Nejen v Česku, ale v celé Evropě se prohlubuje trend stárnutí společnosti. Za posledních přibližně deset let vzrostl počet seniorů ve věku nad 65 let. Z více než půl milionu starších lidí se jejich počet přehoupl přes dva miliony. Senioři tak tvoří více než jednu pětinu obyvatelstva České republiky.
Nejvíce seniorů je ve věku 65 až 69 let.*
* Zdroj: Senioři v datech, Český statistický úřad, 2020
Věk lidí se prodlužuje, nejen proto je vhodné dobře si promyslet, jak strávíte svůj důchod.
Stárnutí prožívá každý člověk jinak. Někdo se cítí starý už v 50 letech. Jiní i v 90 letech překypují energií a dopřávají si mnoho aktivit. Na důchod se těší hlavně ti senioři, kteří mají lepší představu o tom, jak ho stráví. Dělají si plány do budoucna a mají se na co těšit. Zajímá je také dění kolem a vrhají se do nejrůznějších zájmových aktivit nebo vzdělávání.
Odborníci doporučují přemýšlet o tom, jak strávíte poslední etapu svého života, dostatečně brzy. Klidně už v době, kdy je vám čtyřicet. Stáří a odchod do důchodu vás může nemile překvapit ve chvíli, kdy vám skončí pracovní povinnosti a vy budete mít spoustu volného času. Jak příjemně a smysluplně prožít poslední etapu života?
Do zápisníku si poctivě zapisuje každého, koho přesvědčí, aby se přihlásil do Českého národního registru dárců kostní dřeně. K dobrovolnictví přivedl 82letou Zdenku Wasserbauerovou člen rodiny, který onemocněl leukemií. „Vnuk tehdy vhodného dárce našel. Honzík, který s ním ležel na pokoji, bohužel ne. Chtěla jsem, aby co nejméně lidí muselo prožívat tu hroznou bolest, když přijdou o někoho, koho milují,“ říká o své silné motivaci. Téměř 25 let jezdí po školách i firmách. K zapsání do registru přemluvila už 22 000 lidí.
Když se pro nemocného najdou vhodné kmenové buňky, dostane šanci na prožití plnohodnotného života ve zdraví. Ve svých aktivitách Zdenka nepolevuje. „Češi se bojí dárcovství. Myslí si, že je odběr hodně bolestivý, ale tak to vůbec není. Mohou navíc využít narkózy. Mnohem horším procesem si musí projít ti, co jsou nemocní,“ myslí si.
Dozvíte se, jak se vyrovnat se stárnutím
a jak v každodenních maličkostech hledat potěšení.
Stárnutí není podle Zdenky jednoduché. Musela se smířit s tím, že už není tak samostatná jako dříve. Snaží se však užívat každodenních maličkostí, které jí dělají radost. „Před domem mám malou zahrádku, o kterou se starám. Ráda si čtu nebo se ze svého oblíbeného křesla dívám z okna na východ slunce,“ vyjmenovává. Za nejdůležitější považuje prožít život smysluplně. Shánět dárce proto bude do té doby, dokud jí to zdravotní stav umožní. Za své snahy získala řadu cen. Jednou z nich je i ocenění za filantropii, kterou uděluje organizace Via Bona.
1
Baví vás studium a chcete mozek udržovat v kondici? Popřemýšlejte o přihlášce na univerzitu třetího věku a oboru, který by vás v důchodu zaujal. Vybrat si ale můžete kterýkoliv jiný vzdělávací kurz či lekce týkající se sportu.
2
Pokud máte vnoučata, můžete s nimi trávit čas a předat jim své cenné životní zkušenosti. Nebo se připojte k zájmovým skupinám mladších lidí a předejte jim svůj pohled na svět.
3
Svůj čas využijte smysluplně. Mnoho lidí v pokročilém věku se rozhodne pro dobrovolnickou práci. Zamyslete se, která oblast charitativní činnosti by vás bavila a přinášela vám radost. Lidé, kteří pomáhají ostatním, uvádějí, že svůj život vnímají jako šťastnější.
Od jejich seznámení uplynulo dlouhých 67 let. Manželé Filkovi oslavili kamenné výročí svatby. Jaký je jejich recept na dlouholetý spokojený vztah i smysluplně prožitý důchod? „Oba jsme z oboru strojírenství. Osvědčilo se nám, že jsme si rozuměli v pracovní oblasti. A to i přesto, že jsme se mnohokrát pohádali,“ směje se Iva. Říká, že manžel byl vždy tolerantní vůči jejímu temperamentnímu chování. Ona zase vůči jeho paličatosti.
Manželé žili na Kubě, v Rakousku a několikrát navštívili Španělsko. Iva Filková je uznávanou odbornicí v ryze mužském oboru. Přednášela doma i na zahraničních univerzitách o potravinářských strojích a procesech. A to i za socialismu, kdy nebylo jednoduché vycestovat. Její manžel Pavel Filka je autorizovaným inženýrem v oboru technologických procesů a pracoval pro světoznámé firmy. Zveřejnil přes sto odborných statí v několika světových jazycích a napsal knihu o své rodině.
Práce je pro manžele životní vášeň, a tak si i v důchodu ponechali část svých závazků. „Manžel byl zvyklý mít sekretářku, mně zase chyběli studenti. Takže naše hádky při přechodu do důchodu spočívaly v tom, že on mně neustále zadával úkoly. A já jemu přednášela o všem možném,“ směje se s odstupem času Iva. Ve chvíli, kdy práce ubývalo, vymýšleli si stále nové aktivity. A to buď společně, nebo každý sám.
Dozvíte se, jakým aktivitám se manželé věnují a čemu se ve stáří vyhnout.
I v pokročilém věku manželé nepřestávají sportovat. Do nedávné doby oba lyžovali nejraději v rakouských horách. „Jsem milovnice rychlé jízdy. Když jsem kvůli osteoporóze musela ubrat na tempu, přestalo mě to bavit,“ vzpomíná Iva. Lyže proto vyměnili za plavání jednou týdně. Sportu se Iva věnuje i na chalupě. „Od června do září jezdíme na Slapy. Všichni sousedé si ťukají na hlavu, když mě vidí a říkají si, stará Filková jde zase plavat,“ směje se. Den nemůže začít bez toho, aniž by si dopřála svých pět set metrů.
Pavel Filka se připojil k manželce na cvičení, která probíhají v organizaci Elpida. Ta realizuje projekty na podporu aktivního života seniorů. Jednou týdně tak cvičí kombinaci aerobiku, taj-či a jógy. „Jsme tam zdaleka nejstarší. Tak o deset patnáct let,“ říká Pavel. Pro své okolí jsou raritou, ale i inspirací.
Na severu ostrova Okinawa leží vesnice Ógimi. Žijí zde Japonci, kteří jsou považováni za nejzdravější a nejšťastnější lidi na zemi. Osmdesát let pro ně znamená mládí. Přiblížit se k magické hranici sta let pro ně není problém, i proto se místu přezdívá stoletý ostrov. Co se skrývá za jejich tajemstvím dlouhověkosti a štěstí?
Jídelníček
Ten se skládá převážně z ryb, zeleniny a ovoce. Maso si dopřávají spíše střídmě.
Společenskost
Místní bývají společensky aktivní do vysokého věku a neuchylují se do ústraní.
Genetika
Podle vědců hraje genetika v dlouhověkosti mnohem menší roli než to, jakým způsobem žijete.
V organizaci Elpida pracuje téměř 17 let seniorka Eva Hrazděrová. Bývalá 78letá učitelka se rozhodla, že bude se seniory trénovat paměť. „Na kurzy chodí lidé, kteří chtějí zůstat ve společnosti co nejdéle aktivní. Gymnastika mozku, jak svůj kurz nazývám, je nejlepší prevencí proti neurologickým nemocem,“ říká Eva.
Hodiny začínají vždycky zvesela vyprávěním vtipů. Mozek senioři aktivují jednoduchými počty, přesmyčkami se slovy, povídají o kulturních akcích nebo hrají hry. Klidného důchodu si ale Eva užívat nehodlá. „Z tohoto světa bych chtěla odejít alespoň částečně pracovně vytížená. Musíte mít ten správný hnací motor. Jakmile se izolujete a přestanete se učit, váš život pomalu končí,“ myslí si seniorka.
Nikdo z nás nemůže stáří přelstít. Jde o proces, který probíhá už od prvních okamžiků po našem narození.
Organizace Elpida se již dlouhou řadu let věnuje činnostem na podporu aktivního života seniorů. Jejím cílem je, aby i lidé v pokročilém věku zůstávali sebevědomými a respektovanými členy společnosti.
Mezi další oblíbené činnosti patří pletení ponožek. Za rok v Elpidě upletou seniorky až 12 000 párů. Více než 200 Češkám pomohlo pletení přivydělat si k důchodu. Nezisková organizace také vydává časopis Vital. Každé tři měsíce si můžete přečíst 100 stran rozhovorů a reportáží od českých autorů, které jsou určeny všem generacím. Zakoupením předplatného pro sebe, rodiče nebo prarodiče podpoříte nezávislý časopis.
Využijte služeb organizace Elpida pro sebe či své blízké. Prožijte poslední etapu života s grácií a podle svých představ.