Šetrnější zemědělství udržuje přírodu zdravou, zvyšuje biodiverzitu v krajině a zachovává úrodnou půdu i pro naše děti. Česko patří v podílu biofarmářů mezi evropskou špičku.
Zájem o ekologické zemědělství se v někdejším Československu objevil už koncem 80. let minulého století. V samizdatu tehdy vycházely studie o stavu české krajiny či nálezech zbytků pesticidů a umělých látek v potravinách. Právě to vedlo k tomu, že se lidé začali zajímat o způsoby, jak se při obdělávání půdy obejít bez použití průmyslových hnojiv a pesticidů.
299tolik v roce 2023 přibylo nových ekologických farem.2
Největší část zemědělské půdy čeští bio farmáři využívají pro pastvu zvířat. Velký podíl zaujímají také pole, na kterých se pěstují pícniny, jako jsou jetel, vojtěška, a v neposlední řadě obiloviny. Do zemědělské krajiny patří ale také vinohrady, chmelnice a ovocné sady.
Farmáři často spojují pěstování plodin s chovem zvířat. Například vojtěška, která se na pole seje pro zlepšení úrodnosti půdy, zároveň slouží jako krmivo pro skot. Zvířecí výkaly pak farmáři využijí jako přírodní hnojivo pro pole, kde pěstují třeba obilí. Tomuto přístupu se říká uzavřený koloběh živin a je to jeden z hlavních principů ekologického zemědělství.
Půda je pro farmáře jejich hlavním zdrojem obživy. Jen zdravá zemina totiž může vytvořit dobrý základ pro pěstování kvalitních potravin a krmiv pro zvířata. Půda je zároveň to nejcennější, co mohou předat dalším generacím. V jedné polévkové lžíci hlíny žije zhruba sto miliard organismů. Jsou mezi nimi různé řasy i prvoci, houby, brouci, krtci nebo žížaly. Přispívají k přirozenému koloběhu látek mezi rostlinami. Například tím, že jedni hlínu kypří, jiní zase tráví organické zbytky nebo usnadňují vsakování vody do hlubších vrstev zeminy. Jen díky tomu je pak půda zdravá a úrodná, což má vliv i na kvalitu plodin. Ty díky tomu obsahují více živin a vitaminů. Propustná zemina zároveň pomáhá zmírnit dopady sucha a chránit před povodněmi, protože lépe zadržuje vodu.
Díky druhové rozmanitosti pěstovaných plodin, která se s ekologickým způsobem hospodaření obvykle pojí, jsou pole odolnější vůči chorobám a škůdcům. V okolí ekologických farem se tak vyskytuje o třetinu více hmyzu3. Například ptáčata koroptví se živí kuklami mravenců, dospělí ptáci zobou semínka plevele a třeba berušky zase pojídají mšice. Na poli často bývají také dřevěné kůly, které slouží jako bidýlka pro káňata, poštolky a jiné dravce. Ti loví hraboše, a tím pomáhají zabránit jejich přemnožení.
Ekologičtí ovocnáři a zelináři dodržují podobné zásady jako biozemědělci na polích. Nepoužívají chemické postřiky, ale snaží se bojovat proti škůdcům i chorobám šetrnějším způsobem. To znamená, že vybírají odolné odrůdy a ovocné stromy sázejí na taková místa, kde se jim bude dařit. Pravidelně kontrolují, zda nejsou stromy či rostliny napadené škůdci. A pokud ano, využívají k jejich hubení jen postřiky povolené v ekologickém zemědělství, což jsou třeba bylinné výluhy či predátoři z hmyzí říše. Například dravý druh roztoče zvaný T-pyri v sadech hubí svilušky a třásněnky. Zelináři si zase vyrábějí vlastní kompost pro hnojení půdy a do jednoho záhonu například sázejí mrkev s cibulí, které se vzájemně chrání před škůdci. Mrkev totiž odpuzuje mušku květilku cibulovou, cibule zase mušku pochmurnatku mrkvovou.
Manželé Fryzelkovi založili svou bylinnou farmu na valašských kopcích v nejsevernější části Bílých Karpat před devíti lety. V té době si uvědomili, že oba chtějí dělat něco s přesahem, co pomůže lidem i valašské krajině. Vlastními silami opravili starou roubenou sušírnu na ovoce a v jejím okolí zasadili první rostliny. Dnes na svých polích pěstují bylinky, které pak putují do staré sušírny, a následně z nich vyrábějí čaje, květové vody či bylinné soli v bio kvalitě.
„Máme vztah k okolní krajině a jako farmáři jsme vlastně takovými designéry krajiny. Proto se snažíme, aby naše pole byla co nejvíce pestrá a plná života, na jednom hektaru tak máme okolo padesáti druhů bylin,“ vypráví Radek Fryzelka s tím, že největší radost mu přináší spokojení zákazníci a procházky mezi poli.
„Když se tudy ráno procházím a vidím, že se tomu daří, jsem z toho jednoduše nadšený a šťastný. Člověk musí mít ke své půdě vztah a vnímat, co okolní krajina i jeho pole potřebují,“ dodává Radek Fryzelka.
Na malé rodinné farmě v Krušných horách chovají dobytek v souladu s principy ekologického zemědělství už více než třicet let. O hospodářství se starají manželé Adolf a Kateřina Loosovi s dětmi, které chtějí v rodinné tradici pokračovat.
„Jsme malá farma, ale strašně si vážím toho, že všechno děláme společně jako rodina,“ vypráví majitel Adolf Loos. Krávy a býci žijí od dubna do listopadu na pastvinách a zimní měsíce tráví v malých skupinách v zimovištích, což jsou malé úkryty před zimou. „Snažíme se hospodařit stejným způsobem, jako to dělali naši předci. Nejdůležitější je žít v souladu s přírodou, nezatěžovat ji a mít zdravý selský rozum,“ říká Adolf Loos.
Na farmě dbají na to, aby se se zvířaty zacházelo co možná nejlépe a byla zvyklá na kontakt s lidmi. Odchované býčky a jalovičky pak prodávají do jiných chovů v Česku i v zahraničí.
David Ryšavý s rodinou ve svých ekologických sadech, které leží na Slovácku, pěstuje především švestky, jablka a hrušky. Z nich pak vyrábí poctivá povidla, sušené ovoce i mošty. O tisícovky stromů se starají sami, jen se sklizní ovoce jim v létě pomáhají brigádníci.
„Je to náročné, ale neměnil bych, už jen pro ten výhled na sady a okolní krajinu. To pak jde práce sama od ruky," vypráví David Ryšavý s tím, že práce sadaře je různorodá. Stará se o ptačí budky, prořezává stromy nebo ošetřuje kmeny poničené od jelenů, kteří si o ně shazovali paroží.
V období po sklizni čas tráví dlouho do noci ve výrobně, povidla totiž dělá poctivě a podle tradičních receptur. „Švestky nejdříve vypeckujeme místo toho, abychom je vcelku rozvařili a pak pasírovali, jak se to běžně dělá. Švestky pak vařím dvanáct hodin a někdy i déle. Nechci si zjednodušovat práci na úkor chuti. Raději tomu věnuju více času, aby povidla byla chutná, správně hustá a nepřidávaly se do nich žádné cukry, barviva nebo konzervanty,“ vypráví David Ryšavý.
Manželé Řehořkovi založili malou rodinnou farmu v Podkrkonoší v roce 1991. Zabývají se chovem skotu a produkcí masa, ze kterého vyrábí krkonošské hovězí speciality v bio kvalitě.
„Ke zvířatům musíte přistupovat jako k živým bytostem, které mají své potřeby. Zemědělec se musí přizpůsobit počasí, přírodě i zvířatům, aby žila spokojeně a byla zdravá,“ vypráví Hana Řehořková s tím, že je pro ni důležité mít na pastvě jen tolik kusů dobytka, aby jejich maso zvládla zpracovat.
„Zvíře se u nás narodí, vyroste a žije tu s námi. Proto je pro nás důležité, abychom pak jeho maso zpracovali od čumáčku k ocásku a nic nepřišlo nazmar,“ vysvětluje. Mezi vyhlášené produkty z jejich rodinné farmy patří krkonošské speciality z hovězího masa v bio kvalitě, například šunka, myslivecká paštika či různé klobásy a salámy. Vyrábí ale také vývary, ve kterých zase zužitkují kosti a odřezky masa.
Manželé Řehořkovi si všechny receptury ke svým produktům vytvořili sami. „Nepoužíváme vepřové maso ani žádná umělá dochucovadla. Když jsme recepty na takové salámy a paštiky hledali u odborníků, všichni nám řekli, že takový salám vyrobit nejde, a tak jsme na to museli přijít sami metodou pokus omyl,“ dodává Hana Řehořková.
Manželé Řezníčkovi hospodaří v režimu ekologického zemědělství nedaleko Jihlavy na 270 hektarech, kde chovají masný skot a pěstují obilí, pelušku na osivo, jetelotravní směsi a brambory.
Statek Bezděkovský mlýn stojí na místě někdejší zemědělské usedlosti ze 17. století.
Věra Řezníčková patří k potomkům zdejšího slavného mlynářského rodu Bezděkovských, který se po staletí živil mletím pšeničné a žitné mouky a také obhospodařoval část zdejší krajiny. Jejím rodičům se na podzim roku 1992 podařilo díky restitucím získat zemědělskou půdu zpátky a znovu na ní začali hospodařit. Kromě krav dnes manželé Řezníčkovi chovají také zájmově koně a drůbež. Ve mlýně také pronajímají apartmán, kam jezdí nejvíce rodiny s dětmi. Původní vybavení mlýnice je k nahlédnutí hostům i široké veřejnosti. Na sedlačení je nejvíce těší to, že mohou dělat práci, která je baví a zároveň je užitečná.
„Prodáváme vyzrálé vakuované hovězí maso v biokvalitě, a tak nám sílu a radost dodávají především spokojení zákazníci. Když pochválí naše maso, přijedou i příště nebo dávají kontakt na nás širší rodině a známým,“ dodává Věra Řezníčková.
Nákupem biopotravin z ekologických zemědělství můžeme podpořit farmáře, kteří se o svou půdu starají s láskou i respektem k přírodě. Zároveň tím přispíváme k tomu, aby takových farmářů přibývalo. Právě díky nim může česká krajina zůstat úrodná i pro další generace.
Všechny tyto produkty jsou vždy viditelně označené logem
Pokud výrobek pochází z Evropské unie, musí být označen biolistem, číselným kódem kontrolní organizace a také informací o původu surovin. Ten se obvykle uvádí ve formátu EU, nebo mimo EU společně s názvem země, ve které byly vyprodukovány všechny použité suroviny.
Logem biozebry s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ musí být označeny ty produkty, u nichž poslední úpravu – ať už výrobu, zpracování či balení – provedl subjekt certifikovaný českou kontrolní organizací.