Seznam Native ve spolupráci s
Zvířecí láska patří k těm nejčistším. Život čtyřnohých mazlíčků bývá bohužel krátký a na jeho konci je potřeba se nejen vyrovnat se ztrátou člena rodiny, ale také vyřešit otázku, co udělat s jeho ostatky.
Zvířata jsou odpradávna součástí našeho života. Mnoho lidí si bez domácího mazlíčka svůj život nedovede ani představit. Děti se díky zvířatům učí empatii, soucitu, pochopení potřeb jiných i zodpovědnosti. Naopak pro starší a zejména osamělé lidi se pes nebo kočka stávají věrným přítelem a společníkem, parťákem pro život a důvodem, proč ráno vstát. „Psi bývají velice často vynikajícími psychoterapeuty, dokážou se vcítit do nálady člověka, poskytnout útěchu a pomoc,“ vysvětlila psycholožka Ludmila Haňková.
Podle organizace Fediaf lidé v Česku v roce 2019 chovali 2 miliony psů a 1,4 milionu koček. Celkově je ale v evropských domácnostech chováno více koček než psů, a to konkrétně 106 milionů koček versus 87 milionů psů.
Zvíře v rodině je většinou jejím plnohodnotným členem a má v ní své nezastupitelné místo. Jinými slovy, vztah domácího zvířete a člověka je vztah jako jakýkoliv jiný. Bohužel zvířecí život je mnohem kratší než lidský a každý chovatel musí počítat s tím, že tu jeho mazlíček nebude věčně. „Většina lidí prožívá úmrtí milovaného zvířete velmi intenzivně. Z psychologického hlediska jde o velkou ztrátu důležitého vztahu a nelze ji podceňovat. Ve své psychoterapeutické praxi se běžně setkávám s klienty, kteří přišli o milované zvíře a potřebují pomoc, aby se se ztrátou mohli vyrovnat. Zažívají většinou různě dlouhá období smutku, vzteku a opuštěnosti. Situace se ještě zhoršuje, pokud je úmrtí předčasné, způsobené nemocí nebo nehodou,“ popsala psycholožka.
Truchlení po zesnulém má své fáze a smutek nelze nijak zásadně zkrátit. Rituál rozloučení s milovanou bytostí pomáhá ke snazšímu vyrovnání se se ztrátou. To platí samozřejmě i o pohřbívání milovaného zvířete. Pohřeb pomáhá přejít do fáze smíření se se situací. „Mazlíček už není mezi živými, ale má v tomto světě své místo – urnu, hrobeček, o který se mohou jeho páníčci starat. Rituálem kremace a následným pohřbíváním prokazujeme nejenom poslední hezkou službu svému zvířeti, ale také pomáháme sami sobě vyrovnat se se ztrátou a udělat definitivní tečku za obdobím, které nám náš mazlíček ,daroval‘,“ vysvětlila důležitost rozloučení Ludmila Haňková.
Možností, jak naložit s tělem zvířete, je několik. Záleží na tom, kde zvíře uhyne, a dokonce i v jakém ročním období. Jednou z možností je nechat jej u veterináře, odkud je odvezeno do kafilerie, kde je průmyslově zpracováno. Další možností je ostatky zakopat na vlastním pozemku. To má ale svá přísná pravidla a v zimních měsících je vše navíc zkomplikované zmrzlou půdou. Třetí možností je obrátit se na specializované firmy, které se o důstojný odchod a pohřbení zvířátka postarají a zařídí jeho kremaci.
V kafilerii se likvidují odpady živočišného původu, což jsou kromě zkaženého masa, nestravitelných částí těl zvířat z jatek také těla uhynulých zvířat. Základní metodou zpracování těchto materiálů je nadrcení odpadu. Z takto zpracovaného materiálu vznikne tzv. masokostní kaše, se kterou se dále pracuje. Po spálení se mimo jiné přidává do cementu.
Zákon říká, že pokud chce majitel uložit tělo svého uhynulého zvířete do půdy na svém pozemku, musí dodržet několik požadavků. Místo pohřbení musí zvolit tak, aby tam zvíře mohlo být pochováno alespoň 10 let. Toto místo musí být zároveň vzdálené alespoň 200 metrů od zdroje vody a 100 metrů od jakékoliv budovy určené pro bydlení a pozemní komunikace. Další podmínkou je vzdálenost nejméně 50 metrů od sousedního pozemku. Hrob musí být dostatečně velký vzhledem k velikosti těla zvířete. Výška zeminy, kterou bude tělo zasypáno, by měla být alespoň 50 cm, u zvířete těžšího než 100 kg alespoň 100 cm.
Kremace zvířat probíhá podobně jako kremace lidí. Dojde ke zpopelnění ostatků ve speciální peci. Pozůstalí poté dostanou popel ve vybrané urně. Tato forma posledního rozloučení je vhodná zejména pro ty chovatele, kteří nemají možnost zvíře pohřbít na svém pozemku, nebo pro ty, kteří se touží s mazlíčkem rozloučit důstojně a chtějí mít na něj památku doma. „Zhruba do hodiny po skončení kremace si můžete domů odnést vybranou urničku s popelem,“ vysvětlil Jan Šípek, spolumajitel Krematoria zvířat Praha.
„Mnoho chovatelů má obavu, aby bylo s jejich zvířátkem zacházeno pietně, a chtějí mít jistotu, že vždy dostanou popel svého zvířátka a že nedojde k záměně. Proto jsme vyvinuli systém Garance. Ten klientům zajistí, že dostanou vždy pouze popel svého zvířete. Každou kremaci navíc nahráváme, a pokud si to klient přeje, záznam mu můžeme zaslat. Ten pak také dokazuje, že se jednalo o jeho zvířátko a že v kremační peci bylo samo,“ vysvětlil průběh kremace Jan Šípek a dodal: „Poskytujeme kremaci všech domácích mazlíčků neboli veškerých zvířátek, která jsou chována doma. Váhové i velikostní limity jsou dány velikostí kremačního zařízení. V našem případě lze provádět kremaci zvířat do cca 120 kg. Největší zvířátko, které jsme tu zatím měli, byl koník plemene mini horse. Většinou se ale jedná o pejsky všech velikostí.“
Společnost Krematorium zvířat Praha nabízí také zajištění nonstop veterinární služby, která umírající zvíře odborně uspí doma, v prostředí, které zvíře zná, a ušetří tak mazlíčkovi i jeho majitelům stresující cestu na veterinu. Krematorium může zajistit i přepravu ostatků. „Domluvíme se s majiteli, zda potřebují zvířátko převézt z domova nebo od veterináře k nám do krematoria. Tam je uložíme do chladicího boxu a jakmile klient může a je toho již schopen, dohodneme termín kremace,“ popsal postup Jan Šípek.
Na výběr je mnoho možností, jak památku na svého mazlíčka uchovat. „Nejčastěji si lidé vyberou nějakou pěknou urničku, kterou pak mají doma. Popel lze ale také vsypat do šperku, zatavit do skla nebo z něj můžeme nechat vytvořit památeční diamant,“ doplnila Václava Iordachescu z Kremace zvířat Plzeň, která se specializuje na kremaci zvířat z celých západních Čech.
Odchod zvířecího člena rodiny bolí stejně jako odchod kohokoliv jiného. Možnost rozloučit se se svým mazlíčkem je také možností uzavřít v sobě jednu životní kapitolu velmi důstojným způsobem.