Řídí se
vesmír zákonem schválnosti?

Co se může pokazit...

Původní Murphyho zákon říká, že pokud se něco může pokazit, tak se to pokazí. Dnes je už pevnou součástí běžné mluvy i populární kultury. Třeba v americkém sci-fi filmu Interstellar z roku 2014 se s jeho pomocí hlavní hrdina dokonce snaží vysvětlit veškeré dění ve vesmíru. Podle některých expertů je totiž Murphyho zákon v podstatě vyjádřením druhého zákona termodynamiky, který říká, že ve vesmíru nevratně přibývá chaosu.

Kde se takzvané Murphyho zákony vzaly? Vše začalo v kalifornské poušti. V roce 1949 tam americká armáda testovala, jak může být lidské zdraví ovlivněno přetížením při prudkém zrychlení a zpomalení nadzvukových letounů. Testy probíhaly na kolejích, na kterých jezdily speciální saně s raketovým pohonem. Jejich součástí bylo sedadlo pro figuranta. Na 600 metrech s ním stroj zrychlil na 320 kilometrů za hodinu a následně prudce brzdil a z maximální rychlosti během vteřiny úplně zastavil.

Pro úspěšné provedení experimentu byly potřeba kromě speciálních saní a dobrovolníků i různé biometrické senzory, které během pokusů zaznamenávaly data. Bezpečnostním inženýrem zodpovědným za jejich bezproblémový chod byl jistý Edward A. Murphy Jr.

Lidská chyba je nezničitelná

Po jednom z pokusů Murphy zjistil, že senzory snímající životní funkce jednoho z figurantů byly zapojeny chybně. Celý pokus tak vyšel vniveč. A právě tehdy z frustrace nad chybou pronesl větu, která se později stala základem původního Murphyho zákona: „Jestli lze součástku zapojit více než jedním způsobem, bude naistalována právě tím nesprávným.“ Tedy obecně řečeno: Jestli se něco může pokazit, tak se to pokazí.

Jeho nadřízenému poznámka utkvěla v hlavě natolik, že se z ní stala často opakovaná bezpečnostní poučka během celého programu. Ne jako vtip, ale jako připomínka, proč věnovat maximální pozornost každému detailu. Špičkoví raketoví inženýři zkrátka přišli na to, že by člověk měl vždy počítat s možnými komplikacemi a připravit se na ně.

Nezdary jsou součástí života

Murphyho zákon zpopularizoval americký spisovatel Arthur Bloch. Ten v roce 1977 vydal stejnojmennou knihu, v níž původní formulku doplnil dalšími sebranými poučkami pro různé oblasti lidského života od inženýrství až po romantické vztahy. Jejich počet se od té doby stále rozrůstá. Pro poučky, které přímo či volně navazují na původní zákon, se vžilo souhrnné označení murphologie.

Murphyho zákon se za dekády své existence stal základem svébytné odlehčené filozofie. Ta poukazuje na to, že každodenní nahodilé nezdary jsou prostě součástí lidského života. Pomáhá nám přežít zklamání a přijmout fakt, že se občas zkrátka něco nepovede. Ať už jde o rodinné plány, pracovní projekty nebo cesty autem.

Jednoduché počty

Právě díky kombinaci toho, že jsou Murphyho zákony na první pohled „jen“ absurdní a vtipné poučky, ale zároveň nám velice často mluví z duše, nás tak přitahují. Naschvály se ovšem nedějí kvůli nějaké zlomyslnosti vesmíru. Často mají docela uvěřitelné fyzikální nebo statistické vysvětlení.

Například chleba, který padá namazanou stranou dolů. Britský fyzik Robert Matthews v devadesátých letech spočítal, že když vám z talíře spadne toust, většinou dopadne pomazánkou na zem jednoduše proto, že z běžné výšky průměrného stolu stihne jen půl otáčky, a pokud ho držíte nebo na stole leží namazanou stranou nahoru, dopadne tak, jak nechcete. Za svůj výzkum Matthews získal takzvanou Ig Nobelovu cenu, která se každoročně uděluje vtipným vědeckým pracím. Její název je slovní hříčkou – stejně vyslovovaný anglický výraz ignoble volně přeloženo znamená potupný nebo nešlechetný.

Nebo třeba záhada pomalé fronty v supermarketu. Vědci z Illinois dokázali, že i když si vyberete ze tří front tu nejkratší, vaše šance, že bude nejpomalejší, jsou přesto skoro sedmdesát procent. Proč? Protože při třech možnostech jsou dvě, které vás mohou zklamat a jen jedna, která vás uspokojí.

I z toho je vidět, že Murphyho zákony nelze brát tak úplně na lehkou váhu. A na to, že se něco pokazí, je prostě dobré být připravený. Namazaný krajíc přilepený k podlaze přitom nemusí být to nejnepříjemnější, co nás potká.