Seznam Native ve spolupráci s

Dávno zapomenutá cesta za svobodou

Vydejte se po stopách československých legionářů, kteří na konci Velké války obepluli svět.

Píše se 11. listopad roku 1920. Do italského přístavu ve městě Terst připlouvá obrovská, 140 metrů dlouhá nákladní loď Heffron. Místo obilí, ovoce nebo uhlí veze téměř tisíc, po třech měsících na moři unavených pasažérů. V očích mají spoustu rozporuplných pocitů. Nadšení z toho, že se po letech vracejí ze Sibiře domů, střídá překvapení z poválečného zmaru.

Zatímco byli pryč, svět se změnil. A to i jejich zásluhou. Legionáři, tedy vojenské jednotky dobrovolníků z první světové války, kteří nejprve bojovali proti Rakousko-Uhersku a později byli prvními československými vojáky, jsou opomíjeným střípkem tuzemské historie.

Poslechněte si úryvek z dopisu legionáře Miloše Suma

27. ledna 1919

Přehrát

Národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude mít žádné, až je bude potřebovat.

Nejvíce československých legionářů bojovalo na frontách v Rusku, ve Francii a v Itálii. Koncem války čítala československá zahraniční vojska více než 140 000 vojáků. Dodnes jsou považováni za hrdiny, ale neprávem i za kolaboranty a vlastizrádce.

„Legionáři se dobrovolně rozhodli bojovat za svobodu. To se později nacistům ani komunistům nehodilo. V Rusku úspěšně bojovali s bolševiky, což jim nemohli zapomenout. Proto o nich šířili lži, jako že ukradli carský poklad nebo že masakrovali ruské obyvatele. Komunisté se je snažili vymazat z historie.“

Jiří Charfreitag z Československé obce Legionářské

Kde se vzali legionáři?

Legie utvořili krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády. Ti se po zajetí rozhodli vstoupit do legií a bojovat na straně nepřátelských vojsk proti Německu a Rakousko-Uhersku, a to i proti českým a moravským vojákům loajálním habsburské monarchii. Za vlastizradu jim hrozil trest smrti.

Více

Naši hrdinové. Kdo byli legionáři?

Nejvíce československých legionářů bojovalo v Rusku. Československé legie tam vznikly jako první a zanikly jako poslední.

Nejméně 100 legionářů v Rusku bojovalo za samostatné Československo.

Přibližně 100 legionářů v Rusku položilo za svobodu svůj život.

Dříve než byly legie v Rusku zformovány, museli českoslovenští legionáři zaslat několik žádostí ruské armádě. Trvalo dlouho, než Rusy přesvědčili o svém záměru. Mezitím, v polovině srpna 1914, zformovalo 730 legionářů v Rusku dobrovolnou jednotku nazvanou Česká družina. Ta mohla bojovat v rámci ruské armády, protože její součástí byli kromě krajanů i osadníci Volyně a Kavkazu, kteří měli ruské občanství. Někteří z ruských vojenských a politických představitelů však byli proti vzniku československých jednotek. K rozmachu legií velmi pomohla také návštěva Tomáše Garrigua Masaryka, který se snažil Rusy přesvědčit o nutnosti legií.

Zásluhy od Zborova

V bitvě u ukrajinského Zborova se československé legie vyznamenaly, a i díky tomu mohly v roce 1917 vznikat další legionářské jednotky, které se na začátku roku 1918 s desetitisíci muži vymanily z područí ruské armády a staly se odpovědné Tomáši Garriguovi Masarykovi. Jednalo se o první významnou vítěznou bitvu, na kterou se vzpomínalo ještě dlouho po konci války.

Více

Můj dědeček legionář: příběh divadelníka a legionáře Štěpánka

Ruští legionáři měli obrovskou podporu Tomáše Garrigua Masaryka. Hned jak mohl, jel je navštívit. Mnozí z legionářů teprve po jeho návštěvě získali jistotu, že jejich konání má smysl.

Na podzim roku 1917 se v Rusku schylovalo k bolševické revoluci a legionáři se ocitli v zemi rozpolcené občanskou válkou. Po uzavření brestlitevského míru v březnu 1918 se měly československé jednotky přesunout z Ukrajiny do Ruska a po transsibiřské magistrále do tichomořského přístavu Vladivostok a poté loděmi na západní frontu do Francie, kde pokračovaly boje až do listopadu 1918. Sám Stalin se zaručil za návrat legionářů přes Sibiř, přesun ale zablokovala vojska bolševické vlády, a tak se československé pluky ocitly uprostřed Sibiře ve velkém ohrožení. Aby legionáři neskončili v pracovních táborech, museli se probojovat územím o délce přes 7 000 kilometrů.

Tak začaly boje o transsibiřskou magistrálu, jejich jedinou šanci, kudy odejít z Ruska. Kdyby ji bolševici zcela uzavřeli, legionáři by se domů už nikdy nepodívali. Nehostinná Sibiř se na několik let stala jejich útočištěm.

Legionáři dokázali zablokovat milion rakouských a německých zajatců, kteří měli ze Sibiře mířit na západní frontu do Evropy. To byl klíčový moment, který společně se vstupem Spojených států do války přispěl k vítězství Dohody a nejspíš i ke zkrácení války o několik měsíců. Kdyby se legionáři probojovali do Jekatěrinburgu o několik dní dříve, měli by šanci zachránit cara Mikuláše II. před zavražděním rozběsněnými bolševiky.

O vzniku Československa se dozvěděli až po několika týdnech. Čechoslováci se už mohli radovat z vlastního svobodného státu, legionáři na téměř tři roky uvízli na severu Ruska, uprostřed občanské války a s nejistou vidinou návratu.

„Na konci války byli legionáři z bojů unavení. Když se dozvěděli o vzniku Československa, těšili se na brzký návrat domů. Byli však ponecháni v krvavé ruské občanské válce, které příliš nerozuměli a která je vlastně ani nezajímala. V roce 1919 byli staženi k ostraze magistrály, a když bylo jasné, že slibované posily nedorazí, byla zahájena evakuace.“

Tak dění popisuje Milan Mojžíš z Československé obce legionářské.

Legiovlaky byly kasárny na kolejích

Legionářských vlaků, které legionáře původně měly dovézt do Vladivostoku, bylo 259 a čítaly více než 11 000 vagonů. Jednalo se o kasárny na kolejích. Sloužily jako pekárny, prádelny, krejčovské dílny nebo jako pivovar či pošta a poskytly také domov desítkám tisíc československých legionářů.

Více

Jak českoslovenští legionáři přežívali v ruské zimě?

Poslechněte si úryvek z deníku legionáře Karla Prášila.

Přehrát

Cesta československých legionářů z nehostinné Sibiře zpátky domů

Uběhly čtyři měsíce od založení samostatného Československa. Odvážní muži, kteří k tomu přispěli, ale stále bojovali a umírali na Sibiři.

Posily států Dohody nepřicházely, a tak bylo rozhodnuto o návratu československých legií domů. Čekala je cesta kolem světa. Nejprve po magistrále do Vladivostoku a poté lodí přes Ameriku nebo přes Indický oceán a Suezský průplav do Evropy. S evakuací československých legionářů domů pomohly hlavně Velká Británie a Spojené státy, obě země poskytly své lodě. První transport opustil vladivostocký přístav v polovině ledna roku 1919 se 140 invalidy. Následovalo dalších 35 transportů. Celá evakuace trvala rok a osm měsíců.

Poslechněte si úryvek z deníku legionáře Františka Krejčího, který vyplul z Vladivostoku 28. února 1920 v 18. transportu na lodi Sheridan.

Přehrát

Legionáři během cesty obdivovali tropické krajiny a oblohu plnou hvězd, proměňující se moře a oceány, želvy, delfíny a velryby.

Poprvé ochutnali banány a v přístavech se seznamovali s místními lidmi. Na nákladní lodi ale neměli příliš pohodlí. Spalo se na palandách nebo v houpacích sítích a mnohé legionáře schvátila mořská nemoc. Postupně jim ale přírodní krásy a život na lodi zevšedněly, a tak se uchylovali k muzicírování, čtení a ke hraní her.

Jako poslední transport vyrazila 2. září 1920 z Vladivostoku americká loď Heffron. Její posádkou byli kromě legionářů také úředníci a další pasažéři, pro které loď znamenala jízdenku domů. Velitelem transportu na lodi Heffron byl Hynek Koptík. A poslední plavby se účastnil také generál Alois Liška, významná osobnost našich dějin.

Příběh hrdiny Aloise Lišky

Po první světové válce se Alois Liška dostal do Prahy přesně v den svých 25. narozenin. Radost z návratu domů se však mísila se smutnou zprávou o smrti jeho matky, která se shledání se svým milovaným synem nedožila. Liška byl aktivním vojákem, čestným a odvážným.

Více

Legionáři očekávali, že se jim po dvou letech od založení republiky dostane ve vlasti velkolepého přivítání.

Jelikož ale posádce lodi Heffron předcházely desetitisíce jiných mužů, nikdo si už posledních přijíždějících legionářů nevšímal. Země, ze které před šesti lety odešli do války, už neexistovala. Jejich nejbližší je oplakali, a když se vrátili, tak je ani vlastní děti nepoznávaly.

Po cestě z Terstu přes Rakousko do Prahy na legionáře, kteří čekali veselí a vzkvétající Evropu, zapůsobila neutěšená poválečná bída a smutek. Docházelo jim, že se ženou do světa, o kterém toho mnoho nevědí. Sibiřské dobrodružství tak mělo dost hořký konec.

Před sto lety se českoslovenští legionáři vydali ze Sibiře domů. Strastiplná cesta skončila v novém svobodném státě. Jenže mnohé z hrdinů čekal krutý osud v nacistické a později v komunistické nadvládě. Jejich význam byl v minulém století zlehčován, legionáři byli trestáni a nesmělo se o nich příliš mluvit.

Nový stát a legionáři

Čerstvě osamostatněné Československo vzniklo i díky legionářům. Velká část naší zahraniční politiky stavěla na vzpomínkách na jejich úspěch. I díky nim jsme získali podporu ve Francii, ve Velké Británii i za oceánem ve Spojených státech. Českoslovenští diplomaté usilující o svobodnou zemi donekonečna poukazovali na to, že i naši lidé umírali, aby přispěli k výhře Dohody.

Připijte si na hrdiny

první světové války rumem Heffron, pojmenovaným na počest posledního transportu československých legionářů. Bez nich bychom svobodu a vlastní zemi nejspíš neměli.

Chci si připít na legionáře

Panamský rum Heffron vyrábí nejstarší destilerie v Evropě – Palírna U Zeleného stromu. Užijte si příjemnou jemnou chuť s dotekem vanilky a karamelu a dozvukem dřevitých tónů.

Palírna U Zeleného stromu, zal. 1518

Vychutnejte si rum z limitované edice lahví a přečtěte si příběhy odvážných legionářů.

Věděli jste, že z řad československých legionářů v Rusku vzešla řada významných osobností? Seznamte se s jejich životními osudy.

Dozvědět se více