Seznam Native ve spolupráci s 
Seznam Native ve spolupráci s
Menorca, klidný a turisty nepřeplněný ostrůvek ve Středozemním moři, nabízí spoustu zážitků. Na své si zde přijdou jak vyznavači dlouhého ležení na překrásných plážích, tak aktivní turisté.
Nádherná příroda, pradávné stavby a místní klid dělá z Menorcy jednu z nejlepších turistických destinací ve Středomoří. A to i proto, že na ostrově nenajdete masové hotelové resorty. Dvě třetiny ostrova jsou totiž chráněnou rezervací.
Menorca je na rozdíl od Mallorcy nebo Ibizy méně přeplněná turisty. Menorčané jsou pyšní na svůj ostrov a místní přírodu, ostrov je velmi čistý a udržovaný. Nenajdete tu vysoké hotely a na spoustě pláží ani žádné přilehlé hotely nejsou, díky tomu jsou některé pláže téměř prázdné. Důvodem omezeného množství hotelů je dávné rozhodnutí španělského diktátora Franca, který odmítl podporovat výstavbu veřejných budov na Menorce za jeho vlády. To proto, že ostrov byl posledním, který spadl pod jeho nadvládu. Proto byla Menorca téměř po 60 let nedotčená masovým turismem.
Pro cestovatele, kteří touží prozkoumat ostrov pěšky, je jako stvořená Koňská stezka (Camí de Cavalls), která vede podél celého menorského pobřeží. Díky velmi dobrému značení na ní nelze zabloudit, a to i přesto, že je dlouhá 186 kilometrů. Její kořeny sahají do roku 1330, kdy král Jaume všem obyvatelům ostrova přikázal mít ozbrojené koně, kdyby bylo třeba Menorcu chránit. Proto vznikla stezka propojující strážní věže a pevnosti, které stály na pobřeží. Přesunovalo se tudy vojsko i dělostřelectvo a v 18. století sloužila také pro zásobování.
Cesta je dnes navštěvovaná turisty. Někteří ji využívají jen pro přístup na jinak nepřístupné pláže, jiní ji zdolávají na kolech nebo pěšky po etapách. Vede skrz zajímavá města, podél nejkrásnějších pláží a zátok i skrz oplocené pastviny, kdy je nutné pečlivě za sebou zavírat branky, aby zvířata nenašla cestu ven.
Oblastí, na kterou jsou Menorčané obzvláště pyšní, je národní park S’Albufera des Grau na severovýchodě ostrova. Zahrnuje 5 tisíc hektarů lesů, mokřadů, útesů a dun, polí, jezer a pěti malých ostrůvků. Je domovem rozličných druhů rostlin a zvířat včetně želv, volavek, orlů nebo čápů. Národním parkem byl uznaný v roce 1995, po letech snažení místních lidí zachovat unikátní prostředí.
Uvnitř chráněné oblasti je také maják Favàritx, který je nejnavštěvovanějším majákem na Menorce. Pověst praví, že kdo kolem majáku prochází za úplňku, tomu se dostane zvláštní lunární energie. Je 28 metrů vysoký a tyčí se ve 47 metrech nad mořem a kapitáni lodí jej mohou zahlédnout už 30 kilometrů od ostrova. Jeho zbudování bylo zapříčiněno řadou ztroskotaných lodí začátkem 20. století, které měly na svědomí mnoho lidských životů. Stavba započala v roce 1917, ale kvůli nedostatku financí byla dokončena až v roce 1922. Na Menorce můžete navštívit také maják Punta Nati nebo Artrutx. Nejseverněji položeným a velmi zvláštním majákem je Cavallería, obklopený pomníčky z kamení, které zde staví turisté. Prý proto, aby jim maják dal své požehnání a oni se zase někdy vrátili na Menorku.
Nedaleko národního parku leží Mahón, hlavní město ostrova. Město je pojmenované po kartaginském generálovi Mago Barcovi, který byl bratrem Hannibala. Po pádu Římské říše bylo pleněno Vikingy a Araby. V roce 1287 se stalo součástí Aragonského království. Město je známé tím, že má jeden z největších přírodních přístavů, který je dlouhý 5 kilometrů.
Někteří historici říkají, že město Mahón je místem, kde se během francouzské okupace v polovině 18. století zrodila majonéza a o pár století dřív také typický mahónský sýr, který se vyrábí z kravského mléka a podle doby zrání je různě tvrdý a aromatický. Na Menorce funguje zhruba 600 farem, jejichž mléčná produkce putuje do potravin. Britští námořníci zase na ostrově zanechali svou stopu v podobě ginu, který Menorčané míchají s citronádou. Nápoj Pomada se na ostrově pije už více než 300 let.
Fyzioterapeutka Iva Bílková označuje chůzi jako nejpřirozenější pohyb pro člověka. „Naše tělo je chůzi přizpůsobeno. Žijeme, abychom chodili – a chodíme, abychom žili. O chůzi se svými klienty proto často mluvím jako o léku. Pomáhá mimo jiné také udržovat psychickou pohodu,“ říká.
Chození posiluje dolní končetiny, lopatky, ramena, šíji a další části těla. Kromě pohybového aparátu má chůze pozitivní vliv také na oběhový systém. „Prokrvení celého těla pomáhá při odplavování odpadních látek z tkání. U diabetiků může rychlá chůze dokonce snižovat množství užívaného inzulinu a je ideálním pohybem pro spalování kalorií,“ přibližuje příznivé účinky chůze Bílková.
Nejefektivnější chůzí je taková, kdy dochází k mírnému zadýchání a zahřání, ale zároveň nemáme obtíže si povídat. „Chodit by měl každý co nejvíce to jde. Senioři, kteří nemají jiný pohyb, klidně třikrát denně vždy půl hodiny. Chůze je zvláště pro seniory ideální, protože příliš nezatěžuje srdce a klouby, a to i v případě pár kil navíc,“ dodává fyzioterapeutka.
Za návštěvu stojí klidné městečko San Luís na jihovýchodě ostrova, které se nachází méně než 10 kilometrů na jih od hlavního města. San Luís založili v roce 1761 Francouzi, kteří jej pojmenovali po svém králi Ludvíkovi IX. Bývalé rybářské centrum dodnes připomínají typické bílé rybářské domky. Na úchvatném pobřeží jsou k vidění středověké obranné věže. Místním populárním sportem jsou klusácké dostihy, při kterých jezdec nesedí na koni, ale na vozíku zapřaženém za ním. Kořeny má tento sport v Nizozemsku, populární je ale v řadě evropských zemí.
Po celém ostrově jsou rozeseté megalitické stavby. Nejstaršími stavbami ostrova jsou monumenty zvané „navety“. Ty sloužily buď jako příbytky, nebo jako komorové hroby. Pocházejí ze starší doby bronzové a dostaly jméno podle svého tvaru připomínající člun. Pradávnými stavbami jsou také hroby zvané tumuly a opracované kameny postavené do písmene „T“ zvané tauly (taul je v katalánštině stůl), které sloužily pravděpodobně jako oltáře. O něco mladší jsou talajoty, které po sobě zanechali lidé z talajotické kultury. Ti žili na Menorce a nedaleké Mallorce na konci druhého tisíciletí před naším letopočtem. Talajoty sloužily pro vymezení hranic, pozorovatelny a signální věže nebo jako chrámy v centrech obcí. Dodnes se jich dochovaly stovky.
Na jihu ostrova naleznete bílé, pozvolna se svažující pobřeží a skalnaté zátoky. Zájemci o potápění a šnorchlování vyhledávají místo Calas Covas – malou oblázkovou pláž, která kromě vodních aktivit nabízí také turisticky vyhledávané skalnaté útesy, ve kterých se nachází více než 100 hrobů vysekaných do skal. Na jihu Menorcy najdete také borovicové háje a nejdelší pláž ostrova Son Bou.
Centrem západní oblasti ostrova je město Ciutadella, které bylo založené Kartaginci ve 4. století. Ve městě se nachází řada památek včetně katedrály svaté Marie ze 13. století. Jednou z hlavních místních turistických atrakcí je hrobka Naveta d’Es Tudons, která je nejvíce dochovanou a největší navetou na Menorce a zřejmě také nejstarší nezastřešenou budovou v Evropě. Stejně jako v dalších menorských městech si i tady můžete koupit typické menorské sandály zvané Avarca. Najdete je v téměř každém krámku. Původně byly vyráběné ze zbytků starých pneumatik, dnes se k výrobě používá kůže a recyklovaná guma na podrážku. Jsou známé po celém světě a prodávají je i obuvnické řetězce.
Menorčané ctí své zvyky a tradice, mnoho z nich vlastní kroj a tančí lidové tance. Největším místním festivalem je slavnost jaleo, která probíhá vždy na konci července už od 14. století. Tehdy měl skoro každý Menorčan svého koně. Typickým koněm na Menorce je černý menorský hřebec. Jaleo spočívá v tom, že se zkušení jezdci snaží koně vzepnout a dlouho ho udržet na zadních nohou. Odvážlivci z přihlížejících se pak snaží vzepjaté koně podepřít, tím si získávají respekt návštěvníků a také tak dostávají tradici, která říká, že ocitnout se pod vzepjatým koněm znamená štěstí.
Menorca svojí gastronomií příliš nevybočuje mezi ostatními jihoevropskými zeměmi. Místní pokrmy jsou lehké, založené na mořských plodech, zelenině a rýži. Specifickým menorským pokrmem je Caldereta de llagosta, tedy v překladu vývar z langusty. Ta ve středověku nepatřila mezi pochoutky, a tak byla oblíbenou součástí jídel připravovaných rybáři, kteří ji neměli komu prodat. V tradičním receptu se langusta vaří s rajčaty, cibulemi a česnekem. K vydatné polévce se podává pečivo. Protože jsou dnes langusty a krabi ohroženým druhem, pokrm si můžete vychutnat jen v letní sezóně mezi březnem a srpnem, jinak platí zákaz lovu.
Sever Menorcy je podle místních nejkrásnější částí ostrova. Je známý svými nádhernými plážemi jako je Cala Algaiarens nebo Cala Pilar, která se chlubí svým netradičním červeným pískem. Můžete se také vydat do vnitrozemí, kde se rozkládají lesy, obdělávaná políčka, farmy a pasoucí se dobytek.
Čím dál vyšší zájem o aktivní dovolenou registruje cestovní kancelář Delfín travel, která se specializuje na zájezdy pro starší cestovatele. „Většina našich klientů byla aktivní celý život, a tak i ve vyšším věku upřednostňují zájezdy s pohybem. Často si ani nedovedou představit, že by dovolenou proleželi na pláži. Otevíráme jim dveře k tomu, aby pěšky poznali i vzdálené kraje,“ přibližuje Martin Zeman ze společnosti Delfín travel.
Chcete se přidat k těm, kteří se rozhodli letos vydat na Menorcu, po svých projít nejkrásnějšími částmi Koňské stezky a odpočinout si na liduprázdných plážích?
Chci vyrazit