sice s dětmi doma chtělo zůstat až 70 procent mužů, z obav o rodinný rozpočet však nakonec doma s dítětem většinou zůstává žena.
Ani s nástupem dětí do jeslí, školky nebo školy nápor na psychiku neustává, obzvlášť pokud se žena vrací do náročnějšího zaměstnání. Vyžaduje se pak po ní opravdová „superschopnost“ – skloubit s prací také péči o děti a domácnost, partnerský život a své zájmy. Pomoci může zkrácený pracovní úvazek, ale stát i zaměstnavatelé se v tomto ohledu však zatím spíše učí. Přitom se ukazuje, že zaměstnávat matky na rodičovské dovolené na částečný úvazek je ekonomicky výhodné!
„Velmi vítám, že se v českém prostředí začíná mluvit o bariérách, které matky malých dětí musejí překonávat při pokusech o pracovní uplatnění. Perspektiv je mnoho, já volím tu týkající se duševního zdraví. Velká část maminek staví svou osobnost a identitu na své seberealizaci. Mají talent, mají vzdělání, mají zkušenosti, práce je baví. Když jsou nucené část sebe sama odříznout, mohou být ve svém životě nespokojené a frustrované, byť svoji rodinu milují nade vše a všechno ostatní klape. Pomoci naplnit maminkám i tuto potřebu, pokud o ni mají zájem, by mělo být v zájmu všech,“ domnívá se Tomáš Kvapilík.
Dřez je po obědě plný nádobí, ale venku zrovna konečně svítí sluníčko, a tak si sednete s kávou na terasu a začtete se do knížky, kterou už máte několik měsíců rozečtenou. Cítíte se při té představě provinile? Neměla byste. Odpočinek od každodenních povinností je nutnou součástí dne a základem vaší duševní pohody.
Bludný kruh velkých i menších povinností či toho, co „by se mělo“ dělat, se může zdát nekonečný. Aby vyhověly všem požadavkům, obětují zpravidla ženy čas na vlastní zájmy a na odpočinek. To je ale pochopitelně špatně. Pokud si neodpočineme, nemáme odkud brát síly. Najít si čas pro sebe může být někdy složité, ale není to nemožné.
„Pokud jste si během svého života vytvořily vzorec, že odpočinek je za odměnu nebo že odpočinek si nemůžete dovolit, dokud nemáte vše hotovo, jednáte proti přirozenosti svého organismu. Stejně jako výdech vyžaduje nádech, práce vyžaduje určitou míru odpočinku. To není luxus, to je podmínka zdraví. I kdybychom si totiž rozebrali tělo na buňky a sledovali, co se děje, když je člověk v neustálém výkonu nebo chronickém stresu, lze docela snadno popsat, jak organismus trpí. Stres samotný není pro člověka škodlivý, jako fyziologický mechanismus je tu s námi miliony let. Ale chronický stres bez uvolnění a odpočinku je škodlivý a plynou z něj mnohá fyzická i duševní onemocnění,“ upozorňuje Tomáš Kvapilík.
Musíš být silná! Musíš to zvládnout sama! Nikoho nezatěžovat… jinak! Jinak co? Tomáš Kvapilík vám poradí, jak na sebe neklást přehnané nároky.
Sousedi mají krásně posekaný trávník, květinové záhony jako z katalogu a na Instagramu snad tisíce společných fotek. Vaše zahrada přitom pořád připomíná džungli a děti se před objektivem schovávají… V éře sociálních sítí se ještě více než kdy dříve srovnáváme s úspěchy a „dokonalostí“ jiných lidí. Že jde často jen o usilovně udržovanou fasádu, se přitom nedozvíme nebo to nedokážeme vnímat.
V honbě za pomyslnou dokonalostí si často klademe nerealistické cíle, které nás vyčerpávají. Pocit, že pokud něco neděláme na 150 procent, tak je to špatně, nás ke spokojenosti nepřivede. Každá žena zvládá práci, mateřství a rodinu po svém a také každé dítě je jiné. Některé děti navštěvují každý týden kroužek atletiky, keramiky a klavíru, to vaše je možná nejspokojenější, když si společně čtete knihu. A proč ne?
„Domnívám se, že lidé se navzájem srovnávali vždycky. Tato pomyslná soutěž však měla své hranice, například hranice dané vesnice nebo městské čtvrti. Se sociálními sítěmi hranice padly. Člověk tím může úplně ztratit kontakt s realitou. Proto i maminky často vyzývám, aby odložily telefony a vrátily se do soukromého, intimního světa jejich blízkých vztahů. Aby si uměly vytvořit svoji příjemnou bublinu, která je nezávislá na okolním světě. Tam je bezpečí a klid. A když budou potřebovat kontakt, je lepší domluvit se s konkrétním člověkem na konkrétním místě, nikoli si lidské setkání nahrazovat scrollováním ve virtuálním světě,“ myslí si Tomáš Kvapilík.
Nároků kladených na ženy je dnes tolik, že si občas mohou připadat ztracené nebo vyčerpané. Každá po svém dělá maximum pro to, aby se jejich okolí dařilo dobře, ale někdy přitom zapomínají samy na sebe. Mohou se právem cítit přetažené a nedoceněné. Změnu může přinést nejen větší pochopení jejich náročné role ve společnosti, ale také jejich vnitřní postoj.
Ženám, které chtějí udělat něco pro sebe, přinášíme sérii inspirativních audionahrávek psychologa a psychoterapeuta Tomáše Kvapilíka. Nabídne vám způsoby, jak si nedělat z věcí velkou hlavu.
„Používejte prosím audionahrávky pro inspiraci, zamyšlení a uvolnění. Jejich smyslem je podpořit vás v krocích, které vedou k větší duševní pohodě. Nemohou však nahrazovat krizovou intervenci nebo odbornou psychologickou pomoc při duševních potížích.“Tomáš Kvapilík
Auto navržené pro skutečný život, ne pro showroom. Naložíte do něj všechno, co potřebujete, a můžete se na něj spolehnout, ať už jedete na velký nákup, rodinnou dovolenou nebo jen vyzvednout děti z kroužků. Nebudete se s ním stresovat, protože je to BIG parťák, který snese všechno, i když s ním nebudete jednat zrovna v rukavičkách. S BIGsterem si zkrátka nemusíte dělat BIG hlavu.
Chci si vůz Dacia BIGster vyzkoušet
Chci poznat vůz Dacia BIGster
