Seznam Native ve spolupráci s

Mužům
vstup
zakázán

Mužům
vstup
zakázán

Trnitá cesta žen od emancipace až k sexuální svobodě

Nejen z kuchyní do vedení firem, ale i z pódií tanečních klubů do jejich publika. Svá práva i postavení ve společnosti si ženy vydobývají už od 19. století.

Československo, začátek 80. let. Je pátek večer a Petr s Janou právě dojídají znojemskou pečeni s knedlíkem. Jana nedočkavě pomrkává po hodinách visících hned vedle fotografie Husáka. „Tak já půjdu, holky už na mě čekají dole ve vinárně,“ řekne Petrovi, dá mu pusu na tvář a odchází. Dnes večer poprvé navštíví nově otevřený striptýzový klub, do kterého mají muži vstup zakázán. Pokud tedy nejsou v roli tanečníků na pódiu.

Výše popsaná situace je čistou fikcí. Zkuste si ale za Československo dosadit americké Los Angeles, Petra s Janou vyměnit za Petera a Jane, znojemskou pečeni za hot dog a Gustáva Husáka za Ronalda Reagana. A obraz se najednou stává skutečností.

Od ploten do politiky

Politické zřízení, geografická poloha či zažité náboženské a kulturní zvyklosti – to vše ovlivňuje společenské role i postavení obou pohlaví. To, co je už dnes samozřejmé pro ženy v Evropě či Spojených státech, je stále nedosažitelné pro ženy například v některých arabských zemích. Odborná literatura hovoří o čtyřech vlnách feminismu, tedy boje za rovnoprávnost.

Zajímá mě víc

Mezi průkopnice ženské emancipace na našem území patří Magdalena Dobromila Rettigová, Božena Němcová, Karolína Světlá, Sofie Podlipská nebo Eliška Krásnohorská. Během první vlny v 19. století se aktivně zapojovaly i do mezinárodních sítí. Přirozený vývoj ženské emancipace byl ale později v Československu uměle přerušen nástupem totality. Socialismus sice oficiálně hlásal rovnost všech – tedy i žen. Zároveň ale kladl velký důraz na jejich roli hospodyněk. Komunistická žena tak musela chodit do práce, starat se o děti i domácnost a ještě být oddaná režimu.

Po konci druhé světové války, na přelomu 50. a 60. let, tak feminismus nabíral na síle hlavně mezi bílými vzdělanými ženami v západní Evropě a Americe. Přestávaly být spokojené pouze s rolí matky v domácnosti, kterou živí její manžel. Chtěly se například více soustředit na vlastní kariéru. V roce 1961 jim k tomu pomohla také dostupnost prvních antikoncepčních pilulek.

Jak feministické hnutí sílilo, ženy stále důrazněji usilovaly i o to, aby měly stejné možnosti jako muži i na poli zábavy a trávení volného času. Jedním z těch, kdo dokázal jejich poptávku správně odhadnout, byl Somen „Steve“ Banerjee. Dal ženám možnost zažít do té doby čistě mužské potěšení – striptýz. Na konci 70. let tak ženy v losangeleském klubu Chippendales mohly poprvé zhlédnout vystoupení stejnojmenné skupiny, která jim nabídla „Pánskou exotickou taneční noc pouze pro dámy“.

Odhalená
mužská těla
a ženská
svoboda

Striptýzové kluby nebyly v Americe v 70. a 80. letech minulého století něco ojedinělého. Ženy se v nich však objevovaly v roli sexuálních objektů na pódiu. Najednou ale dostaly možnost se stát naopak těmi, které se dívají. A dívat se chtěly. Před kluby se scházely davy žen, které dychtily po svalnatých mladících s motýlky kolem krku a manžetami na zápěstích.

Podle Michaely Lebedíkové, doktorandky na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, dnes už ženy, které chtějí sex a podobné zážitky, nikoho nepřekvapí. A to i díky některým tematickým seriálům. Ale v době vzniku Chippendales bylo něco takového nevídané a kontroverzní. A to i přes to, že například časopis Playboy, který mířil na mužské publikum a obsahoval nahotu, byl v té době dávno etablovaný

Chippendales byli svým způsobem produktem feministického hnutí, které pomohlo zbavit se některých stereotypů ohledně toho, „co ženy chtějí“. Zároveň to ale byl způsob, jak na ženské emancipaci vydělat. Upozorňuje na to Nicole Hemmer, absolventka Columbijské univerzity, která je spoluautorkou podcastu Welcome to your fantasy (Vítejte ve své fantazii), jenž Chippendales a jejich roli ve společnosti rozebírá. Pro Columbia News Hemmer uvedla, že některé ženy samozřejmě díky Chippendales zažily pocity svobody. Feministky ale za vznikem skupiny určitě nestály.

Fenomén
Chippendales

Králové tang (Kings of the G-Strings), jak se Chippendales také přezdívalo, předvedli své taneční kreace a um při odhazování svršků poprvé v roce 1978. Stali se hitem a postupně na jejich vystoupení chodily až tři tisícovky žen týdně. Klub býval údajně tak přeplněný, že ho tamní hasiči chtěli z bezpečnostních důvodů uzavřít. S podobiznami tanečníků se prodávaly také reklamní předměty – trička, kalendáře nebo klíčenky.

Tanečníkem v Chippendales se nemohl stát každý. Zájemci museli mít vypracovanou postavu a být schopní zvládat náročné taneční choreografie. Jejich minimální výška byla údajně stanovena na 180 centimetrů a mezi požadavky byly i delší vlasy a vyholené tělo. Hlavně pak v oblastech, které odhalovalo nošení úzkých tang. Na rozdíl od ženského striptýzu však nejchoulostivější partie neodhalovali. S úspěchem skupiny přibývaly další, které Chippendales napodobovaly. DreamBoys, Adonis nebo třeba London Knights či Climax v Anglii.

Co ženy na striptérech oceňují

Z pánského klubu dámským

Cesta k založení první celosvětově známé mužské striptýzové skupiny nebyla přímočará. Somen „Steve“ Banerjee nejprve v roce 1975 koupil krachující klub v Los Angeles a pojmenoval jej Destiny II. Název měl navozovat dojem, že už existuje stejnojmenný úspěšný podnik s číslovkou jedna. Noční klub, ovšem stále zaměřený na zábavu pro mužské publikum, který mimo jiné hostil zápasy v bahně, závody v pojídání ústřic nebo dámské exotické taneční vystoupení, ale úspěšný nebyl.

O čtyři roky později jej Banerjee se svým obchodním partnerem a právníkem přejmenoval na Chippendales a začal v něm pořádat čistě dámské večery s mužským striptýzem. Po masivním úspěchu otevřel další podobné kluby i v New Yorku, Dallasu nebo Denveru.

Název Chippendales odkazuje k dřevěnému nábytku, kterým byl klub vybaven. Styl je pojmenován po truhláři Thomasi Chippendalovi, který žil v Anglii v 18. století.

Banerjeemu vnukl nápad pořádat mužské striptýzové show Paul Snider, kterého prý inspirovala vystoupení pro gaye. Jeho manželka, Playboy Playmate Dorothy Stratten zase přišla s ikonickými motýlky a manžetami kolem zápěstí. Inspirací jí byli právě Playboy „zajíčci“. Povolení k užívání typických komponent musel poskytnout sám zakladatel nejslavnějšího pánského časopisu Hugh Hefner.

Hon za slávou, žárlivost a zločin

Za úspěšnými tanečními prvky a choreografiemi Chippendales stál převážně Nick De Noia. Banerjee ho najal v roce 1981 a jmenoval ho svým „dvorním“ choreografem. Jejich vztah byl ale komplikovaný – ohledně směřování show se prý hodně hádali. Banerjeemu se také nelíbilo, že právě De Noia se stal tváří jeho značky – byl zván do televizních pořadů, a vysloužil si dokonce přezdívku Pan Chippendales.

Banerjee se postupem času začínal čím dál víc zaplétat do nelegálních podnikatelských praktik. Žárlivost a hon za slávou a bohatstvím mu zatemňovaly mysl. Kvůli strachu z úspěšnosti dalších klubů, které kopírovaly jeho obchodní model, dokonce najal člověka, který měl konkurenční podniky vypálit. Do světa plného jásajících žen, svalnatých tanečníků a pozlátka showbyznysu, tak nakonec pronikl také zločin a vraždy.

Somen „Steve“ Banerjee

Když se z amerického snu stane noční můra. Tak by se dal ve stručnosti popsat Banerjeeho příběh. Somen byl indický imigrant, který se do Spojených států přestěhoval v 60. letech minulého století. Začínal jako obsluha čerpací stanice, ale díky podnikavému duchu dosáhl s Chippendales celosvětového úspěchu.

Postavu Somena „Steeva“ Banerjeeho ztvárnil v seriálu Disney+ herec Kumail Nanjiani.

Nick De Noia

Byl americký režisér, scénárista a choreograf. Za svou práci na dětské televizní show s názvem Příběhy jednorožců získal dvě ocenění Emmy. Přestože se otevřeně hlásil k homosexualitě, byl rok ženatý s herečkou, modelkou, autorkou a aktivistkou Jennifer O’Neill.

Postavu Nicka De Noie ztvárnil v seriálu Disney+ herec Murray Barlett.

Dorothy Stratten

Vlastním jménem Dorothy Ruth Hoogstraten byla Playboy Playmate a herečka nizozemského původu narozená v Kanadě. Svého budoucího manžela Paula Snidera potkala v mléčném baru, kde si přivydělávala při škole. Společně se z Kanady přestěhovali do Los Angeles, kde na ni čekala zářná kariéra. Měla se údajně stát další Marilyn Monroe, zamilovala se však do nesprávného muže a její život skončil tragicky.

Postavu Dorothy Stratten ztvárnila v seriálu Disney+ herečka Nicola Peltz.

Paul Snider

Vyrůstal v drsné čtvrti Vancouveru. Jeho rodiče se brzy rozvedli a mladý Snider se tak musel postarat sám od sebe. Zvolil si život na hraně či za hranou zákona – živil se jako klubový promotér, pasák, byl součástí drogového gangu. Kvůli přívěsku na krku ve tvaru Davidovy hvězdy měl přezdívku Židovský pasák. Po seznámení s Dorothy Stratten v roce 1978 doufal v lepší život. Nechal ji profesionálně nafotit nahou a fotky zaslal do Playboye. To odstartovalo její úspěšnou kariéru, která se však spolu se Sniderovou žárlivostí stala oběma osudnou.

Postavu Paula Snidera ztvárnil v seriálu Disney+ herec Dan Stevens.

Představujeme
vám Chippendales

Zjistěte více o osudech postav, zákulisí vzniku legendárního klubu i tehdejší atmosféře v USA. True-crime seriál s názvem Představujeme vám Chippendales můžete nyní sledovat na Disney+. V hlavních rolích jsou obsazeni hvězdní herci známí ze současných filmů a seriálů. Jsou to například Kumail Nanjiani, Murray Bartlett, Juliette Lewis nebo Annaleigh Ashford.

Chci sledovat