Nenechte se ošálit zrakem

„Říká se, že za blbost se platí. Já jsem si nevidomost způsobil zbraní Smith & Wesson, když mi bylo dvacet tři,“ říká Martin Junek. „Vyčítám si to, ale naučil jsem se s tím žít,“ dodává. Dnes pracuje jako masér a ve volných chvílích se věnuje čínskému bojovému umění Wing Tsun. Klid mu přináší příroda, a proto se do ní často vydává na dlouhé procházky s přáteli.

„Představte si, že jste celý život řídili auto, sportovali, cestovali. Celý život jste pracovali na pozici, na které jste potřebovali od rána do večera zrak. A najednou to, co jste dělali, dělat nemůžete. A teď jste v situaci, že musíte začít úplně od začátku,“ říká Rudolf Volejník. „To jsou chvíle, kdy si uvědomuji, že sbírky jako Bílá pastelka, které vybírají peníze na pomoc zrakově postiženým, mají smysl.“ Rudolf, který o zrak přišel už jako novorozeně, celý život studoval a pracoval na Karlově univerzitě. Dnes působí jako jeden z čelných volených funkcionářů spolku SONS a jako důchodce si užívá koníčků. Rád čte, poslouchá hudbu a tráví čas s rodinou.

„Navazování kontaktů je dost složité, hlavně proto, že dáváme větší důraz na slova, protože nevidíme výrazy obličeje a řeč těla,“ říká Petra Schejbalová o seznamování se s novými lidmi. „Oproštění se od vizuálních věcí je ve spoustě ohledů osvobozující. Zato těžko odpouštíme ty nehezkosti, které slyšíme,“ dodává Petra, která pracuje jako metodik sociálních služeb pro Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých. Prakticky nevidomá je od narození, vystudovala vysokou školu a začala učit ostatní nevidomé, jak pracovat s počítači.

„Narodil jsem se se zbytky zraku. Přesto jsem jako dítě například zvládal číst velká písmena nebo jsem se naučil jezdit na kole,“ říká Michal. „V pubertě jsem ale začal přicházet i o zbytek zraku a vlivem jiné nemoci jsem nakonec o vidění přišel úplně,“ vysvětluje. Dnes pracuje jako lektor informatiky.