Seznam Native ve spolupráci s
Když je virtuální svět
lepší než realita
Pobývání v digitálním prostředí sociálních sítí
a počítačových her se stalo běžnou součástí našich životů.
Závislost na internetu a hraní se týká předškoláků, dospělých lidí i seniorů. Jak najít ideální rovnováhu mezi virtuálním světem a realitou? Jak o nezdravém hraní her mluvit s dětmi? A co dělat se závislostí?
“Videohry jsou výborným nástrojem pro rozvoj fantazie, tvořivosti a kreativity. Děti se díky nim učí spolupracovat, řešit různé problémy nebo soutěžit. Samozřejme je ale nutné hraní her vyvažovat dalšími aktivitami,”
Některé herní konzole a softwaroví vývojáři nabízejí spoustu účinných nástrojů, díky kterým děti hrají hry bezpečněji. To zahrnuje limity doby hraní, zamezení chatování s ostatními hráči nebo kontrola videí a fotek, které si hráči mezi sebou posílají. Rodiče mohou využít také zákaz hraní her určených pro starší hráče nebo kontrolovat nákupy prostřednictvím konzole.
”PlayStation rodičům nabízí řadu nástrojů rodičovské kontroly, prostřednictvím kterých mohou využití herní konzole PlayStation 4 jednoduše nastavit tak, aby čas strávený hraním nebyl nijak nebezpečný.”
Hranice mezi závislostí a častým hraním her není jasně daná. Můžete ale vypozorovat několik znaků, které svědčí o rozvíjející se závislosti. Mezi ty hlavní patří:
Vyzkoušejte například:
Není důležité, zda je to hodina či dvě. Zajímejte se spíš o to, čím čas u počítače tráví, co si prohlíží, co ho baví a jaké emoce v něm hraní na počítači vzbuzuje. Zároveň ale zpozorněte, pokud dítě každý den tráví u počítače tři a více hodin. Nemělo by opomíjet své další zájmy a přátele.
Závislost na internetu a hrách není radno zlehčovat. Jedná se o duševní nemoc, stejně jako všechny ostatní závislosti. Léčba vyžaduje úsilí, čas a vůli překonat abstinenční příznaky. Závislost na hraní her se může týkat předškolních dětí, stejně jako dospělých nebo seniorů. V extrémních případech jsou závislí lidé natolik pohlcení hrou, že nepociťují potřebu spát, jíst nebo pít. Při jakýchkoliv potížích neváhejte navštívit psychologa, terapeuta nebo adiktologa.
Ve své ordinaci se terapeut Jan Kulhánek setkává i se závislými pětiletými chlapci, ze svého okolí však ví i o případech dvouletých dětí. Naopak nejstarší byla sedmdesátiletá seniorka. „Díky snadné dostupnosti hraní v poslední době počet závislých dětí vzrůstá. Mohou hrát na běžném telefonu, který si nosí všude s sebou a často i zdarma. Čím je dítě menší, tím snadněji do závislosti upadne, pokud nejsou rodiče dost aktivní při výběru hry a limitování času u displeje,” dodává psycholog z Psychoterapie Anděl.
Nejmladší
pacient
Nejstarší
pacient
Ačkoliv se psycholog Jan Kulhánek ve své praxi často setkává s velmi malými dětmi, které nezvládly udržet hraní na uzdě, samotné hry neodsuzuje. „Zatímco ty strategické nebo logické mohou rozvíjet myšlení, střílečky a agresivní hry hráči často přinášejí stres a tedy i vyplavení spousty adrenalinu. Ten v běžném životě slouží k rychlé fyzické akci. Sezením u počítače tak hráči zůstávají ve stresu nepřirozeně dlouho. To zatěžuje tělo i mysl," přibližuje terapeut z psychologického centra Psychoterapie Anděl. Podle odborníka by lidé měli hraní vykompenzovat pohybem. Fascinace virtuálním světem, který je mnohem lákavější než ten skutečný, může mít kořeny například ve školních neúspěších, šikaně, nepochopení, úzkostmi nebo v problémech s komunikací v rodině. Na druhou stranu může ale občasný útěk z reality do hry v některých krizových situacích dětem i pomoci.
A jak s dětmi, které kvůli hraní her zanedbávají své zájmy a povinnosti, o závislosti mluvit? Jak jim pomoci? Záleží na jejich věku a na tom, jak jsou se svými rodiči zvyklí mluvit o důležitých věcech. Je třeba dítěti vysvětlit, že nám záleží na tom, aby bylo zdravé a dobře trávilo svůj čas. Hraní her může být pouze jedna z mnoha možností, jak se zabavit. Také bychom mu měli nabízet alternativy, nejlépe společné trávení času, klidně i hraní deskových her.
„Pokud dítě na limity v hraní zvykáme od mala, nebude to tak velký problém. Jestliže se situace s nadměrným hraním nezlepší během několika týdnů, je třeba navštívit odborníka,” míní Kulhánek z Psychoterapie Anděl. Některé děti mohou mít natolik rozvinutou závislost na hraní, že při abstinování demolují nábytek. Takové děti jsou velmi nervózní a náladové, nesoustředěné a hádavé, zároveň ale mohou být i apatické a depresivní.
