Fascinující putování
Marca Pola
Benátčan, který Evropanům přiblížil dosud nepoznané exotické země středověké Asie či Afriky
Ve 13. století se nikdo neodvážil prozkoumat svět do tak vzdálených končin jako Marco Polo. Putoval přes vyprahlé pouště, kvetoucí planiny i města a přístavy. Jeho cesta z Benátek až na dvůr mongolského Kublajchána změnila Evropanům pohled na svět. Příběh odvážného benátského kupce si i dnes zaslouží obdiv.
Cesta
Marca Pola
Na konci 13. století jsou Benátky rušným přístavem. Kupci zde obchodují se vzácnými látkami, kořením a drahými kameny. Mezi nimi vyrůstá i mladý Marco Polo. Jeho otec a strýc jsou zkušení obchodníci, kteří už jednou navštívili dvůr mocného mongolského vládce Kublajchána. Když se v roce 1271 vydávají na další cestu na Východ, vezmou s sebou i tehdy sedmnáctiletého Marca Pola. Ten ještě netuší, že se domů vrátí až za dlouhých 24 let.
Cesta k mongolskému vládci je dlouhá a nebezpečná. Marco Polo projíždí dnešní Sýrií a Tureckem. Na každé zastávce se dozvídá něco o místní kultuře a zvycích. Ochutnává datle, pozoruje karavany velbloudů, kteří nesou těžký náklad, a pečlivě si zapisuje, s čím a za jakou cenu místní obchodují. Například v oblasti dnešní Arménie spatří pramen, z něhož vytéká tekutina podobná oleji. Nesmí se pít, ale lidé ji používají do svítilen a jako mazadlo. V evropské literatuře jde o první písemnou zmínku o ropě.
„Vytéká jí takové množství, že by naplnila sto lodí,“ vypráví později v knize Milión.
Kadidlo
Persie
Projíždí také územím dnešní Gruzie. O místních mluví jako o Zorzanech, krásných lidech, kteří jsou také vynikající lukostřelci. Pak putuje do kadidlem provoněné Persie na území dnešního Íránu. Tato říše Marca Pola ohromí nejen hedvábím, brokátem a blyštivými drahokamy, ale i zahradami plnými exotického ovoce. Všímá si i ušlechtilých koní, které obchodníci v přístavech podél Perského zálivu nakládají do lodí, odkud plují až do daleké Indie.
Během svých cest se Marco Polo setkává s mnoha skupinami lidí, ale žádná není tak obávaná a nebezpečná jako asasíni. Jde o sektu, jejíž bojovníci jsou pod příslibem ráje ochotní zabít kohokoli. Od princů a panovníků až po úředníky a jiné vojáky. Na jejich pevnost narazí v horách severní Persie, tedy dnešního Íránu. Jde o sídlo vůdce asasínů. Marco Polo popisuje jeho zahradu plnou exotických rostlin, vůní a krásných žen, kterou vybudoval k vytvoření iluze ráje.
Přechod pouště Gobi mezi dnešním Mongolskem a Čínou je pro výpravu nejtěžší zkouškou. Putují na velbloudech a oslech. Dostat se na konec největší pouště v Asii jim zabere třicet dní. Horko střídají mrazivé noci. Ve vyprahlé krajině nic neroste. Vodu si nabírají v pramenech, když na nějaké narazí. Marco Polo popisuje děsivé přeludy a halucinace, které zažívají cestovatelé ploužící se v rozpáleném písku. Vypráví o duších pouště lákajících karavany z bezpečné cesty do záhuby.
„Někdy je také ve vzduchu slyšet různé zvuky, třeba hru na hudební nástroje, avšak nejčastěji se ozývá bubnování. Proto je přechod pouště velmi obtížný a nebezpečný,“ píše Marco Polo o děsivých halucinacích, které v poušti sám zakusil.
Vonokvětka
Mongolská říše
Po třech letech cesty přes hory, pouště a stepi Marco Polo konečně dorazí do hlavního města mongolské říše Chánbalyku, dnešního Pekingu. Zde se setká s mocným vládcem Kublajchánem, jehož zaujmou inteligence a zvídavost mladého kupce zaujmou natolik, že ho přijme do svých služeb. Marco Polo se tak stává diplomatem, pozorovatelem i cestovatelem v jedné osobě. Prozkoumává nejodlehlejší kouty rozlehlé mongolské říše s čajovými plantážemi a aromatickými rostlinami. Mezi ty nejcennější patří osmanthus neboli vonokvětka. V jejím aroma se mísí vůně kůže a meruněk.
Marco Polo se rychle naučí mongolsky a získává si chánovu náklonnost. V jeho službách stráví sedmnáct let, během nichž procestuje řadu čínských provincií. Je prvním Evropanem, který objevuje Čínu s veškerým jejím bohatstvím. Popisuje tamní velká města, obrovské loďstvo i mohutnou Žlutou řeku, která zemí protéká. Fascinuje ho rozmanitost čínské přírody.
„V krajině kolem řeky hojně roste zázvor a mají tam mnoho hedvábí. Žije tam taková spousta ptáků, že je to až k nevíře,“ popisuje.
Marco Polo navštěvuje i chánem zpustošený Tibet, Barmu se zlatými pagodami a území, jako jsou Laos či Siam, tedy dnešní Thajsko.
Zázvor
Čína
Kabar
Čína
V Číně Marco Polo také objevuje mnoho vzácných surovin. V jižní části Sečuánu se setkává s kabary, pro Evropana dosud neznámými tvory. Pižmo těchto malých „jelenů“ používají místní jako afrodiziakum.
„Má pronikavý zápach, který se po naředění mění na velmi příjemnou vůni,“ píše Marco Polo.
Zaujme ho také nedaleké jezero plné perel. Chán však jejich lov zakazuje, aby na trhu neklesla jejich hodnota. Během svých cest ve službách Kublajchána se Marco Polo vydává až do odlehlých sibiřských stepí. Lidé tu jezdí na saních tažených psy a živí se jen masem a mlékem, protože nemají žádné obilí. Po sedmnácti letech ve službě pro Kublajchána získává svolení k tomu, aby se vrátil do rodných Benátek. Tentokrát se ale vydává námořní cestou přes Indonésii, Cejlon a Indii až do Perského zálivu. Cesta domů mu zabere dlouhých šest let.
Na ostrovech dnešní Indonésie Marco Polo objevuje exotické druhy koření.
„Vyskytuje se tu převeliké množství pepře, muškátových ořechů, levandule, galangy, hřebíčku a jiného voňavého koření, díky němuž se sem sjíždí mnoho obchodníků,“ popisuje ve svých zápiscích.
Na Sumatře, kterou nazývá Malou Jávou, se setkává s kanibalskými kmeny. Uchvátí ho i aromatické byliny, které na ostrově rostou, a jako první Evropan popisuje exotické nosorožce či orangutany.
Pepř
Indonésie
Marco Polo pluje po moři i kolem břehů Indie. Koromandelské pobřeží ho okouzlí svým bohatstvím a způsobem lovu perel. Potápěči mají hrůzu ze zdejších obrovských ryb, na moře je proto vždy doprovázejí mágové.
„Ti svým zaříkáváním a ďábelským uměním ony ryby zahánějí a omračují, takže nemohou nikomu ublížit,“ popisuje ve své knize.
Všichni tu chodí nazí včetně krále. Ten je však ověnčený šperky, které na žádném z vládců doposud neviděl. Nosí zlatý řetěz posázený safíry, smaragdy a rubíny, ruce mu zdobí náramky a na každém prstě má prsten s drahým kamenem.
Dlouhá plavba do Benátek pokračuje kolem pobřeží Afriky. Tam Marco Polo navštíví Somálsko, které ale nazývá ostrov Mandaygaster. Všímá si, že zde žije více slonů než kdekoli jinde na světě. Popisuje také tamní exotické aromatické ingredience. Zmiňuje lesy červeného santalu a moře plné velryb, z nichž místní získávají ambru. Jde o aromatickou látku, která má hřejivou dřevitou vůni s nádechem vanilky. Jeho kroky pak směřují do provincie Aden na území dnešního Jemenu. Mají tam tak bohaté úlovky ryb, že je suší a krmí jimi koně i skot.
Ambra
Somálsko
Do Benátek se Marco Polo vrací v roce 1295. Málokdo tehdy věří jeho fantastickým příběhům. Vypráví například o čínských papírových bankovkách, které v mongolské říši používají jako platidlo. Jenže Evropanům myšlenka bankovek připadá tak absurdní, až začínají zpochybňovat vše, co kupec viděl. Když pak vypukne válka s Janovem, dostává se během námořní bitvy do zajetí. Ve vězení diktuje spoluvězni své zážitky z cest. Později z nich vznikne kniha Milión. Ta se brzy stane jedním z nejčtenějších středověkých cestopisů, který inspiruje další generace objevitelů. Mezi nimi je i Kryštof Kolumbus, který si knihu bere s sebou na výpravu, během níž objeví Ameriku.
Marco Polo byl první, kdo popsal, jak obrovský a rozmanitý je svět za hranicemi Evropy. Přinesl zprávy o místech, jako je Tibet, Indonésie, Zanzibar, Barma nebo Sibiř. Přestože někteří pochybovali o pravdivosti jeho vyprávění, archeologické výzkumy velkou část jeho objevů potvrzují. Benátský kupec se do dějin zapsal jako jeden z největších cestovatelů všech dob.
Vydejte se vstříc novým zážitkům v aromatickém závoji parfémované vody NOVELLISTA VETIVER MYTH. Elegantní unisex vůně je lehce kořeněná, ale přesto svěží.
Jako první se ve vůni rozvíjí svěží směs bylin v kombinaci s citlivými květinovými tóny fialkových lístků, v jejichž protikladu stojí ostřejší a teplejší závan růžového pepře a zázvoru.
Poté se ke slovu dostává pomalu se otevírající směs kadidla a čaje, která se snoubí s jemným orientálním aroma vetiveru.
Finální hloubku a kouřový nádech parfému dodává vzácná ambra ve spojení s pižmem.