Seznam Native ve spolupráci s
Dokázali bojovat s takovou vervou jako nikdo jiný v okolí. Samurajové dokonale ovládali svoje zbraně i mysl a díky tomu vzbuzovali úctu a respekt. Byli naprosto oddaní svému pánovi a největším neštěstím pro ně bylo upadnout do zajetí. Ocitněte se ve světě elitních japonských válečníků a prokažte svoji odvahu, čest a věrnost.
Společenská vrstva bojovníků, kteří sloužili buď císaři, nebo bohatým pánům, existovala v Japonsku od 12. do konce 19. století.
Díky svým dovednostem, loajalitě a vzdělání si postupně vydobyli silný vliv a majetek. Z válečníků se tak stali aristokrati, kteří po několik staletí vládli Japonsku. Nikdy se ale nevzdali svého bojovného ducha a smyslu pro spravedlnost.
K samurajům patřilo v některých obdobích i 10 procent obyvatel země. Bylo jim třeba prokazovat úctu, jelikož měli právo zabít jakéhokoliv rolníka, řemeslníka nebo obchodníka v případě, že je urazil.
Samurajský výcvik začínal u dětí ještě před jejich 10. narozeninami. Stejně jako jejich otcové, i ony se naučily mistrně ovládat meč, luk a kopí. Staly se zkušenými jezdci na koních.
Cílem výcviku bylo stát se natolik mrštným a rychlým samurajem, aby se nepřítel nestačit ani pohnout a byl zneškodněn.
Svoje dovednosti bojovníci zdokonalovali po celý život.
Válečníci u sebe neustále nosili dva meče - delší katanu a kratší wakizaši. Na své zbraně byli patřičně hrdí, symbolizovaly totiž jejich moc a postavení. Každý samuraj musel být vždy připravený na útok a na to, že položí život v zápalu boje.
Většina odborníků se shoduje, že v případě souboje samuraje a evropského rytíře ze 14. století by vyhrál Evropan. Rytíři totiž měli mnohem silnější zbroj než jejich japonští soupeři a samurajské meče by pravděpodobně měly problém jejich drátěné košile a tvrdé brnění prorazit. Navíc středověcí rytíři byli vyšší a těžší než japonští válečníci.
V urputných bojích neváhali stínat hlavy tisícům protivníků, volný čas mezi bitvami ale vyplňovali kultivovaným hraním deskových her, čajovými obřady nebo soutěžemi ve skládání básní.
Vojáci odpočívali pozorováním měsíce, ale i pokleslými, bujarými večírky.
Samurajové byli velmi vzdělaní, zajímali se o kulturu a o rozvoj vlastní osobnosti. Důležité pro ně bylo umění a mnozí z nich se učili hrát na hudební nástroje. Každý samuraj se měl chovat spořádaně, elegantně a ovládat vtip. Bojovníci byli opakem hrubosti a nemilosrdnosti. Tento paradox vyplývá z vyvažování dvou sil, jinu a jangu, což přináší harmonii.
Důležitými událostmi japonských dějin jsou dva neúspěšné pokusy rozpínavé Mongolské říše o invazi do Japonska, které se odehrály v letech 1274 a 1281. K jejich odvrácení pomohly v obou případech tajfuny, kterým od té doby Japonci říkají kamikaze, tedy božský vítr. Plánované útoky největšího státního útvaru všech dob se měly odehrát na japonském ostrově Cušima.
Ačkoliv by podle odborníků japonští samurajové Mongoly porazili i bez tajfunů, rozhodně by utrpěli velké ztráty. To proto, že Japonci nejraději bojovali jeden na jednoho. Tento styl válčení se ale ukázal jako zoufale nevhodný v době, kdy Japonsko začalo čelit invazím jiných národů. Některé z nich útočily ve velkých masách, takže Japonce zvyklé na individuální souboje snadno porážely.
Spravedlnost, odvaha i sebekontrola patří k samurajství stejně jako meče. Bušidó je označení pro původně nepsaná pravidla, kterými se každý samuraj musel řídit za každou cenu.
Na rozdíl od řady jiných středověkých bojovníků byli samurajové vychovávaní tak, aby s ostatními živými bytostmi soucítili a vyvarovali se krutosti.
Jelikož byl každý samuraj naprosto oddaný svému pánovi, tak když zemřel nebo když válečník porušil některou ze zásad, spáchal rituální sebevraždu zvanou seppuku.
Musel si sám proříznout břicho v oblasti žaludku. Bolest byla natolik silná, že mu často jeho druzi raději setnuli hlavu, aby tolik netrpěl. Tento čin byl považovaný za velice odvážný.
Ačkoliv většina samurajských manželství byla předem dohodnutá, aby mocná rodina spojením s chudou nepozbyla svoje postavení, muži mohli mít několik konkubín a v některých epochách i několik manželek.
Manželky samurajů se staraly o domácnost a spravovaly i majetek rodiny, protože pro samuraje nebylo důstojné zaobírat se penězi. V nepřítomnosti pána domu také bránily domov proti nepřátelům. Nebyly to bezmocné hospodyňky – většina žen ze samurajských rodin uměla dobře bojovat.
K obraně často používaly nůž nebo čepel na dlouhé násadě, které se říká naginata.
Ženám, které se samuraji vyrážely do bitev, se říkalo onna muša. Nejznámější z nich nesla jméno Tomoe Gozen. Jednalo se o odvážnou a krásnou válečnici, která žila ve 12. století. Podle japonských pověstí se účastnila nejzuřivějších bitev.
Může se zdát paradoxní, že náboženstvím japonských zabijáků je zen buddhismus, který si v současnosti spojujeme s mírumilovností, tolerancí a pohodou.
Vyznavači zen buddhismu se soustřeďují na přítomný okamžik a mají rádi jednoduchost, řád a střídmost.
To díky víře byli samurajové disciplinovaní, morálně silní, nezhýčkaní a nezkažení touhou po moci a bohatství.
Střídmost se projevovala také v oblékání i v příbytcích bojovníků. Jednoduché domy byly vystavěné ze dřeva a papíru v prostém stylu. Středobodem samurajských příbytků byla velká místnost určená pro přijímání návštěv, kde samurajové, sedící na rohožích z rýžové slámy a na polštářcích, dlouze diskutovali o taktikách boje. Velikost a přepychovost sídla záležela na samurajově postavení a velikosti jeho statků, bojovníci nicméně považovali zdobnost bydlení za zbytečnou rozmařilost vzhledem k tomu, že mohli kdykoliv zahynout v boji.
Mezi samurajskou elitou se také staly populárními čajové obřady, které Japonci převzali z Číny. Válečníci společně usedali k misce lahodného nápoje, aby si vyčistili hlavu nebo si užili společné chvíle s hosty i rodinou. Čajová ceremonie měla svá předepsaná pravidla, ve kterých se prolínala filozofie zen buddhismu s estetikou.
Vlasy si vojáci svazovali do pevných uzlů na vrchu hlavy.
Za všech okolností měli u sebe své dva meče,které neodkládali ani v dobách, kdy se neválčilo.
Oblečení samurajů bylo střídmé, většinou hnědé, šedé nebo béžové. Pestré barvy patřily dětem. Během staletí se šatník bojovníků vyvíjel - nosili vzdušné kalhoty, kabátky anebo kosude, což byla dlouhá roucha s rukávy střižená do tvaru písmene T.
Japonští válečníci chodili po levé straně silnic, a pokud náhodou cestovali s jiným samurajem, vždy kráčeli po jeho levém boku. Důvodem bylo umístění jejich mečů, které nosili za levým pasem. Při chůzi po pravé straně hrozilo, že by do sebe meče válečníků mohly narazit, což bylo považováno za urážku a vedlo k souboji. Samuraj neustále myslel na boj a svoji obranu, a to i při tom, když se strojil. Jelikož chytal většinu zbraní nejprve levou rukou, tak při oblékání nejprve vložil ruku do levého rukávu, aby byl v případě napadení pohotovější.
Spíše než na chuti samurajům záleželo na tom, aby se dobře nasytili a neměli brzo hlad.
Hlavní roli hrála rýže, kterou často podávali samotnou v keramických nebo v hliněných miskách. Pokud jste nechtěli urazit hostitele, bylo třeba sníst tři porce. Někdy se rýže doplňovala produkty ze sóji, čerstvými rybami, zázvorem, ředkví, sójovou omáčkou a zeleninou. Samurajové měli poměrně často v jídelníčku také divoké maso ulovených zvířat.
Pokud vysoce postavený aristokrat pořádal hostinu pro své návštěvníky, vždy se jídlo podávalo velice obřadně. Hosté seděli na tatami – matracích z rýžových stébel – položených na podlaze a za pomoci hůlek jedli z nízkého dřevěného stolu. Rýže se servírovala z velkého společného hrnce.
Podle správné japonské etikety si nikdo ze stolujících nemohl sám dolít saké do svého kelímku. Každý musel počkat, až mu rýžové víno nalije někdo z ostatních hostů.
Přestože samurajové dnes již neexistují, jejich ideály a způsob života stále přitahují hodně lidí.
Samurajský duch tak nadále přetrvává v japonské kultuře a společnosti a žije i v centrech bojového umění všude po světě, kde se lidé učí následovat cestu meče a kodex bušidó.
Život samurajů nebyl lehký. Zvládli byste ubránit obyvatele Japonska před nepřáteli z cizích zemí?
Ocitněte se v kůži samuraje Jina, který se ve hře Ghost of Tsushima snaží ochránit svoji domovinu před mongolskými nájezdníky. Dokážete zabránit krveprolití?
