Objasnění procesů uvnitř mikroorganismů může lidstvu pomoci předcházet cukrovce či Alzheimerově chorobě, ale i zachovat kůži déle mladou.
Stárnutí je v mnoha teoriích spojeno s geny. Výzkumníci, jejichž cílem bylo najít recept na dlouhověkost, se proto často zaměřovali na geny dlouhověkých druhů, jako jsou sloni, velryby nebo želvy. Biolog Miroslav Radman se zaměřil na mikroorganismy, které dokážou přežít i několik let ve vesmíru. Výsledky jeho výzkumu mění pohled na to, proč stárneme.
Přežívají uvnitř sopek, na dně oceánů i uprostřed pouští nebo ledovců. Některé bakterie jsou téměř nezničitelné. Náročné podmínky sice poškodí jejich buňky, samy se ale dokážou vzkřísit, a to i z „klinické smrti“. Proto se staly předmětem zájmu výzkumného týmu profesora Radmana.
Bakterie Deinococcus radiodurans si svoji přezdívku Conan vysloužila tím, že dokáže přežít i takovou dávku radiace, která odpovídá tisícinásobku smrtelné dávky pro člověka. Odolnost je její superschopností, přežívá totiž i několik let ve vesmíru, kde panují extrémní teploty, nízký tlak i ionizující záření, které je pro většinu organismů ničivé. Coby nejodolnější známá bakterie si zajistila i zmínku v Guinnessově knize rekordů.
Jak je možné, že ani poničení DNA mikroorganismů nezpůsobí jejich zahubení? Odpovědí je podle profesora Radmana mimořádně odolný proteom, tedy soubor proteinů. Ten aktivuje procesy opravy DNA a následné obnovy dalších proteinů. Podle profesora Radmana tak kvalita proteomu souvisí s odolností vůči předčasnému stárnutí.
Biologický věk našich orgánů a pokožky se neřídí kalendářem, je dán „zdravím“ proteinů, které zajišťují odolnost opravných systémů v buňkách. Ty tak mohou fungovat stejně jako v mládí.
Proteiny jsou v lidském těle nepostradatelné, podílí se na dýchání, likvidaci odpadních látek nebo propouštění vody skrze různé kožní vrstvy. Hned po vodě jsou největším stavebním kamenem v lidském těle. Mnohé studie už prokázaly, že s poškozením proteinů souvisí i některé nemoci: cukrovka, některé typy rakoviny i Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba.
V lidském těle se nacházejí volné radikály. Jsou to molekulární sloučeniny, které obsahují nespárovaný elektron, kvůli kterému je mnoho z nich nestabilních a silně reaktivních. Pro fungování organismu jsou důležité, ale dovedou poškozovat proteiny, sacharidy nebo DNA. Brání jim v tom antioxidanty, které poškození buněk zpomalují nebo jej úplně zastaví.
Když množství volných radikálů převyšuje antioxidanty, vzniká oxidační stres. Ten vede ke snížení aktivity proteinů, poškození membrán a ke vzniku mutací v DNA. Tyto změny mají za důsledek smrt buňky, a tak urychlují proces stárnutí a způsobují řadu nemocí a zánětů. Hromadění toxických a poškozených proteinů navíc vyčerpává kapacitu opravných systémů.
Mezi antioxidanty patří různé vitamíny a látky obsažené v ovoci, zelenině a ořeších. Posilují imunitní systém a neutralizují tak účinky nadbytečných volných radikálů, které přispívají k oxidačnímu stresu.
Pro kvalitní ochranu proteinů by působení antioxidantů měla doplňovat látka s „chaperonovým“ účinkem, která coby štít fyzicky chrání proteiny, a tak výrazně snižuje jejich citlivost na změny. Právě díky tomuto typu molekul jsou některé mikroorganismy zdánlivě nesmrtelné, protože proteiny tak nemohou oxidovat.
Ultrafialové záření, kouření nebo nedostatek pohybu vedou k předčasnému stárnutí pokožky. Oxidační stres rozkládá látky podporující pružnost pleti, tedy elastin i kolagen. To se pak projevuje unavenou, pobledlou, křehkou a šedou pokožkou a vznikem pigmentových skvrn a vrásek. S přibývajícím věkem se bílkoviny v kůži trvale poškodí. Tento proces se odborně nazývá karbonylace, a mezi jeho důsledky patří snížení schopnosti pokožky zadržovat vodu.
Dlouhodobý oxidační stres rozkládá kolagenová a elastinová vlákna, což vede k předčasnému stárnutí pokožky. Kůže ztrácí hustotu, pružnost a pevnost.
Bakterii Arthrobacter agilis výzkumníci objevili před mnoha lety ve sněhových vločkách na Antarktidě. Její bílkoviny jsou chráněny silnými antioxidanty, které jí umožňují přečkávat v extrémních teplotách i v UV záření. Extrakt z této bakterie má silné antioxidační vlastnosti a jak vědci zjistili, je využitelný i u lidí.
Výzkumné laboratoře NAOS, kde vznikají patenty značek Bioderma a Institut Esthederm, tuto biotechnologii pojmenovaly Age Proteom a přidaly mezi své revoluční patenty i ji. Je první popsanou látkou, která kombinuje jak antioxidační, tak „chaperonové“ účinky.
Chaperonové účinky spočívají ve fyzickém chránění proteinů, které jsou tak odolnější vůči změnám.
Antioxidační účinky poskytují biochemický štít, který chrání proteiny před poškozením a negativními účinky volných radikálů.
Age Proteom chrání kožní proteom, a tak zpomaluje stárnutí. Chrání pokožku před UV zářením, modrým světlem i znečištěním ovzduší a zabraňuje karbonylaci jejích klíčových proteinů – základních stavebních jednotek všech buněk, včetně kožních. Testování prokázalo, že účinnost látky chránící proteiny před oxidací a následnou karbonylací je více než 80 %.
Výzkumné laboratoře NAOS zkoumaly účinky Age Proteomu na ženách ve věku 42 až 65 let, jejichž pleť vykazuje běžné projevy stárnutí, jako jsou vrásky, tmavé kruhy pod očima či nerovnoměrný odstín pleti.1
o 55 % pomalejší
stárnutí pleti
O 24 % zmírnění ztráty hustoty pleti.
O 32 % vyrovnanější tón pleti.
O 28 % zpevnění kontur pleti.
O 26 % méně vrásek.
O 47 % zlepšení jasu pleti.
Zachovejte si mladistvou pokožku se sérem Age Proteom, které jako první využívá biotechnologie odvozené od téměř nesmrtelných bakterií.