Oslepla jsem pár měsíců před maturitou. Na vysoké škole jsem za sebe musela bojovat,
Kdyby se narodila o pár desítek let později, absolvovala by už jako miminko rutinní operaci a její zrak by byl pravděpodobně v pořádku. Linda Albrechtová měla od narození šedý zákal, a jelikož tehdejší oftalmologie si s touto vadou u miminek tehdy moc nevěděla rady, vyrůstala s těžkou slabozrakostí a se zbytkem zraku.
„Když jsem psala rukou dostatečně velká písmena, tak jsem to po sobě i přečetla. Ve 14 jsem vlivem příliš vysokého nitroočního tlaku oslepla na jedno oko. Tenhle tlak se dnes běžně hlídá a pravidelně měří,“ popisuje. Naučila se svůj zhoršený zrak využívat naplno, protože pomůcky pro děti tehdy nebyly tak dostupné jako dnes. Na základní škole se naučila i Braillovo písmo, díky kterému dodnes rozeznává označení léků nebo pater ve výtahu.
„Odmalička jsem měla skvělý sluch. Dodnes slyším velmi dobře, všímám si tak i maličkostí. Můj manžel říká, že spoustu podnětů slyším ještě dřív, než je on zahlédne.“
Vyčerpávalo mě dohadovat se s vyučujícími o každou zkoušku
O zbytek zraku přišla pár měsíců před maturitou, když ji na přechodu srazilo auto. S pomocí maminky zkoušku úspěšně složila a pokračovala i na vysokou školu, kde došla až k titulu doktorky sociální a kulturní antropologie. „Když jsem se hlásila na vysokou, nedošlo mi, že každá přednáška může být v jiné budově a někdy i na druhém konci města,“ vzpomíná.
Vysoká škola tehdy nebyla na nevidomou studentku připravená. Nad hendikepem se pozastavovali i samotní vyučující. Nechápali, proč chce Linda studovat. „Nevyčerpávalo mě ani tak samotné učení jako dohadování se u každé zkoušky. Každému vyučujícímu jsem musela vysvětlovat, že potřebuju pro napsání testu asistenta anebo že potřebuju dělat zkoušku ústně. Většina z nich to nakonec pochopila,“ vypráví.
Jelikož tehdy studenti nechodili do školy s notebooky, převést tištěné poznámky do digitální podoby vyžadovalo pomoc rodiny i spolužaček. „Kopírovala jsem si ručně psané poznámky z hodin a nosila je domů, kde je máma s tetou po večerech přepisovaly do počítače, abych se z nich mohla učit,“ přibližuje Linda Albrechtová svoje náročné studium.