Poznáte
lháře?
Je to těžší, než si myslíte
Přikrášlený příběh z dovolené, pochvalná poznámka na účes partnerky, i když se nám její nový sestřih moc nelíbí, nebo výmluva na zpožděný autobus, když zaspíme a dorazíme pozdě na schůzku. I když si to asi nechceme připustit, nějakou lež čas od času řekne každý z nás. Proč to děláme a jak těžké je lháře odhalit?
Lhát začínáme už jako malé děti, krátce po tom, co se naučíme první kroky a slova. Podle psychologů je to tak v pořádku. Schopnost vymýšlet alternativní scénáře svědčí o správném vývoji dětského mozku. S přibývajícím věkem se ale učíme, že pravdomluvnost je pro osobní integritu i život ve společnosti důležitá. Přesto si každý den vyslechneme až 200 lží a sami neřekneme pravdu zhruba 2–3krát. Snaha balancovat mezi schopností vymýšlet si a snahou být upřímný je tak každodenní součástí našeho života.
Od mučicích nástrojů až po umělou inteligenci
Boj pravdy se lží je starý jako lidstvo samo. A rozhodně nejde o černobílý příběh. Častokrát nebylo cílem odhalit lháře, ale prosadit určitý názor či zájem. Tento fenomén přetrvává i v dnešní době, a odhalit lež je tak stále velkou výzvou.
Středověk
I o staletí později se při výsleších využívaly kruté metody. Přibyly různé mučicí nástroje, které byly navrženy tak, aby způsobovaly extrémní bolest. V Evropě byla běžně používána železná panna, tedy dutá konstrukce ve tvaru lidského těla s ostrými hroty uvnitř, do níž byl člověk uzavřen. Mezi další nástroje patřil skřipec, tedy speciální konstrukce, na kterou se tělo natahovalo. Mučení bylo považováno za legitimní způsob získávání informací a trestání zločinců. Přestože tyto metody byly často zneužívány k upevňování moci, vynucování doznání u nevinných a zastrašování obyvatelstva, mnohé z nich přetrvaly až do raného novověku.
Novověk
Vědecký pokrok během 19. století odstartoval sofistikovanější snahy o rozpoznání lži. Průkopníkem byl italský kriminolog Cesare Lombroso, který kolem roku 1895 při odhalování zločinců experimentoval s měřením krevního tlaku. Ačkoli některé pokusy úspěšné byly, šlo spíše o náhody než o skutečnou vědu. Zásadní zlom přišel v roce 1921, kdy policista John Larson vyvinul první detektor lži. Tento přístroj, zdokonalený Leonardem Keelerem, měří současně krevní tlak, srdeční tep, dýchání a kožní vodivost. Stal se běžným nástrojem vyšetřovatelů. Jeho spolehlivost však není stoprocentní a v trestním řízení jej nelze použít jako důkaz.
Současnost
Odhalování lži v 21. století usnadňují nejmodernější technologie. Vědci například experimentují s magnetickou rezonancí, prostřednictvím které sledují mozkovou aktivitu a hledají specifické konstelace typické pro lháře. Skrze záznamy z kamer jsou schopni analyzovat jemné změny v mimice obličeje a pohybech očí, což jim umožňuje zachytit okamžité a podvědomé reakce na kladené otázky. Forenzní lingvisté zase v psaném projevu zkoumají jazykové vzorce. V současnosti je světovým fenoménem umělá inteligence, která se uplatňuje například při hledání plagiátů u závěrečných vysokoškolských prací i v ověřování pravdivosti zpráv. Paradoxní je, že opačná strana AI využívá právě k šíření lží a dezinformací.
Existuje sérum pravdy?
V populární kultuře se občas můžeme setkat s takzvaným sérem pravdy, které by mělo zázračně pomoct k odhalení lži. Tato látka, známá především z filmů, má však reálný základ. Jde o thiopental sodný, který byl v utajení testován v období studené války. Při odhalování lži však nepřinesl pozitivní výsledky. Ve skutečnosti tato látka pouze oslabuje zábrany a zvyšuje schopnost podléhat sugesci. Lidé pod jejím vlivem sice mohou mluvit více, ale ne nutně pravdivě. Dnes je použití séra pravdy považováno za nespolehlivé, neetické a v mnoha zemích je to nelegální.
Není lež jako lež
Proč vlastně máme sklon nemluvit pravdu? Podle psychologů jde ve většině případů o snahu ochránit sebe nebo své blízké. Nejběžnější jsou takzvané bílé lži, drobné nepravdy, které říkáme, abychom někoho neurazili nebo se vyhnuli nepříjemné situaci. Například pochválíme ženě šaty, ačkoli si myslíme, že jí nesluší. Na opačném konci spektra pak najdeme patologické lhaní, chronické vymýšlení lží bez zjevného důvodu. Může jít o způsob, jak se vyrovnat s nízkou sebeúctou nebo traumatickou minulostí.
Dále odborníci popisují obranné lži, které pramení ze strachu a silného pudu sebezáchovy. Představte si například dítě, které rozbije vázu a popře to ze strachu z trestu. A v neposlední řadě lžeme za účelem vlastního zisku nebo z touhy ublížit. Takové nepravdy se nazývají útočné. Můžeme je pozorovat mezi politiky, kteří v rámci svých kampaní šíří dezinformace nebo se navzájem očerňují.
Lze se dostat do cizí mysli?
Průměrný člověk dokáže odhalit nepravdu ve 47 procentech případů, což se blíží principu náhody. 1 Překvapivě ani profesionálové, jako jsou policisté či soudci, u nichž bychom očekávali vyšší úspěšnost, si nevedou o mnoho lépe. Tradiční představy o projevech lhářů, jako je pocení nebo uhýbání pohledem, se ukázaly jako velmi nespolehlivé. Tyto reakce mohou být stejně tak známkou nervozity či psychické nepohody.
Notoričtí lháři navíc postupně ztrácejí emoční projevy spojené s neříkáním pravdy, což komplikuje jejich odhalení. Některé profese, zejména v oblasti politiky, obchodu či diplomacie, jsou ke lhaní náchylnější, a jejich představitelé jsou často schopni ohýbat pravdu s pozoruhodnou obratností. Efektivnější metodou v rozpoznávání lži je tak sledování drobných změn v chování – výmluvné jsou například nepatrné odchylky v mimice, gestikulaci či v tónu hlasu. Při vyšetřování zločinů proto profesionálové často pracují s videonahrávkami výslechů, které podrobně analyzují a porovnávají.
Co s lidským tělem dělá lež?
Oklamat vlastní tělo je téměř nemožné, vědomě řídíme pouhých 5 procent procesů v něm, zatímco zbývajících 95 procent probíhá automaticky. Lhaní tak pro nás není jen morální dilema. Když se rozhodneme zatajit pravdu, naše tělo spustí poplach jako při setkání s nebezpečím. Autonomní nervový systém přepne do režimu „bojuj, nebo uteč“, což odstartuje celou sérii fyzických reakcí, které probíhají mimo naši kontrolu. Jsou instinktivní odpovědí na stres, který vědomé lhaní vyvolává.
Mozek
Aktivuje se limbický systém, což je část mozku, která ovládá emoce a stres. To může způsobit například třes hlasu nebo sucho v ústech.
Nos
Nos může mírně natéct i zarudnout. To je způsobeno rozšířením krevních cév v reakci na stres. Tomuto jevu se říká „Pinocchio efekt“.
Ústa
Při úsměvu se jedna strana úst může zvednout výše než druhá. Asymetrický úsměv nastává kvůli rozporu mezi vědomě kontrolovanými a podvědomě řízenými svaly, což odráží vnitřní konflikt lháře.
Krk
Výška hlasu může být i o několik tónů vyšší. Je to způsobeno napětím hlasivek v důsledku stresu. Hlas lháře tak může znít i mírně přiškrceně.
Tváře
Tváře lháře se mohou zbarvit do růžova kvůli zvýšenému průtoku krve. Tento jev může být obzvláště patrný u lidí se světlejší pletí.
Obličej
Na tváři se mohou objevit drobné mimické projevy trvající méně než pětinu sekundy, které mohou prozradit skutečné emoce, jež se lhář snaží skrýt.
Plíce
Dech se může zrychlit až na 20–30 nádechů za minutu. Může také dojít k nepravidelnostem v dýchání, jako jsou krátké pauzy nebo hluboké nádechy.
Srdce
Srdce může bít rychleji, někdy až o 10 až 15 úderů za minutu. Zároveň může stoupat i krevní tlak.
Dlaně
Aktivují se potní žlázy a dlaně začnou vlhnout. Tento jev je známý jako „galvanická kožní odezva“ a může být měřitelný speciálními přístroji.
Paže
Gesta rukou mohou být opožděná za verbálním projevem. Pohyby paží mohou být také méně plynulé nebo nemusí odpovídat obsahu řeči.
Trup (nadledviny)
Tělo začne uvolňovat stresové hormony kortizol a adrenalin, které mohou zvýšit hladinu cukru v krvi. To může způsobovat neklid a třes.
Lhaní škodí
zdraví
Výzkum z americké University of Notre Dame zjistil, že lhaní může mít vážné negativní dopady na zdraví. Studie, které se zúčastnilo 110 lidí ve věku 18 až 71 let po dobu deseti týdnů, ukázala, že lidé, kteří lhali méně často, měli až o 54 procent méně zdravotních problémů, jako jsou bolest hlavy, bolest v krku a svalové napětí. Naopak zaznamenali zlepšení vztahů s ostatními lidmi i nižší úroveň stresu a úzkosti. Výsledky studie naznačují, že pravdomluvnost může být prospěšná nejen pro psychické, ale i fyzické zdraví člověka.2
Lháře nejčastěji prozradí slova
Současná věda dávno překonala tradiční představy o odhalování lži. Ukazuje se, že spíše než neverbální projevy jako uhýbání pohledem či zvýšené pocení lháře usvědčí to, co a jakým způsobem říká. Policisté při výsleších používají různé metody, například záměrné vybočování z časové osy, převypravování událostí pozpátku i opakované kladení otázek ohledně různých detailů. Pro lidský mozek je totiž daleko větší zátěž držet se vymyšleného příběhu, a lhář tak pravděpodobně dříve nebo později udělá chybu.
Klíčovou roli v moderním přístupu k odhalování lži hraje lingvistická analýza. Tato metoda se zaměřuje na identifikaci jazykových vzorců typických pro nepravdivá tvrzení. Výzkumy ukazují, že vymyšlené příběhy se strukturou a slovníkem výrazně liší od těch založených na skutečných zážitcích.
Rozpoznáte lež?
Tipněte si, jaký výrok by spíše použil lhář.
Trefa!
Lháři často používají neosobní formulace, aby se distancovali od situace. Tím se vyhýbají přímé odpovědnosti a snižují riziko, že budou přistiženi při lži. Použití slov jako „určitě“ může být také pokusem o zvýšení důvěryhodnosti výroku, což je běžná taktika při lhaní.
Trefa!
Lháři mají tendenci používat ve svých výrocích nadměrnou negativitu. Ta může odrážet jejich podvědomé pocity viny nebo úzkost ze lži. Navíc, poskytování nadbytečných detailů často slouží jako způsob, jak odvést pozornost od skutečného důvodu jejich jednání.
Trefa!
Lháři, když jsou obviněni, často volí jednoduché, přímočaré odpovědi s jasným stanoviskem. Vyhýbají se tomu, aby dali najevo jakoukoli nejistotu.
Trefa!
Lháři často používají přehnané množství detailů ve snaze zvýšit důvěryhodnost svého příběhu. Poskytování nepodstatných informací také slouží k odvedení pozornosti od hlavního tématu a může ztížit odhalení skutečné lži v záplavě irelevantních detailů.
Odhalit lež není jednoduché.
Myslíte, že na to máte?
Sledujte novou reality hru.
Jedinečná adaptace světově úspěšné show The Traitors přichází i do Česka. Mezi skupinou, která se ocitne na tajuplném hradě Křivoklát, jsou tři zrádci. Podaří se je spoluhráčům odhalit?
Již od 22. září sledujte show na televizi Prima a na platformě Prima+, kde najdete jednotlivé díly s týdenním předstihem.
Chci se dívat →
