Kvetoucí Madeira

Ostrov magnolií a vavřínových lesů vybízí k procházkám malebnou krajinou

Divoké pobřeží Madeiry přechází ve zvlněné horské masivy a celý ostrov je protkaný mnoha turistickými stezkami. Vedou podél skalních útesů skrze vavřínové lesy až k výhledům na oceán či do hlubokých údolí.

Fíky, banány a cukrová třtina

Madeiru vymodelovala žhavá láva. Je vrcholem vyhaslé sopky, která jako ostrov vystupuje nad hladinu oceánu. Úrodná vulkanická půda a dostatek vláhy i slunečných dní zde vytváří ideální podmínky pro pěstování ovoce a zeleniny. Po celém ostrově můžete na prudkých svazích zahlédnout vinice a malá terasovitá pole s banány, fíky či cukrovou třtinou. Ta se zde pěstuje už zhruba 600 let a používá se hlavně k výrobě třtinového rumu. Zelené svahy Madeiry udělají radost i milovníkům rostlin, na ostrově jich mohou obdivovat více než 1 200 druhů. Původně na ní však rostly hlavně vavříny. Většinu ostatních rostlin, mezi něž patří divoké orchideje, magnolie, hortenzie či různé druhy kapradin, sem ze svých cest přivezli až portugalští mořeplavci a obchodníci.

Tuleni na pustých ostrovech

Madeira je největším ostrovem Madeirského souostroví, autonomní oblasti patřící Portugalsku. Leží zhruba 600 kilometrů západně od pobřeží Maroka a 1 000 kilometrů jihozápadně od Lisabonu. Do souostroví patří také podstatně menší Porto Santo, kde žije jen zhruba pět tisíc obyvatel, a malé ostrůvky Desertas a Ilhas Selvagens. Ty zůstávají neobydlené a slouží jako chráněná přírodní rezervace. Na pobřeží obou ostrovů je možné pozorovat skupinky vyhřívajících se tuleňů středomořských, kteří se sem přestěhovali po osídlení zátoky na Madeiře. V okolním hlubokém oceánu žijí delfíni a rozmanité druhy ryb, jako je třeba manta obrovská, mečoun nebo sardinky.

Vysoké hory na Madeiře zachycují většinu mraků, které přináší vítr vanoucí od Evropy. Vláha se tak zadržuje na severu ostrova, kde hodně prší, zatímco jižní část je naopak horká a slunečná. Už v 15. století proto začali portugalští usedlíci budovat rozsáhlou sít zavlažovacích kanálů, takzvaných levád. Jde o unikátní systém, který jinde na světě neuvidíte. Levády začínají vysoko v horách a po celé délce mírně klesají a rozvádějí dešťovou vodu do polí. Kanály jsou dodnes funkční a v souhrnu měří úctyhodných 2 200 kilometrů. Lemují je dlážděné cestičky, které byly původně budovány pro snadný přístup ke kanálům při jejich čištění. Ve velké oblibě je dnes mají turisté, neboť se díky nim dostanou na dříve nepřístupná místa. Jsou z nich fascinující výhledy do údolí i na oceán.

Levádové trasy jsou podle náročnosti rozdělené na tři stupně. Černá značí nejvyšší obtížnost. Na takové stezce je třeba počítat s tím, že na okrajích skalních roklí není bezpečnostní jištění nebo že trasa vede tunely, ve kterých potřebujete svítilnu. Modrá barva naopak značí nenáročné stezky, na kterých jsou dobře prostupné tunely a ochranné jištění. Zeleně značené levády pak představují střední obtížnost. Trasa je tady většinou zabezpečená, ale je nutné být obezřetný.

Cesta za vodopádem

Jednou z hlavních levádových oblastí je Rabaçal. Najdete v ní dvě velmi oblíbené trasy – Levadu do Risco a Levadu das 25 Fontes. První z nich vás zavede k jednomu z největších vodopádů na Madeiře. Cesta není nijak zvlášť dlouhá ani náročná a na konci vás čeká pohled na vodopád padající z více než stometrové výšky. Na Levadu das 25 Fontes se vydejte brzy ráno či až později odpoledne. Je ještě oblíbenější než prvně jmenovaná, takže se určitě vyplatí vyhnout největšímu náporu turistů. Na konci této trasy spatříte jezírko, do kterého stéká voda z menších i větších horských pramenů. Můžete si v něm i zaplavat, ale voda bývá opravdu studená. Mezi další trasy v okolí Rabaçalu patří například Levada do Alecrim, na které vás čeká několik vyhlídek na hluboké údolí. Cestu lemují prastaré stromy, jejichž větve vytváří iluzi, že procházíte zeleným tunelem.

Horský masiv s nejvyšším vrcholkem Pico Ruivo ve výšce 1 851 metrů dominuje celému ostrovu a nabízí působivý výhled na rozmanitou krajinu Madeiry i rozlehlý oceán kolem ní. Vede sem několik stezek a některé z nich zvládnou i ne příliš trénovaní turisté. Nejméně náročná trasa je dlouhá tři kilometry a začíná v malém městečku Achada do Teixera. Ti odvážnější mohou vyrazit na hřebenovou túru mezi nejvyššími vrcholy ostrova. Dobrodružná trasa začíná na vrcholu Pico do Areeiro s nepřehlédnutelným kupolovitým radarem NATO, který je nedílnou součástí portugalského systému protiletecké obrany. Cesta po úzkých pěšinách, strmých schodech a skrz několik tunelů vede až k Pico Ruivo. Celá trasa je vydlážděná a opatřená jištěním z ocelových lan.

Přístavní metropole

Ve více než stotisícovém pobřežním městě Funchal žije zhruba polovina obyvatel celého ostrova. Zaujme krásou rozkvetlých zahrad a koloniální architekturou. Většinu památek můžete vidět v historickém centru u pobřeží. Určitě se vydejte na procházku úzkými uličkami kolem starých rybářských a měšťanských domů. Jejich fasády zdobí barevné dlaždičky, kterým se říká azulejos. Za pozornost stojí i katedrála Sé ze 16. století, jejíž strop je vykládaný cedrovým dřevem.

Navštivte také třípatrovou tržnici Mercado dos Lavradores, kde koupíte ovoce a zeleninu, ryby i květiny. Pravděpodobně tady zahlédnete zelené ovoce připomínající šišku. Jde o sladké plody pokojové rostliny Monstera deliciosa. Příjemné kavárny, restaurace i galerie pak můžete objevovat ve čtvrti Zona Velha. Projděte se ulicí Rua de Santa Maria, jejíž staré domy zdobí umělecká díla namalovaná na vchodových dveřích.

Ryba s banánem

Místní kuchyně čerpá především z blízkosti oceánu a rozmanitých druhů ovoce a zeleniny, které se zde pěstují. Tradičním jídlem je espada preta. Jde o filet z ryby zvané tkaničnice tmavá, který se podává s pečeným banánem a zálivkou z maracuji. V madeirských restauracích můžete ochutnat také espetada, což je hovězí maso obalené v soli, česneku a bobkových listech grilované na špízech z vavřínového dřeva. Po jídle si můžete dát koktejl poncha. Míchá se z madeirského rumu a ovocné šťávy, nejčastěji z maracujové či mandarinkové.

Jeden z mnoha výhledů na Funchal nabízí předměstí Monte, které leží 600 metrů nad přístavem. Můžete se tady projít tropickými zahradami či zajít ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Ve zdejší kapli leží ostatky posledního českého krále Karla I., který zde žil v exilu po rozpadu Rakousko-Uherska. V centru města pak můžete navštívit botanickou zahradu Monte Palace. Spletité uličky lemované tropickými květinami vedou kolem letohrádků, kašen a jezírek s černými labutěmi. Zpátky do Funchalu se pak můžete svézt kabinovou lanovkou nebo v takzvaných „carrinhos de cesto“. Jde o proutěné koše usazené na dřevěných saních, na kterých sjedete po asfaltové silnici až k pobřeží. Netradiční sáňky tady místní používali k dopravě už v 19. století.

Květinový festival

Madeirskou kulturu nejlépe poznáte během slavností, které se na ostrově konají téměř každý měsíc. Během takzvaných festů se města vyzdobí nápadnými dekoracemi květin a na každém rohu se griluje espetada, pije poncha, místní pivo či víno. Mezi největší slavnosti patří Květinový festival ve Funchalu, který probíhá během dubna až května. Oblíbené jsou také únorové karnevaly či Vinné slavnosti v září.

Pláže a lávová jezírka

Lázeňské městečko Porto Moniz láká turisty především lávovými jezírky sopečného původu, která jsou ideálním místem pro koupání. Jejich voda je křišťálově čistá a klidná, zatímco v pozadí burácí oceán. Výhled na zelené útesy a vodopád si užijete z nedaleké pláže s černým pískem zvané Seixal. V hlavním městě Funchal pak můžete zajít na oblázkovou pláž Formosa. Těch se zlatým pískem je na ostrově jen pár. Na jednu z nich narazíte ve městě Machico na východním pobřeží. Díky pozvolnému vstupu do vody, lehátkům a plážovým restauracím je ideální také pro rodiny s dětmi.

Užijte si dovolenou na ostrově, který vás okouzlí rozmanitou přírodou. Vybírat můžete ze široké nabídky pobytů v hotelových resortech. Na své si tu přijdou jak milovníci přírody a adrenalinu, tak i zastánci klidného odpočinku.