Stavělo se rychle. Do výstavby se zapojily stovky firem a tisíce dělníků. Beton se lil nepřetržitě, ve dne i v noci. Náklady šly do miliard korun, ale politická reprezentace je vnímala jako investici do přežití státu. Do září 1938 bylo dokončeno téměř deset tisíc lehkých pevnůstek a desítky těžkých dělostřeleckých srubů, které mohly odolávat přímým zásahům těžkých granátů. Vyrůstaly celé pevnostní komplexy s podzemními chodbami, muničními sklady a kasárnami.
Příběh české houževnatosti
Co vedlo k tomu, že byla naše země před sto lety pro celý svět příkladem ekonomické stability a prosperity?
Československá koruna patřila mezi nejstabilnější měny Evropy a při mezinárodních platbách na ni spoléhali podnikatelé z celé Evropy. V New Yorku i Káhiře se ve velkém chodilo v botách od Bati a Zbrojovka Brno vyvážela výzbroj do tehdy bouřlivé Latinské Ameriky. Plzeňská Škodovka stavěla lokomotivy, děla i tanky, o které se přetahovali zákazníci z celého kontinentu.
Všechny tyto československé úspěchy spojuje období mezi první a druhou světovou válkou, pro které se nejen v kontextu první československé republiky vžilo označení „zlatá éra“. Kvetoucí mezinárodní obchod, příliv investic, rozmach těžkého průmyslu, včetně toho obranného, i rostoucí životní úroveň obyvatel. Všechny tyto úspěchy měly společného jmenovatele. Nešlo jen o náhodnou shodu příznivých okolností. Vždy za nimi stála silná vize společné budoucnosti, trpělivost a odolnost prakticky celého národa, bez níž by země v srdci Evropy jen těžko hledala respekt a partnerství v zahraničí.
Opakuje se historie?
Když se po roce 1989 znovu otevřely hranice a ekonomika se mohla svobodně nadechnout, nastala do určité míry podobná situace jako po vzniku Československa. Český průmysl rychle navázal na své kořeny, automobilky se staly páteří ekonomiky a začaly vyrůstat firmy, které se dokázaly prosadit v nové světové konkurenci.
Na tradici obranného průmyslu první republiky úspěšné navazuje skupina Czechoslovak Group (CSG), která je příkladem úspěšného podnikání v globálním měřítku. Klíčové výrobní závody má kromě Česka v USA, Velké Británii, Španělsku, Itálii, Německu, na Slovensku, Srbsku, Řecku nebo Indii.
Průmyslová velmoc
V roce 1928 se na zbrusu novém brněnském výstavišti konala velkolepá pocta síle a sebevědomí Československa. Na Výstavě soudobé kultury návštěvníci z celé Evropy chodili mezi pavilony, kde se předváděly moderní automobily, nejnovější obráběcí stroje i další úspěchy v oblastech techniky, vědy, architektury, vzdělávání a umění. To vše dokazovalo, že deset let po svém vzniku Československo patří mezi průmyslové a kulturní velmoci. I podle statistik se tehdy naše republika řadila mezi deset nejprůmyslovějších zemí světa.
Za čísly byly příběhy firem a podnikatelů, kteří se dokázali prosadit doma i ve světě. Ve Zlíně Tomáš Baťa měnil celý způsob podnikání. Jeho obuvnické impérium už dávno překročilo hranice Moravy a boty ze Zlína nosili lidé od Indie přes Egypt až po Jižní Ameriku.
Baťa stavěl moderní továrny se skleněnými stěnami, aby do nich pronikalo co nejvíce světla. Zaměstnancům nabízel nejen práci, ale i bydlení, školu a kulturní vyžití. Baťův model továrenských měst byl unikátní experiment, který fascinuje dodnes.
Podobně odvážně postupovala i plzeňská Škodovka. Její jméno se stalo synonymem pro těžké strojírenství. Turbíny, lokomotivy, ocelové mosty i moderní zbraně, to všechno vyvážela do desítek zemí po celém světě.
Škoda byla symbolem technické vyspělosti i pilířem obranného průmyslu, který mladá republika systematicky budovala.
Známé pražské závody ČKD (neboli
Českomoravská-Kolben-Daněk) se mezitím etablovaly jako výrobce elektrických lokomotiv, tramvají a moderních strojů, které pomáhaly industrializovat nejen československá města, ale i metropole Balkánu nebo Blízkého východu. Pražané už tehdy jezdili tramvajemi z dílen ČKD, zatímco lokomotivy s emblémem Kolbenových závodů mířily třeba do Bělehradu nebo Bukurešti.
Elektrifikace byla symbolem pokroku a ČKD patřila k těm, kdo tento pokrok přinášeli. A nebyla to náhoda – u založení firmy stál Emil Kolben, elektrotechnik, který kdysi spolupracoval s Edisonem i s Teslou a přenesl jejich zkušenosti do českého prostředí.
Průmyslový vzestup Československa za první republiky měl i další symboly. Na pražském automobilovém salonu v roce 1920, prvním svého druhu ve střední Evropě, vystavovali čeští výrobci jako Laurin & Klement, Praga, Tatra nebo Walter. Automobil byl ještě nedlouho předtím spíš luxusní kuriozita, ale ve dvacátých letech už se stával dostupnějším. V roce 1922 bylo v Československu necelých deset tisíc motorových vozidel, v roce 1930 jich bylo už přes sto tisíc.
Vznikaly společnosti v nových oborech a ty stávající využívaly nových strojů a postupů k modernizaci – třeba již tehdy známý podnik Elite, který vyráběl umělé hedvábí a z něj punčochy. Tesla, která byla v roce 1921 založena pod názvem Elektra, se orientovala na moderní elektrotechniku. Byla to zkrátka doba podnikatelské odvahy, kdy se Praha, Brno či Zlín proměňovaly v pulzující centra inovací a nových nápadů.
Kapitál směřující do nových akciových společností umožňoval rozvoj průmyslu přímo v továrnách – financoval stroje, technologie i stavbu výrobních hal. Projevilo se to i na pražské burze. Zatímco v roce 1918 fungovalo v Československu 605 akciových firem, do roku 1922 už dvojnásobek.
Sebedůvěra
opřená o armádu
Dvacátá léta mohla být v Československu „zlatá“ i proto, že po bouřlivých a strastiplných rocích první světové války země zažívala období pokojného vývoje. Po prvotních pochybnostech o potřebě kvalitně připravené armády došla společnost brzy k realistickému pohledu na to, jaké podmínky je nutné zajistit pro udržení míru a stability.
Sebedůvěra mladé země se opírala o spojenecké smlouvy s Francií či Rumunskem a Jugoslávií, ale také o vlastní obranně koncipovanou armádu. Ta čerpala ze silného odkazu, který ve společnosti zanechali legionáři z první světové války. V očích občanů se tak jasně odlišovala od rakousko-uherské armády, kterou měla spousta Čechoslováků stále v živé paměti a právem na ni neměla dobré vzpomínky.
Šedesát
letounů nad Vypichem
V červnu roku 1929 zažil pražský Vypich výjimečnou událost. Prezident Masaryk a egyptský král Fuad I. se zúčastnili impozantní vojenské přehlídky, jejíž součástí byla pěchota, jezdectvo, ale i motorizované dělostřelectvo včetně protiletadlové obrany. Nad místem přehlídky přelétla formace více než šesti desítek bojových letounů.
Obranná hráz
Když se v roce 1933 v Německu chopil moci Adolf Hitler, bezpečnostní situace v Evropě se během několika let dramaticky změnila. Berlín vypověděl Versailleskou smlouvu uzavřenou po první světové válce, začal masivně zbrojit a otevřeně hovořil o územních nárocích vůči sousedním zemím. Pro Československo, kde žila početná německá menšina, to znamenalo přímou hrozbu.
Reakcí byla bezprecedentní stavba opevnění. V roce 1935 schválila vláda plán, podle něhož měla vyrůst souvislá linie pevností a bunkrů, inspirovaná francouzskou Maginotovou linií. Nejvíce jich mělo chránit severozápadní, západní a jihozápadní hranici s Německem – od Šumavy přes Chebsko, Krušné hory a Krkonoše až po Orlické hory a Jeseníky.
Proč „řopík“?
Jako řopík se lidově označovaly menší železobetonové bunkry, které byly součástí systematicky budovaného opevnění československého pohraničí ve třicátých letech. Za výstavbu zodpovídal státní úřad Ředitelství opevňovacích prací. Právě jeho zkratka ŘOP dala vzniknout populárnímu výrazu.
Československý průmysl přitom zároveň vyráběl moderní zbraně a letadla – pušky ze Zbrojovky Brno, kanóny a houfnice ze Škodovky či stíhací letouny Avia B-534, které patřily k nejlepším svého druhu.
Navzdory tomuto obrovskému úsilí opevnění nakonec nikdy neprošlo zkouškou ohněm. V září 1938 rozhodly velmoci na mnichovské konferenci, že Československo musí postoupit Sudety Německu. Hranice, na kterou stát vynaložil tolik prostředků a energie, padla bez jediného výstřelu. O to silnější symboliku dnes mají dochované pevnosti. Připomínají nejen technickou vyspělost a odhodlání, ale i víru v suverenitu, kterou první republika měla, byť ji nakonec bohužel nemohla ukázat.
Nové šance, nové výzvy
Podobně jako po první světové válce, i po roce 1989 čekala Česko nová éra. Tentokrát šlo o návrat do světa otevřených trhů a svobodného podnikání. Automobilkám, strojírnám i letectví se rychle začalo dařit. Během několika let se výroba rozrostla natolik, že se země zařadila mezi největší producenty aut na světě v přepočtu na obyvatele.
A stejně jako ve dvacátých letech, kdy republika investovala do zbrojní výroby, dnes přichází po počátečním útlumu návrat k obrannému průmyslu. Ukazuje se, že i v moderní době je to odvětví, bez něhož se prosperující stát neobejde. Navíc právě tady může český průmysl znovu najít svou sílu. Jak ukazuje třeba firma Excalibur Army, založená v roce 1995, která se stala základem dnešní globální technologicko-průmyslové skupiny CSG.
Bezpečnostní hrozby dneška
Ve 30. letech minulého století hrozily Československu tanky a letadla. Dnes může útok přijít bez jediného výstřelu. Moderní konflikty se často odehrávají v digitálním prostoru. Kybernetické útoky dokážou ochromit nemocnice, úřady i průmyslové podniky. Stejně tak mohou dezinformace a falešné zprávy oslabovat odolnost lidí a rozdělovat společnost.
Na reálných bojištích dnes stále častěji rozhodují nejnovější technologie, které byly ještě nedávno doménou sci-fi. Drony, umělá inteligence, roboti. Bezpečnost dneška tak není jen o síle tankových divizí nebo počtu stíhacích letadel. Je o připravenosti a o schopnosti rychle reagovat na různé hrozby dnešní doby.
Tradice, která trvá
Při srovnání první republiky a dnešní doby je možné najít mnoho paralel. Československý obranný průmysl byl symbolem technologického pokroku a soběstačnosti, což platí i dnes. Tehdy dominovala Škodovka se svými špičkovými děly, dnes ji připomínají například houfnice Dita nebo Morana od společnosti Excalibur Army, které kombinují domácí vývoj s úspěšným vývozem.
Dalším příkladem úspěchu jsou obrněná vozidla TITUS od kopřivnické společnosti Tatra Defence Vehicle, patřící do skupiny CSG. Robustní nákladní vozy sloužily armádě v době první republiky, a i dnes na moderní vojenské platformy spoléhají armády po celém světě.
Tento vývoj potvrzuje, že český obranný průmysl si i po sto letech zachoval schopnost inovovat, přizpůsobovat se době a zůstat konkurenceschopným hráčem na světovém trhu.
CSG – třicet
let s vámi
Globální skupina CSG si letos připomíná třicet let od vzniku společnosti Excalibur Army v roce 1995. Ta se stala jádrem, okolo něhož postupně vyrostla holdingová struktura čítající dnes přes sto společností a zaměstnávající 14 000 lidí v Asii, Evropě a USA. Skupina CSG dodává do celého světa technologie, které přispívají k bezpečnější a stabilnější budoucnosti.
Výročí připadá do doby, kdy se mění podoba bezpečnostních hrozeb. Stejně jako v minulosti zůstává klíčová schopnost rychle reagovat a vyvíjet technologie, které odpovídají potřebám armád i civilního sektoru.
„Je skvělé, co se nám v CSG povedlo za 30 let vybudovat. Dynamika posledních let ukazuje, že máme našlápnuto k dalšímu růstu a naplnění našich globálních ambicí,“říká Michal Strnad, majitel skupiny CSG.
