Slepí lovci

Klíšťata útočí
bez varování

Svou kořist vycítí

Krví živočichů se klíšťata živila už ve druhohorách. Dlouhá evoluce je přizpůsobila na extrémní podmínky a k lovu je dobře vybavila, i když jsou slepá. Jejich hlavní zbraní je takzvaný Hallerův orgán na předních končetinách, které před lovem roztáhne. V tomto smyslovém orgánu má umístěny receptory, kterými vnímá vibrace, vlhkost, teplo, čpavek a oxid uhličitý. Lidi a zvířata tak prozradí jen dech či pohyb. Pak už stačí aby kořist prošla kolem a klíště se na ni přichytí. Hallerův orgán navíc klíšťatům pomáhá i s hledáním partnerů.

Někdy se klíště přisaje hned, jindy na těle budoucího hostitele hledá vhodné místo i dlouhé hodiny. K zakousnutí si vybírá především vlhká teplá místa s tenkou pokožkou jako podpaží, třísla či ohyb kolene. Nejprve vytvoří malý řez pomocí takzvaného hypostomu. Toto ústní ústrojí s háčky slouží klíštěti i k přichycení a následnému sání krve. Samotné přisání neucítíte, a klíštěte si navíc nejspíše několik hodin či dní nevšimnete. Do ranky totiž vstříkne anestetikum. Slinami následně vytváří v místě přisátí takzvanou cementovou vrstvu, která ho pevně spojí s kořistí. Čím déle je přisáto, tím složitější je pak i jeho odstranění.

Tři životy

Než klíště dospěje, musí projít třemi životními stadii. V každém z nich potřebuje dostatečné množství hostitelovy krve, aby se mohlo vyvíjet dál. Jedna samička zvládne naklást i více než 3 000 vajíček. Z nich se vylíhnou šestinohé larvy, které měří zhruba 0,8 milimetru, jsou tedy prakticky nepostřehnutelné. Už v této fázi začíná klíště lovit. Za hostitele si vybírá především malé hlodavce. Na rozdíl od komárů se klíšťata živí i natrávenou tkání v místě přisátí.

Jakmile se larva dostatečně nasytí, odpadá a proměňuje se v osminohou nymfu, která je dlouhá zhruba 4 milimetry. V této fázi vyhledává člověka a větší savce. Po dalším odpadnutí už klíště dospívá. Například samičky pijáka hnědého po dobu 5- až 7denního sání zvětší svou velikost z 5 milimetrů až na 30 milimetrů a jsou to právě samičky, které krev sají. Přenašeči infekčních nemocí se z nich stávají ve chvíli, kdy se nakazí od svého hostitele. Může to být už v první etapě jejich vývoje. Samičky pak infekci dál šíří prostřednictvím svých slin. Samečci se v poslední životní fázi starají pouze o oplodnění samiček.

Klíšťatům nedělá dobře horko ani sucho. Proto vyhledávají vlhká místa, jako jsou smíšené a listnaté lesy. Výrazně méně klíšťat je v těch jehličnatých. Žijí ale i na loukách, zahradách, březích řek i v městských parcích. Nejaktivnější jsou od března do června.

Sledováním klíšťat se již 25 let zabývá laboratoř Protean, která zároveň provozuje webové stránky klíště.cz. Jen během posledních sedmnácti let laboratoř prozkoumala osmnáct tisíc klíšťat odebraných z kůže lidí z celého Česka. Klíšťata pravidelně sleduje především kvůli tomu, že jsou to přenašeči onemocnění, která mohou mít u nakažených pacientů vážný průběh, a ne na všechna onemocnění existuje očkování či účinná léčba. Takřka každé třetí klíště, které prošlo laboratoří Protean, bylo infikované. Jedna desetina z nich byla přenašečem borreliózy. Touto nemocí nakažená klíšťata se vyskytují převážně na Přerovsku. Nejvyšší počet těch přenášejících encefalitidu byl v posledních letech na Mostecku, Sokolovsku a Brněnsku.