Seznam Native ve spolupráci s

Příroda i města fungují jako dokonalá skládačka  a člověk není výjimkou

Počítač, síť ulic a domů, korálový útes i lidský mozek mají jedno společné. Vznikají a fungují na stejném principu – skládají se z menších částí s vlastním účelem, ale dohromady tvoří funkční celek. Podobně jako dětská stavebnice.

Pro princip skládání celku z drobných částí se vžil pojem modularita. Aniž bychom si to uvědomovali, setkáváme se s ní běžně i v každodenním životě. Mnoho věcí netvoří pevný nedělitelný blok, ale jsou to spíše stavebnice z mnoha dílků. Ty se mohou opakovat, kombinovat nebo podle potřeby nahrazovat či opravovat tak, aby celek fungoval co nejefektivněji.

Když se život skládá z propojených částí

Modularitu najdeme nejen v okolním světě, ale i v nás samotných. Lidské tělo nabízí hned několik příkladů. Párové orgány, třeba ledviny, fungují tak, že v případě selhání jednoho orgánu dokáže ten druhý částečně převzít jeho funkci. Modulárně vystavěné je však celé tělo. Jeho základ tvoří buňky, které se spojují do tkání. Z tkání vznikají orgány, ty se dál propojují do jednotlivých orgánových soustav, až společně vytvoří celý organismus. A právě ta nejmenší stavební jednotka, buňka, je z pohledu modularity možná tou nejzajímavější.

Všechny živé organismy – ať už jde o rostliny, hmyz, nebo zvířata – jsou složeny z obrovského množství buněk. Ty ve svém nitru ukrývají dokonale sehraný modulární systém, ve kterém má každá část svou pevně danou roli. To, co se odehrává uvnitř, připomíná dobře naladěný orchestr, kde každý nástroj ví, kdy má začít hrát.

I samotné geny fungují modulárně

Pozici hlavního dirigenta zaujímá buněčné jádro. Svou výsadní roli si snadno obhájí: funguje jako řídicí centrum, archiv i trezor v jednom. Zde buňka uchovává to nejcennější, co má – DNA, genetický materiál, podle kterého vzniká život.

Když buňka potřebuje vytvořit určitý protein, zkopíruje si potřebnou část DNA a pošle ji dál do výroby. Tento přepis ale nemusí být pokaždé stejný. Některé části informace může buňka vynechat a jiné spojit v odlišném pořadí. Jako bychom si hráli se stavebnicí, ale návod si pokaždé vyložili trochu jinak. Z jednoho genu tak buňka dokáže vytvořit hned několik proteinů, každý s jinou funkcí.

Příroda zkrátka nevymýšlí všechno od nuly. Spíše připomíná modulárního architekta, který dokáže pracovat s tím, co už existuje: skládá dílky k sobě a vytváří z nich nové celky s novou funkcí.

V hlavě nosíme síť, která by dvacetkrát obtočila rovník

Na principu modularity funguje i náš mozek. Můžeme si ho představit třeba jako víceúčelový švýcarský nůž: neskládá se z jedné univerzální části, která zvládne všechno, ale z celé řady specializovaných nástrojů. Některé nám pomáhají vidět, jiné slyšet, pamatovat si, orientovat se v prostoru nebo rozpoznávat tváře.

Čím víc se něčemu věnujeme, tím přirozeněji nám to jde. Mozek se dokáže přizpůsobovat tomu, co děláme opakovaně. Proto když trénujeme novou dovednost – třeba cizí jazyk nebo hru na hudební nástroj – mozek si pro ni postupně vytváří silnější spojení. Této schopnosti se říká neuroplasticita. Právě díky ní se mozek dokáže přizpůsobit třeba i ve chvíli, kdy člověk přijde o jeden ze smyslů. Jeho funkci částečně převezmou ty ostatní, což je zároveň posílí.

Takto se na mozek dívá dnešní neurověda. Podle ní nejde o jednolitou hmotu, která řeší všechny úkoly, ale spíš o mimořádně přesnou síť specializovaných center. Každé z nich se zapojuje ve chvíli, kdy řešíme konkrétní typ problému.

Americká neurovědkyně Nancy Kanwisher zkoumala mozková centra ve vztahu k prosopagnosii – poruše, při které člověk ztratí schopnost rozpoznávat tváře. Pomocí funkční magnetické rezonance sledovala, které části mozku se aktivují ve chvíli, kdy se díváme na lidský obličej. Díky tomu pomohla popsat oblast mozku specializovanou právě na rozpoznávání tváří – jakýsi mentální modul, díky němuž v davu poznáme známého člověka.

Příroda skládá svět po částech

Modularita pochopitelně nepřišla až s člověkem. Příroda s tímto principem „pracovala“ už dávno před námi. Zajímavé však je, že ji najdeme nejen v tělech živočichů, ale i v celých ekosystémech.

Dokonale postavený úl

Stačí se podívat třeba do včelího úlu. Jeho základ tvoří malé moduly – šestiúhelníkové buňky poskládané vedle sebe tak, že vytvářejí plástve. Nejde přitom o náhodný tvar. Šestiúhelníky k sobě dokonale přiléhají, takže se beze zbytku využívá prostor a včely díky tomu potřebují méně vosku – stavebního materiálu, jehož tvorba je stojí obrovské množství energie. Každá z buněk může navíc podle potřeby měnit svou funkci – slouží k ukládání medu, pylu nebo jako místo pro vývoj larev.

Moře plné života

U malých tvorů ještě chvíli zůstaneme, jen se z luk a lesů přesuneme pod mořskou hladinu. Drobní živočichové tam společně budují jeden z nejpestřejších ekosystémů na planetě – korálové útesy. Ty nevznikají jako jeden celek, ale skládají se z kolonií drobných živočichů – korálových polypů. Modulární princip se ukazuje i ve chvíli, kdy se část korálu poškodí. Zbytek kolonie může dál růst a poškozené místo postupně nahradit. A když se kousek korálu ulomí, dokáže se uchytit jinde a založit novou kolonii.

Téměř nesmrtelní tvorové

Když po dešti vyjdeme na zahradu, můžeme v trávě spatřit kroutící se živočichy, jejichž stavba těla je krásným příkladem modularity. Žížaly. Disponují kmenovými buňkami uloženými v jednotlivých článcích těla. Kmenové buňky se v případě poranění aktivují, a žížala tak dokáže regenerovat celé tkáně nebo i orgány. Ve většině případů ale žížala dorůstá jen v přední části těla, kde má hlavu a důležitá životní ústrojí. Zadní část těla, ta za takzvaným opaskem, při oddělení od zbytku většinou uhyne.

Internet a jeho přírodní dvojník

Člověk od nepaměti imituje přírodu – tak dlouho obdivoval ptáky a jejich schopnost létat, až vynalezl letadlo. Někdy ale přírodu napodobuje, aniž by to byl jeho záměr. Takovým případem je internet. I u něj najdeme protějšek v přírodě – podhoubí. Spojuje je podobný princip – jde o rozsáhlé modulární sítě.

Internet, jak jeho název napovídá, tvoří síť propojených počítačů a serverů. Když po internetu pošleme zprávu, dojde k jejímu rozdělení na malé části a ty po síti cestují různými cestami, až dorazí do cíle, kde se znovu složí dohromady. Dnes už je internet běžnou a důležitou součástí našeho života – jeho prostřednictvím komunikujeme s rodinou nebo přáteli, děláme nákupy nebo se na dálku připojujeme do práce.

Podobně důležité je pro rostliny podhoubí, které tvoří komunikační síť celého lesa. Je tvořeno půdními houbami, které se napojují na kořeny rostlin. Díky tomu mezi nimi může docházet nejen k výměně informací, ale také živin.

Oba systémy, internet i podhoubí, fungují jako rozsáhlá modulární síť, která nemá jedno hlavní centrum, ale skládá se z mnoha propojených částí. Jsou si tedy podobné nejen skladbou a funkcí, ale právě i decentralizací. Díky ní jsou oba systémy schopné postupně růst a měnit se bez nutnosti stavět celý systém od začátku.

Města jako otisky dávných civilizací

Modularita je zkrátka jedním z principů, které najdeme v přírodě i v lidské tvorbě. Objevit ji můžeme i v rozsáhlých a složitých strukturách, které si člověk sám postavil – ve městech.

Když archeologové na počátku dvacátého století zkoumali pozůstatky buddhistického památníku na břehu řeky Indus v dnešním Pákistánu, narazili na něco mnohem většího – na prastaré město Mohendžodaro. Rozkládalo se na stovkách hektarů a tvořila jej síť cihlových domů, ulic i promyšleného zázemí včetně kanalizace, koupelen a toalet.

Právě na podobných nálezech je dobře vidět modulární přemýšlení těch, kdo města stavěli. Město nikdy není jen nahodilý shluk budov, je to systém. Jednotlivé domy tvoří ulice, ty zase tvoří čtvrti a ty městské části. A často lze jejich funkce přizpůsobovat novým podmínkám a jinému účelu. Dnes se třeba z bývalé vojenské pevnosti může snadno stát kulturní areál, z opuštěné továrny zase nákupní centrum a z vysvěceného kostela třeba hudební síň.

Přemyslovci vtiskli městům řád

Než na našem území nastal zlatý věk měst za vlády Přemyslovců, města se vůbec nepodobala těm, která známe dnes. Šlo spíše o několik domů postavených blízko sebe, kterým chybělo to nejdůležitější, co dělá město městem – určitý řád a systém. Ten se objevil právě až s příchodem Přemyslovců na český trůn.

Srdcem každého nově založeného města za jejich vlády bylo centrální čtvercové náměstí, od kterého se odvíjely hlavní ulice a spolu s nimi i širší pravoúhlá síť městské zástavby. Město tak bylo rozděleno do pravidelných bloků, jako by stálo na šachovnici. Když se potřebovalo rozrůstat, jednoduše se k jeho okraji přidaly další čtvercové bloky. Už za vlády Přemyslovců tedy vznikala města, jejichž výstavbu bychom dnes mohli označit za modulární.

Zlín: továrna, která se stala městem

Se středověkem ale modulární kreativita v budování sídel z českých zemí nevymizela. Příklad najdeme třeba ve Zlíně. Obuvnické závody Tomáše Bati tam v minulém století neovlivnily jen podobu moderní tovární výroby, ale daly jedinečnou tvář i samotnému městu. Zlín začal růst jako promyšlený celek, ve kterém na sebe navazovala práce, bydlení i volný čas.

Baťa dobře věděl, že efektivita nevzniká náhodou. Pásová výroba mu pomohla zrychlit produkci, snížit náklady a vyrábět ve velkém. Stejnou logiku ale přenesl i do výstavby města. Ve Zlíně tou dobou vznikaly typické cihlové domky pro zaměstnance, rostly nové čtvrti, rozvíjela se infrastruktura a jednotlivé části města dohromady vytvářely jeden funkční systém.

Zlín v té době formovala základní jednotka baťovské architektury – čtverec o rozměru 6,15 × 6,15 metru. Právě z něj vycházel princip, podle kterého Baťa nechával stavět domy s rovnou střechou, velkými okny a nosnými železobetonovými sloupy. Stejný modul mohl podle potřeby sloužit různým účelům – na jeho základě vznikaly obchodní domy, školy, továrny i další stavby. Když se dnes projdeme po Zlíně, můžeme tento systém spatřit téměř na každém kroku.

Jak staví KOMA Modular

Na baťovskou tradici dnes ve Zlínském kraji navazuje společnost KOMA Modular. Její ředitel Stanislav Martinec se přístupem Tomáše Bati dlouhodobě inspiruje. Už Baťa totiž ukázal, že budovy se dají navrhovat jako promyšlený systém: standardizovat jejich výrobu, zrychlit výstavbu a zároveň snížit náklady.

Společnost KOMA Modular tento princip přenáší do současnosti. Nejen po celém Česku, ale i v zahraničí dnes stojí řada jejích modulárních staveb, které ukazují, jak pružně může architektura reagovat na konkrétní potřeby obyvatel. Modulární budovy lze snadno a v krátkém čase sestavit, rozšířit, přesunout nebo přizpůsobit novému účelu. V případě nouze se tak může rychle postavit například polní nemocnice, ubytovací zařízení nebo škola.

Právě škola z modulů KOMA Modular vznikla v České Vsi na Jesenicku poté, co v roce 2024 rozsáhlé povodně vážně poškodily tu původní. Modulární řešení složené ze 49 jednotek tak dětem umožnilo vrátit se zpátky do tříd už během dvou měsíců.

Škol a školek od společnosti KOMA Modular najdeme po celé Evropě už více než sto. Například pouhé tři kilometry od Berlína vyrostla z 18 modulů speciální základní škola, jejíž výstavba trvala jen tři týdny – firma tak pomáhá městům a obcím pružně reagovat na rychle se plnící kapacity těchto vzdělávacích zařízení.

Vyrobit, převézt, sestavit

Výroba jednotlivých modulů probíhá na lince ve Vizovicích, kde společnost KOMA Modular sídlí. Moduly se tu vyrábějí již včetně vnitřního vybavení – od obkladů a podlah až po sociální zařízení. Poté se naloží na nákladní auta a zamíří tam, kde jsou právě potřeba. Na místě se pak moduly pomocí jeřábu složí dohromady a stavba tak může být dokončena během několika hodin, u větších realizací pak v rozmezí několika dní.

Velkou výhodou modulárních staveb je i jejich flexibilita. Když se potřeby změní, lze moduly rozebrat, převézt jinam a znovu sestavit. Stavba tak nemusí být jednou provždy daná, ale může se přizpůsobovat konkrétnímu místu i situaci.

Právě schopnost růst a reagovat na aktuální potřeby ukazují i nemocniční projekty KOMA Modular. V Moravskoslezském kraji společnost dodala dva modulární pavilony do areálu Karvinské hornické nemocnice. V Karlovarském kraji zase pomohla řešit nedostatek lůžek výstavbou třípodlažního modulárního objektu pro psychiatrické oddělení Nemocnice Ostrov. Stavba složená ze 161 modulů vznikla za 12 měsíců, aniž by narušila běžný provoz nemocnice.

S modularitou kolem světa

KOMA Modular svými realizacemi pomáhá rozšiřovat již existující budovy také v zahraničí. Například čtyřhvězdičkový hotel Le Relais de La Malmaison v Paříži získal díky modulární přístavbě 28 nových, plně vybavených pokojů. Přístavba proběhla díky modulárnímu řešení v souladu s okolní zelení – a právě důraz na udržitelnost patří mezi principy, které jsou společnosti KOMA Modular blízké.

Další ubytovací zařízení postavila společnost přímo u řeky Seiny – čtyřpodlažní solidární hotel, který poskytuje zázemí lidem bez domova, se podařilo na místě zkompletovat během pouhých dvou měsíců.

Stejně dlouho trvala i hrubá stavba prvního modulárního letiště v Senegalu. Letištní terminál tam tvoří 111 modulů a hangár dalších 31. Celý areál vznikl během půl roku, tedy přibližně čtyřikrát rychleji než při využití tradičního způsobu výstavby.

To, že modulární výstavba prakticky nezná hranic, dokládá také projekt na Islandu. V povodí řeky Þjórsá tam před nedávnem vznikl nový modulární kemp. Celkem 32 komfortních apartmánů slouží jako zázemí při výstavbě vodní elektrárny.

KOMA Modular přináší do současné architektury princip, který najdeme v přírodě, lidském těle i ve městech. Staví budovy, které nevznikají jako neměnný celek, ale jako chytrý systém vzájemně provázaných částí, jenž se dokáže přizpůsobit neustále se měnícímu světu.

Chci nahlédnout
do budoucnosti
výstavby
Více

O možnostech a budoucnosti modularity probíhá ve Zlíně každé dva roky širší odborná debata.

Chci se dozvědět aktuality ze světa modularity
Více