Ideální sladkou tečkou v tomto regionu budou jihočeské dvojctihodné koláče. Ochutnat je můžete třeba v hospodě na návsi v Holašovicích, kterou provozují Petr Klimenda a Monika Kropáčková. Ta je připravuje podle starého rodinného receptu od babičky ze Strýčic, která je zde pekla v mlýně na poutě a posvícení. Jde o kynuté těsto, které je plněné směsí tvarohu. Navrch se pak přidávají povidla ze švestek ze lhenických sadů a jemná máslová drobenka.

Kdo by měl zájem o „něco malého k pivu“, může zavítat do malého obchůdku v Blovicích na jih od Plzně s příznačným názvem Potěšení ve skle. Hodit by se mohl třeba Pečený vepřový bok s cibulí. Manželé Vaničtí zde ale potěšení nabízejí mnohem víc – například džemy či zavařeniny z kvalitního českého ovoce a zeleniny. „Na procházkách vždycky koukám, co kde roste a kvete a co by se z toho dalo udělat. Sbírám si třešně na džem, ale i bezinky a šípky na sirupy, pampelišky na med, mladé kopřivy. A to vše se snažím zpracovávat, nejčastěji zavařováním,“ vypráví Petra Vanická o své lásce k zavařování.

Patřičně hrdí na svou historii ve vaření piva jsou například v královském městě Slaný. Ondřej Antoš, jehož jméno místní pivovar dodnes nese, tu tradiční český nápoj začal vařit v roce 1536. Dnes už je z něj moderní pivovar, vášeň pro řemeslo si tu však stále zachovávají. „Vaření piva je často spíš pořádný punk, dobrá nálada a hodně pivních stylů. To vše prostě k malým pivovarům patří. Ostatně loni jsme uvařili 59 unikátních piv,“ vypočítává spolumajitelka pivovaru Šárka Grguričová.

Milovníci zákusků mohou navštívit přímo v srdci Karlových Varů Bistrotéku LZ, kde Lucie Zlámalíková ve svém podniku harmonicky spojuje rodinné recepty s inovativními nápady. Vyhlášený je zdejší Mechový dortík, který je vyrobený z lokálních produktů. Zelenou barvu mu překvapivě propůjčuje čerstvý špenát. „Ten dortu dodá jemnost bez použití barviv. Krém z lehce sladké smetany pak dokonale vyvažuje vláčné těsto, kde jsou základem kvalitní suroviny – mouka pro strukturu, vejce pro jemnost a olej pro vláčnost. Každý dortík je mistrovsky ručně připraven a zdoben sezonním ovocem,“ doplňuje Lucie Zlámalíková.

V pivovaru v Ústí nad Labem už se sice chmelový mok nevaří, zpracovávají tu však jinou místní plodinu – jablka. „Do našich moštů a ciderů vkládáme kousek drsného severu,“ říká majitel značky Kauboy Štěpán Ren. Letos rozšířil výrobu také o limonády. Ty jsou vyráběny pouze z lisované šťávy, místního medu, bylinek a koření a bez jakéhokoli přidaného cukru. „Jsme obzvlášť pyšní na naše angreštové, rybízové a rakytníkové limonády. Zkoušeli jsme i bezinkové víno, ale to se nám bohužel moc nepovedlo. Vznikl však chtěně nechtěný produkt, a to famózní bezinkový ocet,“ usmívá se Štěpán Ren.

Nabídka místních surovin se v drsném kraji postupem času rozšířila, a tak si horalové mohou vzít jako vydatnou svačinu na cestu třeba Vepřovku plnou farmářského libového masa, která je k dostání v prodejně MASS.NA přímo v Liberci a Českém Dubu. Na lokálnost se tu však dbá stále. „Maso bereme od farmářů, kteří jsou maximálně třicet kilometrů od nás,“ popisuje spolumajitelka obchodu Eva Jiřičková. V nabídce řeznictví najdete i takové speciality, jako je třeba libové sušené vepřové maso na citronech.

Osladit život si lze také v cukrárně Pink Roses v Hradci Králové. Markéta Paikertová ji zde otevřela navzdory pandemii v lednu roku 2021, kdy si lidé mohli chodit pro zákusky pouze do výdejního okénka. V sortimentu už od začátku nesmí chybět dortík Pavlova. „V Pavlově jsou suroviny, které se dají krásně použít z lokálních zdrojů. Vejce od našich farmářů, cukr z místního cukrovaru a kvalitní smetana s vysokým obsahem tuku,“ vysvětluje Markéta Paikertová.

Kdo by chtěl dát před perníkem přednost zmrzlině, určitě by měl zavítat do nanukárny přímo v centru Pardubic, kterou vlastní zmrzlinářka Monika Pavlisová. V podniku nazvaném Zmrzka Bellezza, který začal jako záliba na mateřské dovolené, se prodávají nejrůznější neobvyklé příchutě. Vyhlášený je například zdejší ostružinový sorbet s hruškovicí. „Začala jsem sbírat ostružiny, které rostou v okolí. Byla jsem překvapená, kolik druhů ostružin existuje, a rozhodla jsem se této příležitosti využít,“ dodává Monika Pavlisová.

Pro maso není třeba vždy pořádat zabijačku, v Řeznictví Stejskal v Chotěboři a Havlíčkově Brodě mají širokou nabídku kvalitních výrobků. „Bratr pro nás vykrmuje býky a masné kravky. Bereme ale také od dalších lokálních dodavatelů. Ve výloze máme vždy uvedeno, od koho dnes máme maso, zákazníci tak znají hospodáře a všichni vědí, od koho maso je,“ říká majitel rodinného podniku František Stejskal. Vyrábí více než 150 druhů uzenářských výrobků, většinu z nich ale ještě podle původních receptur jeho dědečka.

Díky příznivému podnebí se na jihovýchodě Moravy daří kromě vinné révy také jiným plodinám. Na Farmě u tří dubů na Znojemsku tu pěstují jablka, hrušky i třeba meruňky, a ty pak zpracovávají dál do moštů, nektarů či džemů. Jedná se o rodinný podnik, který přešel z otce na syna „Začínal jsem ale úplně od píky, abych poznal na vlastní kůži, co práce v zemědělství obnáší. Nasadil jsem si montérky a dva roky se po celou sezonu staral o sady,“ vzpomíná majitel farmy Michal Kahoun.

Na tom, co je dobré, není důvod mnoho měnit. Lenka Plšková pod Hostýnskými vrchy na svém malém hospodářství pěstuje zeleninu, ovoce a bylinky tak, jak to bylo běžné dřív – bez chemie a s respektem k přírodě. A z těchto plodin pak pod značkou Vše dobré vyrábí nejrůznější pochutiny, například červenou řepu s křenem v kořeněném sladkokyselém nálevu. „Původní recept mám od maminky, která jej má od svého bratra. Recept tedy koluje v naší rodině nejspíš odpradávna,“ popisuje Lenka Plšková.

V Olomouckém kraji se nachází také pohoří Jeseníky. V jejich podhůří ve městě Šumperk vznikl rodinný podnik Dobroty z hor. Začalo to zpracováváním přebytků ze zahrady, dnes už Martin Vašíček a Jana Skoumalová zavařují 30 až 40 000 skleniček ročně. Plní je především lokálními surovinami, například svými vyhlášenými Svatojánskými ořechy. „Skvěle se hodí k sýrům, paštikám, zvěřině, ale i do salátů a najdou své uplatnění i jako klasický kompot, kdy jej využívají cukráři,“ popisuje využití Jana Skoumalová.

Obiloviny nebo brambory rostou na polích Moravskoslezského kraje nejvíce. Možná byste zde ale nečekali kmín, kterému se tu překvapivě daří. Pěstují ho na své farmě Kublákovi, a to už od minulého století. „Kdysi dávno mamince došel kmín, tak se táta sebral a na hektaru půdy jej zasadil. Po dvou letech přivezl domů dvě tuny kmínu,“ vzpomíná Kamil Kublák, který farmu vede se svým starším bratrem. „Na severní Moravě se do pěstování kmínu nikdo nepouští – máme tu různorodou půdu a specifické podnebí. Ale když náš kmín ochutnáte na čerstvém chlebu nebo v našich kmínových rohlících, poznáte tu jedinečnou chuť,“ dodává Kamil Kublák. Bratři už dvanáct let vedou také kamenný obchod, kde prodávají výrobky z farmy i od stovek regionálních výrobců, převážně z Moravskoslezského kraje.