Srdcem nového centra na Opatově bude náměstí o ploše 3 000 metrů čtverečních. Bude přímo navazovat na dopravní uzel metra, autobusové zastávky a chystanou tramvajovou trať v ulici Chilská.
Jižák, Jižák
Píše se nová kapitola příběhu největšího českého sídliště
Pro mnohé je Opatov jen jednou ze zastávek pražského metra. Lidé tudy spěšně procházejí, míjejí trafiku, pekařství a většinou rychle nasedají na autobus. Původní plány ale byly jiné. Mělo tady tepat srdce Jižního Města s divadly, obchody a hotelem. Po půl století teď místo čeká výrazná proměna a návrat k polozapomenuté vizi – stát se jedním z center české metropole.
archiv IPR Praha
Když se na konci 60. let rodil plán na moderní sídliště na jižním okraji Prahy, jeho autoři si představovali samostatné město, kde budou lidé rádi bydlet, pracovat a bavit se. Zkrátka plnohodnotně žít. Na ambiciózním projektu pracoval zkušený a zapálený tým v čele s architekty Janem Krásným, Jiřím Lasovským a městským inženýrem Miroslavem Řihoškou. K diskuzi nad podrobným územním plánem tehdy přizvali i lidi, kteří s navrhováním města neměli zkušenosti. Vedle inženýrů to byli třeba sociologové, demografové, ekologové, lékaři, divadelníci nebo výtvarníci.
Cíl byl zdánlivě prostý, architekti chtěli vytvořit město, které by pokrylo všechny potřeby jeho obyvatel. Znamenalo to vybudovat urbanistický celek, kde je to z domova blízko do práce, školy i obchodu. Vše mělo být v docházkové vzdálenosti do pěti minut. Město by se tím jednak zbavilo nadměrné automobilové dopravy a jednak by k sobě lidé v takovém prostředí měli přirozeně blíž. To by posílilo jejich vztahy a celou komunitu by to ještě více stmelilo.
Jaromír Čejka, 1986
„Chodec dělá město městem, setkáváním se utužují společenské vztahy.“
Jiří Lasovský, Legenda o sídlišti
Navrhované Jižní Město se mělo skládat ze čtyř sídlištních celků – Hájů, Litochleb, Opatova a Chodova. Jejich centrem měl být komplex budov nad tehdy teprve plánovanou stanicí metra Opatov. Dominovat mu měly čtyři výškové budovy přesahující sto metrů, které by byly viditelné z velké dálky. Architekt Lasovský o nich mluvil jako o superdomu. Uvnitř počítal s kulturním sálem, kiny, knihovnou i klubovnami. V plánech nechyběla náměstí ani navazující administrativní budovy, obchody, restaurace, moderní autobusový terminál propojený s dálnicí D1 ani víceúrovňové parkoviště pro 4 500 aut.
Architekti vizionářsky nepromýšleli jen návrhy budov, stejně uvažovali i nad podobou jejich okolí. Střed Jižního Města chtěli obklopit velkým parkem. Projekt dostal název Česká krajina, kterou měl připomínat. Na jeho výstavbu se počítalo s využitím zeminy vytěžené při stavbě metra. V plánu byly umělé kopce, v nichž by bylo i zázemí pro restaurace. Součástí parku měl být také amfiteátr, dětská hřiště nebo bazén. A nešlo jen o účelnost, myslelo se i na odpočinek. V důmyslně tvarované kopcovité krajině měla z pohledu chodce zástavba Jižního Města zmizet a návštěvník měl zůstat obklopen zelení.
„Chtěli jsme město příjemné k životu, režim ale chtěl noclehárnu, jak se později ukázalo.“
Jiří Lasovský, Legenda o sídlišti
Velkolepé plány zůstaly jen na papíře
Odklon od promyšlené vize nastal po roce 1970, kdy vládnoucí komunisté s nastupující normalizací rozpustili původní tým, který na návrhu sídlištního komplexu Jižní Město pracoval dva roky. Architekti se přesto ještě půl roku marně snažili prosadit alespoň koordinační skupinu, jež by dohlížela na dodržování původních plánů. To se ale nepodařilo a vedení projektu se ujaly stavební podniky.
Budování Jižního Města se rozdělilo na několik částí a každou z nich projektoval jiný tým. Na to, zda sídliště tvoří promyšlený celek, ale nikdo nedohlížel. Místo rozmanité zástavby se stavěly hlavně panelové domy a jejich pestřejší uspořádání vystřídala uniformnost. Rozmístění domů se srovnalo do řad, aby se mezi nimi mohly jeřáby při jejich výstavbě jednoduše a rychle pohybovat. Největším ústupkem proti původnímu plánu však bylo to, že nezbyly peníze na dokončení superdomu nad stanicí Opatov.
Z mnohaúrovňového centra se realizovala jen část se spirálovou rampou a eskalátory, které propojily stanici metra s dalšími podlažími. I kvůli tomu Jižní Město během následujících desetiletí získalo pověst sídlištní pustiny nebo betonového ghetta.
Během 70. a 80. let na Jižním Městě vzniklo největší sídliště v Česku. Počtem obyvatel i rozlohou je srovnatelné s Hradcem Králové či Olomoucí.
archiv IPR Praha
Jak bylo v té době běžné, i stavební podniky, které budovaly Jižní Město, chtěly co nejvíce ušetřit a překračovat plán. Ročně tak na sídlišti vznikalo na pět tisíc bytových jednotek, což byl tehdy nevídaný počet. Z původních návrhů se tak realizovalo jen to nejnutnější, tedy výstavba samotných panelových domů a základní občanské vybavenosti, jako byly jesle, školy nebo obchody. Budování kin, kulturních domů nebo parků se odsunulo na neurčito.
archiv IPR Praha
archiv IPR Praha
Bahno, kočárky a harmoniky
Místo živého města plného zeleně a vodních ploch se širokou nabídkou služeb zbylo jen torzo. I přesto to byl pro tisíce mladých rodin splněný sen. Stát jim přidělil byt, a tak se mohly odstěhovat z přeplněných činžáků, které sdílely s příbuznými. Mezi těmito rodinami byli i manželé Mirka a Alexandr Hajdovští. „Řekli nám, že dostaneme 1+1, ale když jsme otevřeli dveře, zjistili jsme, že byt má dva pokoje, lodžii a kuchyňský kout. Byli jsme unesení. Z kohoutků sice ještě netekla voda, ale už jsme tam nocovali ve spacácích,“ vzpomínají manželé, kteří se na Jižní Město přistěhovali v roce 1979 poté, co jim v Karlíně zbourali dům kvůli výstavbě metra.
Spojení Jižního Města s centrem Prahy do roku 1980, kdy se dostavělo metro, zajišťovaly kloubové autobusy, takzvané harmoniky. Místní jim ale říkali maďarské klobásy.
Jaromír Čejka, 1982
Sídliště v 80. letech připomínalo spíše staveniště než místo k životu. Všude kolem se tyčily jeřáby a namísto chodníků byly mezi domy položeny jen úzké betonové panely, které obklopovalo všudypřítomné bahno. „Vzpomínám si na maminky, které v tom bahně tlačily kočárky před sebou,“ říká Hajdovský. Chyběla i základní infrastruktura. Na dvacet paneláků připadala jedna telefonní budka, u které se tvořily dlouhé fronty. „Když jsme si chtěli zavolat, museli jsme si to vystát. A protrpět si to,“ vypráví Hajdovský s tím, že jinak mu na Jižáku k životu nic nechybělo. „Snad jen pořádně uležený bramborový salát z paláce Koruna.“
Jaromír Čejka, 1982
Jaromír Čejka, 1982
Jaromír Čejka, 1979
„Když jsem poprvé přijel na Jižní Město s kamarádem, byla už tma. Zhrozil jsem se. Najednou jsem se ocitl ve vesmíru, na nějakém ohromném sídlišti. Dneska už vím, že Jižák je město snů.“
Lesík Hajdovský
Dětství mezi betonema Stříbrným jezerem
Na Jižní Město se v roce 1978 přestěhovala i socioložka Jana Barvíková. Když ji tam rodiče poprvé přivedli, nový byt už byl zařízený nábytkem. „Pamatuju si, jak jsem do něj vešla a od dveří hned viděla svoje místo u jídelního stolu,“ vzpomíná. Už jako tříletá mohla chodit s kamarády ven. Jejich dětský svět představoval plácek mezi panelákem, trávníkem a silnicí. „Maminka na nás musela vidět z okna, to bylo pravidlo. Na prvním stupni jsme si pak hráli na indiány u obrovské louže, které jsme říkali Stříbrné jezero. Byli tam čolci a mloci, které jsme zachraňovali a nosili do nedalekého potoka.“
Jaromír Čejka, 1980
„Jako malí jsme se strašně těšili na plavecký bazén. Ten ale na Opatově nikdy nepostavili.“
Jana Barvíková
Jana Barvíková vzpomíná i na přeplněné autobusy a cizí lidi, kteří si ji jako malou holčičku brali na klín, aby nemusela stát, nebo na sousedské mikulášské oslavy. Když dnes z odstupu tehdejší život na Jižním Městě hodnotí pohledem socioložky, nepřijde jí, že by sídliště bylo jen neosobní noclehárnou, jak se často říkalo. Naopak má pocit, že komunitní život tam fungoval jako kdekoliv jinde. „Byty tam dostávaly mladé rodiny, které se nacházely v podobné životní etapě. Měly stejné problémy i potřeby. Přirozeně se tak družily, pomáhaly si s hlídáním dětí a naše maminky se kamarádí dodnes.“
Jaromír Čejka, 1980
Breakdance, rap
a přeplněné obýváky
Vynalézavost na Jižním Městě nebyla jen přirozenou součástí života místních dětí, které si mezi betonem vytvářely vlastní světy. Třeba Alexandr „Lesík“ Hajdovský si na střechu paneláku nainstaloval obří anténu, aby mohl chytat západní rádia.
Jaromír Čejka, 1982
Když na stanici Bayern 3 poprvé uslyšel rap, zasáhlo ho to natolik, že o Jižním Městě složil píseň. „Pustil jsem se do psaní textu, ačkoliv jsem před tím nic takového nedělal,“ říká Hajdovský. Hudbě se sice už věnoval, působil ve folkové kapele Manželé, ale rap byl něco úplně jiného. V obýváku začal experimentovat a vyrábět improvizované hudební nástroje.
Vymyslel například snímač vyrobený z víčka od limonády, vložky z gramofonové přenosky a technické pryskyřice, který pak připevnil na různé předměty. Krabice tak simulovala zvuk šlapáku, tedy basového bubnu, nůžky zase jiný efekt bicích. Tyto zvuky pak nahrál na magnetofon a vytvořil z nich smyčku, která se pouštěla stále dokola. „Někdy to byla tak dlouhá smyčka, že vedla přes celý pokoj a kamarádi ji drželi na tužce, aby mohla běžet,“ popisuje Hajdovský vznik skladby Jižák. Ta se stala neoficiální hymnou největšího pražského sídliště a zároveň skladbou označovanou jako počátek českého rapu. V roce 1984 se společně s dalšími devíti nahrávkami objevila na desce kapely Manželé nazvané Je to vono.
Jaromír Čejka, 1979
„Nahrávali jsme v obýváku a všechno se muselo dát na jeden zátah. Byla to úmorná práce, ale hrozně nás to bavilo.“
Lesík Hajdovský
Jaromír Čejka, 1982
Jaromír Čejka, 1979
Jaromír Čejka, 1979
Jaromír Čejka, 1982
Na Jižním Městě ale nemá kořeny jen český rap. Manželé Hajdovští byli jedni z prvních, kdo do tehdejšího Československa přinesl breakdance. Jde o taneční styl spjatý s hip hopem, který zahlédli ve videoklipech vysílaných na západoněmeckých televizích. „Když se do něčeho Lesík dá, tak je jak buldok. Zeptal se kolegy vychovatele, Aleše Hušáka, zda by nesehnal něco na cvičení. Ten nám pak na Brumlovce zařídil místnost, kam jsme mohli chodit tancovat, a dokonce i šikovného lektora, který break nikdy nedělal, ale odkoukal to z videí a pak nás učil měsíční chůzi nebo housenky,“ vypráví Mirka Hajdovská.
Společenský život se odehrával také uvnitř panelových domů, přestože na Jižním Městě už v té době stál kulturní dům s kinem. Jakmile si například na sídlišti někdo pořídil nebo půjčil domácí video, stala se z toho významná událost. „Tehdy k nám přišlo domů třeba padesát lidí, které jsem vůbec neznala. Všichni jsme tam byli narvaní v obýváku a dívali se společně,“ vypráví Mirka Hajdovská. Přehrávaly se mnohokrát kopírované filmy s rozmazaným obrazem, namluvené jedním člověkem, který daboval všechny postavy. „Nikdo z toho moc neměl, ale to vůbec nevadilo. Byla to událost,“ dodává s úsměvem.
Jaromír Čejka, 1982
Po roce 1989 se předpovídalo, že se Jižní Město vylidní. Jeho obyvatelé ale zůstali a začali tu navíc podnikat. V přízemí panelových domů, kde byly dříve kočárkárny, se otevíraly cukrárny, kadeřnictví nebo videopůjčovny. Přibyla hřiště, komunitní centra i kostely. „Změnilo se toho hodně. Vyrostly tu parčíky a máme tu nádherně vzrostlé stromy, javory, japonskou třešeň, a dokonce i čtyřicetiletou pokroucenou olivu,“ vyjmenovává Mirka Hajdovská. Jižnímu Městu ale stále chybí centrum. Nad stanicí metra Opatov, kde mělo původně stát, zbylo jen torzo původního návrhu. „Stanice metra vnímám jako vstupní brány do Jižního Města a myslím, že právě Háje a Opatov jsou dodnes zanedbané,“ říká Jana Barvíková.
Nový Opatov promění celé Jižní Město
Na více než půl století starou vizi Jižního Města s výrazným centrem dnes díky developerské společnosti FINEP po svém navazují architekti ze Studia acht.
Oblast okolo stanice metra Opatov čeká velká proměna, která místo konečně učiní živým srdcem celého sídliště. Za několik let zde vyroste společenské a správní centrum Jižního Města. „Ukazuje se, že společenská a komerční funkce Opatovu chybějí a zdejší obyvatelé, jejichž počet dosahuje úrovně krajského města, se tak musí za prací a službami přesouvat dál do Prahy,“ říká architekt Václav Hlaváček ze Studia acht. Projekt, který pro FINEP vypracoval, proto klade velký důraz především na kvalitu veřejného prostoru na náměstí u vstupu do metra.
„Naší hlavní myšlenkou je vytvořit živoucí centrum, kam budou lidé chodit rádi.“
V blízkosti Opatova vznikne nový park s vodními plochami, cyklostezkami a stovkami nových stromů. Přibydou také louky a zatravněné plochy. V samotném středu chystaného centra pak vyroste nové náměstí o rozloze tří tisíc metrů čtverečních, které bude obklopené obchody, restauracemi, kavárnami a službami. Proměnou projdou i stanice metra Opatov a ulice Chilská, na níž se vybuduje nová tramvajová trať. Architekt Hlaváček chce také zlepšit kvalitu služeb v okolí. „Ty, jež jsou dnes u výstupu z metra, se promění v pasáž, ve které najdou místo obchody a služby tak, aby to odpovídalo úrovni a požadavkům nejen současnosti, ale i blízké budoucnosti.“
Hlavní myšlenkou Studia acht je vytvořit z Opatova živé centrum, kam se lidé rádi vydají za prací, kulturou, nákupy i odpočinkem. „Navazujeme sice na původní vizi, ale projekt vidíme jako obrovskou příležitost vydat se směrem moderního města a moderního centra současnosti. Chceme, aby zde fungovala dobrá proporcionalita služeb, obchodů, pracovních příležitostí a bydlení,“ říká Hlaváček. Projekt pro developera FINEP vytvořil v duchu současné architektury, tedy s využitím kvalitních materiálů, jako jsou režné cihly a prosklené fasády. Jižní Město tak po více než půl století konečně získá centrum, které bude odpovídat jeho velikosti a významu.
FINEP dává Opatovu tvář moderního městského centra
Ve spolupráci s architektonickým Studiem acht promění developer FINEP nejen bezprostřední okolí stanice metra, ale i způsob života v této části Jižního Města.
Developer FINEP se dlouhodobě drží vize, že nestaví jen domy, ale vytváří celé městské čtvrti. V praxi to znamená promyšlené propojení bytových domů s kancelářskými prostory, obchody a službami, které dohromady tvoří funkční a živé městské prostředí. V nových projektech nabízí rozmanitou skladbu typů bydlení – od osobního vlastnictví přes družstevní až po nájemní. Tento přístup přirozeně přivádí do lokality lidi v různých životních situacích i z odlišných sociálních skupin.
Podobný přístup FINEP uplatňuje i při obnově brownfieldů. Zanedbané městské plochy vrací zpět do života, ale s důrazem na udržitelnost, dostatek zeleně, vodních prvků i zachování historického odkazu místa. Všechny projekty navrhuje v duchu konceptu města krátkých vzdáleností, kde jsou každodenní potřeby obyvatel dostupné pěšky, a nedochází tak ke zvýšení dopravní zátěže v dané lokalitě. Součástí každé nové čtvrti jsou také zóny pro odpočinek, sport a volný čas.
Prohlédněte si, jak bude vypadat srdce Nového Opatova
Přibližně polovinu území nového centra bude tvořit zeleň a vodní plochy, na kterých se v zimě bude moct také bruslit.
Součástí Nového Opatova bude i systém pro zadržování dešťové vody, která se využije nejen pro zalévání travnatých ploch, ale bude také zvlhčovat a ochlazovat okolní vzduch.
V okolí Opatova vzniknou klidové a odpočinkové zóny, prostory pro kavárny, pivovar či služby. Pro procházky a trávení volného času tu budou promenády, cyklostezky i sportovní zóny.
Součástí centra budou také nové byty, které jsou v souladu s konceptem „města krátkých vzdáleností“. To znamená, že všechny potřebné služby, pracovní příležitosti i volnočasové aktivity budou v dosahu 250 metrů.
Stanice metra Opatov je přirozeným dopravním uzlem celého Jižního Města. Během výstavby nového centra vznikne plně bezbariérový přestup mezi metrem, autobusy a budoucí tramvají. V oblasti také přibyde téměř 1 400 nových parkovacích míst.
Chci poznat novou tvář Opatova