Tajemství dlouhověkosti

Uprostřed Egejského moře leží zelený ostrov Ikaria. Strmé hory tu vyrůstají přímo z moře, vinou se jimi úzké cesty provoněné rozmarýnem a ze strání se ozývá zvuk kozích zvonců. Čas tu plyne jinak. Ikaria patří mezi takzvané modré zóny – místa na světě, kde se lidé dožívají sta i více let, aniž by ztráceli vitalitu. Jsou stále aktivní, samostatní a zapojení do života komunity. Tyto oblasti jsou živoucími laboratořemi dlouhověkosti, tedy snahy o prodloužení aktivní části života ve zdraví. Globálně se pro tento přístup, který dává kvalitě života stejnou důležitost jako jeho délce, vžil název longevity.

Touha po dlouhověkosti provází lidstvo od nepaměti. Už starověcí alchymisté věřili v existenci kamene mudrců, který měl mimo jiné sloužit jako elixír života, přinášet věčné zdraví, zpomalit stárnutí a možná také porazit smrt. Dokonce i Epos o Gilgamešovi, jeden z nejstarších textů na světě, se zabývá nesmrtelností. A ačkoli od vzniku díla uplynulo čtyři tisíce let a za tu dobu se vystřídaly dvě stovky generací, lidi podobné myšlenky stále přitahují.

Do výzkumu longevity putují miliony dolarů ročně a investice strmě rostou. Bohatí lidé si uvědomují, že peníze jim jsou k ničemu, pokud si je nebudou moci užít ve zdraví. V oblasti výzkumu vynikají práce vědců jako David Sinclair či Elizabeth Blackburn, kteří zkoumají různé aspekty stárnutí a možnosti jeho zpomalení.

Pořádají se konference, vznikají stále nové studie, dokonce i celé odvětví biohacking je postavené na problematice zdraví a dlouhověkosti. Biohacking zkoumá jednotlivé životní funkce a to, jak je co nejlépe optimalizovat. Biohackeři vyhodnocují svůj tep, tlak, mozkové vlny, teplotu, hladinu glukózy, kalorický výdej a příjem i kvalitu mikrobiomu, tedy mikroorganismů, které žijí v našem těle a na něm.

Zda je biohacking pouze módní vlna, ukáže až čas. Nesmrtelnost je, alespoň prozatím, v nedohlednu, samotné téma dlouhověkosti však svou nesmrtelnost prokázalo. Dnes už navíc není pouhým snem králů a alchymistů. Dlouhý život ve zdraví je tématem pro stále více lidí.

A možná jsme tomuto cíli blíž než kdy dřív. Moderní věda už umí pojmenovat konkrétní biologické procesy, které za stárnutím stojí – a také ukazuje, že některé z nich dokážeme zpomalit, nebo dokonce zvrátit. Nikoli zázračnou pilulkou, ale souhrou každodenních návyků, přístupu k životu a nových objevů v oblasti genetiky, epigenetiky či výživy.

Stárnutí není jen to, že nám přibývají vrásky. Jde o souhrn procesů, během kterých se buňky postupně opotřebovávají a pozbývají schopnost regenerace. Buňky ztrácí energii a v těle se hromadí chronický zánět, který nás oslabuje. Dobrou zprávou nicméně je, že tyto procesy můžeme zpomalit. Stačí změnit pár návyků.

Základ tvoří pět pilířů dlouhověkosti, které můžeme sami ovlivnit. Nejedná se o žádnou magii ani drahé procedury, za které bychom museli utrácet desetitisíce. Pilíře dlouhověkosti jsou návratem ke zdravému selskému rozumu, který doplňují data z výzkumů.

Povědomí o účinnosti doplňků stravy je sice nesrovnatelně lepší v porovnání s minulostí, má to však i svou stinnou stránku. Tou je přehršel nabídek, kterých stále přibývá. Vznikají doplňky, které v sobě kloubí látky rozdílné kvality. Přestože některé doplňky získávají vědeckou pozornost díky vlivu na buněčné zdraví, není jedno, v jaké formě je přijímáme.

Kombinované tablety sice slibují pohodlí, ale účinnost jednotlivých látek se může snižovat kvůli interakci nebo špatné vstřebatelnosti. Často je lepší vybírat doplňky zvlášť a v kvalitní, nejlépe přírodní formě. A ideálně jejich užívání konzultovat s lékařem, který z rozboru krve posoudí, co v těle chybí.