Co předáváme dál
Našimi rozhodnutími, zážitky a zkušenostmi ovlivňujeme nejen vlastní zdraví, ale i osudy těch, kteří se teprve narodí.
Jak zdravý, nebo naopak zranitelný je náš organismus? To záleží na mnoha faktorech a jedním z těch nejdůležitějších je bezpochyby naše genetická výbava. O té si často myslíme, že je jednou provždy daná a nelze s tím nic dělat. To ale není tak docela pravda.
Každý z nás je „genetický inženýr“
V nezanedbatelné míře je totiž možné ovlivnit jak genetickou výbavu, kterou jsme dostali do vínku po svých rodičích, tak dispozice, které předáme dál svým dětem. Je to tím, že zdaleka ne všechny zděděné geny se během našeho života aktivují: zda se tak stane, o tom spolurozhoduje naše prostředí a náš životní styl.
To, jak se ke svému tělu chováme a v jakém prostředí se pohybujeme, se totiž propisuje až do způsobu, jakým naše tělo funguje na buněčné úrovni, jak čte svou genetickou informaci a jaké geny se v něm aktivují, nebo naopak vypnou.
A pokud jsou některé geny naším způsobem života „zapnuté“, snáze se aktivují i u našich potomků. Jak přesně tento mechanismus funguje, zkoumá vědní obor zaměřený na takzvanou epigenetiku. Ten zjistil, že naše dobré i špatné návyky mohou mít zásadní vliv na zdraví nejen nás samotných, ale i našich dětí, či dokonce vnuků.
Jak se zapínají geny?
Genetická informace každého člověka je unikátní a její podstatu nelze změnit.
Naše buňky obsahují vždy tutéž deoxyribonukleovou kyselinu neboli DNA. Na tu ale působí chemické reakce, díky kterým se z některých buněk stávají třeba stavební kameny svalů, z jiných zase mozku. Zároveň se podobným zapínáním či vypínáním určitých genů spolurozhoduje třeba právě o tom, jaký bude náš zdravotní stav.
„Naši DNA změnit nedokážeme. Životním stylem ale můžeme ovlivnit přídavnou genetickou informaci, které říkáme epigenetika. Jsou to takové ukazatele toho, jaký konkrétní gen bude fungovat více a jaký méně,“ vysvětluje bioložka a genetička Martina Borčinová.
Podle vědkyně jsou obdobím největší tvárnosti u člověka první dva až tři roky života a velmi podstatné je už období, které dítě tráví v matčině děloze. Tehdy samozřejmě o svém „životním stylu“ nerozhoduje samo.
Asi jste už někdy slyšeli, že když těhotná žena poslouchá klasickou hudbu – ideálně Mozarta –, bude mít z dítěte génia. Tak jednoduché to samozřejmě není. V obecné rovině ale podobný princip platí: některé pozitivní i negativní podněty z období před narozením si tělo dítěte pamatuje i dlouho po narození.
Vedle dalších věcí je proto velmi důležité i to, jaké emoce těhotná žena prožívá. Vše se může propsat do vývoje ještě nenarozeného dítěte a do toho, jaké geny z jeho výbavy se zapnou.
To potvrzuje i studie české neuroložky Kláry Marečkové z Masarykovy univerzity. Ukázala, že děti žen, které v těhotenství prožívaly vysokou míru stresu, měly menší množství šedé hmoty v oblastech mozku souvisejících s pamětí, emoční regulací a náladou. Rozdíly se objevily i u dětí, které později vyrůstaly v klidném a podnětném prostředí. Tělo si zkrátka zapamatovalo atmosféru, ve které vznikalo, a podle ní se nastavilo.
Kojenec nerozumí, ale vnímá
Zdravotní předpoklady, které se začaly výrazně formovat už před narozením, jsou v následujících letech rozvíjeny dalšími faktory. Je to výživa nebo množství pohybu, ale také vztahy mezi rodiči, způsob, jakým řeší konflikty, tón hlasu, kterým na sebe mluví. To všechno jsou informace, které tělo potomka zaznamenává. Nejen kdesi v podvědomí, ale i v tom, jak se aktivuje jeho genetická výbava.
Nejsou to tedy jen výchovné vzorce v psychologickém slova smyslu. „Když se rodiče hádají vedle kojence, on sice nerozumí, ale vnímá. Jeho tělo reaguje hormonálně, imunologicky. A takové stresové signály se můžou podepsat na jeho zdraví i o desetiletí později,“ říká bioložka Martina Borčinová.
Opět platí, že se stejným způsobem přenášejí i pozitivní vzorce. „Když je dítě obklopené péčí, když cítí bezpečí, lásku, klidné prostředí – to všechno se zapisuje do souboru chemických značek na povrchu DNA, které rozhodují o tom, jak moc a kdy se jednotlivé geny projeví,“ vysvětluje Borčinová. Tělo si takové podmínky pamatuje a později díky nim může třeba lépe zvládat stres nebo se s větší pravděpodobností vyhne zánětům a dalším potížím.
Může dědečkova cigareta za nadváhu vnuka?
Další klíčové období potom přichází v pubertě. Tehdy se opět rozhoduje o tom, co z naší genetické výbavy se v našem životě projeví. A nejen v tom našem, ale možná i v životech našich potomků. Jak už bylo řečeno, pokud některé genetické dispozice svým životním stylem aktivujeme, mají pak větší šanci být aktivovány i u našich dětí, a dokonce vnuků.
„Ukázalo se například, že pokud dědečkové začali v pubertálním věku kouřit, tak jejich vnuci více inklinovali k vyššímu indexu tělesné hmotnosti BMI,“ vysvětluje Martina Borčinová. „Kouření může ovlivnit epigenetické nastavení této genetické informace, změny může otec předat svým dětem a ty je zase přenesou do další generace. Takže i když vnuk nikdy cigaretu neměl, může nést důsledky životního stylu dědečka,“ dodává.
Je přitom třeba zdůraznit, že stále jde jen o dílčí dispozici, ne o „osud“, který by nešlo nijak zvrátit. Svou roli hrají i další složky genetické výbavy vnuka stejně jako to, zda on sám bude svou situaci řešit a pro sebe i své potomky toto dědictví opět promění.
Nizozemská generace hladomoru
Jedním z extrémních, ale dobře zdokumentovaných příkladů mezigeneračního přenosu stresu a traumat je hladomor v části Nizozemska, která byla na konci druhé světové války stále okupovaná nacisty. Děti narozené matkám, jež během těhotenství strádaly, měly ve vyšší míře srdeční choroby, cukrovku druhého typu nebo poruchy metabolismu. Zdravotní komplikace se vyskytly i u jejich potomků. Trauma z jedné zimy tak zanechalo otisk nejen v tělech těch, kteří ji přežili, ale i těch, kteří se narodili o generaci později.
Nikdy není pozdě na změnu
Možná si říkáte, k čemu vám je vědět, co vaši rodiče mohli v mládí udělat jinak, abyste vy byli zdravější.
Tady přichází ke slovu důležitá skutečnost: tělo reaguje a učí se neustále. A v mnoha ohledech se dokáže měnit – nejen v mládí, ale i v dospělosti. I epigenetické změny jsou většinou vratné. Ty nepříznivé nemusíme jen trpně snášet ani je předávat dalším generacím.
Jak na to? Opravdu velký dopad mají i zdánlivě banální věci, třeba dobrý spánek. „Bez něj se zhoršuje paměť, odolnost i psychická pohoda. Ale nejde jen o regeneraci. Spánek umožňuje i změny v regulaci DNA,“ vysvětluje Martina Borčinová.
Podobně silný efekt má pohyb – už po jedné dávce cvičení můžeme podle bioložky pozorovat pozitivní změny. Podle Borčinové pohyb doslova zpomaluje i stárnutí. „Napomáhá tomu, aby se nám tak rychle nezkracovaly telomery – ochranné konce chromozomů. Jejich zkracování totiž může za to, že stárneme,“ říká.
Změna životního stylu se tak neodehrává jen na váze nebo v počtu kroků. Projeví se i v tom, jak vaše tělo funguje uvnitř – jak hospodaří s energií, jak zvládá stres, jak spouští nebo tlumí zánět. Pozitivní vliv má i strava bohatá na zeleninu, omega-3 mastné kyseliny nebo kurkumu, která podle výzkumů může pomáhat zabraňovat například rozvoji některých typů rakoviny.
Když uděláte maximum, ale život připraví nemilé překvapení
I když se snažíme žít zdravě a předat dál ty nejlepší hodnoty a návyky, ne všechno v životě máme pod kontrolou. Nečekané situace mohou přijít kdykoli. A právě tehdy je důležité mít jistotu, že nás něco podrží.
Životní pojištění FLEXI od Kooperativy se přizpůsobí vašim potřebám. Nabízí finanční ochranu pro případy, které sami neovlivníme – a tím i další způsob, jak být připraveni nejen za sebe, ale i za ty, které máme rádi.