Jedním z řešení, jak zadržet vodu v krajině, jsou mokřady. Ty byly v minulosti běžnou součástí krajiny, vznikaly přirozeně. V Česku, stejně jako ve zbytku světa, jich ale ubývá.

Chci navrátit vodu do přírody, říká farmář a tvůrce tůní ze Strakonicka

Skutečné jméno bylo na přání respondenta změněno.

Každý mokřad je jedinečnou zásobárnou vody

Tůně fungují v přírodě jako malé vodní nádrže, které zadržují vodu v době, kdy hojně prší. V období sucha jsou důležitou zásobárnou vody a také dobrým pomocníkem při mírnění povodní. Jelikož ale nemohly sloužit jako stavební pozemek nebo zemědělská půda, v minulém století mokřady téměř vymizely. Majitelé pozemků je buď odvodnili, anebo zavezli půdou, aby na původním mokřadu mohli hospodařit.

Pro přírodu i lidstvo je však jejich existence zásadní.

Dokážeme vyrobit pitnou vodu i ze suchého vzduchu, říkají vědci z ČVUT

Člověk dokáže vydržet na poušti bez vody jen pouhých několik hodin. Dostat pitnou vodu i do pouštních oblastí a všude tam, kde je jí nejvíce potřeba, je cílem týmu českých vědců z UCEEB ČVUT. Ti stojí za unikátním zařízením MAGDA, které umí vyrobit vodu a stačí mu k tomu pouhý vzduch a sluneční záření. „Magda může přijet na korbě nákladního auta a zhruba do půl hodiny začne vyrábět čistou vodu i tam, kde je jinak o pitnou vodu nouze nebo zcela chybí,“ vysvětluje strojní inženýr Nikola Pokorný.

Zařízení dokáže vyrobit vodu díky materiálu, který postupně kumuluje vzdušnou vlhkost na svém povrchu. V nejsušší poušti je zařízení schopno vyrobit v ročním průměru 10 až 20 litrů pitné vody za den. „Součástí Magdy je i fotovoltaické pole, které generuje elektrickou energii z dopadajícího slunečního záření. Přístroj tak může být energeticky soběstačný. Prototyp vyjde na 800 000 korun,“ přibližuje mladý vědec.

Magda je určena především do pouště, ale pomůže i v dalších oblastech bez vody, třeba při humanitárních misích nebo požárech. „Kvůli epidemii jsme nemohli Magdu testovat ve skutečné poušti, tak jsme se pokusili navodit alespoň v laboratoři klima podobné těm nejsušším pouštím. V tomto testu obstála,“ říká Nikola Pokorný s tím, že až to situace dovolí, plánuje nechat Magdu dělat její práci na poušti alespoň rok. To bude pro zařízení i vědce největší výzva. „Doufáme, že Magda uspěje a rozjedeme sériovou výrobu. O vynález by mohli mít zájem zejména na arabském poloostrově, v Izraeli, v Americe či Austrálii,“ přibližuje vědec.

Za projektem H2Ospodař stojí skupina studentů z pražské VŠCHT. „Vodu vnímáme jako národní bohatství, proto jsme se před čtyřmi lety začali věnovat osvětě týkající se sucha a šetrného zacházení s vodou,“ říká doktorand Jakub Med, který společně se spolužákem Ondřejem Rycheckým projekt v roce 2017 založil.

Vzdělávají zaměstnance ve firmách, učitele, ale i malé děti. Všechny učí, jak se dá malými krůčky šetřit vodou. „Lidé si leckdy neuvědomují, že zbytečně plýtvají hektolitry vody. Všichni bychom si přitom měli vážit každé kapky,“ přibližuje student. Na workshopech ukazují, jak vyčistit špinavou vodu v kaluži. Anebo jak pomocí šetrného splachování přestat plýtvat vodou. „Jen když bude veřejnost dostatečně informovaná, můžeme lhostejnost lidí k vodě změnit,“ myslí si Jakub Med, jehož projekt získává podporu od pražského magistrátu a od společnosti GROHE. Ta se kromě sanitární techniky zabývá také tím, jak pomoci lidem šetřit vodou.

Součástí workshopů je také propočítání vodní stopy. Tu má každý člověk jinou a značí, jak velké množství vody daný účastník spotřebuje. Spousta lidí si stále neuvědomuje, že voda je spjatá i s naší potravou, k těm nejméně hospodárným potravinám patří například hovězí maso. Každý člověk využívá přibližně 100 litrů vody každý den. A záleží pouze na nás, jak šetrně se chceme chovat.