Čerpačková velmoc
Ve srovnání s okolními zeměmi je hustota benzinek v Česku výrazně vyšší. Na jednu připadá přibližně 2 737 obyvatel, zatímco v Německu je to zhruba 6 000 lidí. Na Slovensku jedna čerpačka vychází na více než 10 000 obyvatel a v Maďarsku pak na více než 6 500 lidí. Vysoký počet čerpacích stanic v Česku souvisí s tím, že zde mezi nimi není stanovena minimální vzdálenost.
Došel vám benzin? Cože?
Průměrná vzdálenost mezi dvěma benzinkami v Česku je pouhých 14 kilometrů. Je tak téměř nemožné zůstat někde s prázdnou nádrží. Naproti tomu australská Canning Stock Route patří k benzinovým pustinám. Řidiči na ní musí spoléhat jen na vlastní zásoby paliva, vody i jídla. Táhne se drsným vnitrozemím a měří přes 1 900 kilometrů. Tedy stejně jako je to z Brna do Barcelony.
Benzinkoví průkopníci
Prodej benzinu na veřejných čerpacích stanicích zavedla v Československu jako první v roce 1923 pražská společnost Bratři Zikmundové. Vůbec první čerpací stanice byla na pražském náměstí Republiky. Do té doby stály stojany s benzinem v soukromých garážích, lékárnách nebo v drogeriích.
Tankovalo se i u kostela
Ve 30. letech došlo k prudkému rozšíření pump. Stávaly u gotických kostelů, barokních kašen, parků, nebo dokonce ve výkladních skříních obchodů. Benzin se čerpal pákou jako voda ze studny, a proto i dnes čerpacím stanicím říkáme benzinová pumpa.
Tři kila benzinu, prosím
Palivo se kdysi neprodávalo na litry, ale na kila. Důvodem bylo nepřesné měření. Při zahřátí se benzin rozpíná, při ochlazení zase smršťuje. V praxi to znamená, že stejné množství benzinu může mít různý objem v závislosti na teplotě. Přechod na prodej v litrech byl možný až s rozvojem přesnější technologie měření.
