“Občas otevřu některou z krabiček, které mám poschovávané po bytě, a probírám se drobnostmi, které mi připomínají třeba naši svatbu, dobu, kdy jsem byla v porodnici, nebo první narozeniny našeho syna,“

usmívá se Dominika, jejíž syn už vlastní podobnou plechovou krabičku, kam si schovává poklady, a další takovou chystá Dominika pro ještě nenarozenou dcerku.

Do krabiček si schovala vlastnoručně vyrobené svatební vývazky, pytlík s rýží pro štěstí, ale i staré fotky po babičce nebo vlastní kresby z dětství. Bylo jí líto vyhodit i těhotenské testy, a tak je společně se snímky z ultrazvuku schovala. Když s partnerem a malým synkem slavili první společný silvestr, schovala si korkový špunt ze šampaňského. A krabička se tak postupně plní.

“Mám schované i svíčky z dortů z oslavy synových prvních a druhých narozenin. Nechala jsem si ale i jeho štítek z porodnice, který měl na ručičce, gratulace k jeho narození a pár jeho dudlíků,” popisuje Dominika.

Teď do krabičky přibývají hlavně synovy malůvky ze školky.

Dominika zároveň ráda píše a zaznamenává své myšlenky. Odmalička má ráda deníky, i v současnosti, kdy se kromě práce a studia věnuje i synovi, si najde chvilku, aby alespoň jednou za měsíc zaznamenala, co se děje.

„Píšu o rodinných radostech i strastech, vyčistím si tak hlavu a zároveň se k deníku vracím, když si chci zavzpomínat,“ říká.

Kromě toho svým dětem píše i dopisy. Inspirovala se, když našla staré dopisy, které psal její dědeček tatínkovi, když byl na vojně. Díky nim má teď vzpomínku na to, co se odehrávalo před 50 lety.

„Píše o tom, co se urodilo na poli, co se mu honí hlavou, s čím si dělá starosti a co se děje ve vsi. Takovou osobní památku chci dát i svým dětem. Třeba si za 20 nebo 30 let rády přečtou, co se odehrávalo, když byly malé,“ usmívá se.