Mar Menor
Seznam Native ve spolupráci s 
Seznam Native ve spolupráci s
Blahodárné účinky bahna laguny Mar Menor, která leží na jihu Španělska, objevili už Římané. Ti zjistili, že bahno z velmi slaného jezera pomáhá léčit řadu nemocí včetně lupénky, artrózy nebo revmatismu. Bahno navíc díky minerálům a koncentraci soli ulevuje svalům, detoxikuje a zvyšuje činnost krevního oběhu.
Víte, že talasoterapie je léčebná metoda využívající mořskou vodu?
Talasoterapie je léčebná metoda využívající mořskou vodu, klima, řasy, bahno a minerální sůl. Kromě léčení různých obtíží dochází k regeneraci a relaxaci celého organismu. Je vhodná při kožních potížích, problémech pohybového aparátu či imunitního systému nebo pro odbourání důsledků stresu. Přírodní bahenní terapii si každoročně dopřávají cestovatelé, kteří do španělské zátoky míří za odpočinkem a teplou jezerní vodou.
Víte, že bahenní terapie je zdarma?
V provincii Murcia na jihu Španělska panuje slunečné počasí 300 dní v roce, a tak místní farmáři mohou sklízet úrodu i pětkrát za rok. V létě, kdy se teplota vzduchu pohybuje kolem 30 °C, se jezero velmi rychle prohřeje. V nejhlubším místě totiž měří jen 7 metrů, a tak je voda v laguně vždy o zhruba 5 stupňů teplejší a o čtvrtinu slanější než v přilehlém Středozemním moři. „V laguně se proto dá koupat od května až do listopadu,“ přibližuje Martin Zeman z cestovní kanceláře Delfín travel. Ta pořádá zájezdy starších cestovatelů k zátoce už od roku 2013 a mnoho klientů se za léčivým bahnem opakovaně vrací.
Bahenní terapie Pokud nechcete zavítat do některého z hotelů přilehlých léčivé laguně, můžete si bahenní terapii dopřát i sami nebo ideálně ve dvojici. Stačí se s nádobou v ruce vnořit do jezera a bahno do ní nabrat. Pak jej aplikujte nejlépe od hlavy až k patě. Vrstvu bahna poté nechte uschnout na těle slunečními paprsky. Bahno má vyšší koncentraci minerálů a solí, rychle se vstřebává a hojí rány a zlomeniny. Z povrchu kůže dovede absorbovat jedy. Bahno pak nejdéle do hodiny od nanesení smyjte.
V okolí jezera leží množství městeček s bohatou historií. Mezi památky například patří několik dochovaných strážních věží, jejichž zbudování zapříčinily nájezdy alžírských pirátů.
Víte, že leváda je portugalské označení pro uměle vytvořené říčky?
Úchvatný ostrov náležící Portugalsku láká svojí kulturou, gastronomií i příjemnými procházkami kolem proslulých „levadas“. Je ideální destinací pro všechny aktivní turisty a milovníky přírody. Leží necelých tisíc kilometrů od Lisabonu a necelých 900 kilometrů od Casablanky, hlavního města Maroka. Madeira byla v posledních 6 letech pětkrát vyhlášená jako nejlepší evropská ostrovní destinace v soutěži World Travel Awards.
Leváda je portugalské označení uměle vytvořených říček, které v minulosti sloužily jako přívod vody do odlehlých částí ostrova. Jejich budování započalo v 16. století a trvalo až do poloviny 20. století. Podél toků vedou tisíce kilometrů dlouhé turistické trasy. Většina z nich není příliš příkrá, a tak se hodí i pro starší dobrodruhy. Pěšinky obvykle vedou nádhernou madeirskou přírodou. Levády dnes slouží nejen k přívodu vody, ale také k výrobě elektrické energie.
25 Fontes Jednou z nejkrásnějších procházek po Madeiře je ta, která vede k jezírku tvořeném 25 prameny, které do něj ze svahu stékají a podle toho nese název 25 Fontes. Vznikla v první polovině 19. století. Návštěvníci doporučují vyrazit na cestu brzy ráno, a to proto, abyste si mohli nerušeně užít nádherné výhledy na vysoké hory, vodopády a laguny a dokázali zaměřit svůj sluch na tekoucí vodu a zpívající ptáky. Vavříny po cestě tvoří svými větvemi průchozí tunely, a tím poskytují jedinečný zážitek. Okružní procházka trvá zhruba 6 hodin, odpočinout si můžete v malé kavárničce uprostřed přírody, která je vyhlášená příjemnou obsluhou, dobrou kávou a domácím občerstvením. Oblast Rabaçal, ve které se cesta nachází, je zapsána na seznamu UNESCO.
Tip na jednu z nejkrásnějších procházek: Levada das 25 Fontes.
Strmé skály a horské masivy se střídají s vavřínovitými lesy z období třetihor, což je období před dobami ledovými. Takový les dříve pokrýval velkou část evropského kontinentu, zničily jej až ledovce. Ty ale naštěstí nedosáhly až k ostrovům v Atlantiku, který jim poskytoval příznivé oceánské klima. Proto dnes vavříny rostou i na Madeiře.
Winston Churchill Madeira byla místem pro dovolené britského premiéra Winstona Churchilla, milovníka madeirského vína. Poprvé ji navštívil v říjnu 1899 jako novinář, na ostrov se vrátil v roce 1950. Tehdy na Madeiře strávil 12 dní v doprovodu své ženy a nejstarší dcery, bodyguarda a asistentek. V jednom z místních hotelů sepisoval čtvrtou knihu svých vzpomínek nebo sedával na svém oblíbeném místě nedaleko moře a věnoval se malování zátoky. Dnes je toto místo známé jako Churchillova vyhlídka.
fotografie: https://www.dailymail.co.uk/travel/article-2031063/Churchills-Madeira-Tea-tradition-Reids-Palace-Hotel.html
Madeira byla oblíbeným místem Winstona Churchilla?
Madeira ale nabízí ještě mnohem víc – svoji typickou krajku a kroje nebo jízdu unikátním proutěným košem z kopce dolů za doprovodu dvou řidičů. Tobogán začal fungovat už v roce 1850. Trasa dlouhá dva kilometry začíná na hoře Monte v místě, kde je pochovaný poslední český král Karel I., který byl na Madeiře ve vyhnanství i se svojí ženou Zitou a sedmi dětmi. Král zemřel ve svých 34 letech na zápal plic poté, co se nachladil při výstupu na horu nedaleko hlavního města Funchal.
Na farmářských trzích jsou k nalezení netradiční druhy ovoce a zeleniny, které skoro nikde jinde nerostou. Vyhlášenými jsou místní malé banány, ale také „tamarilo“ (česky rajčenka řepovitá), které sice vypadá jako malé rajče, ale chutná po ananasu nebo jahodě. Další zvláštností je anona šupinatá, jejíž plody jsou považovány za jeden z nejchutnějších druhů ovoce. „Turisté by si na Madeiře neměli nechat ujít zdejší lahůdku zvanou ,espetada’. Jedná se o grilované kousky hovězího masa na špízu, které se dochucují bobkovým listem a česnekem. Z mořských plodů je to úhořovitá ryba tkaničnice atlantská, která se podává s opékaným banánem a na jídelních lístcích ji najdete pod názvem ,espada’,“ říká Martin Zeman z Delfín travel.
Víte, že na Sardinii bojoval Napoleon?
Druhý největší středomořský ostrov leží mezi africkým pobřežím, Itálií, Francií a Španělskem. Sardinie je vyhledávanou oblastí všech, kteří si chtějí odpočinout bez davů turistů a plných pláží. Cestovatelé připodobňují sardinské pláže ke karibským a celý ostrov nazývají smaragdem Středozemního moře. Čtenáři magazínu Condé Nast Traveller vloni zařadili Sardinii mezi 20 nejlepších dovolenkových ostrovů světa.
La Maddalena je souostroví na severu Sardinie, skládající se ze 62 ostrovů a ostrůvků. Leží zde stejnojmenné město, národní park a nádherné pláže. V roce 1793 se souostroví neúspěšně pokoušeli obsadit Francouzi a tato akce byla současně první bojovou zkušeností později veleúspěšného vojevůdce Napoleona Bonaparta.
Město Alghero je oblíbené mezi turisty pro svoji zachovalou historickou část a její opevnění, které se skládá ze 7 věží a 3 pevností. Protože město ve 14. století obléhala španělsko-katalánská vojska, druhým oficiálním jazykem je zde katalánština. Místní městu říkají „malá Barcelona“. Je ideální pro návštěvníky vyhledávající klid.
Nuragská civilizace má kořeny ve střední době bronzové, v 18. století před Kristem. Ačkoliv jsou jedinou písemnou zmínkou o Nurazích řecké a římské mytologické příběhy, Sardinie je posetá vykopávkami jejich hradeb, posvátných budov, sošek a nástrojů. „Hlavními památkami Sardinie jsou kamenné věže, které zde zanechala nuragská civilizace a dodnes jich bylo objeveno více než 7 tisíc. Jejich účel je dodnes nejasný,“ přibližuje Martin Zeman z cestovní kanceláře Delfín Travel.
Klidné pláže a průzračnou vodu si v posledních letech nenechala ujít řada známých umělců. Na Sardinii zavítal sir Elton John, herec Bradley Cooper nebo manželé Amal a George Clooneyovi. Sardinie je považovaná za jednu z nejbezpečnějších destinací v celé Itálii.
Víte, že „xhiro“ je označení pro albánské večerní procházky?
Pro svoji divokou přírodu a autentičnost je Albánie podle časopisu National Geographic jednou z top destinací roku 2018. Kombinace vysokých hor, moře a teprve se rozvíjející turistiky udělá radost každému dobrodruhovi.
„Xhiro“ je termín označující albánské večerní procházky. Jedná se o každodenní rituál, kdy lidé ve městech a na vesnicích večer vyráží korzovat po ulicích, setkávat se, jíst a popíjet. Procházky jsou ideálním večerním protažením po dni plném práce. Některá města kvůli tomuto zvyku dokonce uzavírají silnice pro auta.
Albánská flora se může pochlubit třetinou všech rostlin, které se dají najít v celé Evropě. Země sousedící s Řeckem je také domovem vzácných pelikánů, orlů skalních, delfínů, rejnoků či želv.
Pro dobrodružné povahy je Albánie rájem. Jedná se o kulturu dodnes ne příliš ovlivněnou západoevropskými a americkými vlivy. V celé zemi tak nenajdete jedinou pobočku McDonald’s, funguje zde nicméně síť rychlého občerstvení Kolonat, která je svou nabídkou, obaly i logem americké síti až nápadně podobná. Turisté si také musí zvykat na to, že se místní autobusy neřídí jízdními řády a odjíždějí v momentě, kdy jsou dostatečně naplněné.
Součástí albánské kultury je pověrčivost. Není například vhodné odmítnout jakýkoliv dar od mladé ženy, protože pak se nikdy nezasnoubí. Rozlitá káva prý pro změnu přinese více peněz. Ďábla odradí zavěšení plyšáků k domu. Šlápnutí někomu na nohu údajně způsobí smrt jeho rodičům. Teplé dlaně znamenají neupřímnost.
Martin Zeman z cestovní kanceláře Delfín travel popisuje místní lidi jako usměvavé, snaživé a pohostinné. „Turista se zde proto cítí velmi příjemně a vítaně,“ dodává. Albánci jsou známí tím, že nadevše ctí rodinu a tradice, jsou temperamentní a zároveň tolerantní vůči různým náboženstvím.
Víte, že na světě žije 10 milionů alpak a tři čtvrtiny z nich žijí v Peru?
Peru je kolébkou nejstarších civilizací, zemí s mnoha památkami a s pozůstatky pradávných měst, jakým je i Machu Picchu. Incká říše, rozléhající se na území dnešního Peru, byla ve svém rozkvětu větší než říše Římská. Zahrnovala cesty dlouhé 40 tisíc kilometrů a spojení mezi jednotlivými částmi království zajišťovali běžci. Dnes jsou pozůstatky pradávné kultury magnetem pro cestovatele.
Alpaka Na světě žije 10 milionů alpak a tři čtvrtiny z nich žijí v Peru. Domestikované lamy se chovají hlavně kvůli své velmi kvalitní vlně, která je podobná prachovému peří. Dorůstají až 105 centimetrů a váží až 65 kilogramů. Roční produkce srsti je u jednoho zvířete zhruba 2 kilogramy.
Historie ponča, typického peruánského oblečení, sahá až do roku 500 před naším letopočtem. Upříst vlnu, obarvit ji a utkat tradiční peruánské pončo trvá až 6 měsíců. Podle tradice Peruánci získají jedno pončo, když se stanou dospělými, a očekává se, že jej budou nosit po celý svůj život. V Peru byla vynalezena téměř každá tkací technika, kterou dnes známe.
Podle české archeoložky a cestovatelky Evy Farfánové Barriosové, která v Peru desítky let žila, jsou Peruánci nesmírně otevření a dobrosrdeční lidé. „Stále se usmívají, velmi rychle se spřátelí a každodenní problémy si neberou tak vážně jako my. Proto nejsou nervózní a ani stresovaní,“ popisuje jihoamerickou náturu zkušená turistická průvodkyně, která dnes do Peru vyráží s klienty cestovní kanceláře Delfín travel. Ta se zaměřuje na starší cestovatele.
Peruánci podle ní žijí tak, jako by nebylo žádné „zítra“. Snaží se proto žít „teď“ a co možná nejlépe. „Nám, Evropanům, často připadají dětinští a nezodpovědní, ale oni si jenom užívají života, i když jsou mnohdy jejich problémy takové, že by se pod jejich tíhou mnoho Čechů hroutilo. Samozřejmostí je pro ně pomáhat všem, kteří o jejich pomoc stojí.
V Peru je zvykem obklopovat se rodinou a přáteli a při každé možné příležitosti oslavovat. A když se žádná příležitost dlouho nevyskytne, jednoduše si důvod k veselí najít. Rodina je pro Peruánce vším a chovají velkou úctu jak ke svým rodičům, tak ke všem starším lidem.
Naučte se nestresovat po peruánsku
Brambory a kukuřice pocházejí z Peru. Dnes se v zemi pěstuje více než 3 tisíce druhů brambor a více než 55 druhů kukuřice. Dodnes ne příliš známá jihoamerická gastronomie do země láká šéfkuchaře, kteří zde hledají inspiraci. V peruánské kuchyni se snoubí španělské vlivy s asijskými. „V Peru najdete všechno: ryby a mořské plody, různé druhy masa, v Česku neznámé obiloviny a spoustu zeleniny a ovoce,“ vyjmenovává Eva Farfánová Barriosová, česká archeoložka, pedagožka a turistická průvodkyně, která v Peru desítky let žila.
Mezi nejvíce navštěvované památky patří chrámy a pyramidy, které jsou starší než ty egyptské. Turisté míří na toulky indiánskými vesničkami a do hloubi amazonského pralesa za poznáním místních šamanů a bylinkářů. Peru je v jejich počtu celosvětově na druhém místě, více šamanů je jen v Indii. Navštěvují je všichni ti, kteří si nemohou dovolit lékařskou péči nebo k ní nemají přístup.
Peru je stejně jako další jihoamerické země lákadlem pro nadšence mimozemských jevů. Nedaleko města Nazca se nachází více než 300 obrazců, které jsou zřetelné až při pohledu z letadla. Dodnes není jasné, z jakého důvodu byly vytvořeny. Znázorňují nejčastěji zvířata, lidi nebo spirály. Někteří lidé věří, že se jedná o dílo mimozemšťanů, jiní jsou přesvědčení, že obrazce sloužily pro komunikaci s bohy nebo jako kalendář.
Cestovní kancelář Delfín travel je největší tuzemskou společností pořádající zájezdy do zahraničí pro starší cestovatele. Těch i v Česku začíná být čím dál víc.
„Lidé nad 55 let si začínají plnit svoje přání. Po letech strávených péčí o děti a rodinu mají v tomto období možnost zaměřit se na sebe a své priority. Mají peníze, více času a i když třeba neovládají žádný cizí jazyk, pomůžeme jim k tomu, aby mohli cestovat a poznávat svět,“ říká Martin Zeman z cestovní kanceláře. Zájezdů společnosti Delfín travel se každoročně zúčastní 13 tisíc dobrodruhů ve zralém věku.
Chci vyrazit