U vrcholových sportovců, kteří se svým disciplínám intenzivně věnují už od dětství, může dojít k tomu, že se s tímto sportem sami identifikují.
„Místo toho, aby v dospívání přemýšleli nad tím, kým jsou, co je baví a co chtějí v životě dělat, mají jasno v tom, že jsou hokejisty, které baví hrát hokej a v životě jej chtějí hrát profesionálně. Takoví lidé mají na konci kariéry problém v tom, že si musí vytvořit novou identitu a musí si na tyto otázky odpovídat znovu,“ míní sportovní psycholog Václav Petráš. Podle něj existují i sportovci, pro které je ukončení kariéry jako vysvobození ze stresu a tlaku, jenž prožívají. „Pokud se sportovec cítí vyhořelý, může ukončením kariéry převzít kontrolu nad situací a konec je tak spíš pozitivní,“ dodává.
Období, kdy sportovec musí přemýšlet nad tím, co bude dělat, může být plné nejistoty a úzkosti. „Proto je důležité i s mladými sportovci pracovat na jejich uvědomění, že jsou mnohem víc než jen sportovci. Vhodné je také vytvářet si i jiné zájmy a rozvíjet i jiné dovednosti než jen ty sportovní,“ říká Petráš, podle něhož ovlivňuje přístup sportovce ke konci kariéry i prostředí, které vytvářejí v mládí rodiče a trenéři. Okolí mladého člověka by mělo přispět k tomu, aby sport nebyl tím jediným, co sportovec pokládá za důležité, a to jediné, co mu dává pocit, že je v něčem dobrý.
K novému uplatnění může bývalý sportovec dospět i tak, že si uvědomí, co ho na sportování nejvíce bavilo. Může to být třeba pohyb, kolektiv nebo pozice kapitána. Na tom je možné stavět.
Zpět
