Když se v přírodě rozhlédnete okolo sebe, nejspíš zahlédnete nějaký ovocný strom. Staleté jabloně lemují cesty, osamělé třešně stojí na loukách a sady se rozpínají na stráních. Ovocné stromy do naší krajiny neodmyslitelně patří, ale pomalu a nenávratně se z ní ztrácejí. Jak můžeme pomoci českým sadařům?
* Zdroj: České zemědělství očima statistiky: 1918‑2017, Český statistický úřad, aktualizováno v roce 2023
Obyvatelé českých zemí už v roce 966 pěstovali jabloně, hrušně i broskvoně. Ovocné stromy měly v životech našich předků významnou roli a sloužily nejen jako zdroj obživy.
Hrušeň před domem připomínala výročí svatby
Ořešák vedle hnojiště působil jako odpuzovač hmyzu
Vzrostlé jabloně sloužily jako orientační body v krajině
Za ovocné aleje vděčíme hlavně Marii Terezii, která nařizovala sázet ovocné stromy podél cest jako zdroj potravy pro pochodující vojska.
Vyšlechtěné ovocné stromy se postupem času rozšířily z panství a klášterů na venkov. V okolí domů rostly nejen třešně, švestky a hrušky, ale také oskeruše, mišpule nebo mandloně. Zatímco dnes si můžeme čerstvá jablka koupit kdykoliv, naši předci si museli uchovat zásobu ovoce na celý rok. Proto vařili povidla, sušili křížaly, lisovali mošty anebo destilovali pálenky. České ovoce tehdy patřilo k těm nejlepším v Evropě a vyváželo se do celého Rakouska-Uherska i pobaltských zemí.
V roce 1883 vyšla kuchařka, která obsahovala 1 055 tipů, jak ovoce v kuchyni zpracovat. Kromě stovek postupů, jak plody zavařovat, smažit či nakládat, popisovala i recepty na angreštové suchary, jahodový ocet nebo šípkové makróny, které se podobaly dnešním francouzským makronkám.*
* Zdroj: Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni, Hanna Dumková, 1883
Kolektivizace zemědělství v 50. letech minulého století zpustošila naši krajinu. Malá pole a statky, které se dědily z generace na generaci, nahradily nekonečné lány pšenice, kukuřice a řepky.
800 000 kilometrů mezí
120 000 kilometrů polních cest
30 000 kilometrů alejí*
A s nimi zmizely prastaré slivoně, hrušně nebo jabloně, které je lemovaly. Ze sadů se pak začaly vytrácet staré ovocné stromy.
* Zdroj: Zemědělství. Obrázková statistika ze světa zemědělců, Národní zemědělské muzeum
Šlechtění odrůd je důležité i kvůli chorobám. Třeba mezi pěstiteli švestek je největší hrozbou nemoc šarka, která se v 90. letech prohnala Českem a zničila většinu starých stromů. Všechny švestkové odrůdy jsou proto dnes už vyšlechtěné tak, aby proti této chorobě byly odolné.
Jednou z nejoblíbenějších odrůd jablek na světě je Golden Delicious. Ta vznikla v USA už na konci 19. století a postupně byla ještě vyšlechtěna, aby vyhověla současným nárokům.
„Dnes se odrůdy šlechtí hlavně na to, aby skvěle vypadaly, měly velký výnos a vydržely dlouhou cestu ze sadu k zákazníkovi,“
vysvětluje předseda Ovocnářské unie České republiky Martin Ludvík a dodává, že vyšlechtit úplně novou odrůdu ovoce je práce na jednu generaci, a navíc s nejistým výsledkem.
„Šlechtitel musí nadělat tisíce variant a na konci ho čeká možná jedna odrůda,“ doplňuje.
V posledních desetiletích se šlechtí hlavně odrůdy, které plodí více ovoce. Takové stromy mohou zajistit sadařům stabilní výnos, a to navzdory klimatickým změnám.
7 kg v roce 1996
15 kg v roce 2016
13 kg v roce 1996
15,76 kg v roce 2016
6 kg v roce 1996
11 kg v roce 2016
* Zdroj: Zemědělství. Obrázková statistika ze světa zemědělců, Národní zemědělské muzeum
Jen během posledních 30 let jsme přišli o 43 % plochy sadů.*
„Nenávratně zmizelo přes 10 milionů stromů. To je stejně, jako kdyby každý z nás přišel o svůj ovocný strom. Za poslední dva roky bylo vykáceno zhruba 1 000 hektarů sadů, což je plocha velká asi jako 1 400 fotbalových hřišť,“
popisuje Martin Ludvík. Důvodů, proč se u nás ovoce přestává pěstovat, je podle něj několik:
Obchodní řetězce tlačí cenu ovoce co nejníž. „Za humny máme bohužel Polsko, největšího producenta ovoce, který kvůli embargu nemůže svou sklizeň vyvážet do Ruska a Běloruska. Snaží se proto vyvážet jinam, snižuje ceny a to dopadá i na naše sadaře,“ vysvětluje Martin Ludvík.
Sehnat sezonní pracovníky na sklizeň je pro sadaře čím dál těžší. „Zatímco dříve se sklizně často účastnili důchodci, studenti nebo nezaměstnaní lidé, dnes už o tu práci nemá nikdo zájem, jen cizinci,“ říká předseda Ovocnářské unie ČR.
Změna klimatu dopadá i na české sadaře. Teplé zimy způsobují, že stromy kvetou o mnoho týdnů dříve. „Dlouhodobé sledování květů meruněk ukázalo, že dneska stejná odrůda kvete v průměru o tři týdny dříve než před 50 až 70 lety,“ popisuje Martin Ludvík a dodává, že každý druhý či třetí rok květnové mrazy způsobí na úrodě obrovské škody.
* Zdroj: České zemědělství očima statistiky: 1918‑2017, Český statistický úřad, aktualizováno v roce 2023
Lokální produkci můžete pomoci i tím, že v regálech obchodů dáte přednost marmeládám, ovocným šťávám nebo destilátům z českého ovoce.
Zvrátit současný trend úbytku ovocných stromů je podle předsedy Ovocnářské unie ČR do velké míry úkolem státu. Přispět k návratu ovocných stromů do krajiny ale může i jednotlivec. Třeba tím, že na zahradě nebo ve svém okolí vysadí ovocné stromy. V Česku dokonce existuje genofond, který se snaží zachovat dědictví našich předků. Nachází se v Holovousích, kde je na 20 hektarech vysázeno 2 200 odrůd ovocných stromů. Jestli zahradu nemáte, českou krajinu můžete podpořit i jinak.
„Ta úplně nejjednodušší věc je, že každý z nás prostě bude kupovat české ovoce nebo produkty z něj. Ať už na farmách, na trzích, nebo v supermarketech,“
radí předseda Ovocnářské unie ČR.
Fungují jako větrolamy
Zadržují v půdě vodu
Zvyšují kvalitu půdy
Udržují ve vzduchu vyšší vlhkost
Zlepšují okolní klima
Chrání půdu před vodní erozí
Jsou zdrojem pylu pro včelstva
Vnášejí do ní biodiverzitu
Švestkové sady jsou plné života i díky tomu, že jsou obhospodařovány udržitelně a s úctou ke starým ovocnářským postupům. „Sady jsme založili tak, aby nepůsobily v krajině nepřirozeně a vypadaly jako před sto lety. Stromy proto vysazujeme dál od sebe a na silně rostoucích podnožích. Díky tomu mají bohatou korunu a naše slivoně vypadají opravdu jako stromy. Nejsou to jen nízké zelené stěny poseté ovocem,“ vysvětluje sadař.
„V našich sadech by se mohly vyučovat hodiny přírodopisu,“ usmívá se sadař Jan Pastrňák, který se už 6 let stará o švestkové sady RUDOLFA JELÍNKA ve Vizovicích.
„Pečujeme nejen o stromy, ale i o jejich obyvatele. Třeba v loňském roce jsme vyvěsili spoustu ptačích budek. Zahnízdily nám tam sýkorky, ale i vzácní krutihlavové nebo lejsci bělokrcí,“
popisuje sadař a dodává, že jejich švestkové sady jsou domovem i sýčkům. Těch v Česku zbývá jen několik desítek a jsou na pokraji vyhynutí.
Na konci 19. století rostlo na vizovických kopcích více než 70 000 ovocných stromů. Švestky z Vizovic jsou už po staletí oblíbené pro svou chuť. Tamní půda totiž obsahuje velký podíl draslíku a ten má vliv na to, jak sladké bude ovoce po dozrání. Z těch původních stromů ale ve zdejší krajině zůstal jen zlomek.
Společnost RUDOLF JELÍNEK od roku 2003 navazuje výsadbou vlastních sadů na více než 400letou ovocnářskou tradici a ovocné stromy navrací do krajiny. V okolí Vizovic dnes vlastní více než 97 hektarů půdy, na kterých pěstuje devět odrůd švestek a vyrábí z nich odrůdovou vizovickou slivovici. Společnost je v současné době největším pěstitelem švestek v Česku. Kromě slivovice z nich vyrábí třeba povidla nebo sušené švestky.
