Od kolesových parníků po elektrické katamarány: Jak se za více než 150 let proměnila lodní doprava v Praze
Plavba na lodích poháněných párou a později i jinými prostředky k české metropoli neodmyslitelně patří už více než půldruhého století, tedy déle než například Petřínská rozhledna nebo železniční most na Výtoni. Od svých počátků se plavba po Vltavě výrazně proměnila – podívejte se s námi jak.
Každodenní cesta ve století páry
Na palubě zprvu panuje klid. Pasažéři čekající na vyplutí parníku slyší proud řeky a šum větru. Náhle se však z podpalubí začnou ozývat rytmické pohyby parního stroje a velké boční koleso se pomalu dává do pohybu. Ozve se hluboké zatroubení a syčení páry, které značí jediné – vyplouvá se. Klapání parníkových koles a hučení parního stroje bude cestující doprovázet po celou dobu plavby.
Ti, kdo cestují druhou třídou, dostali na výběr z míst na nezastřešené přední palubě anebo v salonu pod ní. Přední část lodi sdílejí s kapitánem, který z vyvýšeného můstku udává směr plavby gesty – samotné kormidlo se totiž nachází v zádi lodi. Tam je ovládá kormidelník, který má však na směřování lodi omezenější výhled než kapitán. Když si kormidelník s kapitánem občas nerozumí, hlasitě si vyměňují názory. Jejich barvité konverzace nejsou ušetřeni ani cestující první třídy, usazení v blízkosti kormidelníka pod plátěnou střechou.
Při řízení parníku však kapitán nekomunikuje jen s kormidelníkem – signalizačním zvonkem udává pokyny také strojníkovi, který v útrobách lodi ovládá směr chodu parního stroje i jeho výkon, a tím i pohyb celé lodi.
Na palubě takového parníku bychom potkali pestrou směsici běžných lidí – od mladých žen mířících do služby v pražských domácnostech až po trhovce s plnými nůšemi a trakaři. Parník totiž v 19. století účinně plní funkci každodenní dopravy a umožňuje spojení Prahy s jižně položenými obcemi podél Vltavy. Už během posledních desetiletí 19. století se však z parníků stává také prostředek pro rekreaci a trávení volného času.
Trasa Praha–Zbraslav–Štěchovice
Pražská paroplavba vděčí za svůj vznik splavnění říčního úseku ze Štěchovic. Práce na něm započaly už v roce 1850 a o dvanáct let později došly přes Zbraslav až na úroveň Šítkovského jezu v Praze. Dalším faktorem podporujícím paroplavbu je kladenské uhlí, které do Prahy od roku 1863 putuje po dokončené Buštěhradské dráze – zásobování pražských parníků je tím zajištěno.
Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě
Koncem roku 1864 se v Měšťanské besedě schází skupina „přátel pokroku“ – mezi nimi i budoucí pražský primátor František Dittrich – a rozhodují se společně založit lodní podnik. Ten následující rok úspěšně vzniká a 26. srpna 1865 plavba parníku Praha (Prag) slavnostně zahajuje osobní dopravu na trase z Prahy do Štěchovic.
Od rutinní dopravy k výletním cestám
Od 80. let se začíná měnit skladba cestujících – mnozí z nich už parníkem plují za zábavou. Podél tras parníků vznikají hostince a různé rekreační cíle. Koncem 80. let 19. století se počet cestujících zvyšuje z desítek tisíc na stovky tisíc ročně. Přibližně kolem roku 1895 pak mohl počet cestujících poprvé překročit půl milionu.
Proměna dolní Vltavy
Kanalizační práce na dolní Vltavě ji postupně přeměňují na soustavu plavebních úseků propojených jezy a plavebními komorami. Výstavba jezů začala pracemi v Klecanech a Dolanech nad Vltavou. Díky tomu se velkým nákladním lodím otevřela cesta do pražských přístavů v Holešovicích a Libni. Roku 1912 je po řece přístupné už i centrum Prahy. Nové možnosti podpořily také výletní dopravu, a počet cestujících tak roste.
Milion lidí na Vltavě
V roce 1911 přepravila Pražská paroplavební společnost poprvé více než milion cestujících. Nad touto hranicí se držela až do roku 1925. Vrchol přišel v letech 1920 a 1921, kdy parníky přepravily více než dva miliony pasažérů ročně – jak výletníků, tak běžných cestujících.
Vylepšení parních lodí
Všechny velké pražské parníky se dočkávají zásadní změny – kormidelní kolo se přesouvá na kapitánský můstek. Končí tak původní systém, při kterém kapitán vpředu předával gesty pokyny kormidelníkovi stojícímu na zádi.
Z této doby pocházejí i dva parníky, které dodnes můžeme vidět na Vltavě. Parník Vyšehrad z roku 1938 dnes kotví na Rašínově nábřeží, kde slouží jako paroplavební muzeum a prostor pro zážitkové vzdělávání. Parník Vltava z roku 1940 doposud slouží k vyhlídkovým plavbám.
Postupný příchod spalovacích motorů
Na scénu přicházejí spalovací motory. První z nich sice Pražská paroplavba zakoupila už v roce 1927, k výraznějšímu přechodu však dochází během šedesátých let, kdy na scénu přicházejí velkokapacitní motorové lodě. Zároveň probíhá vyřazování starších parníků.
Jednou z prvních motorových lodí v Praze se stala loď Odra, vyrobená v roce 1968. Dodnes funguje na trase spojující centrum Prahy se zoologickou zahradou.
Parníky jako ostrůvky rebelie
Na sklonku normalizace fungovaly lodě na Vltavě občas i jako svobodné ostrůvky, kde se setkávala česká undergroundová scéna. Legendární „punkové parníky“ byly neoficiální koncerty na vltavských lodích, které umožňovaly obejít zákaz vystupování kapel ze strany tehdejšího režimu.
Svět chce vidět Prahu
Po sametové revoluci a otevření hranic se rapidně zvýšil počet návštěvníků Prahy. To přispělo k dalšímu rozvoji lodní dopravy na Vltavě, která se postupně dostala až na současnou úroveň.
Koncem milénia získává Pražská paroplavební společnost soukromého majitele, který ji dodnes provozuje společně se sesterskou společností PRAGUE BOATS.
Lidé se v současné době na pražských lodích plaví hlavně za rekreací a výlety. Lodní doprava dokáže ulevit přeplněným ulicím a rozvézt návštěvníky také k místům, která mohou z běžných turistických tras zůstat neobjevená.
Někteří cestující ale i dnes využívají lodě jako běžný dopravní prostředek. Také role nákladních lodí je zachována, byť pouze v omezené míře. Nákladní lodě dodnes dodávají materiál pro betonárnu na Rohanském ostrově, a tím odlehčují pražským ulicím od významného množství aut.
Moderní osobní lodě, které dnes v Praze brázdí hladinu Vltavy, patří k evropské špičce. Prvními moderními plavidly postavenými přímo pro Prahu byly prosklené lodě s odsunovací střechou: v roce 2014 vyplula Agnes de Bohemia a v roce 2015 Bohemia Rhapsody. V roce 2018 rozšířila tuto moderní flotilu ještě loď Grand Bohemia s kapacitou až 550 osob. Od roku 2019 se pak píše nejmodernější kapitola pražské lodní dopravy, kdy čím dál větší podíl na přepravě cestujících přebírají plně elektrická plavidla.
Tichá plavba poháněná elektřinou
Na Dvořákově nábřeží u Čechova mostu v Praze pofukuje vítr a lodě pohupující se na hladině řeky čekají na nalodění prvních cestujících. Plovoucí pontony, po kterých cestující na palubu nastupují, zdobí vysázené stromy, a přístaviště tak přirozeně splývá s okolím nábřeží.
Probuzení elektrického motoru prozrazuje jen mírné bzučení – loď se s lehkostí dává do pohybu a hluk zanechává na břehu. K uším lidí na palubě doléhá jen proudící řeka, tu a tam křik vodních ptáků anebo cinkání tramvají z nábřeží.
Řešení moderních lodí nabízí cestujícím hned několik možností, jak si plavbu po Vltavě zpříjemnit. Z otevřené paluby se před nimi otevírají panoramatické výhledy na památky historického centra, navíc z perspektivy, kterou při běžné procházce nezažijí. Kdekdo překročil řeku po Karlově mostě, ale prohlédnout si jeho oblouk také zespodu, to je možné jen z lodní paluby. V krytém prostoru pak mohou posedět u lodního baru, kde na hladové i žíznivé čeká nabídka občerstvení.
Na palubě bychom potkali pestrou směs výletníků – obyvatele Prahy, rodiny s dětmi ze všech koutů Česka i turisty z celého světa. Dospělí si vychutnávají tichou plavbu a sledují řeku nebo si cestou fotografují památky. Dětem zpestřuje zážitek pozorování pohupujících se kachen, elegantních labutí a uchechtaných racků. Malým dobrodružstvím je zejména pro děti také proplutí plavební komorou, kde s nimi loď podle potřeby vystoupá nebo klesne. Pro všechny je plavba jedinečnou příležitostí, jak poznat přívětivou a klidnou tvář Prahy. Zatímco v ulicích metropole proudí davy turistů, na řece panuje příjemná pohoda.
K přednostem moderní lodní dopravy patří její šetrnost vůči životnímu prostředí. Ekologická nezávadnost pohonu je jednou z podmínek, kterou loď musí splnit, aby mohla dlouhodobě kotvit v přístavech pražského centra. Právě v této oblasti patří mezi špičku společnost PRAGUE BOATS, investuje totiž do plně elektrických plavidel a postupně je zařazuje do provozu. Historické centrum města si žádá tišší a šetrnější způsob plavby – a právě ten jsou elektrické lodě z flotily schopny nabídnout.
Praha v přechodu své flotily na ekologický pohon jednoznačně vede nejen v českém, ale i v evropském měřítku. Na Vltavě dnes můžeme spatřit tři plně elektrické katamarány. Ten první s názvem Bella Bohemia dostala Praha už v roce 2019.
Bella Bohemia
Anna Carolina
Marie d’Bohemia
Tyto katamarány plují čistě na elektřinu a na své palubě mohou uvítat až 250 pasažérů.
Součástí flotily PRAGUE BOATS jsou však také mnohem menší čistě elektrická plavidla. Po rameni Vltavy zvaném Čertovka vozí turisty loď Elvíra a na vyhlídkovou plavbu mohou vyrazit na palubě lodi Mistr Jan Hus.
Lodě poháněné elektromotory eliminují všechna negativa, která si můžeme spojovat se spalovacími motory. Výrazně omezují hluk a neprodukují žádný kouř ani zápach, který doprovázel starší lodě zejména při čekání na vplutí do plavebních komor.
Dnes po Vltavě v Praze pluje sedm elektrických lodí – tři velkokapacitní katamarány, tři menší lodě a jeden elektrický přívoz. Čtvrtý katamarán, který flotilu dále rozšíří, přibude do Prahy koncem roku 2026. Praha se tak řadí mezi evropské lídry v elektrifikaci lodní dopravy. Společnost PRAGUE BOATS má největší flotilu elektrických lodí v Evropě a celkově nejmodernější flotilu v Evropě.
Kde elektrické lodě čerpají energii?
Významnou část energie čerpá společnost PRAGUE BOATS z vlastních obnovitelných zdrojů – solární panely najdeme nejen na jednotlivých lodích, ale také na přístavních molech. Provoz elektrické flotily je proto technologicky vyspělý a šetrný k přírodě. Napojení na veřejnou síť využívají lodě spíše během zimních měsíců, kdy slunce neposkytuje dostatečné množství energie.
Elektrické katamarány se mohou pochlubit nízkou spotřebou energie – jedna loď s naplněnou kapacitou při své vyhlídkové plavbě spotřebuje přibližně 5–10 kWh, což odpovídá přibližně jednomu zapnutí domácí sušičky prádla.
Také lodě s tradičním pohonem z flotily PRAGUE BOATS splňují přísná ekologická kritéria. Platí to i pro největší loď flotily, která nese jméno Grand Bohemia a dokáže přepravit až 550 cestujících. Už od roku 2018 brázdí Vltavu s motorem splňujícím evropské emisní normy.
Na vyhlídkové a výletní plavby se v Praze vydá ročně téměř jeden milion cestujících. Tři čtvrtiny z nich přitom plují na plně elektrických lodích.
Pokud jde o samotný počet lodí na Vltavě, neurčuje jej žádný výslovně stanovený limit. Jde spíše o nepřímou regulaci danou omezeným počtem kotvišť, kapacitou přístavů a plavebních komor. Vedle toho funguje už zhruba dvanáct let dohoda mezi Sdružením pražských plavidel a Magistrátem hlavního města Prahy. Ta stojí na principu seberegulace – za každou novou loď je z flotily vyřazena jedna starší. Buď může být prodána jinam, nebo je v loděnici rozebrána na díly a ekologicky zlikvidována. I tento přístup je součástí snahy o co nejšetrnější nakládání se zdroji.
Tradice poháněná inovacemi
Společnost PRAGUE BOATS propojuje více než 150 let historie pražské paroplavby s technologiemi budoucnosti. Jako průkopník elektrifikace postupně rozšiřuje flotilu o tichá, lokálně bezemisní plavidla a zároveň pro jejich provoz vyrábí vlastní ekologickou energii. Historické centrum Prahy a jeho přilehlé okolí tak pomáhá objevovat moderně a udržitelně z pohodlí lodní paluby.