Seznam Native ve spolupráci s
ivan roubal, Archiv Policejního muzea ČR
Nahlédněte
do spisu vraha
Je označován za jednoho z nejbrutálnějších
sériových zabijáků 90. let.
Jeho krédo znělo: Není tělo, není zločin. I proto byl pro policii dlouhou dobu nepolapitelný. Nahlédněte do mysli vysoce inteligentního vraha Ivana Roubala. Jak na něj vzpomínají lidé, kteří se s ním setkali?
Archiv Policejního muzea ČR
Roubal byl opravdový soupeř. Své oběti vázal tak, aby se uškrtily vahou vlastního těla. Jeho hnacím motorem byla především pomsta a touha po penězích.
Byl jedním z policistů, kteří pátrali po Ivanu Roubalovi. Přes třicet let působil v pražské mordpartě. Jde o slangové označení policejního oddělení, jehož členové mají na starosti objasňování vražd. Štoček se za svou kariéru podílel na několika složitých případech. Byl u toho, když vytahovali sudy s mrtvými těly z Orlické přehrady. Šlo o jednu z nejděsivějších kauz 90. let, kdy společně vraždilo pět sériových vrahů. V roce 2012 byl Štoček slavnostně uveden do policejní síně slávy.
Jan Štoček, autorka fotografie: Lenka Hatašová
Do svých 40 let žil Ivan Roubal poměrně spořádaný život. Měl manželku a rodinu. Později se rozvedl a syna měl svěřeného do péče. Po čase se ale jejich vztah začal komplikovat. Když se syn dozvěděl o otcových hrůzných činech, šel proti němu dokonce vypovídat na policii. Údajně se mu měl totiž svěřit, co udělal s některými těly obětí.
je považován za jednoho z nejaktivnějších sériových vrahů polistopadové éry.
vraždil převážně muže různého věku,
a to z pomsty nebo pro peníze.
odsouzen byl za pět vražd,
další tři mu nebyly prokázány.
podle policejního spisu má však
pravděpodobně na svědomí více obětí.
herec Hynek Čermák, minisérie případ roubal
Pohádka s tragickým koncem
Vyšetřovatelé pátrali po zmizelých obětech v místech, kde se zdržoval i Roubal. Jeho domovem byl na začátku 90. let zchátralý statek bez přívodu elektřiny, který si pronajal. Paradoxně nesl jméno „Pohádka“ a nacházel se v malebné krajině na Klatovsku. Roubal tady choval drůbež, koně a černá vietnamská prasata. „Statek jsme prolezli horem dolem. Kopali krumpáčem po celém obvodu a nic. S největší pravděpodobností hodil těla prasatům, to byl jeho styl,“ myslí si Štoček.
Poslechněte si autentické záznamy ze spisu Ivana Roubala, který na něj policie vedla. Z dokumentů je patrné, že vrah měl na svědomí s největší pravděpodobností více vražd a jaké plány měl s usedlostí Pohádka.
minisérie případ roubal
Vyšetřovatelé museli vynaložit velké úsilí a trpělivost, aby shromáždili dostatek důkazních materiálů. Většina z nich totiž byla nepřímých. „Roubal používal auta svých obětí, vybíral peníze z vkladních knížek, kde se neváhal podepsat, rozprodával jejich majetek. Ke všemu měl ale vždycky nějakou výmluvu. Sázel na svou chytrost, myslel si, že na něj nikdy nepřijdeme,“ říká Štoček.
prosinec, 1991
zmizel
František H.
a jeho přítelkyně z Ruska. Těla se nikdy nenašla.
Prosinec, 1992
zmizel taxikář
Vladimír S.
Tělo se našlo o rok později v septiku ve značném stadiu rozkladu.
prosinec, 1992
zmizel
Václav H.
Jeho tělo se nikdy nenašlo. Později byl prohlášen za mrtvého.
květen, 1993
zmizel
Josef S.
Tělo bylo nalezeno o několik měsíců později v rybníce.
listopad, 1993
zavraždil
Václava D.
Roubal tvrdil, že se zabil sám při sexuálních praktikách.
březen, 1994
zavraždil
Petra K. a Petera M.
Třetího svědka, taxikáře Jiřího S., nechal žít.
Roubalovou velkou vášní byly vlaky a zemědělství. „To byla dvě témata, o kterých mohl mluvit pořád. Z rukávu vysypal s naprostou přesností jakýkoliv spoj, na který jsem se zeptal, co to je za vlak a jaké má specifikace. Zato o svých obětech nemluvil vůbec a celkově do sebe nenechal příliš nikoho nahlédnout,“ vzpomíná na sériového vraha kapitán Jan Štoček. Roubal ještě před koupí usedlosti Pohádka pracoval jako pomocný strojvedoucí.
Co zásadního se v jeho životě událo, že se rozhodl vraždit? Zlomový okamžik nastal podle kriminalisty Štočka v době, kdy soud poslal Roubala na rok do vězení. Z nedbalosti totiž zavinil nehodu dvou vlaků.
Vzpomínám si, jak mi řekl, že když viděl, co způsobil, chtěl strčit ruce do elektrických kabelů, které byly vzadu u motorů. Chtěl se zabít. Vzhledem k tomu, co napáchal, mi to přišlo jako zvláštní kontrast v jeho osobnosti,
Vynikal chytrostí, ale chyběly mu emoce
Na setkání s jedním z nejhorších vrahů našich dějin vzpomíná i novinář Josef Klíma. „Nejvíc si pamatuju ty jeho oči, jak mě zkoumaly, ten jeho pichlavý pohled. Cítil jsem, že kdyby mu to přišlo dostatečně zajímavé, bez váhání by mě zabil. Roubal sám sebe považoval za středobod vesmíru a všichni měli nějak sloužit k naplnění jeho potřeb. To jsou známky sociopata,“ říká známý novinář, který se dlouhá léta věnuje kriminálním případům a který mluvil s mnoha vrahy.
Ivan Roubal používal u většiny vražd typický modus operandi (způsob provedení zločinu). Oběti vázal provazem do kozelce. Ležely na břiše, ruce a nohy měly svázané k sobě a smyčku měly i na krku. Oběť se tak nemohla vůbec hýbat a pod tíhou vlastních končetin se pomalu udusila. Jednalo se o bolestivou a dlouhou smrt. Právě tento modus operandi byl pro kriminalisty jedním ze stěžejních bodů při vyšetřování.
Roubal byl nadprůměrně inteligentní. Podle znalců z oboru psychologie a psychiatrie však šlo o bezcitnou, narcistickou, do sebe zahleděnou osobnost, která jednala především ve svůj prospěch.* Pro vyšetřovatele bylo překvapivé i to, že Roubal dával často najevo, že je hluboce věřící. Ačkoliv se hlásil ke svědkům Jehovovým, je patrné, že mu nebylo nic svaté. Kromě hrůzných vražd totiž vykrádal i kostely.
Divoká devadesátá léta
Jak je možné, že Ivan Roubal unikal spravedlnosti několik let? Podle autora krimi povídek Viktorína Šulce mohla k jeho bestiálnímu řádění přispět i atmosféra tehdejší doby. „Když to řeknu cynicky, tak v 90. letech, když chtěl někdo peníze, tak si je vzal i za cenu násilí. Příležitost nedělala jen zloděje, ale i vraha,“ říká scenárista a dramaturg.
Svou roli při jeho dopadení hrál jak Roubalův vysoký intelekt, tak vyhlášení amnestie i kapacity policistů, kterých bylo na vlnu kriminálníků v 90. letech málo.
Z desítek vražd ročně jich bylo najednou mnohonásobně víc,
Ivan Roubal se ve vězení činil. Napsal dopis tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi. Vrah se v něm pozastavuje nad fungováním a morálkou exekutivních složek. Tvrdil, že se stal součástí spiknutí policie.
minisérie případ roubal
Archiv Policejního muzea ČR
I když se Roubal považoval za milovníka zvířat, podle novináře Josefa Klímy uplatňoval násilnické sklony i na zvířata, která měl na statku Pohádka u Šumavy. Neváhal zlámat hřbet poníkovi, který ho neposlouchal nebo rozříznout břicho prasnici, která čekala mladé.
Ivan Roubal považoval vraždu za požitek. Cítil se neskonale šťastný, když se o něm mluvilo v médiích. Typické pro něj bylo hrát si s policií přístupem, „chyť mě, když to dokážeš“. Tomuto typu zabijáka se říká vrah-hédonista. Požitek z vraždy se poté dělí na další tři podtypy. Roubal spadá do kategorie Gain Killer – ten, který vraždí pro osobní obohacení.*
Má specifický typ oběti.
Nechává zbraň na místě činu.
Měl nějaký vztah k obětem nebo je znal.
Mučící nástroje většinou nepotřebuje, k násilí se ale uchyluje.
herec David Švehlík, minisérie případ roubal
Poslechněte si v nahrávce úryvek z knihy Josefa Klímy Zločin jak ho pamatuju.
herec Hynek Čermák, minisérie případ roubal
Lidé v okolí Roubala ho popisovali jako poměrně milého a zdvořilého člověka, který se uměl téměř za každé situace ovládat. Spoluvězni ho však měli za bezcitného, cynického a velice mstivého. „Jednou jsem ho zažil rozčíleného. Tehdy jsem mu přinesl do vazby usnesení o sdělení obvinění z dalších dvou vražd. Z jeho výrazu jsem pochopil, že je zle,“ vzpomíná Štoček. Ve vyšetřovně s ním byl sám, a oprávněně se proto bál, že se ho pokusí uškrtit. „To bylo poprvé a naposledy, kdy jsem u něj viděl nějaké emoce. Jinak byl netečný téměř ke všemu,“ doplňuje vyšetřovatel.
Roubal byl nekompromisní. Vzít bouchačku a někoho zastřelit, to je jedna věc. On byl ale škrtič. Zabít takhle člověka trvá přibližně pět až šest minut, a to už je brutální záležitost. Byl to hodně nebezpečný člověk.
Sérií několika chyb ho však policisté nakonec dopadli a usvědčili z pěti vražd. Roubal zemřel v 64 letech ve věznici. Podle spisovatele Viktorína Šulce se posléze stal až komickou postavou, která psala stížnosti na všechny strany a neváhala se soudit. „Dokud se o něj někdo zajímal, tak měl důvod žít,“ myslí si. Ke svým činům se nikdy nepřiznal. Nejspíš se tak už nikdy nedozvíme, kde jsou ukryta těla některých jeho obětí a kolik obětí má Ivan Roubal doopravdy na svědomí.
Chcete se dozvědět víc o divokých 90. letech a činech nejděsivějšího českého vraha? Podívejte se na novou minisérii Případ Roubal režisérky Terezy Kopáčové, od 26. listopadu exkluzivně na Voyo.
Žánrově se jedná o „true crime“. Těšit se můžete na tři hodinové díly natočené na motivy skutečných událostí a kriminálního případu.
Role sériového vraha Ivana Roubala se zhostil herec Hynek Čermák. Díky práci maskérů se zabijákovi nápadně podobá.
V minisérii se také objeví Dagmar Havlová Veškrnová, David Švehlík, Kamila Trnková, Jan Čenský, Vojtěch Vodochodský a další.
Nechte se pohltit napínavým příběhem brutálního vraha, pro kterého lidský život neznamenal vůbec nic.