Od romantických toulek krajinou a potlachů až k turniketům
Jak se proměnil český výlet?
Pobyt v přírodě pro nás v posledních dvou stoletích znamená vždy něco výjimečného. Ať už zasněný pohled na krásnou krajinu, nebo čas strávený s našimi blízkými na čerstvém vzduchu. Zájem Čechů o výlety ale v nedávné době vzrostl natolik, že někdy je už nutné přírodu před náporem turistů chránit.
V Adršpachu proudí davy turistů úzkými skalními průrvami, fotí se u výhledů a míjejí cedule s názvy skalních útvarů, jako jsou Milenci nebo Homole cukru. U jednoho z pískovcových balvanů se většina z nich zastaví. Je obehnaný zábradlím a pamětní fotografie ukazuje, že se od roku 1890 zmenšil zhruba na polovinu. Dřív na něj totiž lidé lezli, pořizovali si fotografie a každý jejich dotek narušoval měkký pískovec.
Ještě na počátku 19. století se do míst, jako je skalní město v Adršpašsko-teplických skalách, málokdo vůbec vydal. Divoká příroda tehdy budila respekt, skrývala nebezpečí a byla útočištěm lapků a jim podobných zlotřilců. Změnili to až romantici, kteří v její nespoutanosti objevili krásu a začali ji cíleně vyhledávat, malovat i popisovat.
Jejich obrazy, básně a cestopisy pak v průběhu 19. století inspirovaly obyvatele měst, kteří se vydali na první výpravy ke zříceninám, do skal či údolí řek. „Už tehdy lidé toužili uniknout z měst. A to podle mě platí dodnes,“ říká předseda Klubu českých turistů Pavel Přílepek. Právě tato potřeba stála i u zrodu organizované turistiky v českých zemích.
Jak se zrodil český výletník?
První hromadné výlety
V pražské Měšťanské besedě se 11. června 1888 schází parta vlastenců a zakládá Klub českých turistů. První organizovaná výprava se koná už v květnu následujícího roku.
Pětatřicet lidí nasedá do vlaku a míří na Karlštejn. Tam na ně čeká místní hajný, který se ujímá role průvodce, a vede je krajem až do Svatého Jana pod Skalou a dál do Berouna. O dva týdny později vyráží další skupina výletníků, tentokrát směrem na Valdek, Hořovice a Jince. Výlet má být jednodenní, jenže plány naruší bouře, která strhne část trati. Turisté tak musí strávit noc na lavicích v odstavených vagonech a do Prahy se vracejí až ráno.
Vedle pořádání výletů klub začíná i se značením tras, které ho v dalších desetiletích proslaví. První značku turisté malují u Štěchovic. „Už od začátku šlo o to, umožnit lidem pohybovat se víc v přírodě,“ říká Pavel Přílepek. Z původně červenobílého značení se postupně stává systém, který doplní i zelená, modrá a žlutá.
Klub českých turistů také po celém Česku staví rozhledny, chaty či noclehárny a vydává první tištěné mapy i průvodce. Lidé tak mohou poprvé vyrazit do neznámých končin s mapou v ruce, a neztratit se tak. S rostoucím zájmem o výlety přibývá i členů klubu. Z původních 225 jich je za pět let přes 1 700 a v roce 1935 už více než sto tisíc.
Svoboda pod širým nebem
Zatímco Klub českých turistů krajinu zpřístupňuje všem lidem bez rozdílu k procházkám a výletům, jiní v ní chtějí trávit více času a být jí co nejblíže – touží po svobodě.
Po první světové válce se každý pátek na pražských nádražích scházejí party kluků s klobouky na hlavě, kteří chtějí zažít romantiku Divokého západu. Vyrážejí proto k Velké řece, jak Vltavě přezdívají. Na sobě mají kostkované košile, které zdobí podomácku vyrobené šerifské hvězdy, přes rameno kytary a pokřikují na sebe přezdívkami jako Billy nebo Jerry. V odlehlých zákoutích podél řeky se pak koupají, zpívají u ohně a přespávají pod širým nebem. Později tu stavějí sruby a chaty. První trampská osada vzniká v roce 1919 poblíž Štěchovic a jmenuje se Ztracená naděje.
Tramping se dál rozvíjí díky vlakům, které v té době už jezdí po celém Česku. Z Prahy vyráží jeden podél Sázavy – trampové mu říkají Posázavský pacifik. U řeky pak postupně zakládají desítky osad. Jednou za čas se jejich obyvatelé sjíždějí na společné srazy zvané potlachy, kde se hraje na kytaru a táborák hoří až do rána. Mezi osadami se pořádají i sportovní turnaje. Právě v tomto prostředí se ve 30. letech například rýsují první pravidla nohejbalu.
Výchova v lese
Vedle trampů a turistů začínají do přírody vyrážet i první skupiny skautů. Pobyt v lese vnímají jako výchovu mimo školní lavice. Skauting je vede k samostatnosti, bratrství a úctě k přírodě.
České země s myšlenkami skautingu seznámí středoškolský profesor Antonín Benjamin Svojsík, který se s ním poprvé setká v Anglii v roce 1911. O rok později pořádá pro třináct chlapců první skautský tábor. Ten začíná pětidenním putováním z Prahy do orlovských lesů na Vysočině. Na vozíku si skauti vezou výbavu, která váží přes 300 kilogramů. Na místě pak postaví tábořiště, kde stráví celý měsíc. Spí ve stanech, hrají hry a učí se rozdělávat oheň, vázat uzly i další tábornické dovednosti. V roce 1914 pak Svojsík zakládá Junáka, dnešní největší mládežnickou organizaci v zemi.
Krajina otevřená všem
V šedesátých letech minulého století se už turistika stává masovou záležitostí. Lidé vyrážejí s mapou v ruce, hledají rozhledny a nocují v horských chatách. Přibývají auta i lanovky. Místa, kam se dřív chodilo pěšky nebo jezdilo vlakem, jsou najednou dostupná více lidem.
Výlet v té době není jen pohyb a pobyt v krajině, ale i společenská událost. Na organizovaných pochodech Klubu českých turistů se potkávají lidé, kteří se vidí třeba jen několikrát do roka. „Na výletě se v té době stírají rozdíly mezi tím, kdo pracuje rukama a kdo hlavou. Je to jedno, protože všichni mají stejný cíl. Projít trasu a podívat se po krásných místech,“ vysvětluje předseda Klubu českých turistů Pavel Přílepek.
„Turistika je v nás Češích zakořeněná.
Vždycky jsme měli zájem poznávat nové věci,
podívat se do přírody a na památky.“
Výlet v době mobilních telefonů a navigací
Na přelomu tisíciletí se podoba výletů mění znovu. S příchodem internetu a chytrých telefonů už lidé nepotřebují mapu ani tip od známého, stačí jen vygooglit nejhezčí místa v Česku nebo si projít sociální sítě. Nejvíce fotogenická místa se tak snadno stávají cílem pro výlet mnoha lidí najednou.
Tento trend ještě urychluje pandemie covidu-19. Zavřené státní hranice a omezené možnosti trávení volného času přivedou do české přírody statisíce lidí, kteří by jinak vyrazili třeba do kina nebo zábavního parku. „Od té doby je na turistických trasách mnohem víc lidí,“ potvrzuje Pavel Přílepek.
Mění se i délka výletů. Místo dlouhých víkendových výšlapů dnes lidé raději vyrážejí na kratší okruhy. „Dřív byly běžné i padesátikilometrové pochody a někteří turisté za víkend ušli sto kilometrů. Dnes se trasy zkracují, tak jak se zrychluje všechno kolem nás,“ říká Přílepek. Největší zájem je podle něj o trasy dlouhé zhruba patnáct až dvacet kilometrů. Dodává, že slábne i dřívější sounáležitost mezi turisty. Lidé méně jezdí na organizované akce a na výlety častěji vyrážejí sami.
Krajina už nestačí nápor turistů zvládat
Divoký prales i zámecký park, horské údolí či architektonické památky každoročně přitahují tisíce lidí na různá místa po celém Česku. Jenže s rostoucím počtem návštěvníků krajina i památky narážejí na své limity a některá místa se pod náporem turistů viditelně mění. „Když po lesní pěšině projde deset lidí, nic se nestane. Když tam projde deset tisíc lidí, cesta už je od bot porušená,“ popisuje Přílepek.
Jak masová turistika mění nejnavštěvovanější místa?
-
V Adršpašských skalách museli zavést rezervační systém a turnikety, které pomáhají nápor návštěvníků rozprostřít. V sezoně sem může denně přijít nanejvýš čtyři tisíce lidí.
-
Na Sněžce se každý rok instalují ochranné sítě, protože turisté přelézali zábrany a ničili alpínský trávník.
-
• Na Pálavě z prostranství kolem kaple svatého Šebestiána na Svatém kopečku v Mikulově za posledních dvacet let zmizela většina trávy. Na mnoha místech tak dnes lidé chodí po holé skále.
Na české krajině je dnes vidět, jak se změnila podoba výletů. Přitom to, v jakém stavu přírodní a kulturní památky zanecháme dalším generacím, záleží hlavně na nás. Co pro to můžeme udělat?
Někdy stačí málo. Třeba nechat auto doma nebo po sobě uklidit. „Od mládí nám rodiče vštěpovali zásadu, že co si s sebou vezmeš na výlet, to si taky přines zpátky. Všichni to chceme mít krásné a odvézt si pěkný zážitek, a ne se dívat na odpadky kolem cest,“ říká Pavel Přílepek. Vedle ohleduplnosti k přírodě je podle něj důležité i to, aby se lidé rozptýlili mimo nejznámější místa.
Právě proto vznikl ve spolupráci společnosti E.ON a Klubu českých turistů projekt Turistika beze stop, pod jehož hlavičkou už bylo vytvořeno 23 nových turistických tras a další se připravují.
Trasy mimo hlavní proud
Nové turistické stezky výletníky vedou na méně známá místa. Třeba do valašských kopců k bylinkové farmě Květomluva, na vyhlídku nad údolím řeky Jihlavy ke zřícenině hradu Rokštejn nebo z Ivančic do Dolních Kounic kolem rozhledny Alfonse Muchy a romantické zříceniny kláštera. V rámci projektu Turistika beze stop vznikl také několikadílný seriál na DVTV, kde vás její moderátoři každou novou trasou provedou.
Nenechat za sebou stopu
Na trasách postupně přibývají ručně vyřezávané lavičky od zlínského řezbáře Martina Bořuty, které najdete například u hradu Hauenštejn, u Vranovské přehrady nebo u přehrady Vír. Na všech trasách mohou výletníci sbírat kešky pojmenované po místních zvířatech – od lišky obecné přes ježka až po raka říčního. Na některých trasách najdete také hru Geofun pro rodiny s dětmi. Součástí každé trasy Turistiky beze stop jsou také gastro tipy od Lukáše Hejlíka na lokální bistra, restaurace a farmy v okolí. A novinkou jsou kompostovatelné toalety, které E.ON zatím instaloval v obci Ktiš, v Nových Hradech a u cesty na vyhlídku Baba v Hluboké nad Vltavou. Další čtyři přibudou na nových trasách už letos.
Výlet s odpočívadlem i fotopointem ve tvaru portálu
Společnost E.ON se snaží zatraktivnit i turisty méně vyhledávaná místa, kde instaluje ručně vyřezávané edukační tabule, které informují o rozkladu odpadu v přírodě, nebo fotopointy ve tvaru dřevěného portálu. Ty jsou vždy umístěné na zajímavém místě s vyhlídkou, jako je například fotopoint nad bývalou továrnou Vír s výhledem na ledopád nebo na kopci s vyhlídkou na malebnou jihočeskou obec Ktiš a její okolí. Průchod portálem navíc představuje symbolický akt, kterým se turista zavazuje k ohleduplnému chování v krajině. Později chce firma edukační tabule a fotopointy umístit i na nové turistické trasy, které vznikají pod hlavičkou projektu Turistika beze stop.
