Stroj času jménem chuť
Stačí sousto ovocné bublaniny, vůně čerstvě upraženého popcornu nebo doušek oblíbené limonády a najednou jako bychom byli zpátky na prosluněné babiččině zahradě, v šeru kinosálu nebo na pláži u moře. Vnímáme vůni posečené trávy, slyšíme smích přátel a cítíme zvláštní nostalgii.
Za to vše vděčíme chuti a čichu. Ty umí rychle vyvolat silné vzpomínky, na které bychom si jinak už třeba ani nevzpomněli. Na rozdíl od ostatních smyslů mají přímé spojení s centry emocí a vzpomínek v našem mozku.
Proč má ale schopnost fungovat jako stroj času právě chuť v kombinaci s čichem? A co přesně se odehrává v lidském mozku, když se zakousneme do známého jídla nebo ucítíme povědomou vůni?
Zkratka do centra paměti a emocí
Zrak a sluch posílají signály na poměrně složitou vyhlídkovou jízdu přes mozkovou kůru, kde je náš rozum pečlivě analyzuje, třídí a vyhodnocuje. Až potom se dostávají do částí mozku odpovědných za emoce a paměť.
Pachy a chuť si razí znatelně přímější cestu. Informace o tom, co právě jíme nebo cítíme, putují přímo do evolučně starších částí mozku – do centra emocí jménem amygdala a centra paměti zvaného hippokampus. Dřív, než si stihneme uvědomit, co vlastně ochutnáváme, mozek už zaplavuje vlna nostalgie nebo pocit, který máme s danou chutí spojený.
Proč je chuť bez čichu poloviční?
Když je řeč o chuti, popisujeme ve skutečnosti spíš souhru smyslů. Lidský jazyk dokáže chuťovými pohárky rozpoznat pět základních „tónů“: sladké, slané, kyselé, hořké a umami. Ostatní nuance, které tvoří bohatost a chuťový profil jídla či nápojů, má ve skutečnosti na svědomí zejména čich. Zapomínat bychom ale neměli ani na hmat, díky kterému vnímáme třeba křupavost čerstvého chleba, o kterém nám nakonec leccos poví i náš sluch.
Jak těsně se chuť pojí hlavně s čichem, si nejlépe uvědomíme při silné rýmě. Když máme ucpaný nos, náš mozek dokáže jen velmi těžko rozeznat třeba chuť cibule od jablka. Obě potraviny mají podobnou texturu, a tak teprve čich dá vyniknout jejich nezaměnitelným chutím.
Zázračné smysly chuť a čich
Miliony lapačů pachů
Ve stropu nosní dutiny se ukrývá oblast hustě posetá miliony čichových buněk. Jejich mikroskopické řasinky zachycují molekuly ve vzduchu a umožňují nám rozlišit okolo 10 tisíc různých pachů.
Neustálá obnova receptorů
Chuťové pohárky na jazyku, hltanu a patře nezůstávají stejné po celý život. Tělo je obnovuje přibližně každých 14 dní.
Evoluční dědictví
Zatímco dnešní člověk vnímá svět především zrakem, pro naše předky byly čich a chuť klíčem k přežití. Upozorňovaly na zkaženou potravu či blížící se nebezpečí. I proto zůstalo jejich napojení na nejstarší emoční centra mozku tak přímé a silné.
Chuť nás drží pospolu
Chutě a vůně nesouvisí jen s čistě osobními zážitky z minulosti, které dokážou vyvolat. Jídlo a nápoje umí vytvářet také silné kolektivní vzpomínky. Existují chutě, které v sobě nenesou jen příběh jednoho člověka, ale rovnou celých generací.
Stává se z nich součást takzvaných kulturních kódů, tedy zvyků, znaků a pravidel chování, které sdílí miliony lidí bez ohledu na to, kde přesně žijí nebo čím se živí.
Při významných životních událostech hraje jídlo a pití téměř vždy hlavní roli. Vánoční bramborový salát s řízkem a oblíbenou limonádou, poctivý nedělní vývar, nazdobené obložené chlebíčky na rodinné oslavě nebo svatební koláčky jsou i symbolickými rituály, které dané okamžiky pevně ukotvují v naší paměti.
Když po letech znovu ochutnáme stejný pokrm nebo nápoj, automaticky se v nás rozlije atmosféra onoho svátečního dne, pocit sounáležitosti s lidmi, kteří s námi tehdy seděli u jednoho stolu. Neplatí to však jen pro svátky a rodinná jubilea. Pro lidi, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí daleko od rodiny, bývá známá chuť či vůně z dětství často nejrychlejším způsobem, jak se alespoň na pár minut přenést zpátky domů.
Kulturní kódy ale nevznikají jen u svátečně prostřených stolů.
Kulturní kódy ale nevznikají jen u svátečně prostřených stolu.
Velmi často se formují v prostředí popkultury, prázdninových dobrodružství a sdílených zážitků.
Vůně kina
Specifickou chuť a vůni čerstvého popcornu má mnoho lidí neoddělitelně spojenou s atmosférou zhasnutého kinosálu, těšením se na filmové promítání a pocitem pohody.
Symboly klidu a uvolnění
Špekáček opékaný na klacku u večerního táboráku, točená malinovka u stánku po výletu nebo poctivý tvarohový nanuk na dřívku u vody. To jsou ikonické chutě, které mnohým vybaví období prvních lásek, školních výletů nebo jen letní bezstarostnosti.
Most mezi generacemi
Teplá třešňová bublanina, domácí jablečný štrúdl nebo poctivé babiččiny kynuté buchty fungují jako zkratka do dětství. Když stejnou chuť nabízíme svým dětem, nepředáváme jim jen sladkou odměnu, ale i kousek rodinného příběhu a tradice.
Některým chutím se v průběhu desetiletí podařilo otisknout do společenské paměti tak hluboko, že se z nich staly celosvětové fenomény.
Některým chutím se v průběhu desetiletí podařilo otisknout do společenské paměti tak hluboko, že se z nich staly celosvětové fenomény.
je v Česku už 55 let
Chuť, která propojuje generace
Chuť, která propojuje generace
Příkladem chuti, která přerostla v kulturní fenomén, je Coca‑Cola. Její příběh se na našem území začal psát už na konci druhé světové války, kdy ji sem poprvé přivezli vojáci americké armády. Vůbec první láhev vyrobená přímo v tehdejším Československu vyjela z výrobní linky Fruta Brno v roce 1971.
Od té chvíle uplynulo 55 let. Za více než půl století se Coca Cola stala kulisou nespočtu malých i velkých momentů v životech celých generací. Byla u toho, když si Češi poprvé užívali první svobodné léto v roce 1990 nebo poprvé vyrazili na velký koncert slavné zahraniční kapely. Dnes tu samou chuť objevují i další generace.
Zatímco technologie výroby i kapacita plnicích linek prošly za víc než půl století obrovskou proměnou – od původních 18 milionů litrů ročně v brněnském závodě až po dnešní stovky milionů litrů ročně v pražském závodě –, původní receptura a charakteristický chuťový profil se za tu dobu vůbec nezměnily.
Právě díky neměnné chuti je Coca Cola spolehlivý stroj času. Nejenže vás spolehlivě osvěží, vyvolá i vzpomínky na drahocenné okamžiky třeba s vašimi blízkými. Ať už si ji vychutnáte ve skleněné láhvi, plechovce nebo si ji dáte s ledem z orosené sklenice.
Chci
zavzpomínat
