Od peříček k hodinkám - Seznam Zprávy

Obchod mezi pravěkými lidmi

Něco za něco

Neměli skoro nic, vystačili si s pár zvířaty, jednoduchými nástroji a bydlením v jeskyních.

Obchod mezi pravěkými

Pravěcí lidé začali okolo roku 6 000 před naším letopočtem obchodovat s tím, čeho měli přebytek a co nepotřebovali pro přežití. Peníze v takové podobě, jak je známe dnes, totiž ještě několik tisíc let neexistovaly.

Plodiny, zvířata nebo výrobky pravěcí lidé směňovali za jiné, kterých se jim nedostávalo nebo které nedokázali vyrobit. Obchodovalo se se zbožím z kamenů, kůže, dřeva či z kostí.

Pravěký obchod nebyl nic jednoduchého

Když chtěl pravěčan prodat svoji krávu a koupit za ni šperky, nebylo jisté, že šperkař bude jeho krávu chtít. Musel nejprve zjistit, co se hodí šperkaři a pak krávu složitě směňovat za jiné zboží. Pravěčani také nikdy neměli jistotu, že uskutečněný obchod byl výhodný.

Víte, že?

Směnný obchod,

tedy barter, nepatří jen do dávné historie. Směnu využívaly britské kolonie po celém světě v 18. století, kdy barterově obchodovaly s otroky, cukrem a rumem. Směnný obchod ale funguje i dnes. Třeba když firmy dávají zdarma své výrobky lidem, kteří je pak propagují.

Starověký obchod

Mušle, pírka a půjčky z chrámů

Později lidé začali obchodovat se vzácnými, žádoucími a trvanlivými předměty, které byl každý ochoten přijmout, i když je právě nepotřeboval.

Starověký obchod

Po celém světě se platilo různými věcmi: mušlemi, pírky a kamínky. Všechny sloužily jako šperky a ozdoby a považovaly se za velmi cenné.

V českých zemích se v polovině 10. století platilo kousky plátna, alespoň to tak popisuje kupec Ibrahim ibn Jakub, který napsal spis o své cestě po Evropě. Ten obsahuje i nejstarší popis Prahy.

Postupně lidé začali platit drahými kovy, protože byly vzácné, trvanlivé a přitahovaly svým leskem. Protože měly velmi malý objem, daly se vážit a dělit. Konečně bylo jasné, jaký obchod je výhodný a jaký nikoliv. Ke slovu se dostaly malé částečky zlata, stříbra a perly. Od nich už zbýval jen malý krůček k mincím, které k placení slouží dodnes.

Původně měly mince stejnou hodnotu jako drahý kov, ze kterého byly vyrobeny.

Mince potvrzovala, že daný kus kovu má určitou hmotnost a kvalitu. Už na prvních mincích jsou vyobrazení panovníci, bohové, mytická stvoření či zvířata.

Víte, že?

Babylonské půjčky

Podle některých záznamů půjčky pocházejí už z 18. století před naším letopočtem, kdy existovaly v Babylonské říši. Obchodníkům je poskytovali duchovní. Půjčovací proces upravovaly také zákony tamního Chammurapiho zákoníku.

Kdo z římských občanů nedokázal splácet dluhy svým věřitelům, stal se jejich otrokem.

Banky ve starověku?

Více

První bankéř

Více

Od tolaru ke korunám

Příběh mincí

Mince vznikly nejspíš proto, aby se kousky drahých kovů nemusely vážit.

Od tolaru ke korunám

Jakmile se mince rozšířily, jejich hodnota mohla být i vyšší než ta odpovídající hodnotě kovu, ze kterého byly vyrobené. Se zákonným stanovováním měny začala už řecká města, prosadili je však až římští císařové. Stávalo se taky, že v jedné zemi platily v různých oblastech různé mince.

První mince vznikly koncem 7. století před naším letopočtem v Malé Asii, kde se dnes rozprostírá Turecko.

V českých zemích se jako první mince začaly razit denáry už v 10. století. Jako první je pravděpodobně razil už panovník Boleslav I. Později byly nahrazeny brakteáty, které byly na začátku 14. století nahrazené hodnotnými pražskými groši. Na začátku 16. století odstartoval šlechtický rok Šliků v Jáchymově éru tolarů. Ty daly jméno i americkým dolarům. Posledními předchůdkyněmi československých a později českých korun byly koruny rakousko-uherské.

Když se ke slovu dostaly banky

Sdružovat lidi

Ve středověku neustále vznikaly a zanikaly různé měny. Aby lidé mohli směňovat různé mince, vznikly banky.

Když se ke slovu dostaly banky

Hodnoty lokálních mincí byly dané rozhodnutími panovníků. Časem se ukázalo, že ani kovová platidla nejsou úplně ideální. Na přelomu 16. a 18. století začali bankovníci obchodovat na základě vzájemné důvěry, prostřednictvím směnek. Ty byly předchůdkyněmi bankovek, jak je známe i dnes.

Víte, že?

Jak vznikl název pro banku?

Kořeny slova “banka” se nacházejí v italském výrazu “banco” označující lavici, na které směnárník ve svém zaměstnání seděl.

První evropské bankovky začala kvůli nedostatku stříbrných mincí vydávat stockholmská banka Stockholms Banco v roce 1661.

Bezhotovostní platby na začátku 17. století

Více

Nejstarší dosud fungující banka

Více

Anglické dřevěné směnky

Tally sticks, dřevěné tyčky se zářezy, které označovaly půjčenou sumu, fungovaly v Anglii jako směnky. Hůlka se rozštípla na dvě poloviny tak, aby na obou byly zářezy vidět, a představovala potvrzení o zaplacené dani nebo o dluhu. Polovinu si nechal výběrčí a druhou plátce. Tyčky lidé využívali také jako platidlo, a to až do 18. století.

Příběh

Friedrich Wilhelm Raiffeisen

(1818–1888)

Zakladatel jedné z největších tuzemských bank Friedrich Wilhelm Raiffeisen pocházel z farmářské rodiny. Odjakživa měl blízko k zemědělcům, a tak jej trápily jejich životní podmínky v období velké průmyslové revoluce, kdy byl starostou třech německých měst.

Rozhodl se jim pomoci. Nejprve jim rozdával chleba, který na vlastní náklady pekl. Brzy ale přišel na to, že se nejedná o udržitelnou pomoc. Všímal si, že mnoho z farmářů řešilo svízelné životní situace nevýhodnými půjčkami u lichvářů. To ho přivedlo na myšlenku založit družstevní záložny, kde by si lidé vzájemně půjčovali peníze.

Němečtí a rakousko-uherští venkované začali družstevní síť přezdívat “raiffeisenky”. Několik jich fungovalo i na jižní Moravě. Systém záložen byl jednoduchý, sdružil malé skupiny obyvatel jedné obce, kteří se navzájem dobře znali, uměli spolupracovat a každý člen skupiny ručil svým majetkem za dluhy ostatních členů. Všichni se tak rozhodovali, zda danému člověku v tísni půjčit či nikoliv.

Členové družstev často přispívali na elektrifikaci obcí nebo na zřízení obecních vah, kde bylo možné kontrolovat váhu nákladů. Organizovali také přednášky a divadelní hry, sázeli stromy, budovali rybníky a stavěli budovy pro vesnické kulturní akce.

Raiffeisenův model se osvědčil, koncem 19. století na jeho principech fungovalo několik set družstev v celé Evropě a pronikl i za oceán. Aby se zamezilo nejednotnosti pravidel, vznikla v roce 1872 první banka pod značkou Raiffeisen. Ta položila základy dnešní bankovní skupině.

Raiffku symbolizují dvě zkřížené koňské hlavy

Žluto-černé logo Raiffeisenbank vychází z tradičního emblému, kterým majitelé domů po celé Evropě zdobily štíty domů. Je symbolem ochrany rodin shromážděných pod společnou střechou.

Poslání bank je prosté. Sdružit skupinu lidí, kteří mají přebytek peněz a chtějí si spořit, a druhou skupinu lidí, kteří mají spoustu podnikatelských nápadů, ale nemají na jejich realizaci finance. Role bank je tyto dva světy spojovat. Banky jsou také funkčním filtrem pro podnikatelské nápady, které nejsou životaschopné.

Vladimír Kreidl, šéf retailového bankovnictví v Raiffeisenbank

Od prvních bankovních účtů

k virtuálním měnám

Od poloviny minulého století, kdy v zahraničí vznikaly první elektronické bankovní účty, se změny v bankovním odvětví odehrávají rychleji než kdy předtím.

Od prvních bankovních účtů

Z mincí a papírových bankovek se staly převážně virtuální částky v internetovém či mobilním bankovnictví. Kromě počítačů a mobilů můžeme platit i hodinkami.

Ve Švédsku už se téměř obejdete bez hotovosti. V řadě obchodů a podniků dokonce hotovost nepřijímají a můžete tak platit pouze kartou. I v Česku platí čím dál méně lidí hotovostí. Ukazuje se, že při placení kartou jsou lidé více ochotní utrácet.

Myslím, že v Česku nebudou do 10 let bankovky a mince, už dnes u sebe mnoho lidí nenosí hotovost.

Vladimír Kreidl, šéf retailového bankovnictví v Raiffeisenbank

Češi jsou nadšení z nových technologií, rychle si oblíbili bezkontaktní karty a dnes patří mezi světovou špičku v jejich využívání. Dalším trendem, který se už začíná prosazovat, je placení bez hesel, prostřednictvím rozpoznávání hlasu, otisku prstu nebo obličeje.

Víte, že?

Klient s mobilním bankovnictvím se do něj podívá v průměru

0krát za měsíc.

Banky se dnes nejvíce podobají technologickým firmám.

Zaměstávají technology, vývojáře, programátory i specialisty na kyberbezpečnost nebo umělou inteligenci.

Příběh

Budoucnost Technologií

Vladimír Matouš

Šéf IT v Raiffeisenbank

Šéf IT v bance Vladimír Matouš se v bankovnictví ocitl náhodou. Původně studoval fyziku polovodičů, po studiích ale velmi rychle poznal, že z akademického platu neuživí svoji rodinu. Stejně jako řada jeho spolužáků se proto vydal do světa IT a později se začal specializovat na bankovnické inovace.

Více

Příběh

Bankovní inovace

Vladimír Kreidl

Šéf retailového bankovnictví v Raiffeisenbank

Vladimíra Kreidla baví změny, které se za posledních pár desítek let v bankovnictví odehrávají. “Vše se neustále modernizuje, využíváme nové technologie a zkoušíme inovovat zaběhnuté procesy,” říká člen představenstva z Raiffeisenbank. Představa, že všechny banky jsou zkostnatělé kolosy, je podle něj mylná.

Více

Návštěvy poboček nevymizí ani s moderními technologiemi. Když lidé dělají velká rozhodnutí, chtějí si o tom s někým promluvit. Proto je důležité, aby bankéři na pobočkách neměli jen znalosti, ale i empatii a talent vysvětlovat vše srozumitelně. Jen tak mohou mít lidé z návštěvy dobrý pocit.