Hrdinové
na lince 150

Když se rozhouká siréna, je potřeba všeho nechat, navléknout zásahový oblek a do dvou minut vyjet ze stanice. To platí pro jednotky profesionálních hasičů. I těm dobrovolným mimořádnou událost ohlašuje výrazný zvukový signál, ozývá se však z jejich telefonu. A na rozdíl od profesionálů mají možnost volby, kterou zadají do aplikace. Jednička – jedu, trojka – nejedu.

Dobrovolní hasiči mají v českých zemích dlouhou tradici. První oficiální sbor založili v roce 1864 ve Velvarech na Kladensku.¹ V současnosti však lidí, kteří obětují volný čas a v některých případech nasazují život pro pomoc druhým, ubývá. Komu předat „štafetu“ zatím nemají například členové jednotky sboru dobrovolných hasičů v Klecanech u Prahy.

Velitel Jan Filinger je členem klecanského sboru už 25 let. Zaměstnán je ve firmě na likvidaci elektroodpadu, kde má na starosti pracovníky z řad vězňů. Kromě něj je ve výjezdové jednotce dalších zhruba dvacet lidí, mezi nimi inženýr ekonomie nebo třeba zaměstnanec nedalekého lomu. Práce a bydliště v místě, kde jednotka sídlí, je pro dobrovolné hasiče velkou výhodou. Od doby ohlášení mimořádné události musí ze stanice vyjet do deseti minut.

Inzerát v místních novinách, hlášení v rozhlase nebo oslovování na akcích – tak se v Klecanech snaží do svých řad přilákat nové dobrovolníky. Uchazeč musí dosáhnout věku 18 let, splnit povinný praktický i teoretický kurz, projít zdravotní prohlídkou a závěrečnou zkouškou, která otestuje jeho fyzickou i psychickou odolnost.

Podle klecanského velitele je dalším předpokladem chuť učit se novým věcem a ochota být týmovým hráčem. „Zhruba první rok nováčky zkoušíme, jestli to myslí vážně. Všichni se musí navzájem znát a věřit si. Když spolu pošlu při zásahu dva kluky hasit, tak mi nemůže jeden z nich říct, že s tím druhým nejde, protože ho nezná. Jsme parta srdcařů a kamarádů,“ popisuje Jan Filinger.

Právě nedostatek ochoty dělat něco pro druhé, přijmout zodpovědnost a podílet se na bezpečnosti ve své obci jsou podle generálního ředitele hasičského sboru Vladimíra Vlčka některé z příčin malého počtu zájemců o to stát se dobrovolným hasičem. Roli pak hraje také měnící se způsob života spojený se zaměstnáním daleko od domova. „V Česku byl historicky zvyk pracovat v místě bydliště. V dnešní době je běžné dojíždět za prací i několik hodin,“ myslí si Vladimír Vlček.

Práce či studium v jiném městě však nemusí být nepřekonatelnou překážkou. „Když tady dobrovolný hasič alespoň bydlí, může to fungovat, protože většina událostí se děje v noci. Pokud ze tří zásahů vyjede dvakrát, pořád je to dostačující,“ doplňuje Jan Filinger. Členové klecanské jednotky ročně vyjedou zhruba 30–40×.

Počet událostí, u kterých hasiči zasahují, každoročně roste. Loni jich bylo téměř 171 000, což je v porovnání s rokem 2018 nárůst o zhruba 20 procent. Dobrovolní hasiči jsou u více než třetiny z nich,² nejčastěji u požárů nebo u takzvané technické pomoci. Jedná se například o odstraňování spadlých stromů nebo vyprošťování aut z příkopů. Ke čtvrtině událostí pak dobrovolní hasiči dorazí jako první.

Své nástupce si dobrovolní hasiči v Klecanech snaží najít také mezi dětmi. Už delší dobu tam funguje zájmový kroužek Mladí hasiči. Případný efekt se však projeví až za delší dobu. Možností, jak rozšířit řady dobrovolníků už nyní, může být například větší zapojení žen.

Ženy hasičky musí dostát stejným nárokům jako jejich mužští kolegové. A to nejen u zásahů, ale už i během přijímacích testů, ať už fyzických, zdravotních nebo psychických.

Stejně jako je tomu u profesionálů, i u dobrovolných hasičů zasahuje jen malý počet žen. Ani tady se však jejich většímu zapojení nebrání. „Máme sice jen jednu šatnu, ale zařídit někde další, by bylo to poslední,“ dodává s úsměvem klecanský velitel Jan Filinger. Mezi členy tamního sboru sice ženy jsou, ne však u výjezdové jednotky.

Profesionální a dobrovolné jednotky hasičů se navzájem podporují také v oblasti vybavení. Hasičský sbor získal díky projektu podpořeného z fondů Evropské unie 135 kusů techniky v hodnotě více než 700 milionů korun. Ta je podle potřeby rozmístěná po celé České republice. Jednalo se o cisternové automobilové stříkačky různých typů, výškovou automobilní techniku, drony nebo třeba pásová vozidla pro pohyb ve sněhu. „Díky tomuto projektu jsme mohli převést značné množství techniky hasičského sboru jednotkám dobrovolných hasičů,“ pochvaluje si Vladimír Vlček.

Nová technika, kterou profesionální hasiči v rámci projektu obdrželi, pomáhá jejich jednotkám s řešením a řízením rizik vyvolaných změnou klimatu. Jsou jimi například sucho, orkány a větrné smrště, sněhové srážky nebo masivní námrazy. Jsou tak schopní rychlejší a efektivnější pomoci lidem, které mimořádné události zasáhnou.

Nové vozidlo k zásahu dopraví až devět hasičů. To je oproti dosavadním možnostem navýšení. „Myslím, že to pro nás bude znamenat větší počet výjezdů,“ předpokládá Jan Filinger. Součástí auta bude cisterna o objemu čtyři kubíky a vybavení uzpůsobené nejčastějším potřebám klecanské jednotky, tedy motorové pily, plovoucí i ponorná čerpadla, vybavení na zásah proti bodavému hmyzu či povodním.