Stárnoucí Česko

Někteří lidé začnou po šedesátce běhat maraton, užívají si života a cestují. Bez ohledu na to, jak moc jsme aktivní nebo jak dobře se cítíme, v této fázi života může přijít situace, kdy začneme být závislí na pomoci druhých. I tak běžné činnosti, jako je dojít si na nákup nebo si uvařit, pak pro nás mohou znamenat nepřekonatelnou překážku.

Česká společnost výrazně stárne. Za uplynulé století se průměrná délka života u mužů prodloužila o 29 let, a u žen dokonce o 32 let. V průměru se tak muži dožívají 77 let a ženy 83 let. Výhledově budeme s největší pravděpodobností žít ještě déle a přiblížíme se k evropským premiantům, jako je Španělsko či Itálie, kde se lidé dožívají v průměru 86 let. Samotné číslo ale není to nejdůležitější, podstatné je to, zda jsme i ve vysokém věku zdraví. Zatímco ve Švédsku tato hranice přesahuje věk 70 let, v Česku je to zhruba o deset let méně.

Seniorů bude přibývat

To však představuje další výdaj nejen pro stát, ale i pro samotné seniory. Ne všichni si péči mohou dovolit. Pokud starší lidé cítí, že už jim zdraví neslouží a vědí, že nemají dostatek finančních rezerv, stává se, že prodají svůj dům či byt, aby si mohli dovolit pobyt v domově s pečovatelskou službou. Tento přístup však není dlouhodobě udržitelný. Negativní dopady se týkají i mladších generací – zatímco dříve bylo běžné, že vnoučata dědí nemovitosti po svých prarodičích, dnes už je to spíš výjimka.

Řešení může být zapojení rodiny i širší komunity. Senioři často potřebují jen malou pomoc s každodenními úkoly, jako je nákup, zalévání květin nebo praní. S tím mohou vypomoct sousedé, vnoučata seniorů či pečovatelky. Velkou roli hraje také udržování vztahů s ostatními a účast na společenském životě. Když naopak společenské vztahy chybí, negativně se to odráží na duševní pohodě seniorů. Znamená to zajít si do kavárny, popovídat si s vnučkou či se sousedy na chodbě domu. Stárnutí čeká každého z nás a jednou budeme potřebovat pomoc i my, přičemž kapacita zdravotnických služeb je vytížená už dnes.

Ve srovnání se stavem před zhruba deseti lety se celkový počet lůžek navzdory většímu počtu zařízení dokonce o několik stovek zmenšil. Ročně tak domovy musí odmítnout přibližně deset až dvanáct tisíc žadatelů.

Nedostatečný počet lůžek a rostoucí zájem o specializované domovy pro lidi s určitým onemocněním způsobují, že čekací lhůty na umístění do domova jsou dlouhé. Nejvíce vytížený je Středočeský kraj a Praha, kde se na uvolnění lůžka čeká až dva roky. Naopak v méně obydleném Karlovarském kraji se seniora obvykle podaří umístit během tří měsíců.

Na jedné straně se starají o své stárnoucí rodiče, kteří potřebují stále více podpory a pomoci v každodenním životě. Na druhé straně pečují o vlastní děti, které mohou být ještě nezaopatřené nebo procházejí náročným obdobím dospívání.

Tito lidé tak musí žonglovat s mnoha povinnostmi najednou – prací, péčí o rodiče, výchovou dětí a chodem domácnosti. Často to vede k chronickému stresu, finančnímu napětí a emocionálnímu vyčerpání. Pro seniory je navíc obtížné přijmout skutečnost, že na vše už nestačí sami a často se pak cítí jako přítěž pro své okolí. Tři čtvrtiny Čechů mají největší obavu z toho, že by byli nesoběstační. Vyplývá to z průzkumu České asociace pojišťoven. A každý třetí Čech se skutečně do svých 85 let stane závislým na péči druhých.

Nejlepší podporou, kterou jim děti můžou dát, je trávit s nimi čas a povídat si. Pro praktickou pomoc v domácnosti lze využít služby domácí péče. Ty je možné hradit z příspěvku na péči, který stát poskytuje seniorům žijícím doma.

Domácí pečovatelská služba pomáhá seniorům zvládat každodenní činnosti, jako je sprcha, příprava jídla nebo nákup či návštěva lékaře. Pečovateli mohou být lidé či organizace s příslušným oprávněním a za své služby si mohou fakturovat hodinovou sazbu, která je zastropována vyhláškou. Do 80 hodin poskytnuté péče je to 165 korun za hodinu, za čas nad tento limit se platí 145 korun za hodinu. Podobné služby nabízejí také různé agentury, které však nemají příslušné oprávnění a za hodinu práce si mohou účtovat i více než 400 korun.

Pečovatelské služby je vhodné domluvit na několik hodin týdně, aby se pečovatelé mohli věnovat nejen výpomoci s běžnou domácí prací, ale zároveň dělat seniorům i společnost. Třeba tím, že s nimi posedí u kávy nebo je vezmou na krátkou procházku po okolí. Pečovatelé jsou vyškolení sociální pracovníci, nesmějí však seniorům dělat převazy, podávat léky ani je dávkovat do krabičky. K tomu je nutné využívat služeb terénní zdravotnické služby.

Stát proto nabízí seniorům a pečujícím finanční podporu, ale dosáhnout na ni může být zdlouhavé. Tou hlavní pomocí je příspěvek na péči, který je dostupný pro každého, kdo dlouhodobě potřebuje pomoc s běžnými činnostmi. Žádat o něj mohou přímo senioři a výše příspěvku se odvíjí od míry potřebné péče. Jeho vyřízení se ale může protáhnout i na několik měsíců. K žádosti se vyjadřuje lékař, sociální pracovník a nakonec i posudková komise.