Kdopak by se krachu bál
Když padají burzy. Co nás krachy akciových trhů učí o investování
Rychlost společenských a technologických změn je dnes obrovská a vypadá to, že svět se nám mění přímo před očima. Rapidní vývoj nových technologií hnaný miliardovými rozpočty velkých technologických firem jako Google, Meta nebo Amazon je bezpochyby zásadní a není divu, že se jejich akcie u investorů těší velké oblibě i důvěře. Mohlo by se dokonce zdát, že taková nadějná situace nemá v historii obdoby.
Když se ale ohlédneme zpět v čase, zjistíme, že svět už za sebou období zdánlivě nekonečného růstu akcií a hospodářství obecně má, a to hned několik. Zároveň však pamatuje i momenty, kdy takové éry velice rychle vystřídal burzovní krach. Letos je to například 95 let od nejznámějšího pádu – na newyorské burze v roce 1929.
V dějinách jich ale bylo několik. Namátkou v roce 1873, 1893, 1987, 2000 nebo 2008. Krachy jsou totiž přirozenou součástí fungování finančních trhů. Mohou nahánět strach, ale zodpovědný investor se na ně dnes správně zvolenou strategií může připravit. Pojďme se teď na burzovní krachy podívat zblízka: na zlomové roky 1873 a 1929.
Trh se odlepuje ode dna. V této fázi se nálada začíná mírně zlepšovat a někteří investoři nakupují akcie, protože vnímají potenciál pro budoucí růst. Cena akcií je často relativně nízká.
Akcie začínají postupně růst, což přitahuje více pozornosti. Ekonomická situace se zlepšuje, firmy hlásí vyšší zisky a to vede k větší důvěře na trhu. Stále více investorů si všímá rostoucích cen akcií, což přispívá k dalšímu posilování trhu.
V této fázi většina investorů souhlasí, že se trh nachází ve zdravém stavu. Optimismus je na vrcholu, ceny akcií dosahují vysokých hodnot, a často dochází ke spekulacím. Riziko korekce nebo poklesu se zvyšuje, protože ceny mohou být nadhodnocené.
Investoři začínají prodávat akcie, protože očekávají horší ekonomické podmínky. Ceny akcií padají a nálada na trhu se zhoršuje. V této fázi může dojít k výrazným propadům.
Investor, který chce cykličnosti trhů využít, by měl být zdravě optimistický. V krizových okamžicích se zdá, že k nákupům akcií není důvod, může to ale být naopak. Známý americký investor Peter Lynch řekl, že dlouhodobé investování má být založené na optimistickém předpokladu, že „nakonec každé ráno stovky milionů lidí vstanou z postele, vyčistí si zuby, koupí si u čerpací pumpy benzin a vydají se do práce i utrácet peníze do restaurací“.
Nejstarší skutečně globální burzovní krach přišel v roce 1873, kdy svět prožíval průmyslovou revoluci a zdánlivě nekonečný ekonomický růst. Jeho motorem tehdy byly železnice, především v USA, které přitahovaly investory z celého světa. Pod povrchem však probíhaly nezřízené spekulace, často slibující rychlé zbohatnutí běžným lidem, kteří si navíc na nákup akcií mnohokrát půjčovali a s vidinou jistého zisku riskovali daleko větší ztráty.
Prvním varovným signálem bylo zhroucení vídeňské burzy. Panika se zásluhou telegrafu, tehdejší špičkové technologie, šířila bleskovou rychlostí po celé Evropě. Tento dominový efekt brzy zasáhl i Spojené státy, protože investice evropských finančníků byly úzce svázány s tamním železničním průmyslem.
V září 1873, po krachu jedné z největších amerických bank Jay Cooke & Company, se krize naplno projevila i na amerických trzích. Následovaly další bankroty a prudký pokles cen akcií. Hospodářská deprese, která následovala, trvala více než dvě desetiletí.
Z dnešního pohledu nabízejí události z roku 1873 několik lekcí. Jednou z nich je nebezpečí spekulací na akciovém trhu, které nabízejí rychlý a vysoký výnos, v kombinaci se vzájemnou propojeností trhů po celém světě. Přestože krach začal v Evropě, jeho dopady se projevily po celém světě a připomněly, že finanční krize v globalizovaném světě často nerespektují hranice. Problém lokálního trhu – třeba nemovitostního – může mít celosvětový dopad.
„Investiční bublina je boom, který nevyšel. Ne každý boom je ale špatný,“
uvádí ekonom William N. Goetzmann z Yaleovy univerzity ve studii pro americký Národní úřad pro ekonomický výzkum.
Ceny aktiv v investiční bublině už neodrážejí jejich reálnou hodnotu a ve finále zkreslují rozhodování domácností, podniků i vlád. V takových časech investoři přeceňují hodnotu některých investic a naopak podceňují riziko. Dostavuje se typický pocit neporazitelnosti. Někdy ale lidi uvede zpět do reality nečekaný krach velkého hráče, systémový problém finančních trhů samotných nebo i přírodní katastrofa, jako je pandemie.
Podobný pocit nezlomné sebedůvěry nejen ve finančních kruzích, ale i v celé společnosti vládl ve Spojených státech amerických po první světové válce ve dvacátých letech dvacátého století. Utnul ho však pád newyorské burzy v roce 1929. Kromě tónů jazzu a bezstarostného optimismu totiž tuto dobu charakterizovala stále křiklavější aktivita burzovních spekulantů, podobně jako tomu bylo v roce 1873.
Stejně jako v devatenáctém století se tehdejší akciový trh zdál obyčejným lidem být zaručenou poukázkou na štěstí. Zájem byl zejména o automobilového titána General Motors nebo ocelářskou společnost United States Steel Corporation, známou jako U. S. Steel.
Mnoho investorů navíc využívalo k nákupu akcií takzvaný pákový efekt – investice nakupovali nejen za vlastní peníze, ale část hradili půjčkami. Takový postup se dnes doporučuje pouze zkušeným investorům. Má totiž sice potenciál zvýšit výnos, v případě propadu se ovšem může propsat i do objemu ztrát.
Graf ukazuje, jak často se vyskytují různé typy poklesů na trhu od roku 1928 do roku 2023 pro akciový index S&P 500, který zahrnuje 500 nejhodnotnějších na burze obchodovaných firem v USA.
Zdroj: Carson Investment Research
Pádu v roce 1929 předcházel dlouhý hospodářský růst během dvacátých let. Jen mezi roky 1927 a 1929 například investiční společnosti zdesetinásobily své jmění a Dow Jonesův index, známý ukazatel vývoje na americkém akciovém trhu, dosáhl na začátku září 1929 rekordní úrovně. Ještě pouhé dva týdny před krachem pronesl americký ekonom Irving Fisher větu, která vešla do historie: „Ceny akcií dosáhly stabilně vysoké hladiny.“ Že se plete, to se ukázalo o několik dní později.
Stejně jako v roce 1873 totiž hospodářský růst doprovázely spekulace a jejich horečné tempo se nakonec zhroutilo. V černý čtvrtek 24. října 1929 se trh propadl a téměř přes noc se kvůli tomu v akciích vypařilo přes čtrnáct miliard amerických dolarů. V přepočtu na dnešní hodnotu by to bylo 251 miliard dolarů, tedy zhruba 5,6 bilionu korun. Panika se šířila a do konce roku se světové centrum finančnictví Wall Street ocitlo v troskách a nastala velká hospodářská krize, která zanechala na světové ekonomice dalekosáhlé následky.
otec hodnotového investování
Krach v roce 1929 ho sice citelně zasáhl, ale dokázal se z něj poučit a inspiroval ho k napsání několika knih. Argumentoval, že akcie mají dva druhy cen: tu, se kterou se obchoduje na burze a tu opravdovou, podle které by se investor měl řídit. Měl by ji odvozovat od dlouhodobého chování akcií dané společnosti. Grahamova metoda využívá nákup a dlouhodobé držení aktiv, která jsou na burze podhodnocená. Tato technika jemu i jeho následovníkům pomohla zotavit se a v dlouhodobém horizontu prosperovat.
legendární trader
Proslul tím, že na krachu v roce 1929 vydělal miliony sázkou na pokles cen akcií. Následně ale kvůli spekulacím ztrácel jmění a navzdory ziskům z roku 1929 nakonec v roce 1940 zbankrotoval a spáchal sebevraždu.
Poučné i odstrašující příběhy investorů z krize
Dvě slavné postavy černého čtvrtka
I v černém čtvrtku z roku 1929 lze pro dnešní investory najít ponaučení. Stále platí, že finanční páka, tedy investování na dluh, je dvousečná zbraň, kterou by měl využívat jen opravdu zkušený investor. Může totiž sice zvýšit zisky v dobrých časech, ale znásobí ztráty, když se trh otočí.
Krachy z let 1873 a 1929 jsou také připomínkou cyklické povahy trhů. Pro dnešní investory jsou příležitostí k poučení: Bez ohledu na to, jak slibně se odvětví může jevit, žádný boom netrvá věčně. Investoři se proti pádům cen akcií mohou chránit i diverzifikací, tedy rozložením portfolia do různých typů a kategorií investic.
Trhy nejsou nikdy zcela předvídatelné. Nabízejí příležitost k zisku, vždy je však přítomno riziko. Klíčem k úspěchu je tak disciplinovaný, diverzifikovaný a dlouhodobý přístup k investování.