Seznam Native ve spolupráci s
Houbaření má většina Čechů v genech a může za to bohatá historie této kratochvíle. Už staří Slované, kteří se museli schovávat v lesích před divokými nájezdníky, ocenili množství jedlých hub. Zjistěte, jak bezpečně rozeznat jedlou houbu od jedovaté, a také to, jak prospěšné některé houby jsou.
Češi jsou právem považováni za národ houbařů. Alespoň jednou ročně vyrazí na houby přes sedmdesát procent obyvatel a například v roce 2006 připadalo na jednu domácnost 8,2 kg nasbíraných hub.
Zdroj: Česká zemědělská univerzita v Praze
Nejsme ale jediní houbaři, sbírání hub je velkým koníčkem i v jiných evropských zemích, ovšem v některých zemích by se hub z lesa nedotkli a každou považují za prašivku. Houby se ve velkém sbírají na Slovensku a v Rusku, naopak v západní Evropě sběr hub není zvykem. Rakousko, Švýcarsko nebo Itálie svoje lesní bohatství chrání přísnými zákony. A Britové a Francouzi považují za jediné chutné houby žampiony a lanýže.
Základní stavební jednotkou těla hub je hyfa neboli houbové vlákno, které tvoří podhoubí. U mnoha druhů hub vyrůstá z podhoubí plodnice, tedy ta část, kterou u jedlých hub sbíráme a konzumujeme.
může u některých druhů hub dosáhnout obrovských rozměrů. Největší houbou a možná vůbec největším žijícím organismem na světě je dřevokazná václavka smrková, která se vyskytuje v oregonských Blue Mountains а zabírá téměř 965 hektarů půdy. Její stáří je odhadnuto na 2 400 let.
Zdroj: zivagaia.cz
je nadzemní část houby a jejím hlavním úkolem je rozmnožování. Obsahuje totiž výtrusy. U hub rozlišujeme pohlavní i nepohlavní rozmnožování.
V roce 2017 bylo známo kolem 120 000 druhů hub, ale předpokládá se existence až 3,8 milionu druhů. V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů.
Zdroj: Fungal Diversity Revisited: 2.2 to 3.8 Million Species, David L. Hawksworth, Robert Lücking
V českých lesích najdeme mnoho druhů hub jedlých, ale také nejedlé, jedovaté, a dokonce smrtelně jedovaté druhy. Jedlé druhy se vyznačují nízkou kalorickou hodnotou, ale i vysokým obsahem vitaminů a minerálů. Mimo jiné obsahují například tolik známé betaglukany.
v českých lesích nejsou početné. Mezi ty nejjedovatější houby v českých lesích patří muchomůrka zelená a její příbuzné: muchomůrka bílá a muchomůrka jarní. Ročně je podle statistik v Česku hospitalizováno po otravě houbami v průměru 400 lidí. V roce 2019 se houbami přiotrávilo 373 lidí, z toho 212 muselo zůstat v nemocnici. Čtyři lidé na následky otravy zemřeli.
Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR
V případě podezření na otravu houbou se dostavte do nemocnice co nejdříve, nejpozději do 36 hodin. U většiny otrav se první příznaky v podobě nevolnosti, zvracení, žízně, pálení žáhy či pocení projeví již za 30 minut po požití hub.
Sbírejte jen ty druhy, které bezpečně znáte. Při určování druhů hub se vždy řiďte několika určovanými znaky, vzhled hub je velmi proměnlivý a mohli byste se snadno splést.
Nebezpečné jsou lupenaté houby (zespodu klobouku mají lupeny), mezi nimiž jsou všechny nejjedovatější druhy. Mezi hřibovitými je naopak málo jedovatých druhů.
Při sběru neodřezávejte houby u země, raději je oddělte od podkladu opatrným vykroucením. Poničili byste tak důležité znaky k jejich případnému určení.
K jídlu sbírejte pouze mladší a zdravé plodnice hub. Přestárlé nebo promočené houby snadno podléhají rozkladu a mohou zapříčinit, stejně jako plesnivé houby, značné zdravotní obtíže. Nesbírejte také příliš mladé houby, mohli byste je špatně určit.
Volte správně obal pro sbírané houby, nejvhodnější je vzdušný košík. V igelitu se houby velice rychle zapaří a mohou pak způsobit někdy i dost silnou otravu.
Nasbírané houby spotřebujte co nejdříve a pokrmy z nich upravené uchovávejte jen krátkou dobu.
Houby čistěte už v lese, ušetříte si tím mnoho práce doma a neznečistíte si (třeba slizem z klouzků) ostatní houby v košíku.
Nejezte houby v syrovém stavu ani se nepřejídejte houbovými pokrmy, jsou hůře stravitelné. I konzumace jedlých hub vám může přitížit, pokud je špatně připravíte. Například řízky z bedel musí být vždy obalené v trojobalu. Neobalená bedla nasaje velké množství tuku, které pak zatíží žaludek.
Často se jedná o nejedlé dřevokazné druhy hub, které parazitují na stromech a skrze ně do sebe nasávají účinné látky. V minulosti se tyto houby sbíraly jako divoce rostoucí a jejich cena se vyvažovala zlatem. Lidé je zpracovávali nejprve sušením a poté drcením na jemný prášek, který pojídali nebo vařili mnoho hodin, až vznikl blahodárný výluh, který popíjeli. Časem se lidstvo tyto houby naučilo pěstovat a zpracovávat pomocí moderních technologií tak, aby se výrazně zlepšila výtěžnost blahodárných aktivních substancí.
Buňky hub obsahují chitin, tedy látku, ze které se skládá také vnější část těla hmyzu, humrů či krabů. Chitin je nejtvrdší čistě přírodní materiál, který lidstvo zná. Složky hub, které jsou pro lidské tělo blahodárné, jsou „uzamčené“ za chitinovými buněčnými stěnami. Lidé chitin nemohou náležitě strávit, a tak většina účinných látek z hub tělem prochází bez požadovaného účinku. Proto je třeba užívat houbové extrakty, které obsahují účinné látky, které tělo dokáže využít.
Dá se říct, že houby obsahují dvě skupiny látek cenných pro lidský organismus – polysacharidy a triterpeny. První skupina je rozpustná ve vodě, druhá v tucích.
Plnospektrální účinek tak zajistí tzv. dvojité extrakty – tělo houby se extrahuje vodou a poté alkoholem. Takový extrakt pak obsahuje 40 % polysacharidů a 4 % triterpenů.
Nejkvalitnější houby se tedy pěstují v horských oblastech tak, aby jejich pěstování co nejlépe napodobovalo jejich růst v přírodě. Například houba reishi se pěstuje 12 měsíců na dubových kmenech zakopaných v zemi v horských částech jihovýchodní Asie. Extrakt z této houby můžete na trhu získat pod jménem Duanwood Red Reishi. Extrakt se vždy získává z plodnice, která získala svoji sílu díky tomu, že prožila množství dešťů, odolala zimě, větru i slunečním paprskům.
Pro její vlastnosti se o reishi mluví jako o „božské houbě nesmrtelnosti“ či jako o „chytré houbě“, která je prospěšná pro normální hladinu cholesterolu v krvi a napomáhá normální funkci oběhové soustavy. Reishi napomáhá vitalitě, životní síle a odolnosti vůči prostředí zejména tím, že podporuje přirozenou obranyschopnost a imunitní systém. Roste na dubových kmenech padlých stromů. Její účinky jsou předmětem mnoha klinických studií prováděných na celém světě. Její působení je velmi univerzální, a zřejmě proto je jednou z nejvíce takto používaných hub.
Roste na břízách a je jednou z mála blahodárných hub, které se nedaří pěstovat. Nejlepší čaga se sbírá v rozsáhlých oblastech sibiřské divočiny. Používali ji například už přírodní národy Chantů, Ainuů a Lesních Kríů a ve svém románu „Rakovina“ ji zmiňuje ruský spisovatel Alexandr Solženicyn.
Jedná se o houbu parazitující na larvách různých druhů motýlů. Díky tomu v sobě zahrnuje energii říše rostlinné i živočišné. Jako prospěšnou ji používají například lidé v horských oblastech Tibetu a na Západě znají housenici hlavně vytrvalostní a siloví sportovci.
Jedna z mála jedlých hub. Dokonce se jedná o kulinářskou lahůdku. Tedy hlavně v asijských zemích. Vypadá jako bílý ježek, má vysoký obsah vlákniny, polysacharidů a polypeptidů.
Dřevokazná houba, která roste hlavně v jižních oblastech Japonska a v Číně. Největšímu výzkumu byla tato houba podrobena v Japonsku a podařilo se tak izolovat glukan s názvem lentinan.
