Přemýšleli jste někdy nad tím, jak náročný proces výroby bot je a co všechno se musí stát, než si je můžete pohodlně obout? Ševci a šičky dávají novým párům již po staletí nejen tvar, ale i duši. Proces samotné výroby ručně vyráběných bot je komplikovaný.
Podešev a pár provázků, takové vlastnoručně vyrobené boty lidé nosili ještě před pár staletími.
Kožené boty byly tehdy znakem luxusu a ševci je šili výhradně pro ty nejurozenější a nejzámožnější obyvatele měst. Jak rostl počet šlechticů a šlechtičen, tak se rozšiřovalo i obuvnické řemeslo. Už ve 14. století existovaly ševcovské cechy v každém městě a ševci měli plné ruce práce.
Podle zápisu z roku 1740 musel olomoucký mistr během 14 dnů ušít 11 párů kožených bot.* * Zdroj: Kůže: zpracování a výrobky, Olga Floriánová, archivní spisy ševcovského cechu v Olomouci
Pro ševcovské řemeslo byl zlomovým rok 1850, kdy s americkým vynálezem šicího stroje začala průmyslová revoluce ve výrobě obuvi. Malé ševcovské dílny začaly pomalu mizet a tovární výroba bot rostla.
Založení Baťových závodů v roce 1894 bylo v historii obuvnictví obrovským milníkem. Ševcovinu měli sourozenci Baťovi v krvi, už jejich předek se v roce 1622 živil ve Zlíně jako švec. Navíc v nich ale dřímal i obchodní talent. První boty, které v Baťově dílně vznikly, byly takzvané séglovky. Byly to plátěné boty a šlo o zcela nový typ obuvi. Jejich výroba byla podstatně levnější a díky nízké ceně si je tak mohl pořídit takřka každý Čech. A se zájmem o tyto boty rostla i prosperita podniku. Postupem času se z malé rodinné firmy stal mezinárodní gigant, který obouval celý svět.
Zatímco dříve se boty šily převážně z kůže, dnes se pro jejich výrobu používají i textilie, plasty nebo třeba poromery, což je umělý materiál připomínající kůži. Kůže ale stále patří k těm nejkvalitnějším obuvnickým materiálům. Pro výrobu bot má totiž ideální vlastnosti. Je pevná a odolná, ale přesto jemná a příjemná na dotek.
Výroba kožených bot je poctivé řemeslo. Hlavní roli tady hrají zkušenosti, cit i zručnost šiček a ševců. Různé druhy kůže jsou rozdílně tažné a tlusté, a tak vyžadují odlišné zpracování. Jakmile švec či šička kůži jednou propíchnou, nemohou to vzít zpět. Proto je tolik potřebná zručnost obuvníků.
Za jedním párem kožených bot stojí v ševcovské dílně několik hodin
jemné ruční práce i fyzické síly.
Než se švec pustí do výroby, na botách nejprve pracují návrháři a technici. Společně zdokonalují jejich vzhled a testují funkčnost každého modelu.
Pro boty je třeba vyrobit kopyto. To je dřevěná nebo plastová forma, na kterou se při výrobě materiál natahuje a tvaruje. V ševcovské dílně proto najdete
spoustu kopyt různých tvarů a velikostí.
Teď přichází na řadu výroba. Prvním krokem je výsek, kdy sekáči z kůže vyřezávají podle šablon díly, ze kterých se bota vyrábí.
Vyřezané díly je potřeba zkosit, zažehlit a připravit na šití. Šičky pak jemnými a precizními stehy spojí všechny tyto dílce v jeden svršek. Tato fáze si žádá naprosté soustředění a trpělivost, aby byl každý šev boty na tom správném místě.
Celá bota se pak kompletuje na spodkové dílně. Ševci svršek napaří, napnou na kopyto a vytvarují. Po vytvarování se svrchní část boty sešije s tou spodní a následně se k nim připevní podešev. V této fázi výroby je důležité, aby měl švec nad svou rukou absolutní kontrolu. Stačí jen troška nepozornosti a může se stát, že fréza místo podešve zachytí kůži. A bota, která už je
téměř hotová, pak přijde nazmar.
V posledním kroku boty potřebují už jen několik drobných úprav. Přichází na řadu začištění a zabroušení podrážky, ošetření kůže, vložení stélek nebo našněrování tkaniček.
Módní trendy mění tvary bot:
14. a 15. století
Jedním z módních trendů v obuvi, který Evropu ovládal…
Jedním z módních trendů v obuvi, který Evropu ovládal téměř 200 let, byly zobákové střevíce z období gotiky. Šlo o kožené boty s dlouhou špičkou, které byly těsné a často zdobené rolničkami. Na český královský dvůr tento trend údajně přinesla francouzská princezna Blanka z Valois, první manželka Karla IV.
O původu těchto střevíců koluje celá řada legend. Jedna z nich praví, že vůbec první pár zobákových střevíců nazul anglický král Jindřich II., který chtěl protaženou špičkou odvést pozornost od abnormální velikosti svých chodidel. Délka špiček pak na královském dvoře určovala vznešenost a společenské postavení. Čím byly špičky delší, tím urozenější byl jejich nositel. A protože někteří měli špičky bot skutečně dlouhé, museli si špičky bot přivázat řetízkem k pasu, aby mohli chodit.
17. století
Koturny neboli španělské chapines byly dřevěné pantofle…
Koturny neboli španělské chapines byly dřevěné pantofle na extrémně vysoké platformě, které byly typické pro 17. století. V té době byly městské ulice plné špíny, bahna a splašků. Do Čech se tento trend pravděpodobně dostal díky šlechtičnám z rodu Pernštejnů, které měly příbuzné až v Pyrenejích.
Koturny si proto urozené dámy navlékaly na zdobené střevíce, aby si je nezašpinily. A platilo, že čím vyšší platforma, tím více znečištěné město. V Benátkách se dokonce nosily koturny vysoké až 60 centimetrů.
18. století
Dřeváky svým tvarem a velikostí na první pohled prozradily…
Dřeváky svým tvarem a velikostí na první pohled prozradily, zda je jejich nositel zemědělec, rybář nebo řemeslník. Dřevěné boty se často vycpávaly slámou, aby byly pohodlnější. V Čechách byly klasické dřeváky typické zejména pro Šumavu.
Místní je nosili nejen na pole, ale i do školy, do lesa, a dokonce v nich i sportovali. Klapot dřeváků dodnes rozeznívá šumavské vesnice při folklórních slavnostech.
od 10. století
Boty na vysokém podpatku se poprvé objevily na nohou jezdců…
Boty na vysokém podpatku se poprvé objevily na nohou jezdců perské kavalerie už kolem 10. století. Podpatek pomáhal nohu lépe držet ve třmenu a vojáci tak měli při jízdě na koni lepší stabilitu a volné ruce pro střelbu z luku.
V průběhu let získávaly podpatky na mužských nohách různé významy: symbolizovaly jejich výsostné postavení, vojenskou zdatnost nebo moc a bohatství. Žena poprvé kráčela ve střevících na vysokém podpatku až v roce 1533. Byla to francouzská královna Kateřina Medicejská, která se svými 150 centimetry chtěla na svatbě vypadat o něco vyšší. Na klasické jehly si ale ženy musely ještě několik století počkat. Až po druhé světové válce začali módní návrháři používat ocelové výztuže, které podpatek výrazně prodloužily a zúžily.
od 19. století
První tenisky se objevily v 19. století…
První tenisky se objevily v 19. století a vypadaly podobně jako školní cvičky. Měly tenkou gumovou podrážku, elastický svršek a sportovci si je zamilovali.
Masová výroba tenisek odstartovala až v roce 1917. Tehdy firma U.S. Rubber Company vyrobila sportovní botu s gumovou podrážkou, kterou pojmenovala Keds. Kecky, český výraz pro tenisky, proto nenaráží na upovídanost, ale odkazuje na první značku sportovní obuvi.
Podle různých zahraničních průzkumů vlastní ženy v průměru okolo 20 párů bot.
Jejich výroba se v současnosti odehrává nejvíce v Asii. Levnější pracovní síla a materiál i nižší nároky na dodržování pracovních podmínek v továrnách mohou za to, že lidé nakupují a nosí levné a nekvalitní boty, které vydrží jen pár měsíců.
Kvalitní ručně šité boty vám navíc se správnou péčí vydrží několik sezon a vy tak ve finále uděláte něco pro udržitelnější budoucnost i vaši peněženku.
Masová výroba neničí jen chodidla, ale i životní prostředí. Ať už toxickým odpadem z koželužen, nebo emisemi, které zamořují vzduch při distribuci bot na druhý konec světa. Pokud nechcete namáhat životní prostředí, můžete podpořit lokální ševcovinu, která v posledních letech v Česku zažívá renesanci.
Absolutní udržitelnost v obuvnictví je jen těžko dosažitelná. Vše se v první řadě odvíjí od kvality materiálu a péče, která prodlouží životnost obuvi. Každý z nás ale může jít udržitelnosti naproti. Krokem vpřed je nakupování s rozmyslem, upřednostnění kvality před kvantitou a správná péče o boty.
Čím lépe se o svoji obuv budete starat, tím déle vám boty budou dělat radost.
Impregnujte boty před prvním nošením a po každém čištění. Impregnace na botě vytvoří ochrannou vrstvu před vodou a nečistotami.
Boty si nazouvejte pomocí lžíce. Předejdete tak prodření zadní části boty.
Používejte dřevěné napínáky. Napomáhají botám udržet si svůj tvar a zároveň
pohlcují vlhkost i zápach.
Pravidelně boty čistěte, aby se nečistoty neusadily na botách natrvalo. K čištění používejte kvalitní čisticí přípravky a kartáče s jemnými štětinkami.
Starejte se o materiál. Kožené boty potřebují kromě čištění také výživu. Krémy nebo vosky nanášejte na boty rovnoměrně, nechte několik minut zaschnout a pak
rozleštěte bavlněným hadříkem.
Nechte boty včas opravit. Prošlápnutá podrážka, rozlepená špička nebo malá dírka jsou drobné opravy, které vás vyjdou na pár korun a vašim botám výrazně prodlouží život.
V roce 2018 se v Česku ušilo 615 000 párů usňových bot.
*Zdroj: ČSÚ (Česko v číslech)
Oživit řemeslo, navázat na obuvnickou tradici
v rodném Zlíně a naučit lidi obouvat kvalitní boty
od lokálních ševců. O to se snaží mladý podnikatel Václav Staněk, který už ve svých 18 letech založil obuvnický podnik Vasky.
„Chceme světu ukázat, že poctivá ševcovina má na trhu své místo. Právě lidský dotek je základem našeho snažení vyrábět boty, u kterých člověk ví, kdo a z čeho je vyrobil,“ říká Václav Staněk, zakladatel značky Vasky.
„Na mé práci se mi líbí to, že na výrobku, který vzniká, mám určitý podíl své práce. A to je to, co člověka těší a baví. Bez poctivého řemesla by to jinak nešlo,“ říká pan Jaromír ze spodkové dílny.
14. a 15. století
Jedním z módních trendů v obuvi, který Evropu ovládal téměř 200 let, byly zobákové střevíce z období gotiky. Šlo o kožené boty s dlouhou špičkou, které byly těsné a často zdobené rolničkami. Na český královský dvůr tento trend údajně přinesla francouzská princezna Blanka z Valois, první manželka Karla IV.
O původu těchto střevíců koluje celá řada legend. Jedna z nich praví, že vůbec první pár zobákových střevíců nazul anglický král Jindřich II., který chtěl protaženou špičkou odvést pozornost od abnormální velikosti svých chodidel. Délka špiček pak na královském dvoře určovala vznešenost a společenské postavení. Čím byly špičky delší, tím urozenější byl jejich nositel. A protože někteří měli špičky bot skutečně dlouhé, museli si špičky bot přivázat řetízkem k pasu, aby mohli chodit.
17. století
Koturny neboli španělské chapines byly dřevěné pantofle na extrémně vysoké platformě, které byly typické pro 17. století. V té době byly městské ulice plné špíny, bahna a splašků. Do Čech se tento trend pravděpodobně dostal díky šlechtičnám z rodu Pernštejnů, které měly příbuzné až v Pyrenejích.
Koturny si proto urozené dámy navlékaly na zdobené střevíce, aby si je nezašpinily. A platilo, že čím vyšší platforma, tím více znečištěné město. V Benátkách se dokonce nosily koturny vysoké až 60 centimetrů.
18. století
Dřeváky svým tvarem a velikostí na první pohled prozradily, zda je jejich nositel zemědělec, rybář nebo řemeslník. Dřevěné boty se často vycpávaly slámou, aby byly pohodlnější. V Čechách byly klasické dřeváky typické zejména pro Šumavu.
Místní je nosili nejen na pole, ale i do školy, do lesa, a dokonce v nich i sportovali. Klapot dřeváků dodnes rozeznívá šumavské vesnice při folklórních slavnostech.
od 10. století
Boty na vysokém podpatku se poprvé objevily na nohou jezdců perské kavalerie už kolem 10. století. Podpatek pomáhal nohu lépe držet ve třmenu a vojáci tak měli při jízdě na koni lepší stabilitu a volné ruce pro střelbu z luku.
V průběhu let získávaly podpatky na mužských nohách různé významy: symbolizovaly jejich výsostné postavení, vojenskou zdatnost nebo moc a bohatství. Žena poprvé kráčela ve střevících na vysokém podpatku až v roce 1533. Byla to francouzská královna Kateřina Medicejská, která se svými 150 centimetry chtěla na svatbě vypadat o něco vyšší. Na klasické jehly si ale ženy musely ještě několik století počkat. Až po druhé světové válce začali módní návrháři používat ocelové výztuže, které podpatek výrazně prodloužily a zúžily.
od 19. století
První tenisky se objevily v 19. století a vypadaly podobně jako školní cvičky. Měly tenkou gumovou podrážku, elastický svršek a sportovci si je zamilovali.
Masová výroba tenisek odstartovala až v roce 1917. Tehdy firma U.S. Rubber Company vyrobila sportovní botu s gumovou podrážkou, kterou pojmenovala Keds. Kecky, český výraz pro tenisky, proto nenaráží na upovídanost, ale odkazuje na první značku sportovní obuvi.