Proč jsou
Vánoce
zalité světlem?
Posviťte si
na sváteční obyčeje
Zasněžená krajina, dlouhé zimní noci, za oknem mráz, ale na stole se třepotá plamen svíce. Už naši předci vnímali světlo jako požehnání a zdroj života. Jak a proč motiv světla prostupuje oslavy Vánoc?
Řada našich tradic a svátků je sice spjatá s křesťanstvím, jejich původ je ale mnohdy ještě starší. Zdobení stromečku, dávání si dárků i zapalování svící na věnci praktikovali na oslavu slunovratu už Keltové. Příchod křesťanství jen význam těchto tradic proměnil. To se týká i motivu světla, který je provází. Keltové slavili prodlužování dne na úkor noci, křesťanský svět si připomíná narození Ježíše Krista. Toho Bible přirovnává právě ke světlu, které nelze vidět očima, ale především srdcem.
Zdobení
vánočního stromku
Už ve starých germánských kmenech na závěr roku věšeli na stromy sladkosti a zapálené louče, aby se ochránili před mrtvými dušemi. Keltové do svých obydlí zase přinášeli větvičky jmelí, borovice nebo cesmíny, byl to pro ně symbol věčného života. Propojení stromku s křesťanskou tradicí popisuje už legenda ze šestého století. Vypráví o irském mnichu Kolumbánovi, který působil jako misionář ve Francii. Během oslav slunovratu si všiml, jakou úctu místní chovají k jedli. Aby přilákal davy, ozdobil strom hořícími pochodněmi a zvěstoval tak lidem příběh o narození Ježíše.
První zmínka o zdobeném vánočním stromku, jak jej známe dnes, ale pochází až z 16. století z německých zemí. Dobové texty zmiňují, že byl ověšen ovocem a oplatkami, které si děti po Vánocích mohly otrhat a sníst. Z Bavorska do Čech přinesl tuto tradici v roce 1812 tehdejší ředitel Stavovského divadla Johann Carl Liebich, který nazdobeným stromkem překvapil své štědrovečerní hosty. Dlouhou dobu byl ale vánoční stromek jen záležitostí majetnějších rodin. Ještě během první světové války měla většina venkovských domácností jen ozdobenou větev z jehličnatého stromu. Po válce zvyk zdomácněl a dnes je stromek běžnou součástí našich Vánoc.
Jak se díky Lidušce rozsvítila náměstí
Dnes byste jen stěží hledali město nebo vesnici, kde během Vánoc nezáří ozdobený strom na náměstí. První byl u nás slavnostně rozsvícen 19. prosince 1924 na náměstí Svobody v Brně a pojí se k tomu krásný příběh.
O pět let dříve se spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek vydal v předvečer štědrého dne s přáteli do bílovického lesa pro vánoční stromek. Cestou zaslechli sténání. Vydali se tedy směrem, odkud vycházelo, a objevili opuštěnou roční holčičku. Skupina ji zabalila do kabátů a odnesla na četnickou stanici. Příběh skončil dobře. Holčičku, kterou pojmenovali Liduška, dali do péče rodiny Polákových a ti ji s láskou přijali.
Pohnut touto zkušeností se Rudolf Těsnohlídek rozhodl založit dětský domov financovaný veřejnou sbírkou. Inspiroval se v dánské Kodani, kde se při příležitosti rozsvěcování vánočního stromu dělala sbírka na děti z chudých rodin. Tuto iniciativu podpořili i brněnští radní a v roce 1924 nechali poprvé na náměstí postavit strom, který byl pokácen v bílovickém lese. Na rozsvícení stromu se tehdy přišla podívat i šestiletá Liduška s adoptivními rodiči. O dva roky později se k tradici přidalo i město Plzeň, následně Praha a dnes svítí stromy na většině náměstí po celé republice.
Věnce
se zapálenými svícemi
Svícemi obložené věnce ze zelených větví se používaly ještě před příchodem křesťanství. Germánské národy se pomocí nich během dlouhých zimních měsíců snažily přivolávat jaro. Křesťané ve středověku věnce se zapálenými svícemi propojili s Vánoci. Vyzařující světlo připomínalo narození Ježíše Krista a teplo Boží lásky. Zelené větve jehličnanů zase symboliku věčného života a kruhový tvar vyjadřuje společenství lidí a Boha.
Jak se děti nemohly dočkat Vánoc
Tradice postupného zapalování svící před Vánoci vznikla až v 19. století a má praktičtější význam, než se na první pohled zdá. Za tradicí adventních věnců stojí dětská nedočkavost. Studenti v hamburské škole Rauhes Haus se každý rok ve vánočním období doptávali učitelů, kdy už bude Štědrý den. Mladý pedagog Johann Heinrich Wichern jim proto v roce 1839 pro tento účel vyrobil speciální pomůcku. Na staré dřevěné kolo přidělal devatenáct malých červených svící a čtyři velké bílé. Každý den děti zapálily jednu červenou a v neděli pak bílou. Tento nápad se poměrně rychle uchytil. Veřejnost poprvé věnec uviděla v kostele v Cáchách, měl už ale jen čtyři hlavní svíce. O něco později pak začaly adventní věnce zdobit i běžné domácnosti.
Symbolika svící
na adventním věnci
Zapaluje se o první adventní neděli, tedy železné. Tradičně by ji mělo zapálit nejmladší dítě v rodině.
Zapaluje se o druhé adventní neděli, tedy bronzové. Tradičně by ji mělo zapálit nejstarší dítě v rodině.
Zapaluje se o třetí adventní neděli, tedy stříbrné. Tradičně by ji měla zapálit matka rodiny.
Zapaluje se o čtvrté adventní neděli, tedy zlaté. Tradičně by ji měl zapálit otec rodiny.
Putující
betlémské světlo
Za myšlenkou betlémského světla stojí rakouská umělkyně českého původu Ada Brandstetter. Vedly ji k tomu vzpomínky na Štědré večery v Plané u Tachova, kde se narodila. Lidé si po zpěvu koled odnášeli zapálené lucerničky z plamínku v místním kostele. Tuto tradici, kterou nazvala Světlo ve tmě, zavedla i ve svém druhém domově v rakouském Nussdorfu a inspirovala tím veřejnoprávní televizi ORF. Ta v roce 1986 vyhlásila vánoční sbírku na pomoc dětem s handicapem. Nakonec vybrala jedno z dětí, které letělo do Betléma zapálit svíci a přivezlo plamínek zpět do Rakouska.
O tři roky později na tuto tradici navázal skautský vedoucí Herbert Grünwald, který do této akce zapojil skauty a skautky. Každý rok je tak od té doby rakouskými neziskovými organizacemi vybráno jedno dítě, které v uplynulých 12 měsících vykonalo něco mimořádného. To pak vyzvedne v Betlémě zapálené světlo a přiveze jej zpátky do Rakouska, odkud ho skauti rozvážejí do Evropy i Ameriky. Do Česka bylo poprvé přivezeno v prosinci roku 1989. Nyní je před Vánoci dostupné na několika místech po celé České republice.
Plamínek, který putuje každý rok z dalekého Betléma do pětadvaceti zemí světa na znamení pokoje a míru, je jednou z nejmladších vánočních tradic. Její kořeny jsou ale mnohem starší, váže se k ní už středověká legenda.
Na přelomu 11. a 12. století okupovali místo narození Ježíše Krista ve Svaté zemi turecké kmeny. Papež Urban II. vyslal rytíře, aby toto území osvobodili. Křížové výpravy však pro mnoho vojáků znamenaly téměř jistou smrt nejen kvůli bitvám, ale i častým nemocem. Legenda vypráví o Florenťanovi, který se zapřísáhl, že pokud výpravu přežije, přinese zapálenou svíci z místa, kde se měl narodit Kristus. Pro všechny bylo velkým překvapením, když se mladík v zuboženém stavu po třech letech těsně před Vánoci vrátil a nesl plamínek, o kterém se svou družinou přísahali, že je skutečně z Betléma. Svíce byla umístěna v kostele, kam si přicházeli další obyvatelé Florencie zapálit své lucerny.
Barvy
k nám promlouvají
Rozsviťte vánoční řetěz. Stačí jen správně přetáhnout barvu k tomu, co symbolizuje.
očekávání, ztišení
čistota, něha
naděje, radost
Kristova krev, plodnost
věčný život, narození Ježíše
Vánoční světélka
vznikla vlastně náhodou
Světelné řetězy a dekorace dnes zdobí během Vánoc téměř všechny ulice, obchody i domácnosti. Vznikly přitom téměř souběžně s vynálezem žárovky, kterou si v roce 1879 nechal patentovat americký vynálezce a podnikatel Thomas Alva Edison. V následujícím roce si o Vánocích do své laboratoře pozval skupinu vládních úředníků. Na cestu jim vynálezce posvítil zavěšenými žárovkami, které vykouzlily hezkou vánoční atmosféru.
První, kdo využil vánoční řetěz jako dekoraci, byl Edisonův zaměstnanec Edward Johnson ve svém domě v New Yorku. Na rozsvícení stromečku použil celkem 80 bílých, červených a modrých žárovek. Přítomni tehdy byli všichni jeho známí, a dokonce i novináři. Lidé tento vynález uvítali jako bezpečnější variantu osvětlování stromku, než kterou byly zapálené svíce. Edisonova firma General Electric následně vytvořila komerční prototyp, který se skládal z 8 žárovek a stál 12 dolarů. Ve 30. letech 20. století se pak už bez světélek neobešla téměř žádná americká domácnost.
Do Čech světelné řetězy dorazily již za první republiky. Byly ale spíše výsadou majetnějších domácností. Dostupnější se tato dekorace stala až v 70. letech minulého století.
Už brzy zapálíme svíce na adventním věnci, zavěsíme světélka do oken a rozsvítíme vánoční stromky.
Přidejte si tento rok do programu něco navíc. Výstavu světelných soch Světla vyprávějí můžete navštívit s celou rodinou.
Zažijte kouzelnou atmosféru Vánoc v centru Prahy.
Slavnostní rozsvícení proběhne už 4. 11. ve Žlutých lázních.