Být páníčkem psa je radost, se čtyřnohým kamarádem ale přichází i kupa starostí. Klíčové pro správné rozhodnutí je vědět předem, co péče o domácího mazlíčka skutečně obnáší. Dobře si proto rozmyslete, zda se pejskovi dokážete věnovat, aby se jeho domovem nakonec nestal útulek. Pes je šťastný, když je součástí milující rodiny, má dostatek pohybu a kvalitní péče.
Děti dovedou být ve svých přáních neústupné. Touží po pejskovi a přejí si ho k Vánocům, k narozeninám nebo za vysvědčení. Důležité ale je popovídat si společně s dětmi o tom, proč vlastně psa chtějí. Pořídil si roztomilé štěňátko některý z jejich spolužáků? Anebo se prostě jen po škole nudí?
Rozumní rodiče by rozhodně neměli dětské tvrdošíjnosti hned podlehnout. Stát se pejskařem znamená být za čtyřnohého parťáka zodpovědný, věnovat mu péči a čas po mnoho let. Pokud se do péče o psa příliš zapojovat nechcete, nejprve dobře promyslete, zda jsou vaše děti na psa připravené a zda vědí, co péče o pejska obnáší.
Martin Kvášodborník na výcvik a výživu psů
„Pořizovat psa pro děti není nejlepší nápad, a už vůbec ne jako překvapení. Stát se pejskařem je důležité rozhodnutí, se kterým musí souhlasit celá rodina. Je to parťák na velmi dlouhou dobu a živá bytost se svými pocity, náladami, smutky i radostmi. Hodně špatně nese nezájem člověka, kterého má rád.“
Předvánoční čas s sebou nese snahy rodičů potěšit svoje děti originálními a vytouženými dárky. „Podle našich zkušeností je snad nejhorší důvod k pořízení psa to, že se danému člověku líbí,“ popisuje svoje zkušenosti Michaela Zemánková, ředitelka útulku Dogpoint. Lidé pejsky opouštějí zejména proto, že se o ně nedokážou dobře postarat. Pro psa bývá odloučení od milovaného páníčka traumatizující.
Jan Kulhánekpsycholog, Psychoterapie Anděl
„Důležité je, aby se rodiče vždy předem domluvili na tom, zda psa pořídit či nepořídit, a byli v tom za jedno. Aby dětem jeden rodič psa neslíbil a druhý neodmítl.“
Psycholog psů Pavel Bradáč ze svých zkušeností ví, že se o psa už dokážou postarat vyspělé a rozumné dvanáctileté děti. Zná ale i o pár let starší páníčky, jimž musí s péčí pomáhat rodiče. „Jde hlavně o to, aby dítě bylo zralé, odpovědné a schopné zvládnout pravidelné činnosti. To, zda dítě psa zvládne, je také otázka rodičovské výchovy. Je důležité, aby děti dokázaly pochopit, že pes je živý tvor, který cítí a vnímá,“ vysvětluje Pavel Bradáč, který od roku 2009 pomáhá s vytvářením harmonických vztahů mezi páníčky a jejich psy. Specializuje se na řešení psího problémového chování.
Pes děti učí
zodpovědnosti, trpělivosti a toleranci. Stanou se neuvěřitelnými parťáky. Pejsci v rodinách dokážou upevnit vztahy, rodina je více spolu a je si blíž. Pokud jste přesvědčení o tom, že péči o psa zvládnete, můžete začít přemýšlet o plemeni. Zatímco do bytu a pro venčení jsou vhodnější menší psi, na zahradu se hodí ti větší. Co se týče vztahu k dětem, velcí psi si od nich nechají spoustu věcí líbit a bývají klidnější. Naopak malí psi se dětí mohou bát, a v důsledku toho mohou být agresivní a vznětliví. Na samostatných procházkách se dítě může i s malým pejskem snadno dostat do nepříjemných situací.
Martin Kvášodborník na výcvik psů
„Psi mají tendenci všechna mláďata vychovávat. Proto může dítě se psem zůstat samotné, až když se k němu naučí náležitě chovat. Rodiče a majitelé psa by si měli uvědomit, že pes je šelma, lovec a v některých případech se pro něj dítě může stát kořistí.“
Při výběru štěněte u chovatele se zajímejte o to, jací jsou jeho rodiče. Pokud mají oba kladný vztah k dětem, máte o něco větší šanci, že i štěně nebude mít s dětmi problém. Dobrý chovatel vás navíc vždycky upozorní na to, zda je daný pes k dětem vhodný či nikoli.
Mezi větší plemena vhodná pro děti patří trpěliví boxeři, laskaví retrívři a aktivní setři. Z menších plemen se k dětem hodí jorkšíři, knírači, francouzští buldočci nebo pražští krysaříci. Při volbě plemena zohledněte také to, jak moc chcete být se svým psem aktivní.
Pes je společenský tvor. Je zvyklý žít ve smečkách a samotu snáší těžce. Než si pořídíte psa, musíte si být jistí, že se mu můžete dostatečně věnovat. „Většina psů nemá problém vydržet doma sama 8 až 10 hodin. Na takovou samotu ale pejsek musí být naučený. Kdyby na to nebyl zvyklý, způsobilo by mu to frustraci,“ vysvětluje odborník Martin Kváš.
Každého psa, mladého i staršího, je možné vycvičit. Z lásky k páníčkovi jsou schopní naučit se spoustu dovedností.
Buďte laskaví a trpěliví, ale hlavně důslední. Pokud pes nesmí do postele, za žádných okolností ho tam nepouštějte.
Dávejte jasně, ale přátelsky najevo, že doma jste pánem vy.
Zásadně psa netrestejte. To k ničemu nevede. Pes umí jen to, co ho člověk naučí. Zkušení pejskaři dobře vědí, že řvaní, tresty a zákazy jsou pouze ukázkou neschopnosti majitele.
Za každým správně provedeným cvikem musí následovat odměna. Výcvik musí být vždy pozitivní.
Výcvik by měl probíhat dvakrát denně, vždy ale jen na 10 minut.
Pokud si nevíte rady, obraťte se na odborníka. Styl výcviku se může lišit podle plemene.
Martin Kvášodborník na výcvik a výživu psů
„Základní chybou při výcviku psa je nepochopení jeho způsobu uvažování. Spousta lidí si myslí, že jim pes rozumí a že ví, co po něm chtějí. To ale není pravda. Pes si pamatuje, co dělal, když dostal pamlsek. Má totiž svalovou paměť. Proto je při výcviku nutné každý cvik rozdělit na postupné kroky. Velikou chybou je spěch a netrpělivost.“
Klíčem k úspěchu jsou pamlsky a trpělivost
Důsledná výchova i výcvik by měly probíhat hned od chvíle, kdy si štěňátko přinesete domů. Už od prvních okamžiků byste mu měli nastavovat mantinely a učit ho, co smí a co ne.
Štěně oslovujte jeho jménem a často ho opakujte doma i venku. Když na své jméno zareaguje, třeba jen zvednutím hlavy, odměňte jej. Nejdůležitějším povelem je přivolání, které by mělo zafungovat v každé situaci. Na začátku zkoušejte chůzi na vodítku vždy jen na chvilku a jen v prostředí, kde vás ani psa nic neruší.
„Každé chování lze naučit, tresty není nikdy potřeba používat. Zejména hygienické návyky se u štěněte vytvářejí pomalu a většina psů začne dodržovat venčení venku časem sama. Svým klientům někdy říkám, že psi začnou močit venku nikoli díky výcviku, ale navzdory tomu, že jsou trestáni,“ říká psí psycholog Pavel Bradáč. Ve čtvrtém měsíci štěňata zvládnou udržet stolici a moč, takže byste je měli chválit pokaždé, když svoje potřeby vykonají venku.
Během prvních šesti měsíců by měl pejsek zvládnout jít u nohy, sednout si, lehnout si a vstát. Na konci prvního roku by měl pes na povel přiběhnout za páníčkem a umět odejít na své místo. Měl by být čistotný a dokázat naznačit, že potřebuje ven. Pokud se se psem chcete věnovat sportovní kynologii nebo pachovým pracím, měli byste jej na to v prvním roce začít připravovat.
Martin Kvášodborník na výcvik a výživu psů
„Výchova psa by měla probíhat neustále, pes potřebuje dokola potvrzovat své správné jednání a korigovat to nesprávné. Pro psa je velmi zneklidňující a nečitelné, když mu člověk jednou dovolí spát v posteli a podruhé mu to zakazuje.“
Rozhodli jste se dát domov a zázemí pejskovi z útulku? To je obdivuhodné rozhodnutí. Abyste si se psem z útulku porozuměli, je potřeba se seznámit se všemi potížemi, které na vás – coby majitele pejska z útulku – mohou čekat.
„Lidé velmi často trpí dojmem, že pejsek z útulku bude mít radost, bude vděčný a hodný. Pes ale nezná pojem vděčnost. Z toho může pramenit řada nedorozumění a zklamání. Psa z útulku by si neměl brát nezkušený chovatel a nehodí se ani k dětem,“ říká Martin Kváš. Pes z útulku má většinou za sebou už pár let života a spoustu zážitků, z nichž některé mohou být i traumatizující. Mohly se podepsat na jeho povaze.
Michaela Zemánkováředitelka útulku Dogpoint
„V útulku máme nejčastěji dospělé psy. Je to často tím, že se v dospělosti u psů naplno projeví jejich povaha a nedostatečná výchova a jejich majitelé si začnou uvědomovat, že ze štěněte na mazlení je pes se svými potřebami, který je pro ně přítěží. Obvykle se k nám dostávají ‚problémoví‘ psi, kteří se ale s minimálním úsilím dokážou naučit spoustu věcí a jsou z nich skvělí parťáci.“
Nechte si poradit
Pokud váháte, nechte si v útulku poradit, který ze psů je vhodný i pro začátečníky. Zaměstnanci útulků své svěřence většinou dobře znají. „Jestli chcete psa z útulku, zahoďte veškerá očekávání. Prvních pár týdnů v novém prostředí si pes zvyká a může se chovat nestandardně. Psi naštěstí dokážou stejně jako lidé zapomenout na to špatné, co mají za sebou,“ usmívá se psycholog psů Pavel Bradáč.
Psi jsou skvělí kamarádi, nikdy člověka nezradí. Když je jejich páníček zahrnuje láskou, trpělivostí a důsledností, stanou se z nich jedineční parťáci. Vyberte si v nabídce voříšků a čistokrevných plemen toho správného psa pro každodenní radost.