Jak do krajiny vrátit život?

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vypadalo území Česka v pravěku? Rozlehlé stepi střídaly husté lesy složené ze starých dubů a buků, zatímco vysoko v horách rostly smrky a jedle. Krajinou se vinuly divoké řeky a potoky, které na svých březích vytvářely mokřady a bažiny. Typově rozmanitá příroda pulzovala životem. Po stepích se potulovali zubři nebo antilopy. Lesy byly domovem jelenů i rysů a v řekách se proháněli raci a vydry.

Zhruba před sedmi tisíci lety do české kotliny a na Moravu přišli první zemědělci z jižní Evropy, kteří s sebou přinesli zcela nový způsob života i obživy – zemědělství. Začali kácet lesy, obdělávat půdu a chovat zvířata, jako byly ovce, kozy a prasata. Charakter české krajiny se od té chvíle začal výrazně proměňovat. V následujících tisíciletích přibývaly na úkor lesů rozlehlé louky, pole a pastviny.

Zemědělsky obdělávané plochy dnes tvoří více než polovinu našeho území. Na jejich podobě se negativně podepsala kolektivizace v padesátých letech minulého století. Statky a malá pole tehdy nahradily dlouhé lány kukuřice, řepky či pšenice. S malými poli zmizely také remízky, meze a stromořadí. Průměrná velikost obdělávaného kusu půdy se zvýšila desetinásobně. Zemědělci se soustředili hlavně na produktivitu a výnos, s čímž se pojilo i nadměrné používání pesticidů a umělých hnojiv.

Důsledkem intenzivního zemědělství došlo v naší krajině ke ztrátě různorodosti, snížení kvality půdy i druhové pestrosti rostlin a zvířat. Dobře je to vidět na příkladu ptáků. Ti rychle reagují na změny okolního prostředí a dopady na jejich populaci lze snadno pozorovat. Výrazně například ubylo polních ptáků, kteří žijí v okolí polí a pastvin. Od roku 1982 se jejich počet snížil více než o třetinu.²

Jde především o druhy, jejichž život závisí na způsobu obhospodařování polí. Z české přírody tak mizí dříve běžní strnadi, vrabci, koroptve nebo skřivani. Zemědělská krajina se pro ně stala nehostinným místem. Na nekonečných lánech polí jim chybí remízky či meze, ve kterých by mohli hnízdit. Současný způsob obdělávání polí neprospívá ani žížalám a hmyzu. Dusíkatá hnojiva, která nahradila dříve používaný hnůj, půdu okyselují, a tím v ní zabíjejí život.

Na jeden hektar půdy se v Česku ročně průměrně použije 130 kilogramů průmyslových dusíkatých hnojiv a více než 1,5 kilogramu pesticidů, které plodiny chrání před škůdci.⁴ Látky, které rostlina nespotřebuje, pak znečišťují půdu a podzemní vody. Úrodnost zemědělské půdy se snižuje a plodiny, které z ní rostou, jsou tak ještě více závislé na umělých hnojivech a pesticidech. Kvalita zeminy se přitom odráží i na našem zdraví. Obiloviny, ovoce i zelenina, které rostou na takto hnojivy zatížené půdě, pak obsahují méně vitaminů a živin. Navíc v sobě mohou mít i zbytky pesticidů.

Současný způsob, jakým obhospodařujeme půdu, je z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Průmyslové zemědělství celosvětově produkuje více než 10 procent skleníkových plynů.⁶ Pole ztrácí svou úrodnost a jen v Česku je zhruba polovina půdy ohrožena vodní erozí. Jedno z řešení, jak uzdravit českou krajinu, zvýšit její druhovou rozmanitost i kvalitu potravin, představují moderní technologie.