Termín vystihující potřebu harmonie mezi pracovním a osobním životem, tzv. work-life balance, se poprvé objevil na konci 80. let v Anglii. Různá hnutí tehdy prosazovala flexibilnější rozvržení pracovní doby a mateřskou dovolenou pro ženy. Rovnováha mezi prací a soukromým životem je ale aktuální i dnes. To kvůli moderním technologiím, které nás vedou k tomu, abychom byli neustále „na příjmu“.

Než se před šesti lety vrhla do jejich výroby a prodeje, zažívala těžké období. „Byla jsem po rozvodu, sama se synem, s hypotékou na krku a nevěděla jsem co dál. Jednou večer jsem na internetu viděla podobného panáka, a tak jsem mu dala duši,“ vzpomíná Jana. „Během podnikání jsem brala i grafické zakázky, abych nás uživila. Jeden čas jsme museli mít chůvu. Trochu jsem si vyčítala, že jsem jeho první krůčky viděla jen na videu. Kolik otců ale také přišlo o zásadní okamžiky svých dětí kvůli práci?“ podotýká Jana.

Jednou z největších výzev pro ni bylo vyrovnat se se ztrátou pevného pracovního režimu, čemuž čelí všichni podnikatelé. „Byla jsem spíš chaotický typ člověka. Podnikání a rodina mě naučily lépe plánovat. Každý den si napíšu, co mě čeká, a když stihnu všechno, tak slavím. S manželem pro nás ale byly děti vždycky prioritou,“ vysvětluje Lucie, která dříve pracovala jako obchodní analytička ve velké firmě.

Název knihy Kuchařka pro supertátu vyplynul poměrně přirozeně. „U žen je péče o nejmenší děti brána jako samozřejmost. Já jsem do toho skočil rovnýma nohama se třemi kluky a potom ještě s naším posledním přírůstkem Brunem. Být sám jediný táta na hřišti se všemi maminkami? Myslím, že to ode mě tak trochu super výkon byl,“ směje se Ondřej.