Seznam Native ve spolupráci s

Nebojte se říct si o pomoc

Lidé sendvičové generace se ocitají v pasti povinností. Hrozí jim deprese i vyhoření.

Pokud máte malé děti a zároveň vás potřebují stárnoucí a nemocní rodiče, patříte i vy k sendvičové generaci. Nejspíš jste se tak ocitli v bludném kruhu povinností a nezbývá vám žádný volný čas, který byste mohli věnovat sami sobě. Cesta z kolotoče povinností však existuje.

„Lidé, kteří patří do sendvičové generace, se přetěžují. Zastupují vícero rolí, které se dostávají do konfliktu. V práci jsou zaměstnanci, v soukromí pečovatelé, ale i přátelé a partneři. Jejich role soupeří o pozornost, čas a energii, a to je vyčerpávající,“

vysvětluje socioložka Lucie Vidovićová.

Proč sendvičová generace?

Termín sendviče evokuje tlak, pod kterým se tito lidé dlouhodobě nacházejí. Mnohdy při péči o druhé musejí zastávat i několik rolí souběžně. Kromě péče o rodinu se starají i o někoho potřebného a chodí do zaměstnání.

S rostoucím věkem lidí, kteří mají děti v pozdějších letech, se bude podle socioložky počet lidí uvězněných mezi péčí o děti a o stárnoucí rodiče zvyšovat. Podle průzkumů společnosti PPM Factum Research má s péčí o blízkou osobu zkušenosti více než pětina Čechů.

Proč roste počet lidí, kteří spadají do této generace?

Lidé se sice dožívají vyššího věku, kvalita jejich života ve stáří se ale nezvyšuje. Senioři se tak stávají závislejší na dětech, zejména pokud je postihne nemoc. Podporu mnohdy potřebují nejen fyzickou a psychickou, ale také finanční.

Ještě před několika lety byl v Česku průměrný věk prvorodičky kolem 25 let. V současnosti rodí ženy spíše kolem třicítky. Pracující se pak dostávají do situace, kdy musí zvládnout dělit svůj čas mezi rodinu, práci a péči o blízkého.

Třetím faktorem je nízká porodnost. Rodí se stále méně těch, kteří by se o seniory v budoucnu mohli starat.

Péče o druhé závisí především na ženách

Podle průzkumů jsou mezi pečujícími převážně ženy, na které tato role dopadá. Podle socioložky Lucie Vidovićové pramení nevyvážený poměr mužů a žen z toho, že jsou ženy více vnímány jako ošetřovatelky.

„Ve společnosti jde o velmi silné spojení. Muži se obvykle do péče zapojují nákupy potravin, sháněním kompenzačních pomůcek nebo fungují jako řidiči,“

podotýká.

Přečtěte si příběh Petry, která spadla do sendvičové generace hned dvakrát.

Skutečné jméno bylo na přání respondentky změněno.

Když Petře před několika lety náhle zemřel otec, po celý rok chodila dennodenně pečovat o svou dlouhodobě nemocnou maminku. Starost padla především na ni, jelikož je jedináček.

„Tatínek se o maminku celou dobu staral, a když odešel, přešla tato zodpovědnost na mě. Všechen volný čas jsem věnovala péči o ni,“

vzpomíná třiapadesátiletá Petra. Její den se scvrknul do kolotoče povinností.

„Starala jsem se zároveň o čtyřletou dceru, kojence a k tomu o maminku. Do toho jsem chodila nakupovat, neustále něco vařila a prala. A když už si myslíte, že máte hotovo, zavolá vám maminka, že vás potřebuje, protože se něco stalo,“

říká Petra. Vzpomíná, že s přibývajícím časem se cítila stále vyčerpanější.

„Po čase jsem si začala myslet, že nejsem dost důležitá. Vnímala jsem jen, že to nejpodstatnější je postarat se o mé okolí,“

přiznává Petra.

Ti, kdo pečují o druhé, jsou zejména kvůli nadměrnému tlaku více náchylní k depresím, úzkostem i syndromu vyhoření.

„Péče o rodiče je mnohem náročnější než péče o děti, a to jak fyzicky, tak i psychicky. Starat se o dítě v sobě nese ve své podstatě radost, naději do budoucna. Péče o rodiče, kteří se vám před očima mění v malé vzdorující děti, a vyhlídka do budoucna je jen temná, je velmi náročná,“

vysvětluje poradkyně osobního rozvoje Monika Hodačová, která se problematice sendvičové generace věnuje.

Monika Hodačová

Vystudovala pedagogickou fakultu a absolvovala psychoterapeutický výcvik v systemické a rodinné terapii a psychologii v praktických aplikacích na katedře psychologie FF UK. Jako poradkyně osobního rozvoje se zaměřuje na sebepoznání, práci se životním příběhem a hledání životního smyslu v duchu pozitivní psychologie. Zabývá se také tématem péče o druhé. Sendvičové generaci věnovala celou kapitolu ve své knize s názvem Ještě můžu vzlétnout.

Lidé pečující o děti i rodiče jsou ohroženi

syndromem vyhoření

depresí

nespavostí

různými nemocemi, ke kterým jsou náchylnější

vztahovými problémy

Jak zastavit kolotoč povinností?

Pokud i vy věnujete péči o druhé většinu svého volného času, nezapomínejte sami na sebe. Z náročného zápřahu povinností je třeba co nejrychleji vystoupit. I kdyby to bylo jen na chvíli.

„Energetické zdroje se rychle vyčerpávají a pomalu obnovují. Při tom všem jsou lidé ještě konfrontováni s vlastním stárnutím a konečností života. A to není vůbec jednoduché,“

vysvětluje Monika Hodačová.

Za důležité považuje umět se zastavit a uvědomit si vlastní potřeby. Dopřát si pravidelný čas jen na odpočinek, a hlavně bez výčitek, je vhodnou psychohygienou.

„Dobré je také stanovit si jednu maličkost, na kterou se ten den můžu těšit. Jedna klientka mi popisovala, že chodí pravidelně mamince pro obědy. Nikdy nejezdila autem, ale chodila pěšky. Procházka byla její každodenní odměnou, na kterou se těšila. Každý v sobě nosíme potřebu být oceněný a je jen na nás, abychom pro sebe něco takového objevili,“

dodává poradkyně.

Nejtěžší je zorientovat se v nové situaci

Petra vnímá péči o člena rodiny jako běžnou součást života. Nejtěžší podle ní byla nevědomost, kde přesně má hledat potřebné informace. Na situaci nebyla dostatečně připravená. Podle statistik mají Češi s ošetřováním blízké osoby zkušenosti. Péči příbuzným v nějaké formě poskytuje v tuzemsku téměř dva miliony z nich.

Chci pomoc s péčí

Sendvičová generace v číslech:

0

pečujících tvoří ženy, které s potřebným žijí v jedné domácnosti a nejčastěji jim je přes 60 let. V průměru stráví péčí 37 hodin týdně.

0

dospělých spadá do skupiny tzv. „ustaraných dětí“, kteří s potřebným nežijí v jedné domácnosti. V průměru se péči věnují 16 hodin týdně.

0

lidí spadá do skupiny jako „výpomoc stárnoucím rodičům“, kteří dochází vypomáhat seniorům. V průměru stráví péčí 14 hodin týdně.

Zhruba

0

spadá do skupiny vnoučat, která chodí ke svým rodičům či prarodičům na návštěvy a vypomůžou v domácnosti. Péčí stráví v průměru 7 hodin týdně.

Přibližně

0

lidí v ČR se stará o své nejbližší. Mezi pečujícími je víc žen a starších osob bez ohledu na vzdělání a postavení. Starost o druhé tedy dopadá stejně bez rozdílu společenské třídy. Problematika sendvičové generace se tedy může týkat kohokoli.

Zdroj: Agentura PPM Factum Research

Hned dvakrát v pasti závazků

Druhou čerstvou zkušenost s péčí o blízkého zažila Petra v loňském roce, kdy se intenzivně starala o tchána trpícího neurologickou poruchou. Sama zpětně vzpomíná i na její tápaní v oblasti péče a přístupu k nemocnému:

„Nešlo jen o to postarat se o něj ve smyslu jídla, úklidu, čistého lůžka, ale i jak s ním mluvit. Chlap jako hora to u sebe doma donedávna ještě šéfoval a teď potřeboval pomoct. Byly tam i těžké emoční chvíle,“

přiznává Petra.

3 časté nemoci, které ztěžují práci o seniora

V České republice je vysoká nemocnost seniorů až alarmující. Více než 90 % osob starších 75 let trpí jednou či vícero chronickými nemocemi. Mezi nejčastější nemoci, které komplikují i samotnou péči o starší, patří:

Poruchy chůze a náhlé nečekané pády

Jedna z nejčastějších příčin, proč jsou starší lidé upoutáni na lůžko a odkázáni na péči druhých. Velmi časté jsou zlomeniny a další komplikace, které se s invaliditou pojí. Senioři by proto měli dbát zvýšené opatrnosti nejen při běžných pochůzkách, ale i doma. Vyhýbat by se měli také náledí a vyšším místům, na která je potřeba šplhat.

Inkontinence moči

Samovolný únik moči trápí mnoho seniorů. Pomočováním trpí v České republice více než 200 tisíc osob nad 65 let. Onemocnění se týká zejména starších žen. V období menopauzy totiž dochází k poklesu ženských pohlavních hormonů. U mužů je inkontinence poměrně častá po operaci prostaty. Únik moči s sebou také nese stigma. Senioři se mnohdy raději smíří s tím, že jsou nemocní, než aby navštívili doktora. Včasná a správná léčba je přitom velmi důležitá. Nejlepším řešením je svěřit se do rukou odborníků a sáhnout po kvalitních inkontinenčních pomůckách (vložky, pleny, kalhotky či podložky) například od společnosti Attends, které vám zjednoduší život. Zeptejte se také svého lékaře na možnost proplacení inkontinenčních pomůcek zdravotní pojišťovnou.

Deprese a stařecká demence

Z psychických poruch se nejčastěji objevuje deprese a stařecká demence. Starší depresivní člověk je obvykle apatický a ztrácí zájem o dění kolem něj. Okolím může být považován za „senilního“ či neustále naříkajícího seniora, tudíž hrozí, že nemoc nebude včas rozpoznána. Včasná léčba je přitom u deprese naprosto stěžejní a je i lépe léčitelná. Stařecká demence patří mezi závažnější onemocnění. Její průběh lze pouze zmírnit, ale ne zcela zastavit.

Zdroj: Společnost pro podporu kvalitního středního věku Prostě Život

5 tipů, jak si uchovat zdravé tělo a mysl

Průvodce pro zvládání obtížných situací

Péče o druhé umí být vyčerpávající, zejména pokud trvá dlouho. Poradkyně osobního rozvoje radí, jak si tuto náročnou cestu co nejvíce ulehčit:

Vnímejte své vlastní tělo a to, co vám říká. S péčí o rodiče se pojí i mnoho protichůdných emocí, které bývají těžké na zpracování. Podle poradkyně Moniky Hodačové je dobré vnímat signály těla, které nám často říká pozor, něco se děje.

„Psychosomatika je mocná věc a není radno ji podceňovat. Ve chvíli, kdy nespíme nebo nás neustále bolí břicho, je dobré vyhledat psychologickou pomoc. Někdy má jen obyčejné vypovídání nesmírný terapeutický účinek a člověk si může na chvilku odložit těžký batoh, který s sebou vláčí,“

říká.

Smrt je součástí našich životů. Přesto je ve společnosti pro některé do určité míry stále tabu.

Pro Petru bylo v péči o blízkého nejtěžší, že nevěděla, jestli pomáhá správně. Nedokázala si nastavit zdravé hranice. Až po pěti letech od smrti své maminky vyhledala odbornou pomoc.

„Díky terapii jsem si uvědomila, že jsem najela do pečovatelského módu a už v něm zůstala. Neustále jsem potřebovala, aby všichni kolem byli spokojení. Myslím, že nejtěžší je umět říct si o pomoc. Zastavit se a říct promiň, už je toho na mě hodně,“

uzavírá.

Zpětně hodnotí jako důležité téma umět citlivě hovořit o smrti, o co se snaží i se svými dětmi.

Podle osobní poradkyně neumíme téma konce života příliš otevírat, hlavně proto, že na to nejsme zvyklí.

„Za socialismu byl trend odkládat staré a nemocné do nemocnic. Pokud rodič nechce o tématu smrti mluvit, nedá se nic dělat. Je to problém, se kterým se bude muset současná generace nějak popasovat,“

vysvětluje Hodačová.

Podle ní lze přitom o smrti mluvit i s malými dětmi tak, aby ji vnímaly jako přirozenou součást života.

Péče není náročná jen energeticky a časově. Vyžaduje také potřebné léky a pomůcky, bez kterých se nemocní neobejdou. Do této kategorie patří i inkontinenční pomůcky, které se používají při problémech s únikem moči či stolice.

Inkontinence je celospolečenským problémem, který postihuje obě pohlaví a nevyhýbá se ani dětem. V Česku trpí přibližně 1,5 milionu lidí určitým druhem inkontinence. Velmi často je tato nemoc spojena s plnou nebo částečnou neschopností pacienta se pohybovat a ti jsou odkázáni na druhé.

Péče o blízké je náročnou životní situací. Se správným přístupem a produkty si však můžete zjednodušit život. Společnost Attends má 35 let zkušeností s řešením problémů inkontinence.

Přečtěte si, jak správně pečovat o nemocného a na jaké pomůcky máte ze zákona nárok.

Chci se podívat