Dobrodruhem na stará kolena

Buď už jsou v důchodu, nebo do něj nemají daleko. O své odrostlé děti už se nemusí starat, a tak mají konečně čas a možnost cestovat. A obejdou se přitom i bez znalosti cizích řečí. V Česku přibývá seniorů, kteří objevují svět za hranicemi. Inspirujte se příběhy starších dobrodruhů, kteří navzdory svému věku cestují po celém světě.

Dokud jsme zdraví, chceme jezdit do dálek. Letos nás čeká Brazílie

„Před čtyřmi roky jsem si splnil svůj dětský sen,” začíná svoje vyprávění Jaroslav Cigler. Narazil tehdy na internetu na nabídku poznávacího zájezdu do Ameriky. Tam se chtěl vypravit už jako malý kluk, lákal ho především Grand Canyon. Cestováním po Americe strávili Ciglerovi patnáct dní. Jednalo se zároveň o jejich první delší dovolenou v zahraničí.

Jaroslav je opravářem plynových a elektrických zařízení, a tak má pořád plno práce. Pohybuje se jak v Praze, tak v Jizerských horách a v Krkonoších. Do svých 58 let měl každý rok jen pár dní volna v létě, které trávil v Česku. Vyrůstal v chudé rodině, kde pro rodiče byly dovolené ztrátou času. Dodnes ale vzpomíná na dovolenou, kterou prožil v roce 1979, když se vrátil z vojny. Společně s dalšími 9 kamarády sjížděli na loďkách Lužnici. „To byla úplně nejlepší dovolená, byli jsme mladí a svobodní a moc jsme si společný čas užívali,” usmívá se.

„I já jsem už navštívila svoji vysněnou destinaci. Před 10 lety jsem se dostala na Nový Zéland, kde jsem poznala nádhernou přírodu, tamní život a lidi. Do Česka jsem se vrátila okouzlená a o Zélandu básním doteď,” usmívá se Dana Ciglerová, jejíž tatínek byl velmi akční, a tak už jako malá jezdila s rodiči často do bývalého východního Německa k moři, kde stanovali. „To bylo úžasné, na to nezapomenu,” říká. S rodiči za komunismu navštívila také dvakrát Rumunsko.“ Jezdili jsme se známými třemi auty a pro mě to bylo něco úžasného. Mojí mamince se v Rumunsku také moc líbilo a říkala, že je to pro ni první dovolená. Pamatuju si, že jsem se divila, proč to říká, když s námi byla už hodněkrát v Německu. Až později jsem pochopila, že v Rumunsku poprvé nemusela vařit ani mýt nádobí,” usmívá se. Jako malá trávila pár dní v létě také nedaleko Jičína ve firemním středisku jabloneckých skláren, kde pracoval její otec.

Na první skutečnou dovolenou Ciglerovi vyjeli až poté, co jejich synové „vylétli z hnízda”. „Chceme si cestování ještě trošku užít, dokud jsme zdraví. I proto míříme většinou do větších dálek, byli jsme i dvakrát v Thajsku,” dodávají. V dubnu se s cestovní kanceláří Delfín travel chystají na zájezd do Argentiny a Brazílie. „Nikdo neví, co bude za rok nebo za dva, roky nám přibývají, a tak teď chceme absolvovat náročné cesty, dokud ještě můžeme. Každý rok je znát. Až nám bude víc, budeme moci dovolenou proležet na pláži,” vysvětluje Dana, která by se ráda vypravila také do Ománu, Kalábrie nebo do Andalusie.

Ze svých cest si Ciglerovi odvážejí spoustu zážitků. Z Thajska například ten, kdy stoupali po 1260 schodech k chrámu. „Každý schod byl jinak široký i vysoký, bylo to fyzicky náročné, ale chrám a výhled do okolí za to stál,” popisuje Dana. Manželé také viděli, jak rostou kešu ořechy, nebo opice, které turistům dokážou na pláži rozepnout zip u tašek a hledat v nich jídlo.

Často vzpomínají také na jízdu na hřbetě slona nebo na to, jak na skútru projeli jeden z ostrůvků.

„Cestujeme hlavně pro zážitky a pro přírodu. Ačkoliv se těším i na některá města, mnohem zajímavější je krajina nebo moře,” říká Dana.

„Nesyslíme peníze, raději je vkládáme do zážitků. Ty nám už nikdo nevezme,” shodují se Ciglerovi.

Chci tančit s Masaji, projet se na slonovi a vylézt na Machu Picchu

Dříve si Eva Kolářová z dovolených vozila zlaté šperky, před pár lety ale začala ve svých kufrech vozit kila čajů, koření a ořechů. Neváhá ani když kvůli nákladu musí v destinaci nechat své staré boty a oblečení.

Je milovnicí pradávných kultur, a tak ráda jezdí na místa, která jsou opředená tajemstvími. Už jako malá se zamilovala do Egypta, který doteď navštívila devětkrát. Uhranul ji ale také Izrael, kde měla možnost poznat místa, kde se odehrávají biblické příběhy. Tím si před třemi lety splnila svůj dávný sen. „Hned po návratu z poznávacího zájezdu bych se nejradši vrátila zpátky. Na cestu po Izraeli nikdy nezapomenu. Tamní atmosféra se nedá popsat, téměř se tam zastavil čas. Jedná o zvláštní společnost,” usmívá se.

Z Izraele si Eva odnesla svůj dosud nejhezčí cestovatelský zážitek. „V Jeruzalémě jsme navštívili kapli Panny Marie, probíhal tam zrovna křest a mše, bylo to krásné a velmi emotivní,” popisuje.

Mar Menor

Více

Nevyhýbá se ale ani dovoleným a kratším pobytům v Evropě. V posledních letech navštívila města v Holandsku, Paříž, ostrov Menorca a lagunu Mar Menor na břehu Španělska, která je proslulá svým léčivým bahnem.

„I když se ráda koupu v moři, týden na pláži bych ležet nevydržela.”

„Ráda objevuji a jsem ráda, že když někam přijedu poprvé, cestovní kancelář zajistí skvělého průvodce, který nás nasměruje na zajímavá místa a k památkám, kterých bychom si jinak třeba ani nevšimli. Dovolená má být o odpočinku a o tom, že se nemusím o nic starat,” popisuje.

Dovolené nejraději tráví poznáváním života místních lidí, jejich kultur a tradic. Neváhá si s místními povídat, a to i když se jedná o egyptské vojáky. „Manžel mi říká, že musím vlézt do každé díry a zajímá mě každý kámen,” směje se Eva.

Kolářovi si vybírají takové destinace, kde je klid a kde nikdo nikam nespěchá. „Letos se chystáme do Albánie, která ještě není tolik turistická,” přibližuje svoje plány Eva. Cestovala už jako malá holka, s rodiči jezdili za příbuznými do západního Německa a do Bulharska. „Pořád jsem snila o tom, že si udělám cestu kolem světa. To mi vydrželo dodnes. Kdybych vyhrála v loterii, všechno zahodím, najmu si letadlo a průvodce a objedu svět,” usmívá se.

Albánie

Více

Jejím velkým snem je vypravit se do Peru, kde chce vystoupat na Machu Picchu. „Kromě toho bych ještě ráda zažila jízdu na slonovi a tanec s Masaji,” přibližuje svoje tři veliké sny při prohlížení jednoho z 18 šanonů plných fotek z cest. „Mám ráda, když se na Vánoce vždy dostanu k tomu, že vyvolané fotky za uplynulý rok popíšu,” říká.

Peru

Více

Ležet na pláži mě nebaví, letos se chystám na Srí Lanku

Na první dovolenou si Eva Jarošková vzpomíná velmi dobře. Trávila ji s rodiči v kempu nedaleko Telče, kam každý rok odjížděli na prázdniny. „Do zahraničí jsme poprvé vyjeli do Bulharska, to mi bylo asi 12 let. Spali jsme ve stanech a poprvé jsme tam dokonce jeli vlakem, to byla příšerná cesta,” směje se.

Na začátku 80. let se Jaroškovi poprvé podívali za železnou oponu. „Podařilo se nám poprvé vyjet na západ. Jeli jsme autem, ve kterém jsme i spali, na cestu po Německu, Švýcarsku a Francii. Tamní svět byl pro mě něco úplně nevídaného,” popisuje Eva.

Dovolené podle jejího gusta jsou ty poznávací. „Takové zažívám až v posledních pěti letech, i když jsme na kratší i delší dovolenou jezdili každoročně. Když byla dcera malá, spíše jsme volili klidné dovolené u moře,” vysvětluje.

V posledních letech navštívila země Beneluxu a Paříž, zamilovanou destinací Evy je však Itálie. „Tam jsem byla několikrát, naposledy v loni v září. Moc se mi líbí oblast západní Sicílie, jednu dovolenou jsem strávila i na Sardinii a jednu na jihu Itálie v Kalábrii. Vloni jsme byli v Toskánsku, jela jsem i za dcerou do Florencie, pořád si ale dlužím návštěvu Benátek,” jmenuje.

Sardinie

Více

Toskánská dovolená byla v lecčems nevšední. Jednalo se o zájezd věnovaný procházkám po Franské cestě s batohy na zádech.

Na nepříliš známé pradávné poutní cestě do Říma není mnoho turistů, kteří většinou míří do toskánských měst a zapomenuté malebné vesničky je příliš nezajímají. „Procházeli jsme vinicemi, olivovými hájemi, objevovali krásná malá městečka a občas nás popovážel autobus, který nás vozil také k ubytování,” vysvětluje Eva, která si z této dovolené pamatuje například to, že stála u domu, kde se natáčel hollywoodský film Gladiátor.

„Nebaví mě jen ležet na pláži, jezdím spíš za památkami a přírodou. Na poznávacích zájezdech se mi líbí, že vidím maximum, co jde. Jelikož se sama nedomluvím, oceňuji, že se o nic nemusím starat,” říká.

Letos se chystá s kamarádkou na Srí Lanku. Nebude to ale první její cesta mimo Evropu. „S dcerou jsme před několika lety navštívily Thajsko. Člověk mu musí zpočátku přijít na chuť, jedná se o úplně odlišnou zemi a kulturu,” porovnává. V Thajsku se účastnila výletu na lodi, na které ve skupině nafasovali plovací vesty a museli ve tmě proplavat pod skálou na vnitřní pláž. „Bylo to jako ve Verneovkách, ocitli jsme se uprostřed hory v dutině, kde byla písková pláž, moře, kousek džungle a opice,” vypráví.

„Říkám si, že dokud na to člověk má fyzicky a finančně, měl by využít možností, které má. Přivydělávám si v důchodu, nemusím se o nikoho starat a mám čas, a tak jsem ráda, že si můžu dovolit cestovat,” říká Eva.